Tyra

Potok Tyra je levostranným přítokem řeky Olše pramenícím pod Kalužným vrchem v partii Těšínských Beskyd v nadmořské výši 905 m n.m., ústí do Olše v areálu Třineckých železáren (TŽ) leží na kótě asi 298 m n.m. a její celková délka je 13,2 km. Horní 2/3 toku, což je od mostu „k lanovce“ v Oldřichovicích (km 4,8) k prameni, spadají do CHKO Beskydy. Celá Tyra je od poloviny 70.let min.stol ve správě státního podniku Povodí Odry, předtím ji jako typickou bystřinu spravovaly Severomoravské státní lesy Krnov. Jedná se o bystřinu s velkou rozkolísaností průtoků (v horních partiích až 1:5000), s nadměrným chodem splavenin v geologickém prostředí beskydského flyše a původně se situativně i sklonově nestabilním korytem.

Uvedené vlastnosti vedly k tomu, že potřeba zajištění její stability v předchozích generacích přiměla její správce před téměř 120 lety k poměrně velkorysým úpravám koryta, a to v podobě zahrazovacích prací a zabezpečení dna spádovými objekty - stupni a prahy. Dělo se tak od přibližně r. 1900 v době Rakouska – Uherska po přijetí zákona č. 117/1884 ř.z. o neškodném svádění horských vod. Tehdy se rozběhly v Moravskoslezských Beskydech četné zahrazovací práce a bystřina Tyra patřila v tom směru k těm prvním a nejpotřebnějším. Důvodem bylo poměrně husté osídlení v údolí potoka na téměř ¾ jeho délky. Vysloveně horský ráz, kdy teče sevřeným zalesněným údolím s doprovodnými lesními cestami a jejich opěrnými zdmi, má Tyra nad přítokem Planá dolina (km 10,1), níže po toku se údolí postupně rozevírá, šířka zvětšuje a zastavěná území obcí Tyra, Oldřichovice a ve výustní trati města Třince tvoří v něm souvislý pás. Pro něj zejména se prováděly na přibližně 10 km dlouhém úseku v dílčích krocích a podle aktuální potřeby úpravy a zahrazovací práce, většinou to bylo v odezvu na škody vzniklé povodněmi. Těch od r. 1903 do 2010 bylo zaregistrováno celkem 11. Zásahy do toku bylo někdy nutno provést opakovaně, když se musely odstranit břehové nátrže, zabezpečit sklonové poměry, atd. Později byly původní klasické spádové objekty někdy nahrazovány stavebně jednoduššími, levnějšími a k migrací živočichů (ryb) „přátelštějšími“ balvanitými skluzy. Celkově všech spádových objektů na Tyře bylo vybudováno 109, zajímavostí je, že přestože řada z nich jsou stále těmi klasickými s pevnou přelivnou hranou, vývarem a bez rybích přechodů, podle ichtyologického průzkumu (2003) se to příliš negativně na souvislém výskytu ryb po celé délce toku (včetně vranky pruhoploutvé) ani neprojevilo. Pod tlakem ochrany přírody se z uvedené délky 10 km v posledních letech od obnovy úprav programově upustilo mezi km 6,0 – 6,9, což se nachází přibližně v místech bývalého vodárenského odběru v Oldřichovicích. V ostatních úsecích vzhledem k antropogennímu užívání území podél koryta, které musí být oproti přirozenému stavu vedeno ve zúženém pásu, není možné stabilizaci potoka zrušit a ponechat jej volnému vývoji, takže provedené dřívější úpravy je nutno dále držet ve funkci. Není třeba se asi zabývat výčtem jednotlivých provedených či prováděných zabezpečovací prací na toku, pro současnou charakteristiku bystřiny je vhodné však zmínit dva úseky:

• Je to spodní trať, která je civilizačně velice dotčena tím, že probíhá areálem TŽ, mezi km 0,0 – 0,7 po obou březích, výše ke km 2,5 (k mostu silnice I/11 Č.Těšín – Jablunkov) pak jen zprava. Zde tento břeh sleduje struskový odval TŽ s vlečkou a s doprovodnými provozy, naproti břeh levý tvoří zalesněný prostor. Ve stísněném území je upravené koryto lemováno podél TŽ masivní betonovou opěrnou zdí (v jejich majetku), koryto stabilizuje 13 spádových objektů, v tom v km 1,2 přehrážka pro zachycování splavenin.
• Jeden z nejpostiženějších úseků, který byl zasažen posledními povodněmi (2010), leží mezi km 3,1 - 4,7. Jeho horní část (km 4,4 -4,7) byla obnovena méně obvyklým způsobem, který se ze zkušeností dřívějších Sm státních lesů osvědčil na bystřině Lomné. Jedná se o použití tzv. „účinné drsnosti“ uložením kamenných balvanů v korytě v určitém sponu. Toto opatření vede k zvýšení celkové drsnosti průtočného profilu, ke snížení unášecí síly vody v něm a tím ke zvýšení sklonové stability toku. Napodobuje se tak vlastně přirozená trať horské bystřiny. Součástí akce byla současně i rekonstrukce spádových objektů na koncích úseku. Spodní část mezi km 3,1 – 4,4, poškozená extrémní povodní v r. 2010, je dosud v řešení.

Úsekem, který je vhodné na závěr zmínit, je trať potoka podél bývalého vodárenského odběru vody v Oldřichovicích (okolo km 6,5), protože k němu se váže zajímavá historie. Jímací oblast - založena na infiltraci vody z Tyry do studen zřízených v okolní nivě potoka - byla zřízena v r. 1894 po tyfové epidemii v 18tisícovém Těšíně. Ten tehdy byl v Rakouském Slezsku ještě společným městem, k jehož rozdělení mezi ČSR a Polsko došlo až v r. 1920. Po epidemii bylo nutno se s odběrem pitné vody orientovat na nekontaminovaný prostor, a ten skýtala Tyra v Oldřichovicích, vzdálená od Těšína asi 12 km a s kapacitou odběru 45 l/s. Protože Polský Těšín po rozdělení států jiný svůj zdroj neměl a koncový vodojem byl na jeho území, zásobování dvojměstí vodou z Tyry muselo fungovat dál a jeho doba se po uzavření mezinárodní smlouvy i docela protáhla. Fungovalo takto až do začátku 60. let 20. stol. a dokonce do r. 1971 pak jako havarijní polský zdroj. Po tomto roce odběr vody sloužil jen českým potřebám, avšak po povodni v r. 2010, která napáchala na toku značné škody, byl odstaven. Původně stabilizovaný úsek podél něj je dnes ponechán – jak uvedeno výše – jeho dalšímu přirozenému vývoji.

Na bystřině není dnes provozován žádný další významnější odběr vody, stejně tak žádné významnější vypouštění vod. Obce na toku žádnou čistírnu odpadních vod zatím nemají, z okrajové části areálu TŽ je zaústěna do Tyry pouze kanalizace vod dešťových

---

Mapa

---

Fotogalerie