Jíčinka

Řeka Jičínka je pravostranným přítokem středního úseku Odry nad Ostravou, který vymezuje ústí Opavy na dolním konci a prostor Moravské Brány na konci horním u Jeseníka nad Odrou. Ústí do Odry pod obcí Kunín ve výšce 243 m n.m., pramení v 770 m n.m. pod Velkým Javorníkem v Moravskoslezských Beskydech. Celková délka toku od pramene k ústí je 25,7 km a její správa je dělená. Spodní úsek pod zaústěním levostranného přítoku Zrzávky spravuje státní podnik Povodí Odry, nad tímto zaústěním je Jičínka (jakož i celá Zrzávka) v péči Lesů České republiky. Sklon dna Jičínky (bez ovlivnění spádovými objekty) se pod místem dělení správy pohybuje v prostoru Nového Jičína okolo 4 ‰, ve výustní trati, připadající již k nivě Odry, to je 2 ‰. Z větších přítoků s povodím nad 10 km2 ústí do Jičínky mimo zmiňovanou Zrzávku v horních partiích povodí ještě Stranický potok, níže pak Jičina.

Z větší sídel, jimiž Jičínka protéká, je to především okresní město Nový Jičín a na něj bezprostředně navazující souvislá zástavba obcí Šenov a Kunín směrem po toku, a obcí Životice a Veřovice směrem proti vodě.

Z chráněných území se Jičínky v horní trati, kde je ve správě LČR, dotýká Chráněná krajinná oblast Beskydy 1 , ve spodním úseku, spravovaném státním podnikem Povodím Odry, připadá od silničního mostu Kunín - Hukovice (km 2,5) směrem k ústí do Chráněné krajinné oblasti Poodří. Z živočichů sídlí v jejím toku chráněná střevle potoční, rybářsky je obhospodařována jako mimopstruhový revír od ústí přibližně po Šenov u Nového Jičína (km 0,0 – 6,0) výše po pramennou oblast pak jako revír pstruhový.

Charakter toku Jičínky je obdobného rázu, jako sousední pravostranné přítoky Odry - Lubina a Ondřejnice. To znamená na svojí poměrně krátké délce v dolní trati, připadající svojí povahou již k nivě Odry, je tokem spíše nížinného charakteru, ve střední pak podhorského rázu a výše směrem k prameni typickou bystřinou o velkém sklonu. Všechny pravostranné přítoky střední Odry odvádí průtoky ze severozápadní návětrné strany Beskyd, které jsou za povodní charakteristické kratšími, ale velmi strmými povodňovými kulminacemi. Uvedený rys povodní, vznikajících většinou z přívalových srážek, se na Jičínce v její horní části v posledních padesáti letech projevil velmi výrazně dvakrát. V roce 1958, kdy mimo vlastní Jičínku bylo extrémně postiženo i sousední povodí Zrzávky, a naposled v červnu r. 2009, když centrum srážek postihlo celý vějíř povodí nad jejich soutokem. Významnými na středním a dolním toku byly povodně i ze začátku šedesátých let minulého století. Důsledky povodňových epizod nalezly odezvu v opatřeních, k nimž se pro zvýšení ochrany okolního území posléze pak přikročilo. Jako důsledek z prvně jmenovaných byla výstavba nádrže Kacabaja v Hodslavicích v povodí Zrzávky, tehdy v rámci akce tzv. "malých nádrží". Nádrž je však vybudována vysoko v povodí, a její efekt pro tlumení povodní směrem níže je spíše jen okrajový. Nádrž slouží dnes více k rekreačním, než ochranným účelům.

Povodně ze začátku šedesátých let vedly k regulačním pracím na středním toku v úseku Kunín – Šenov u Nového Jičína. Úsek výše přes centrum Nového Jičína (nad km 7,7) byl poměrně dostatečně zahlouben a kapacitní již z předchozích úprav z třicátých let minulého století a potřeba zvýšit povodňovou zabezpečenost se tak jevila aktuální v trati ležící pod Novým Jičínem. Od roku 1966 do začátku sedmdesátých let byla tak provedena poměrně rozsáhlá úprava přes Kunín (úsek km 1,3 – 6,1) 2 , na ní pak o 10 let později navázala úprava přes Šenov u Nového Jičína. (km 6,1 – 7,7).

K rozsáhlým regulačním zásahům došlo během vývoje rovněž i v úseku spravovaném LČR. Bylo to většinou formou klasických bystřinářských úprav, takže Jičínka celkově je tokem s jedním z nejvyšších podílů upravenosti, a to téměř z 90 %. Odpovídá to charakteru území, jímž protéká z jednoho intravilánu do druhého. V přirozeném a nedotčeném stavu se mimo zcela pramennou oblast nachází pouze výustní trať (pod km 1,3), která spadá do vzdutí a inundačního území Odry a současně do Chráněné krajinné oblasti Poodří.

Povodňová zabezpečenost koryta provedenými úpravami je po celé její délce - až na úsek přes Životice (úsek ve správě LČR) - dostatečná. Přes Nový Jičín je to na stoletou vodu (Q100), v ostatních obcích přinejmenším na vodu dvacetiletou (Q20). Na upraveném korytě je vybudováno na pět desítek nižších stabilizačních objektů (stupně a prahy). Jejich převažující počet leží v úseku, který spravují Lesy ČR (nad km 10,4). Na celém toku Jičínky není v provozu žádný objekt, který by sloužil jako jez k zajištění odběru vody. Mimo uvedenou nádrž Kacabaja v povodí Zrzávky neexistuje v nivě Jičínky ani žádná další nádrž nebo rybník, jež by významněji sloužily k akumulaci vody.

Vodohospodářská bilance na Jičínce zaznamenává celkově přírůstek průtoku proti jejímu přirozenému režimu. Je to způsobeno tím, že v jejím povodí významnější odběry vody z toků neexistují, celkově však do Jičínky jakožto širšího recipientu území ústí veškeré vody převáděné Ostravským oblastním vodovodem k zásobení Nového Jičína a jeho okolí. Ty po využití obyvatelstvem se v podobě odpadních vod vrací kvantitativně do toku Jičínky, což představuje určitý přírůstek v její vodnosti proti přirozenému stavu, na druhé straně i v mírném zhoršení kvality vody v Jičínce přes bezporuchový provoz existujících čistíren odpadních vod ze zástavby obcí N.Jičína, Šenova, Kunína i Veřovic.

---

Mapa

---

Fotogalerie