Ostravice

Řeka Ostravice vzniká spojením Bílé a Černé Ostravice, přičemž hydrologicky za pramennou se považuje ta prvně z jmenovaných, Bílá Ostravice. Pramení v lokalitě Bílá – Hlavatá na moravsko - slovenském pomezí přibližně v nadmořské výšce 720 m n.m., odtud odtéká severovýchodním směrem a po 9,7 km se stéká s Černou Ostravicí, která do ní ústí zprava 1 . Pod soutokem pod společným názvem Ostravice se její trasa láme a obrací k severu, a po 54,2 km ústí do řeky Odry v Ostravě přibližně na kótě 201 m n.m. Z uvedené délky okolo 6 km tvoří zátopa přehrady Šance (km 45,8 - 51,7), celý tok Ostravice od pramene až po ústí je ve správě státního podniku Povodí Odry.

Nad zátopou má tok vysloveně bystřinný charakter s podélným sklonem dna pohybujícím se řádově v procentech. Pod nádrží sklon klesá odshora od 9 ‰ nad Frýdlantem nad Ostravicí (Frýdlant n/O) po 1,5 ‰ u ústí.

Před výstavbou přehrad v povodí patřila Ostravice průtokově k nejrozkolísanějším tokům na území ČR a její vysoké kulminační průtoky spolu s vysokým podélným sklonem a tak s vysokou reliéfovou energií byly příčinou katastrofálních průběhů povodní. Přímo do koryta Ostravice ústí toky víceméně obdobného charakteru, z nichž tři - Morávka, Olešná a Lučina - jsou součástí atlasu. Mimo to do Ostravice je zaústěna ještě řada dalších toků menších, mezi nimiž ty, které mají plochu povodí větší než 10 km2, je nutno jmenovat Velký potok a Řečici, ústící do zátopy vodního díla Šance, a dále Smradlavu, Frýdlantskou Ondřejnici, Čeladenku, Bystrý potok, Baštici a Ostravickou Datyňku.

Z větších sídel, která leží přímo na toku ,jsou to Frýdlant n/O, Frýdek-Místek a na jejích spodních 9 km pak krajské město Ostrava (s městskými částmi Hrabová, Vítkovice, Moravská Ostrava a Slezská Ostrava), které podle Ostravice nese také svoje jméno.

Ostravice se přímo dotýká Chráněná krajinná oblast (CHKO) Beskydy, do níž spadá řeka horní tratí nad silničním mostem v obci Ostravice (km 41,6) směrem proti proudu. Do CHKO rovněž připadá i celý prostor zátopy vodního díla (VD) Šance, CHKO je územně i hranicí totožná s Chráněnou oblastí přirozené akumulace vod (CHOPAV).

Jde-li o chráněné živočichy, kteří v řece Ostravici nebo na jejích březích sídlí, je to z ryb střevle potoční (shora od Čeladenky po soutok s Odrou), mihule potoční (od Hodoňovic až po Kunčičky u Bašky), mník jednovousý (nad vodním dílem Šance) i oba druhy vranek (na dolním toku). Dolní část Ostravice je biotopem a významným lovištěm i ledňáčka, na středním toku vzácně se také vyskytuje vydra říční.

Z ichtyologického hlediska je na Ostravici pstruhové pásmo vymezeno nad ústím Čeladenky (km 37,5) až do pramenné oblasti nad nádrží Šance, lipanové pásmo v úseku mezi Čeladenkou a ústím Morávky (km 25,3) a parmové od Morávky k ústí Ostravice do Odry. Vodácky je Ostravice sjízdná v době, kdy je průtok nadlepšován za tímto účelem z nádrže Šance. To se pro veřejnost provádí jedenkrát až dvakrát ročně, většinou v období jarního tání. Délka splavného úseku, která tím vzniká (zpravidla od přehradní hráze po ústí Čeladenky), činí okolo 7 km.

Charakter toku Ostravice celkově odpovídá geomorfologickému uspořádání území a vývoji osídlení a hospodářských poměrů, jak během času v něm probíhaly Odlišný ráz má řeka nad zátopou přehrady Šance, kde se jedná o divoký tok v poměrně sevřeném prostoru horského masivu Beskyd (tzv. jejích Zadních hor) a kde ráz řeky většinou ovlivňují jen souběhy silnic a místních komunikací. Pod přehradou, kde se údolí začíná rozevírat a začíná osídlení houstnout, se jeho charakter mění a tyto okolnosti vedly nutně k umělým regulačním zásahům do koryta řeky. Historicky vzato Ostravice kdysi tvořila zemské hranice mezi Moravou a Slezskem, na jejíž stabilitě - co do situativní polohy - byl dlouhodobý a oboustranný zájem 2 . Zásahy do koryta řeky prodělaly určitý vývoj a souvisely všeobecně s potřebou zajistit jeho směrovou stabilitu. Bylo tomu nejen na Ostravici, ale stejně i u ostatních významnějších toků na beskydské straně povodí Odry (Morávka, Olše, Stonávka, Lubina atd.). Ve starých archivech lze nalézt dokumenty a citace již od poloviny 16. stol. o potřebě úprav břehů při sporech pobřežníků, jak by mělo být dosaženo kolem řeky neměnnosti rozlohy jejich pozemků. Úpravy břehů a jejich zajištění se prováděly zpočátku především tam, kde tok křížily nejvýznamnější komunikace té doby. Na Ostravici tak např. v místech křížení starou a později novou zemskou cestou z Ostravy do Těšína v prostoru soutoku s Lučinou, nebo u brodů přes Morávku a Ostravici ve Starém Městě u Frýdku. Již tehdy lze zaznamenat i na Ostravici konflikty mezi obcemi, kdy jedna nesouhlasila s průkopem řeky ve prospěch té na protějším břehu (např. střet Hrabůvky a Vítkovic z roku 1821). Lokální stabilizace trasy byla předmětem zájmu měst, a to již před povodní v r. 1880, jejíž průběh byl v celém povodí Odry tehdy zvláště ničivý. Po ní se začíná projevovat zájem na stabilizaci divočícího toku v širším kontextu a rozsahu.

Po povodních v r. 1902 a 1903 se na několik desetiletí na Ostravici rozběhl přibližně padesátiletý proces postupných regulací, především přes města Frýdlant n/O, Frýdek - Místek a Ostravu. V nich totiž docházelo nejčastěji k ohrožení životů a majetku a k největším materiálním škodám. Promítneme-li tento vývoj až do dnešní doby, tak vlastní Ostravice je odspoda od ústí až po dnešní přehradu Šance po celé své délce přibližně 46 km celkově upravena. Úpravní zásahy na dolním toku po zaústění přítoku Lučiny (v km 4,6) jako jedny z prvních byly spojeny protipovodňovým zabezpečením Moravské Ostravy a ochranou průmyslu v prostoru Přívozu, Hrušova a Muglinova, které se od 2. pol. 19. století rozvíjely mj. jako i důsledek výstavby Ferdinandovy severní dráhy (dnes trať ČD Přerov Bohumín). Těžiště postupných úprav přes Ostravu až po Vratimovský jez (km 13,8) hlavně spadá do období let 1924 - 1935.

Dnešní koryto řeky až po ústí Lučiny, jak se v hlavních parametrech dochovalo, je z období, kdy město Ostrava se zasazovalo o vytvoření svého "důstojného středu". Tehdy ve dvacátých letech začala výstavba jeho centra (včetně tzv. Nové radnice) a nábřežní zdi podél Ostravice z kyklopského zdiva z té doby, sloužící svému účelu dodnes, patří k těm nejkvalitnějším toho typu, co byly na tocích na severu Moravy kdy vybudovány.

Jako ojedinělou okolnost na Ostravici v Ostravě z doby konce 50.let min. století je možno uvést zásah do dna koryta řeky v trati přes Muglinov (km 1,2 – 1,8). Bylo k němu třeba přikročit formou prohrábky, když se předtím začalo projevovat jeho vytlačování do průtočného profilu jako následek nadměrného zatížení levobřežního prostoru důlním odvalem. Výška kuželovitého tvaru této haldy byla proto rovněž pak i o něco snížena

V 60.letech bylo dno řeky mezi opěrnými zdmi přes centrum Ostravy nutno prohloubit prohrábkou, když městský ohradník (území, které bylo z důvodu ochrany centra města vyčleněno z dobývacího prostoru zde činných dolů) vytvářel v podélném profilu řeky nepoklesávající hřbet, který vzdouval výše proti toku povodňové hladiny až do prostoru podél Vítkovických železáren. S prohrábkou byla provedena i úprava a zkapacitnění koryta podél železáren (tzv. vítkovická úprava), tzn.. v úseku předtím degradovaném důlními poklesy ostravských dolů Hlubina, Zárubek a Jeremenko. Ve snaze o zlepšení hydraulických poměrů v korytě bylo tehdy při ní (včetně úpravy přes město) použito miskovitého příčného profilu a pohozu dna hrubozrným materiálem (makadamem). Obojí - miskovitý profil i použití makadamu - se však příliš neosvědčilo v důsledku štěrkonosného charakteru řeky a při následných opravách byl jeho tvar pak nahrazen klasickým lichoběžníkem. Osvědčilo se zde ale opevnění břehů šestiúhelníkovými prefabrikáty, předtím úspěšně použitými i na Odře. Na horním konci vítkovické úpravy jsou vybudovány tři spádové objekty eliminující zvýšení sklonu dna toku, a z toho vyplývající jeho erozivní účinky, způsobené důlními poklesy na protivodním horním konci poddolovaného úseku.

Z poslední doby je k městské úpravě přes Ostravu třeba uvést ještě Magistrátem města Ostravy iniciovanou a prostřednictvím fondu EU spolufinancovanou tzv. „humanizaci“ Ostravice. Byla provedena v úseku od silničního mostu v Muglinově po ústí Lučiny (km 1,8 – 4,7) a v rámci ní byly vybudovány v řece 2 nízké stupně (typu Jamborova prahu) pro případné vodácké vyžití za zvýšených vodní stavů, slunicí plochy v předhrází průtočného profilu, pěší chodníky, promenádní prostor na nábřeží a cyklistická stezka navazující na připojené trasy nad a pod městem

Obdobně je z dřívějška systematicky upraveno koryto řeky i ve výše situovaných městech Frýdku - Místku a ve Frýdlantě n/O. Jak již uvedeno, v obou případech začátky úprav jsou datovány před 1. světovou válku, do dnešní podoby pak byly dovedeny až v 2. polovině minulého století. Ohrázování městské úpravy ve Frýdku -Místku bylo provedeno po povodni v r. 1960, ve Frýdlantě n/O pak v sedmdesátých letech.

Zásahy do toku si vyžádaly i mezilehlé úseky mezi městy. Mezi Frýdkem-Místkem a Ostravou to byl především zájem na zajištění stabilizace souběžné a velmi frekventované trati tzv. Frýdlantské dráhy (v provozu od r. 1871, dnes trať 323 ČD v úseku Frýdek-Místek - Ostrava hl.n.), vedené po pravém břehu řeky, když její provoz musel být za povodní čas od času přerušován. Na levém břehu to pak byla ochrana zástavby Paskova (i s areálem v šedesátých letech zřízeného stejnojmenného dolu) a na pravém okrajových partií Vratimova.

Analogicky tomu bylo mezi Frýdkem-Místkem a Frýdlantem n/O, kde si bezpečnost za povodní vyžadovala řada křížení inženýrských sítí (mj. vedení velmi vysokého napětí, hlavní řady Ostravského oblastního vodovodu, souběh čtyřpruhu silnice II/484 v úseku Frýdek-Místek – Frýdlant n/O, několik křížení dalších komunikací, atd.).

Nad Frýdlantem n/O po obec Ostravici bylo koryto usměrňováno a stabilizováno úpravami rovněž již z doby před 2. světovou válkou (úsek Lubno - Nová Ves) a do současné podoby s inundačními hrázemi pak naposled po povodni v r. 1997.

Lze říci, že zásahy do morfologie koryta Ostravice odspoda končí pod zástavbou obce Ostravice u tzv. "peřejů" (km 39,9), které jsou chráněným přírodním výtvorem, jedinečným přírodním korytovým útvarem na beskydské straně povodí Odry. Výše provedené zásahy v toku směrem k přehradě Šance jsou pak už jen ojedinělé, nad vzdutím přehrady se omezují jen na opěrné zdi v místě těsných souběhů silnice s řekou. Ve zcela horní trati existují některé bývalé kratší bystřinářské úpravy se spádovými stupni.

Na Ostravici byla v minulosti vybudována řada jezů, které se v převážné míře co do jejich lokalizace i hlavních rozměrových parametrů - méně však co do materiálu a konstrukce - zachovaly dodnes. Těch, co byly zcela opuštěny nebo zrušeny, je minimum. Jsou to např. jez v Muglinově (dnes by byl na úrovni km 2,2) zrušený v r. 1905, nebo Bartkův jez v Ostravici (km 40,6), který byl stržen v padesátých letech a dnes je v jeho místě balvanitý skluz. Řada dřívějších objektů ač ztratily svůj původní účel, napájí náhony i nadále k využití vodní síly (např. Hodoňovický jez - km 31,5, Hrabovský - km 12,0, Prženský – km 33,0), k zásobení průmyslových závodů (Vítkovický – km 8,8, Válcovenský- km 22,6), nebo ze sanitárních důvodů přes zástavbu obcí. K tomu slouží dodnes např. i Slezský náhon od bývalého Vratimovského jezu (km 13,8), resp paskovský náhon od bývalého Stohlbergova jezu v Paskově (km 18,6). Pokud byly původní odběry vody v některých případech zrušeny, plní tyto objekty stabilizační funkci v podélném profilu koryta toku (např. Staroměstský jez ve Frýdku - Místku, km 25,1). V některých případech byly jezy sanovány do formy balvanitých skluzů (bývalý jez Ferrum ve Frýdlantě nad Ostravicí v km 37,4). Hodoňovický jez s náhonem stále plní roli převodu vody z povodí Ostravice do sousedního povodí Olešné pro možnost jejího dalšího využití.

Mimo uvedené jezy plní stabilizační účel na Ostravici od ústí po přehradu Šance dalších 32 spádových objektů, z toho 25 balvanitých skluzů. Většina z jezů a stupňů tvoří migrační překážku pro živočichy vázané na vodu a rybí přechody pro jejich překonání jsou vybudovány jen u tří z nich - u Hrabovského, Hodoňovického a Prženského jezu.

Vezmeme-li proces zajištění ochrany před povodněmi na Ostravici souhrnně, tak ten byl dovršen až v 2. polovině minulého století výstavbou přehrad a jejich retenčním účinkem zachycujícím povodně. Stalo se tak přesto, že hlavním důvodem výstavby přehrad byl vesměs vždy účel zásobování vodou, což se týká celého povodí, nejen samotné Ostravice (s přehradou Šance), ale i jejích přítoků - Lučiny (Žermanice), Morávky (se stejnojmennou přehradou) a Olešné (Olešná u Místku).

Umělá akumulace vody před výstavbou údolních nádrží přímo na tocích v Beskudech téměř žádná neexistovala. V minulosti to byly jen rybníky, jejichž akumulační objemy vodní režim v nivách toků částečně ovlivňovaly, ale údolí Ostravice je poměrně sklonité, takže zřizování rybníků v něm – jde-li o horní trať – nebylo nijak významné. V dolní části severně od Vratimova a Kunčiček ale na pravém břehu poměrně rozsáhlá rybniční soustava 3 vznikla a i v levobřežním prostoru okolo dřívější Ostravy existovaly severně od ní rybníky podél tzv. valchařské strouhy pod „ostravskou terasou“. Rozvojem urbanizace za průmyslové revoluce v 19. století a následkem pozdějších plošných sanací v důsledku odčinění vlivů důlní těžby však většina z rybníků během vývoje zanikla, dnes jsou jen někde patrné jejich sporadické zbytky, lze sem řadit i vodní plochy po bývalých rybnících Pilík (u Paskova) a Nový Stav (na spodním konci Slezského náhonu v lokalitě Ostrava Zárubek), které až do posledních desetiletí sloužily jako účelové nádrže pro doly Ostravsko – karvinského revíru před jejich uzavřením.

Akumulací vody velkého významu na řece Ostravici je od 70.let min. století údolní nádrž Šance. Ta leží v centrální části Moravskoslezských Beskyd a svou polohou je situována zhruba na dolním konci horní třetiny řeky Ostravice s umístěním přehradní hráze v km 45,8. Hlavní funkcí nádrže je zásobování pitnou vodou a přehrada tak patří k jednomu z hlavních zdrojů OOV, zásobujícího v komplexu spolu s nádržemi Kružberk a Morávka přibližně 1,2 mil. obyvatel severní Moravy a Slezska. Přímý vodárenský odběr z přehrady Šance vede asi 7,5 km dlouhým přívodním řadem do úpravny v Nové Vsi, která je situovaná na předměstí Frýdlantu n/O.

Nádrž Šance se retenční částí svého objemu významně podílí, jak již uvedeno, i na povodňové ochraně území podél celého níže ležícího úseku Ostravice až po město Ostravu. Plocha povodí nádrže Šance k přehradnímu profilu činí 146,3 km² a celkový objem 57,16 mil. m³. Ten je rozdělen na objem stálý - 2,47 mil. m³, zásobní - 39,96 mil. m³ a ochranný - 14,73 mil. m³ 4 Vodní dílo zaplavuje údolí na ploše 305 ha a v délce 7,6 km, stoletý povodňový průtok 313 m³/s je přehradou transformován na 70 m³/s. Odtok vody z ní je energeticky využíván dvěma turbinami, Francisovou o instalovaném výkonu 0,84 MW a Bánkiho o výkonu 0,23 MW.

Přehradní hráz je 65 m vysoká, 342 m dlouhá a v jejím tělese je uloženo celkově 1,340 mil. m³ stabilizačního a těsnicího materiálu. V koruně je hráz široká 6 m, v úrovni základové spáry v nejnižším místě údolí kolem 200 m. Návodní líc přehradní hráze je ve sklonu 1:1,5 až 2,5, vzdušný 1:1,4. Podloží přehrady bylo utěsněno injekční clonou do hloubky až 70 m (celková délka vrtů je přes 21 tis. m), injektáž je vedena z injekční štoly procházející hrázovým tělesem podélně v úrovni základové spáry. Na injekční štolu navazuje šikmé zemní těsnící jádro.

Příčný profil hrází údolní nádrže Šance

Vypouštění nádrže umožňují dvě štoly o průměru 3 a 2,2 m, délce 290 a 319 m a s uzávěry o kapacitě 70 a 42 m³/s. Menší štola slouží především k odběru vody, větší jako spodní výpust. Vtok do štol je ovládán prostřednictvím dvojité věže s možností odběru vody z pěti výškových etáží. Při pravém břehu přechází těleso hráze ve 172 m dlouhý skluz od nehrazeného bezpečnostního přelivu, jehož kapacita při maximální hladině v nádrži dosahuje 118 m³/s. Skluz i spodní výpusti ústí do společného vývaru.

Historie výstavby přehrady je více než stoletá, první zmínka o potřebě a možnosti jejího zřízení pochází z r. 1903. Oficiálně poprvé přehrada Šance pod ústím bystřiny Řečice figuruje v přehradním programu sestaveném v r. 1911, tehdy s objemem 21 mil. m³. Umístění hráze a velikost objemu podléhaly delšímu vývoji, všechny provedené průzkumy a studie byly zhodnoceny až po padesáti letech od vzniku prvního uceleného návrhu. V říjnu 1957 byla vládou k realizaci určena alternativa s hrází umístěnou do dnešního profilu pod soutokem Řečice s Ostravicí o objemu cca 60 mil. m³, který by zaručoval „…pokrytí i případného dalšího zvýšení potřeby pitné vody“.

Stavba přehrady byla zahájena v březnu roku 1964, její hrubá stavba dokončena koncem roku 1969. Poprvé v tehdejší ČSSR bylo použito hráze typu „rockfill“, tzn. že stabilizační část jejího hrázového tělesa byla sypána z lomového kamene a kamenných sutí. Stavba byla ve své době originální i estakádou levobřežní náhradní silnice (kratší estakáda byla vybudována i na pravobřežní lesní cestě). Napouštění nádrže bylo zahájeno v dubnu 1969, přičemž zajímavostí je, že do průběhu prvního napouštění zasáhla v červenci 1970 povodeň, během níž hladina v dosud jen částečně zaplněné nádrži stoupla o 12 m během 32 hodin, a odpouštění muselo být prováděno na plnou kapacitu spodních výpustí.

Výstavbou přehrady byla zatopena obec Staré Hamry, její nezaplavenou část přitom zátopa rozdělila na dvě části, což poněkud komplikuje komunikační propojení v ní.

Již dávno před výstavbou nádrže geologický průzkum objevil na údolních svazích v prostoru zátopy několik sesuvů v latentním (klidovém) stavu, kde se dalo předpokládat, že se uvedou znovu do pohybu po odlehčení jejich paty napuštěním nádrže. Největší ze sesuvů se nachází na pravém svahu v údolí Řečice. Veškeré předchozí výpočty, studie analýzy a modely a nakonec i letitá praxe ukázaly, že eventuální uvedení tohoto sesuvu o objemu 5 až 6 mil. m3 za povodní do pohybu a jeho sesunutí do zátopy nádrže (cca 1 mil.m3) je zcela bezpečné, a že ji neohrožuje. Sesuv je trvale pozorován.

Vodárenská nádrž Šance disponuje dlouhodobě kvalitní vodou a výsledky monitoringu to jen potvrzují. Jakost vody v nádrži je velmi dobrá a voda odebírána pro vodárenské účely nevyžaduje složitější úpravy. Na nádrži je z důvodu vodárenského využití zakázána jakákoliv rekreace a nádrž je vyňata i z výkonu rybářského práva. Z důvodu zvýšení kvality vody je na ní provozováno účelové rybné hospodářství.

Jak během vývoje postupně se zpřísňují bezpečnostní kriteria pro výstavbu přehrad, tak Povodí Odry s.p. po 50letech provozu vodního díla Šance dospěl k závěru přistoupit k jeho větší rekonstrukci. Jedná se o zkapacitnění bezpečnostního přelivu a odpadního skluzu, rekonstrukci koruny hráze, o zajišťovací práce na svážném území Řečica, výstavbu domku hrázného, předtím ještě o vybudování přitěžovací lavice a odvodňovací štoly (Cyrilka) v masivu Smrku, a d.

Současný rozsah záplavových území na Ostravici odpovídá celkovému charakteru toku, jak byl výše popsán, především pak ale protipovodňovým opatřením, která byla na něm od začátku minulého století dodnes postupně vybudována. Plošně je rozsah rozlivů soustředěn do poměrně úzkého pruhu mezi inundační hráze (resp. po zvýšený terén v horní trati) a přes města, jimiž protéká, pak do upraveného koryta s průtočným profilem převážně ve tvaru dvojitého lichoběžníka. Okolí toku v nivě je tím na celé délce chráněno na stupeň ochrany před povodněmi přiměřený povaze okolního území. Prakticky po celé trati to je na stoletou vodu, a to se započtením retenčních účinků výše v povodí vybudovaných přehrad. Účinek nádrže Šance je v tom směru na Ostravici zvláště výrazný odshora po Frýdek-Místek a spolu s dalšími přehradami - Morávka, Olešná a Žermanice - se k ústí do Odry v Ostravě projevuje tak, že původní průtok stoleté vody (Q100) je snížen přibližně o čtvrtinu. Zásluhou přehrad a úprav koryta za extrémní povodně z r. 1997, ale i povodně v r. 2010 Ostravice po celé své délce povodňový průtok vždy bezpečně převedla a nikde nedošlo k rozlivům, byť v řadě úseků její koryto bylo značně poškozeno 5 .

Dostatečnou průtočnost koryta je třeba v určitých časových intervalech zajišťovat řádnou údržbou. Přestože chod splavenin tokem za povodní byl do značné míry omezen (zachycováním splavenin v prostorech přehrad, stabilizací sklonu hlavního toku i jeho přítoků), je třeba mít v nejexponovanějších úsecích neustále pod kontrolou tvorbu štěrkových lavic a usazování jemnějších materiálu v předhrázích koryta, aby byla zachována jeho potřebná průtočná kapacita. Ve snaze šetřit na druhé straně pokud možno přirozený vzhled toku jsou tvary štěrkových lavic podle jejich konfigurace na Ostravici ponechávány dnes v určitém kontrolovaném stavu, většinou to je do úrovně hladiny přibližně 30-denní vody a teprve větší objemy usazovaného materiálu se z něj pak odtěžují.

Z hlediska vodohospodářské bilance situaci na Ostravici lze charakterizovat tak, že řeka je významně ovlivňována odběry vody z přehrad, které jsou převáděny do spotřebišť, ležících mnohdy mimo její vlastní povodí, a vrací se po využití do recipientů až níže mimo její koryto (např. u zásobení pitnou vodou Ostravy, ale i Třinecka a oblasti Č.Těšína). Nadlepšovací efekt přehrad zajišťuje v korytě Ostravice minimálně přípustný zůstatkový průtok vody, převyšující přirozená minima, která by se jinak v něm bez účinku přehrad vyskytovala. Celkově změny průtoků při bilančním hodnocení mají na Ostravici odshora od vodního díla Šance směrem po toku minusové hodnoty (nejvíce pod zaústěním Morávky), až teprve u ústí se tento deficit vesměs vyrovnává směrem k neutrální bilanci. I za těchto okolností není v toku Ostravice ale nikde zaznamenávám napjatý nebo pasivní bilanční stav. Z nejvýznamnějších odběratelů vody je na Ostravici mimo již zmíněný OOV nutno jmenovat ještě odběry Válcoven plechu Frýdek - Místek a ČEZ (Energetické služby pro Vítkovické železárny).

Největšími bodovými zdroji znečištění ovlivňujícími kvalitu vody v Ostravici, které leží přímo na toku, jsou převážně čistírny komunálních odpadních vod (ČOV) měst a obcí a pak některé průmyslové podniky. Z ČOV je třeba zmínit ač objemově malé, ale funkcí neobyčejně významné, na horním konci povodí ČOV v obcích Bílá a Staré Hamry, které přispívají k udržení vysoké kvality vody v údolní nádrži Šance, níže po toku jsou to pak velké městské čistírny Frýdlantu n/O a Frýdku – Místku . Z průmyslových podniků jsou to Válcovny plechu, Biocel Paskov a ČEZ (Energetické služby Vítkovic). Anorganickým bodovým znečišťovatelem toku je vypouštění důlních slaných vod z Vodní jámy Jeremenko v Ostravě, jejichž čerpáním na zemský povrch se zajišťuje úroveň hladiny v opuštěných důlních dílech v umrtvené ostravské části kamenouhelného revíru a tak zabraňuje přeronu jeho vod do dosud činné karvinské části.

---

Mapy

---

Fotogalerie