Opava

Řeka Opava vzniká soutokem Střední a Černé Opavy ve Vrbně pod Pradědem a celá odtud až k ústí je ve správě státního podniku Povodí Odry. Střední Opava (s délkou 12,9 km) pramení na severovýchodních svazích Pradědu a Černá Opava (18,4 km) při severozápadních svazích Orlíku. Další zdrojnici tvoří ještě Bílá Opava, která je scenéricky snad z těchto tří pramenných bystřin nejatraktivnější. Ta pramení na jižních svazích Pradědu ve výšce 1280 m n.m. a v horní trati protéká lázeňskou obcí Karlova Studánka. Nad ní se v horském úseku nacházejí peřeje, kaskády a vodopády, největší, tzv. Velký vodopád, má výšku 8 m. K místu zaústění do Střední Opavy je Bílá Opava dlouhá 13,2 km.

Tok vlastní Opavy od soutoku tří pramenných větví ve Vrbně pod Pradědem měří k ústí do Odry 109,3 km. Vezmeme-li v úvahu délku s nejdelším pramenným přítokem, tj s Černou Opavou 1 , činí tak její celková délka 127,7 km. Ta je dohromady o 17,1 km delší, než má její recipient řeka Odra mezi pramenem a soutokem s Opavou (110,2 km). K místu soutoku s Odrou má Opava i větší plochu povodí (2088,8 km2 proti 1616,3 km2), stejně tak jako průměrný průtok vody (15,0 proti 12,7 m3/s). Dá se tedy říci, že soutok Opavy a Odry, dvou hlavní toků povodí Odry, je uvedenými vzájemnými poměry určitou analogií, jako je tomu u soutoku Labe s Vltavou.

Celkově lze charakterizovat, že Opava, protékající prostředím krystalinika České vysočiny, má mnohem stabilnější poměry, než srovnatelné toky na protější beskydské straně povodí. Sklon jejího dna, neovlivněný spádovými objekty, se v trati od ústí po Moravicí pohybuje okolo 1 ‰, výše k ústí Opavice 2 ‰ a po Vrbno pod Pradědem pak 5 ‰. Horní tok přibližně po Karlovice (km 103) prochází sevřenějším údolím, jeho střední část se níže pak postupně rozevírá, přičemž pod Krnovem (km 70) a zejména pod zaústěním Moravice (km 33) má vysloveně nížinný charakter se širokou a plochou údolní nivou.

Přímo do koryta Opavy ústí celkem tři přítoky, které jsou součástí atlasu. Jsou to Opavice, Čižina a Moravice. Mimo ně je do ní přímo zaústěna ještě řada přítoků dalších, mezi nimiž ty, které mají plochu povodí větší než 10 km2, je nutno mimo již zmiňované pramenné úseky jmenovat (odshora) Uhlířský potok, Kobylku, Skrbovický potok, Krasovku, Hájnický potok, Velkou (Jaktarku), Pilšťský potok, Opustu, Jasénku, Sedlinku a Plesenský potok.

Z větších sídel, která leží přímo na toku nebo v jeho bezprostřední blízkosti, jsou to města Vrbno pod Pradědem, Krnov, Opava, Kravaře a zcela u ústí svým okrajem pak krajské město Ostrava.

Chráněná území, která se toku řeky Opavy dotýkají, jsou několika druhů. Zcela v horních partiích probíhá těsně nad zástavbou Vrbna pod Pradědem hranice Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Jeseníky. Ta je plošně shodná současně s Chráněnou oblastí přirozené akumulace vod téhož jména. K řece Opavě se vážou i maloplošná chráněná území. Mimo ta, co jsou součástí horských poloh CHKO Jeseníky, jsou to Stříbrné jezero a Úvalenské louky na středním, a rybník Štěpán, lokalita Turkov a Koutské a Zábřežské louky na dolním toku. Z chráněných živočichů sídlících na březích a v korytě jejího toku je nutno uvést mihuli potoční, střevli potoční a oba druhy vranek, které se vyskytují na horním toku, ve spodních úsecích to jsou rak říční, velevrub malířský i nadmutý a škeble říční. Řeka je rovněž biotopem ledňáčka, který na ní loví a v březích má svá hnízda.

Co do rybné kategorizace jsou do pstruhového pásma zařazeny celé délky všech tří pramenných toků až po Vrbno pod Pradědem, lipanové pásmo je vymezeno níže směrem až k soutoku s Opavicí v Krnově. Parmové pásmo tvoří úsek od Opavice po ústí do Odry, což je celkově na délce okolo 70 km.

Vodácké atlasy uvádí, že Opava je za „středních vod“ již sjízdná od Opavy-Komárova po Třebovice.

Charakter toku po jeho celé délce celkově odpovídá uspořádání prostoru, jímž řeka protéká. Její horní úseky probíhají zalesněným územím až po Vrbno pod Pradědem, odtud pak níže směrem po vodě se střídají úseky procházející zástavbou menších či větších obcí, střídané prostory využívanými především zemědělsky. Urbanisticky nejexponovanějším územím v horní třetině toku je zástavba města Krnova, pod ním až po další významné sídlo celého podpovodí – město Opavu - řeka tvoří na 21,8 km státní hranice mezi Českou a Polskou republikou (mimo Holasovickou územní enklávu). Pod městem Opavou, jehož severovýchodní částí řeka protéká, je směrem k ústí zástavba okolních obcí lokalizována spíše k okrajům nivy. Výjimkou je, že u Kravař odděluje řeka starší zastavěnou centrální oblast na levém břehu od novější místní části Dvořisko na břehu pravém.

První regulační zásahy, nejdříve spíše sporadické a lokalizované pomístně, lze na řece Opavě zaznamenat již od 1. pol. 19. století. Z těch větších to byly úpravy přes tehdejší zástavbu města Opavy, která se začala přisouvat k řece poté, co byly zbourány jeho městské hradby (po r. 1800). Později pak byly systematičtěji upravovány i horní horské trati a bystřinné úseky. Datováno to je od r. 1886, a to na úsecích Bílé, Černé a Střední Opavy. V r. 1906 bylo pro účel hrazení bystřin zřízeno specializované pracoviště v Opavě, již předtím od r. 1895 bylo zahájeno první hydrologické sledování průtoků vody v řece v městech Opavě a v Krnově.

Těžiště prací na úpravě odtokových poměrů řeky bylo soustředěno až po proběhlých povodních, které se na ní vyskytly v roce 1880 a pak v r.1902 a 1903, když v zastavěných územích největších sídel oblasti – v Krnově a v Opavě – nadělaly nejvíce škod. Z té doby pochází délkově nejrozsáhlejší regulace toku, které v obou městech byly vykonány. Po postupném prodloužení úprav z center měst směrem vně tyto délky činí k současné době v Krnově přibližně souvislých 8 km a v Opavě 9 km. Úpravy dodnes tvoří základ zabezpečenosti obou měst před povodněmi.

Z významnějších zásahů do koryta Opavy z doby 1. republiky je třeba zmínit i úpravu nejspodnější trati (výustního úseku) řeky od Hošťálkovického kopce směrem k ústí (1933) 2 .

Všechny ostatní zásahy po celé délce řeky Opavy včetně ohrázování byly po 2. světové válce až do doby další katastrofální povodně v r. 1997 spíše lokální povahy, kdy byly ad hoc odčiňovány na toku různé povodňové škody, byla odstraňována kolizní místa pro odtok vody za povodní, či zabezpečovány břehové nátrže. Nutno zmínit úpravy a sanace nátrží břehů a náhradu některých říčních objektů na úseku toku, který tvoří státní hranici s Polskem. Zde jsou opravy pro stabilizaci toku prováděny dodnes ve vzájemné spolupráci mezi ČR a PR a na společně bilancované náklady. Přitom je uplatňována zásada na dodržení původního vinutí jeho trasy bez větších korekcí meandrujících úseků, aby bilance rozloh státních území byla neustále zachovávána.

Nejrozsáhlejším zásahem do morfologie koryta řeky Opavy v poslední čtvrtině min. stol. a do jeho odtokových poměrů byla regulace řeky v úseku Jilešovice – Děhylov (km 7,5 – 11,5). Stavební konjunktura té doby iniciovala zájem na vydobytí ložiska štěrkopísku v údolní nivě řeky v prostoru Hlučína, navíc silnice II/469 mezi Děhylovem a Hlučínem měla jen provizorní přemostění řeky z doby těsně po 2. světové válce a byla často za povodní přelévána. Tyto okolnosti vedly k přeložce řeky a k jejímu ohrázování, čímž se uvolnilo území pro dobývací prostor štěrkovny a byly odstraněny odtokové závady. Z důvodu určitého zkrácení toku touto přeložkou byly vybudovány (pro eliminaci zvýšení podélné sklonu toku) 2 spádové stupně a rekonstruován jeden jez (v Jilešovicích).

Výstavba jezů pro odběry vody a využití vodní síly byla stejně tak, jako na ostatních srovnatelných tocích povodí, prováděna mnohem dříve před souvislejšími úpravami koryta. Příkladem toho jsou jezy Kajlovec a Karlovec nad Opavou vybudované mnohem dříve před regulací řeky, vedenou níže přes město. Jejich výstavbu lze vysledovat např. v souvislosti se zřízením městského náhonu přes město Opavu (1811). Jezů byla ale i jinde na řece vybudována celá řada pro pohon mlýnů, pil a pro zásobování rybníků, které byly v údolní nivě od Krnova směrem po toku velmi četné. Podstatná část lokalit, kam byly jezy umístěny, se zachovala dodnes a lze říci, že i po četných přestavbách a rekonstrukcích nadále slouží na svých původních místech ke vzdouvání vody. Jen poměrně malá část z nich poté, co vzdouvací účel zanikl, byla přeměněna na spádové stupně a tak plní i dnes svoji stabilizační funkci. V současné době je na řece Opavě funkčních 22 jezů, žádný z nich nemá vyhraditelný pohyblivý uzávěr (jedná se tedy o jezy pevné), dva z nich jsou na hraničním úseku řeky v majetku polských uživatelů. Z těch českých je k nejvýznamnějším na řece Opavě třeba řadit Třebovický jez (km 1,4), od nějž je zásobována provozní vodou elektrárna Třebovice (ETB), dále městské jezy v Opavě (km 39,5) a Krnově (km 70,9). Podstatná část jezů slouží k energetickému využití prostřednictvím malých vodních elektráren (MVE). Od jezu tzv. Papírenského mlýna (km 66,5) je zásobován i Petrův rybník, snad dnes funkčně nejvýznamnější akumulace vody, která je situována přímo v nivě řeky Opavy.

Nejnovější úpravní zásahy posledního desetiletí si na řece vyžádalo odčinění škod na jejím korytě, které byly způsobeny povodní z r. 1997. Ta měla na Opavě zvláště katastrofální průběh, zejména na horním konci, kde její kulminační hodnoty přetvářely vlastně celou údolní nivu. Hydrologicky bylo tehdy vyhodnoceno, že v nejvyšších úsecích Opavy povodeň dosahovala četnosti výskytu sedmisetleté (Q700) vody (ve Vrbně pod Pradědem), směrem po toku se úroveň četnosti snižovala, nicméně v ústí do Odry dosahovala stále ještě dvousetleté (Q200) vody. Destrukce koryta si v řadě úseků mezi Vrbnem pod Pradědem a Novými Heřminovy vyžádala jeho úplnou obnovu, stejně tak jako obnovu potřebné průtočnosti ve spojení s generální opravou dříve upravených úseků přes Krnov a Opavu.

Souhrnně vzato v současné době podíl úseků, které regulačními zásahy nebyly dotčeny, tvoří na řece Opavě přibližně jeho jednu polovinu (48 %). Nejméně upravených úseků se přitom nachází mezi Krnovem-Kostelcem a Karlovicemi, kde nedotčené a víceméně zcela přirozené úseky tvoří přibližně dvě třetiny délky.

Obnovnými regulačními zásahy po povodni r. 1997 a jejich doplněním (zkapacitnění průtočného profilu a ohrázování) je dosaženo potřebného stupně povodňové ochrany (pro zástavbu v obcích vesměs alespoň na dvacetiletou vodu) jak v horních tratích mezi Širokou Nivou a Karlovicemi, tak i v obcích v nivě, sousedících s městem Opavou (Malé a Velké Hoštice, Vávrovice, atd.), jakož i těch, které jsou situovány od něho níž směrem k ústí (s výjimkou Kravař – Dvořiska). Přes rozsah provedených opatření nemá zcela dostatečnou úroveň ochrany ale stále město Krnov a k němu v nivě přiléhající obce nad ním - Brantice, Zátor, Loučky. Celý tento prostor v procesu plánování byl proto začleněn do tzv. „prioritní oblasti Horní Opavy“ a situace v něm by měla být řešena patřičnými opatřeními. Týkají se výhradně ochrany zástavby před zaplavením povodněmi, jimiž mj. by u Krnova jeho ohrožovanému obyvatelstvu (přibližně 1/3) měla být poskytnuta ochrana na 100letou vodu.

Od soutoku s řekou Opavicí (km 69,0) směrem po vodě zůstávají na Opavě přes to všechno poměrně rozsáhlé prostory inundačního území, které ve spodní třetině toku mezi Ostravou a Opavou dosahují šíře 1 – 2 km. Prostory mimo intravilán města Opavy, kde byly inundace úpravami do přibližně 50 letého průtoku vyloučeny, vytvářejí přirozenou retenci, jejichž jímavost nebude pro zachycování objemu povodní v žádném případě do budoucna nijak dotčena.

Přímo na řece Opavě neexistuje v současnosti žádná významnější akumulace vody, která by přispívala k zachycování povodní a k tlumení povodňových průtoků. Údolní nádrže Kružberk a Slezská Harta leží na přítoku řeky Opavy, na Moravici (viz), a v tomto směru tlumení povodňových stavů ovlivňují na Opavě jen nepřímo úsek pod jejich soutokem. Akumulační prostory, které se vážou k nivě Opavy, tvoří jen zbytek rybníků, z nichž plně funkční je dnes již uváděný Petrův rybník pod Krnovem, ale i rybník Nezmar u Dolního Benešova. V dřívějších dobách bylo mezi Krnovem a ústím do Odry vybudováno několik rybničních soustav 3 , ty však ustoupily pozdějšímu vývoji (od zač. 17. stol byly rybníky postupně přeměňovány na zemědělskou půdu) a dnes se z nich zachovaly jen zbytky. Příkladem toho jsou lokality rybníka Štěpán a Poštovního rybníka v nejspodnější trati toku, vesměs ochraňované jako přírodní rezervace pro mokřadní vegetaci a hnízdění ptactva. Umělou akumulací z posledních desetiletí je vytěžená štěrkovna Hlučín, z podstatné části ale s „mrtvým“, neodmanipulovatelným objemem. Ta je dnes hojně využívaná rekreačně a je vyhlášená jako „koupací oblast“ pod zpřísněným hygienickým dohledem.

Z hlediska vodohospodářské bilance jsou přirozené průtoky v řece Opavě celkově ovlivňovány užíváním vody (odběry a odpady vypouštěných vod) jen poměrně v minimálním rozsahu v úseku odshora až po město Opavu. Kladná hodnota změny průtoku se v ní projevuje výrazněji na krátkém úseku pod zaústěním opavské čistírny odpadních vod (Opava je pitnou vodou zásobována „převodem“ vody z vodárenské nádrže Kružberk, situované v sousedním povodí) v prostoru po ústí Moravice, pod ním přechází bilanční hodnocení výrazněji do záporných hodnot, protože voda Kružberské přehrady je převáděna mimo přirozenou říční síť trubními přivaděči do systému Ostravského oblastního vodovodu s těžištěm spotřeby mimo vlastní povodí Opavy. Z významnějších odběratelů vody přímo z řeky Opavy je možno na horním toku jmenovat odshora Advanced Plasties - Husquarna ve Vrbně p/P a Teplárnu Krnov, na dolním pak Ivax Teva (Komárov), Hlučínské jezero a Elektrárnu Třebovice.

Ze znečišťovatelů ovlivňujících jakost vody na toku Opavy je třeba jmenovat čistírnu odpadních vod (ČOV) ve Vrbně p/P a podnik Advanced Plasties (tamtéž), níže pak ČOV v Krnově a Opavě, Ivax - Teva (O-Komárov) a ČOV v Hlučíně, v Kravařích a v Háji ve Slezsku, nakonec pak Elektrárnu Třebovice.

---

Mapy

---

Fotogalerie