C.1. Podmínky dosažení cílů ochrany vod jako složky životního prostředí
C.1.1. Povrchové vody
C.1.1.1. Ekologický stav vod
C.1.1.2. Chemický stav vod
C.1.2. Podzemní vody
C.1.2.1. Kvantitativní stav vod
C.1.2.2. Chemický stav vod
C.1.3. Chráněné oblasti
C.1.3.1. Území vyhrazená pro odběr vody pro lidskou spotřebu
C.1.3.2. Rekreační oblasti
C.1.3.3. Oblasti citlivé na živiny
C.1.3.4. Oblasti pro ochranu stanovišť a druhů
C.1.3.5. Území vymezená pro ochranu hospodářsky významných druhů vázaných na vodní prostředí

C. Stav a ochrana vodních útvarů

Cílem procesu plánování je zejména zajištění ochrany povrchových a podzemních vod a dále dosažení jejich dobrého stavu. Tam, kde dobrý stav již existuje, má být udržován.

Stav vodních útvarů se určuje jednak stanovenými ukazateli a jejich limity (kapitola C.1. Podmínky dosažení cílů ochrany vod jako složky životního prostředí) a dále pomocí Programů monitoringu, kterými se sledují útvary povrchových a podzemních vod. Hodnocení stavu vodního útvaru se skládá z výsledků monitoringu - přímé hodnocení (kapitola C.2. Programy zjišťování a hodnocení množství a stavu vod) a z vyhodnocení vlivů - nepřímé hodnocení (kapitola B.4). Vyhodnocení dopadů lidské činnosti na stav vod a identifikace rizikových vodních útvarů). Pro celkové hodnocení stavu byl zároveň vzat v úvahu předpokládaný vývoj antropogenních vlivů k roku 2015.

Schéma vazeb jednotlivých kapitol plánu pro hodnocení stavu útvarů povrchových a podzemních vod

Výsledkem hodnocení útvarů povrchových a podzemních vod pro 1. plánovací období je určení jejich stavu jako dobrý, potencionálně nevyhovující a nevyhovující.

Hodnocení stavu útvarů povrchových vod tekoucích sestává ze syntézy vyhodnocení chemického a ekologického stavu. Stav útvarů povrchových vod je určený horším z jeho ekologického nebo chemického stavu. U silně ovlivněných vodních útvarů se určuje jejich ekologický potenciál. Maximálním ekologickým potenciálem jsou takové podmínky, kdy rozdíl mezi dobrým ekologickým stavem a maximálním ekologickým potenciálem vytvářejí pouze ty vlivy, které způsobily zařazení vodního útvaru mezi silně ovlivněné vodní útvary po přijetí všech opatření. Dobrým ekologickým potenciálem jsou podmínky jen o málo změněné oproti maximálnímu ekologickému potenciálu a u středního ekologického potenciálu jsou tyto změny středně významné.

Hodnocení stavu útvarů podzemních vod se skládá ze syntézy hodnocení kvantitativního a chemického stavu. Stav útvarů podzemních vod je daný horším z jeho kvantitativního nebo chemického stavu.

V kapitole C.3. Cíle ochrany vod jako složky životního prostředí (environmentální cíle) pro období platnosti plánu jsou uvedeny seznamy vodních útvarů, u nichž bude pravděpodobně dosaženo dobrého stavu na konci plánovacího období a dále seznamy vodních útvarů, které dobrého stavu pravděpodobně nedosáhnou a na které budou uplatněny výjimky.

U vodních útvarů, které nedosahují dobrého stavu, jsou navržena taková opatření (kapitola C.4). Programy opatření k dosažení cílů ochrany vod jako složky životního prostředí), aby v roce 2015 tyto vodní útvary dobrého stavu dosáhly. Odhad dopadů navrhovaných opatření je uveden v kapitole E. Odhad dopadů opatření. Pokud tato opatření nezajistí dosažení dobrého stavu k roku 2015, jsou na vodní útvar uplatňovány výjimky. U vodních útvarů, které dosahují dobrého stavu v současnosti, nedojde v budoucnu ke zhoršení stavu.

C.1. Podmínky dosažení cílů ochrany vod jako složky životního prostředí

Podmínky k dosažení cílů ochrany vod jsou pro jednotlivé okruhy, týkající se vodní politiky, odlišné. Týkají se okruhu povrchových vod, vod podzemních a tzv. chráněných oblastí a jejich kriteria podle nichž jsou posuzovány, se vzájemně liší.

C.1.1. Povrchové vody

Ukazatele, limity a postupy, z nichž se vychází při hodnocení chemického a ekologického stavu/potenciálu a rizikovosti útvarů povrchových vod, ale i chemického a kvantitativního stavu/potenciálu útvarů podzemních vod (viz dále) v prvních plánech oblastí povodí, obecně vycházejí z těchto zásad:

• musí vycházet z existujících a dostupných dat,
• musí v maximální míře vyhovovat současným požadavkům na hodnocení stavu na evropské úrovni, tzn. odpovídat Rámcové směrnici o vodě, platným Guidance dokumentům a reflektovat požadavky návrhu směrnice o standardech environmentální kvality (EQS),
• musí v maximální míře využít přípravné práce pro plány oblastí povodí
• musí být realizovatelné v průběhu několika měsíců pro první plány v rámci všech oblastí povodí v ČR,
• umožní na základě výsledků navrhnout programy opatření.

Z těchto zásad vychází přístupy zvolené pro zpracování prvního plánu oblasti povodí. Zásadně se hodnotí útvary povrchových vod podle ekologického a chemického stavu (pro silně ovlivněné a umělé vodní útvary podle tzv. ekologického potenciálu).

Na základě národní legislativy a časového plánu byly návrhy POP zpracovány v termínu do konce roku 2007, kdy končil první rok provozu programů monitoringu podle WFD. Z tohoto důvodu nebylo možné zcela využít výsledky hodnocení přímo z těchto datových sad. Současně by nebylo možné těmito daty pokrýt rovnoměrně všechny existující vodní útvary, protože WFD i nastavení národních programů monitoringu předpokládají v zájmu efektivního užívání finančních prostředků nastavení vzorkovacích programů ve tříletých nebo dvouletých cyklech (pouze s výjimkou situačního monitoringu, který je provozován v plném rozsahu kontinuálně). Z toho důvodu budou kompletní datové sady k dispozici nejdříve v roce 2010. Data, která budou získána z dosavadního provozování jednotlivých monitorovacích programů budou využita jako indikativní (pro ověření prognózy dosažení cílů pro rok 2015 ve srovnání s aktuálními výsledky nepřímého hodnocení).

C.1.1.1. Ekologický stav vod

Hodnocení ekologického stavu útvarů povrchových vod je výsledkem dílčích hodnocení biologických složek, fyzikálně chemických složek, které podporují biologický stav, a specifických znečišťujících látek. V některých případech, kdy není dostatek dat z přímého hodnocení biologických složek a specifických znečišťujících látek, je doplňkově použito i hodnocení nepřímé, kde se uplatňuje hodnocení významných antropogenních vlivů.

Biologické složky

Biologickými složkami ekologického stavu jsou rybí fauna, makrozoobentos a u vybraných vodních útvarů také koncentrace chlorofylu-a ve fytoplanktonu.

Hodnocení rybí fauny je založeno na stavu společenstva juvenilních ryb, přičemž jednotlivými hodnocenými ukazateli jsou relativní zastoupení reofilních (proudomilných) a limnofilních (jezerních) druhů ve vzorku vyjádřené v procentech, a celková početnost ryb. Hodnocení neřeší výskyt ryb migrujících z nebo do moře, jako jsou losos a úhoř.

Postup hodnocení makrozoobentosu je založený na hodnocení indexu saprobity spolu s expertním posouzením morfologie hodnoceného útvaru.

Hodnocení fytoplanktonu probíhá pouze v největších tocích a je založené na hodnocení obsahu chlorofylu-a. Limity pro vybrané ukazatele a jednotlivé složky jsou stanoveny pro skupiny typů vodních útvarů.

Pracovní typologie útvarů povrchových vod je blíže popsána v kapitole A.2.1.3. Pro hodnocení makrozoobentosu a fytoplanktonu jsou obecně typy útvarů rozděleny do osmi skupin (A–H) a jaké je zařazení vodních útvarů do těchto typů v oblasti povodí Odry, vyplývá z tabulky C.1.1. Pro rybí společenstva je použito dělení vodních útvarů podle řádu toku (poslední číslo kódu typu vodního útvaru).

Limity hodnocení dobrého stavu pro makrozoobentos a fytoplankton jsou uvedeny v tabulce C.1.2, limity pro rybí společenstva v tabulce C.1.3.

Tab. C.1.1 Rozdělení typů útvarů tekoucích vod v oblasti povodí Odry do skupin pro hodnocení vybraných biologických a všeobecných fyzikálně chemických složek ekologického stavu

Vysvětlivky:
Skupina A toky v nadmořských výškách nad 500 m, s křemitým i vápnitým geologickým substrátem.
Skupina B toky v nadmořských výškách nad od 200 do 500 m, řádu 4. a 5. podle Strahlera s křemitým geologickým substrátem.
Skupina C toky v nadmořských výškách nad od 200 do 500 m, řádu 4. a 5. podle Strahlera s vápnitým geologickým substrátem.
Skupina D toky v nadmořských výškách do 200 m, řádu 4. a 5. podle Strahlera s křemitým geologickým substrátem.
Skupina E toky v nadmořských výškách do 200 m, řádu 4. a 5. podle Strahlera s vápnitým geologickým substrátem.
Skupina F toky v nadmořských výškách od 200 do 500 m, řádu 6. a 7. podle Strahlera s křemitým geologickým substrátem.
Skupina G toky v nadmořských výškách do 200 m, řádu 6. a 7. podle Strahlera s vápnitým geologickým substrátem.
Skupina H toky v nadmořských výškách pod 500 m, řádu 8. podle Strahlera s křemitým geologickým substrátem.

Tab. C.1.2 Hodnoty saprobního indexu makrozoobentosu a koncentrací chlorofylu-a ve fytoplanktonu, vymezující rozmezí mezi dobrým a nevyhovujícím stavem (D/S)

Tab. C.1.3 Ukazatele a limity pro rozmezí mezi dobrým a nevyhovujícím stavem pro hodnocení rybí fauny

Tabulka uvádí minimální zastoupení jednotlivých druhů ryb. Počet ryb je uváděn na metr toku, tato míra se vztahuje k délce hodnocené lokality a údaj je uveden v datech z monitoringu.

Pro vyhodnocení dobrého stavu z hlediska biologických složek musí vyhovět všechny ukazatele. Současně pro biologické složky platí to, že primárně jsou hodnoceny výsledky z monitoringu, pokud však data z monitoringu nejsou k dispozici, je použito nepřímé hodnocení - pro makrozoobentos jsou používány výsledky hodnocení fyzikálně chemických složek, pro rybí faunu výsledky hodnocení hydromorfologické složky.

Fyzikálně chemické složky

Přímé hodnocení fyzikálně chemické složky stavu vychází z hodnocení všeobecných fyzikálně chemických ukazatelů a z hodnocení specifických znečišťujících látek.

Limity vybraných všeobecných fyzikálně chemických ukazatelů jsou stanoveny pro stejné skupiny typů vodních útvarů jako složky makrozoobentosu a fytoplanktonu (viz tab. C.1.1). Tyto ukazatele jsou hodnoceny ve všech útvarech přímo z naměřených hodnot. To znamená, že pro všeobecné fyzikálně chemické ukazatele je zásadní vyhodnocení dat z monitoringu a toto vyhodnocení je pak vysoce reprezentativní. Limity pro vybrané ukazatele jsou stanoveny pro hranici mezi velmi dobrým a dobrým stavem útvaru (VD/D) a pro hranici mezi dobrým stavem a stavem nevyhovujícím (D/S). Všechny složky a jejich ukazatele jsou hodnoceny povinně až na složku salinity, která je považována za nezávaznou. Ukazatele a limity pro hodnocení všeobecných fyzikálně chemických složek ekologického stavu jsou uvedeny v tabulce C.1.4.

Limity specifických znečišťujících látek, nezahrnutých do hodnocení chemického stavu, a dalších znečišťujících látek, vypouštěných ve významných množstvích ve vodních útvarech, byly stanoveny pro všechny útvary bez ohledu na jejich typ. Hodnocení je prováděno v reprezentativním profilu vodního útvaru a pouze v případě, že byl v etapě charakterizace oblastí povodí v roce 2004 nebo při následném zpřesňování výsledků charakterizace identifikován významný vnos látky do vodního útvaru z bodového nebo plošného zdroje. Limity pro vybrané ukazatele specifických znečišťujících látek a látek vypouštěných ve významných množstvích jsou uvedeny v tabulce C.1.5.

Tab. C.1.4 Ukazatele a limity všeobecných fyzikálně chemických složek ekologického stavu pro skupiny typů vodních útvarů

*) Hodnoty nezávazné pro hodnocení stavu. Při překročení hodnoty salinity budou posouzeny příčiny (přirozené pozadí, antropogenní vlivy) a případně navržena opatření.
Vysvětlivky:
VD/D – hranice mezi velmi dobrým a dobrým stavem
D/S – hranice mezi velmi dobrým a nevyhovujícím stavem

Tab. C.1.5 Limity specifických znečišťujících látek a dalších znečišťujících látek vypouštěných ve významných množstvích ve vodních útvarech pro hodnocení fyzikálně chemických složek ekologického stavu

Ekologický potenciál vod

Podle Rámcové směrnice je dobrého ekologického potenciálu stav možno dosáhnout u silně ovlivněného (HMWB) nebo umělého vodního útvaru (AWB), a je jej možno dosáhnout tehdy, splňuje-li kriteria podle přílohy V. této směrnice.

Rámcová směrnice pro útvary povrchových vod v jednoduchosti říká, že maximálním ekologickým potenciálem jsou takové podmínky, kdy rozdíl mezi dobrým ekologickým stavem a maximálním ekologickým potenciálem vytvářejí pouze ty vlivy, které způsobily zařazení vodního útvaru mezi HMWB po přijetí všech opatření, která během plánovacího období budou realizována. Dobrým ekologickým potenciálem jsou podmínky jen o málo změněné oproti maximálnímu ekologickému potenciálu a u středního ekologického potenciálu jsou tyto změny středně významné.

Protože v době přípravy prvních plánů oblastí povodí nebyla známa žádná oficiální metodika pro stanovení ekologického potenciálu vod, byly jeho podmínky stanoveny dohodou státních podniků Povodí a VÚV TGM, v.v.i. v podobě „Metodických postupů“ [55]. Při jejich aplikaci je nutné zcela odlišně postupovat v případě útvarů povrchových vod stojatých a vod tekoucích.

Povrchové vody tekoucí

Ekologický potenciál silně ovlivněných útvarů povrchových vod byl stanoven po vyhodnocení jejich stavu podle „Metodických postupů“, zahrnující dopady, které zapříčinily zařazení vodních útvarů mezi HMWB, a rovněž i důsledky opatření, pokud tato budou v plánovacím období realizována. Nejvýznamnějšími vlivy, které byly vyhodnoceny v souvislosti s vymezením tekoucích silně ovlivněných vodních útvarů, jsou zakrytí (zatrubněn)í toků, jejich napřímení, zavzdutí větších úseků (jezové zdrže, nádrže), zpevnění břehů případně celých koryt, migrační překážky, regulace průtoku a odběry. Ve vodních útvarech, které jsou na základě konečného vymezení definitivně vymezeny jako silně ovlivněné, většinou dochází ke kombinaci více vlivů najednou. Ekologický stav je v rámci prvního plánu oblasti povodí hodnocen na základě biologických složek, jako jsou makrozoobentos, ryby a u vybraných útvarů chlorofyl. Určení ekologického potenciálu by znamenalo odvodit limitní hodnoty těchto složek pro jednotlivé vodní útvary individuálně podle míry jejich morfologického ovlivnění. Jinak řečeno, bylo by nutné určit jasnou spojitost mezi morfologickou složkou a složkami biologickými. To je na základě současných znalostí zatím nemožné, neboť pro objektivní určení by bylo nutné vyjít z tzv. maximálního ekologického potenciálu, odvozeného z referenčních typově specifických podmínek, které ovšem stále nebyly stanoveny. Z toho důvodu nebyl ekologický potenciál u tekoucích vod určen a jeho hodnocení bylo vztaženo k parametrům a limitům dobrého ekologického stavu.

Povrchové vody stojaté

Všechny útvary povrchových vod stojatých v České republice jsou nádržemi umělými, pro její poměry tedy nebyly stanoveny referenční podmínky. Proto je i stanovení jejich maximálního ekologického potenciálu výsledkem kombinace modelování a expertního odhadu.

Zejména se jedná o vodárenské nádrže, nádrže s retenční, energetickou a rekreační funkcí a o rybníky určené k produkci ryb. Účelům nádrží je podřízeno i jejich hospodaření a tomu odpovídají nejvýznamnější faktory, ovlivňující jejich ekologický potenciál. K nim mezi nejvýznamnější patří:

• eutrofizace v podobě zvýšení koncentrace fosforu na přítoku, snížení průhlednosti vody, změny struktury fytoplanktonu (prosazují se sinice tvořící vodní květy) a zvýšení jeho biomasy (koncentrace chlorofylu-a, změna kyslíkového režimu - deficity kyslíku až anoxie)
• acidifikace s poklesem pH, zvýšenou koncentrací Al (popř. Fe, Mn, Be), což má vliv zejména na změny složení planktonu i rybí obsádky,
• fluktuace vodní hladiny a eroze břehové linie s narušením až eliminací litorálu jakožto jednoho z ekologicky nejcennějších společenstev stojatých vod a s dopady na celý ekosystém vodního útvaru,
• zásahy do biocenóz jako jsou vysazování nepůvodních druhů ryb (především amur, tolstolobec a tolstolobik), dramatické zásahy do rybích obsádek v rámci chovu kaprů (včetně krmení ryb),,aplikace chemických látek (chlornan, modrá skalice) a zvyšování biomasy ryb.

V tabulce C.1.6 je uvedeno u jednotlivých položek ekologického potenciálu rozmezí mezi dobrým a středním ekologickým potenciálem. Maximální ekologický potenciál nebyl z důvodu nedostatku dat a nevyjasněného metodického přístupu definován.

Při vyhodnocení jednotlivých vodních útvarů byla jako nejdůležitější faktor použita koncentrace fosforu (P) ve vodě vzhledem k zařazení nádrže podle stupně trofie.

Tab. C.1.6 Kritéria dobrého ekologického potenciálu útvarů povrchových vod stojatých

C.1.1.2. Chemický stav vod

Hodnocení chemického stavu útvarů povrchových vod vychází z posledního oficiálního znění návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky a o změně směrnice 2000/60/ES ze dne 21.06.2007, tj. ze seznamu ukazatelů chemického stavu útvarů povrchových vod a jejich limitů, a to v podobě ročních průměrných hodnot a u části ukazatelů také maximálních ročních hodnot. Pro hodnocení chemického stavu útvarů povrchových vod pro první plány oblastí povodí byl tento seznam ukazatelů a limitů převzat kompletně, s výjimkou limitu pro sumu benzo(g,h,i)perylenu a indeno(1,2,3-cd)pyrenu vzhledem k vyšší mezi stanovitelnosti. Ukazatele a limity chemického stavu útvarů povrchových vod jsou uvedeny v tabulce C.1.7. Ukazatele a limity jsou platné jak pro tekoucí, tak stojaté vody.

Tab. C.1.7 Ukazatele a limity dobrého chemického stavu útvarů povrchových vod v ČR

RP: roční průměr;
MPK: maximální přípustná koncentrace.
Jednotka: [µg.l-1].
CAS: „Chemical Abstract Services“
[21] Tento parametr představuje normu environmentální kvality vyjádřenou roční průměrnou hodnotou (RP-NEK).
[22] Tento parametr představuje normu environmentální kvality vyjádřenou maximální přípustnou koncentrací (MPK-NEK). Je-li MPK-NEK označena jako „nepoužije se“, pak hodnoty RP-NEK chrání také proti krátkodobým maximálním znečištěním, neboť jsou významně nižší, než hodnoty odvozené na základě akutní toxicity.
[23] Pro skupinu prioritních látek bromovaných difenyletherů (č. 5) uvedených v rozhodnutí č. 2455/2001/ ES je NEK stanovena pouze pro pentabromdifenylether.
[24] Pro kadmium a jeho sloučeniny (č. 6) se hodnoty NEK liší v závislosti na tvrdosti vody, jak je upřesněna v pěti kategoriích tříd: (třída 1: <40 mg CaCO3.l-1, třída 2: 40 až <50 mg CaCO3.l-1, třída 3: 50 až <100 mg CaCO3.l-1, třída 4: 100 až <200 mg CaCO3.l-1 a třída 5: ?200 mg CaCO3.l-1).
[25] Pro skupinu prioritních látek polyaromatických uhlovodíků (PAU) (č. 28) musí být splněna každá jednotlivá NEK, tj. musí být splněny NEK pro benzo(a)pyren a NEK pro součet benzo(b)fluoranthenu a benzo(k)fluoranthenu a NEK pro součet benzo(g,h,i)perylenu a indeno(1,2,3-cd)pyrenu.
[26] DDT celkem zahrnuje součet izomerů 1,1,1-trichlor-2,2 bis (p-chlorofenyl)ethan (CAS 50-29-3); 1,1,1-trichlor-2 (o-chlorfenyl)-2-(p-chlorfenyl)ethan (CAS 789-02-6); 1,1-dichlor-2,2 bis
(p-chlorfenyl)ethylen (CAS 72-55-9); a 1,1-dichlor-2,2 bis (p-chlorfenyl)ethan (CAS 72-54-8).

C.1.2. Podzemní vody

Rovněž k hodnocení stavu podzemních vod se přistupuje ze dvou hledisek, v jejich případě se však jedná o hodnocení kvantitativního stavu podzemních vod a hodnocení jejich chemického stavu .

C.1.2.1. Kvantitativní stav vod

Kvantitativní stav je vyjádřením stupně ovlivnění útvaru podzemní vody přímými nebo nepřímými odběry. V příloze V. Rámcové směrnice je však jako ukazatel kvantitativního stavu uveden režim hladiny podzemních vod a dobrý stav je definován prostřednictví její úrovně (případně vydatností pramenů). Ačkoliv tyto ukazatele jsou v ČR již dlouho a pravidelně monitorovány, nelze je pro první plány oblastí povodí použít jako primární ukazatele k hodnocení. Proto se vychází z hodnocení bilance množství podzemních vod, tj. porovnání přírodních zdrojů těchto vod a odběrů vody. Jako limity dobrého kvantitativního stavu byly určeny kritické meze poměru odběrů podzemních vod vůči jejich přírodním zdrojům, odstupňované podle zabezpečenosti hodnot přírodních zdrojů a jejich spolehlivosti (viz tabulka C.1.8).

Tab. C.1.8 Kritické meze poměru odběrů podzemních vod a přírodních zdrojů

C.1.2.2. Chemický stav vod

Pro podzemní vody neexistuje na evropské úrovni jednoznačný seznam fyzikálně chemických ukazatelů. Rámcová směrnice pro hodnocení chemického stavu kromě odkazu na další směrnice pouze požaduje minimální rozsah sledovaných ukazatelů, což jsou obsah kyslíku, pH, vodivost, dusičnany a amonné ionty. Kromě toho je povinnost sledovat ty ukazatele, kvůli kterým byly útvary podzemních vod označeny jako rizikové. Vzhledem ke značné komplikovanosti této problematiky byl pro první plány oblastí povodí vzat v úvahu seznam ukazatelů, jejichž obsah a rozsah odpovídají evropským požadavkům pro podzemní vodu jako takovou, přičemž navržené limity pro většinu syntetických látek odpovídají limitům pro pitné účely. Limity pro všechny ukazatele jsou v souladu se směrnicí 2006/118/EU a jsou uvedeny v podobě průměrů. Jejich výše je pro syntetické látky rovna hodnotám pro pitnou vodu, u ostatních ukazatelů byl limit odvozen ze skutečně naměřených hodnot koncentrací ve státní síti jakosti podzemních vod z období 2000 – 2005.

Pro první plány oblastí povodí není reálné stanovit hodnoty přirozeného pozadí pro jednotlivé skupiny útvarů podle požadované metodiky, proto jsou pro všechny ukazatele uvedeny pouze jedny hodnoty pro celou Českou republiku (viz tabulka C.1.9).

Tab. C.1.9 Přehled ukazatelů chemického stavu útvarů podzemních vod

* limit je minimální, nikoliv maximální hodnota, použije se jen jeden ukazatel podle dostupných dat

C.1.3. Chráněné oblasti

Ukazatele, limity a postupy pro hodnocení stavu chráněných oblastí jsou až na výjimky určeny transpozicí směrnic ES, podle kterých byly dané oblasti vymezeny, do právního řádu ČR. Podmínky dosažení těchto zvláštních cílů v chráněných oblastech jsou definovány v následujících kapitolách.

C.1.3.1. Území vyhrazená pro odběr vody pro lidskou spotřebu

Pro území vyhrazená pro odběr povrchové vody pro lidskou spotřebu stanovuje požadavky na jakost odebírané surové vody směrnice Rady 75/440/EHS o požadované jakosti povrchové vody určené pro odběr pitné vody v členských státech (ve znění dodatků). Tato směrnice pozbyla platnosti v roce 2007, avšak do českého právního řádu je implementována zákonem. 274/2001 Sb. a vyhláškou 428/2001 Sb. Tato směrnice určuje seznam ukazatelů a jejich mezných a směrných hodnot, které mají být dodrženy za předpokladu určitého technologického postupu úpravy surové vody (A1, A2, A3). Stanovuje postup výpočtu hodnoty z monitorovaných dat a způsob srovnání s předepsanou hodnotou. V případě, že zvýšené hodnoty ukazatelů jsou způsobeny přirozenými pochody, nikoli antropogenním znečištěním, neznamená to nedosažení cílů. Požadavky této směrnice byly do českého právního řádu transponovány vyhláškou č. 428/2001 Sb., (v Příloze č. 13). Uvedená vyhláška na rozdíl od směrnice 75/440/EHS předepisuje limity i pro podzemní vody. Ukazatele a limity pro surovou vodu v územích vyhrazených pro odběr vody pro lidskou spotřebu jsou pro povrchové i podzemní vody uvedeny v tabulce C.1.10 a upravené limity pro vybrané ukazatele v podzemních vodách v tabulce C.1.11.

Ukazatel splňuje cíle pokud 95 % vzorků má nižší hodnotu, než je hodnota specifikovaná ve sloupci M tabulky C.1.10, nebo pokud 90 % vzorků má nižší hodnotu ve všech ostatních případech.

Tab. C.1.10 Ukazatele a limity jakosti surové vody odebírané z povrchových a podzemních vod podle Přílohy č. 13, k vyhlášce č. 428/2001 Sb., tabulky 1a.

Uvedené mezní hodnoty ukazatelů v tabulce limituji zařazení do příslušné kategorie jakosti. Směrné hodnoty ukazatelů jsou hodnoty, ke kterým má směřovat asanační a ochranná činnost v povodí, zejména v ochranném pásmu vodního zdroje.

Vysvětlivky:

1. možná odchylka pro způsob vyhodnoceni a zařazení surové vody do kategorie
2. u obtížně odstranitelných organismů u jednostupňové či vícestupňové úpravy
3. (O) - výjimečné klimatické a geografické podmínky
4. tato hodnota udává horní limity podle průměrné roční teploty (nízké a vysoké)
Ukazatel AOX se nestanoví v případech, že jsou stanoveny specifické chlorované organické látky.
Ukazatel PAU je vyjádřen jako součet koncentrací: benzo(b)fluoranten, benzo(k)tluoranten, benzo(ghi) perylen, indeno(I,2,3-cd) pyren, benzo(a)pyren, tluoranthen.
Ukazatel Pesticidní látky celkem je vyjádřen jako součet (hodnot nad mezi detekce) všech stanovených pesticidů. Stanovují se ty pesticidy, u kterých je pravděpodobné, že se budou v daném zdroji vyskytovat.
Pro ukazatel fenoly jednosytné se neuplatňuje limit v případě, že nevznikají organoleptické závady pitné vody.
Uvedené mezní hodnoty ukazatelů v tabulce limitují zařazení do příslušné kategorie jakosti. Směrné hodnoty ukazatelů jsou hodnoty, ke kterým má směřovat asanační a ochranná činnost v povodí, zejména v ochranném pásmu vodního zdroje.

Pro podzemní vodu platí mezné hodnoty ukazatelů z tab. C.1.10 kromě ukazatelů a limitů, jak jsou uvedeny dále v tab. C.1.11

Tab. C.1.11 Ukazatele a limity jakosti surové vody odebírané z podzemních vod podle Přílohy č. 13, k vyhlášce č. 428/2001 Sb., tabulky 1b.

C.1.3.2. Rekreační oblasti

Jako rekreační oblasti byly v České republice vymezeny koupací oblasti a koupaliště ve volné přírodě. Ukazatele a limity pro hodnocení specifikuje příloha 1 a 2 prováděcí vyhlášky č. 135/2004 Sb., k zákonu 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch. Ukazatele a limity jsou uvedeny v tabulkách C.1.12 a C.1.13. Jakost vody koupací oblasti nebo koupaliště ve volné přírodě je považována za vyhovující pro jednotlivé ukazatele, pokud 95 % vzorků má nižší hodnotu než je hodnota specifikovaná ve sloupci „Limitní hodnota“ tabulky C.1.12 nebo pokud 90 % vzorků má nižší hodnotu ve všech ostatních případech s výjimkou ukazatelů koliformní bakterie, termotolerantní koliformní bakterie a enterokoky, kde limitním hodnotám musí odpovídat 80 % vzorků. Hodnocení výskytu sinic se provádí podle tabulky C.1.13. Bližší podrobnosti k postupu hodnocení jsou uvedeny ve vyhlášce 135/2004 Sb.

V roce 2006 byla přijata nová směrnice Evropského společenství (2006/7/ES) o řízení jakosti vod ke koupání a o zrušení směrnice 76/160/EHS, podle které byly vymezeny původní koupací oblasti. Monitorování a hodnocení rekreačních oblastí podle požadavků nové směrnice se výrazně liší rozsahem ukazatelů, jejich limitů i způsobem hodnocení a má být poprvé provedeno až koncem roku 2008. Je proto zřejmé, že pro první plán oblastí povodí bude použit způsob hodnocení popsaný v této kapitole a podle ukazatelů a limitů uvedených v tabulkách C.1.12 a C.1.13.

Tab. C.1.12 Ukazatele a limity koupacích oblastí a koupališť ve volné přírodě

* V případě vodních květů je koupání zakázáno.

Tab. C.1.13 Ukazatele a limity koupacích oblastí a koupališť ve volné přírodě se zvýšeným rizikem masového rozvoje sinic

C.1.3.3. Oblasti citlivé na živiny

Jako oblasti citlivé na živiny byly v České republice vymezeny pouze zranitelné oblasti. Cíle pro zranitelné oblasti jsou nepřímo definovány ve směrnici Rady ES 91/676/EHS v Příloze I. jako kritéria pro vymezení zranitelných oblastí. Tato kritéria byla transponována do českého právního řádu § 33 vodního zákona, který stanoví že:

zranitelné oblasti jsou území, kde se vyskytují

• povrchové nebo podzemní vody, zejména využívané nebo určené jako zdroje pitné vody, v nichž koncentrace dusičnanů přesahuje 50 mg.l-1 nebo mohou této hodnoty dosáhnout, nebo
• povrchové vody, u nichž v důsledku vysoké koncentrace dusičnanů ze zemědělských zdrojů dochází nebo může dojít k nežádoucímu zhoršení jakosti vody.

Do kategorie chráněných území patří mimo to i tzv. citlivé oblasti, vymezované podle směrnice Rady 91/271/EHS. V České republice jsou za citlivé oblasti považovány všechny povrchové vody a tyto nejsou konkrétně lokalizovány tak, jak je tomu u zranitelných oblastí. Předepsaná opatření pro citlivé oblasti jsou tedy aplikována plošně na celém území státu podle obecných požadavků § 10 nařízení vlády č. 61/2003 Sb.

C.1.3.4. Oblasti pro ochranu stanovišť a druhů

Jako oblasti pro ochranu stanovišť a druhů s vazbou na vody byly v České republice vymezeny vybrané ptačí oblasti, evropsky významné lokality a maloplošná zvláště chráněná území.

Ptačí oblasti a evropsky významné lokality byly stanoveny na základě Směrnic Evropské unie – 79/409/EEC (o ptácích) a 92/43/EEC (o stanovištích). Sledování stavu ptačích oblastí a evropsky významných fenoménů (biotopů a druhů) probíhá od roku 2005 a jeho cílem je zjišťování stavu z hlediska ochrany, ve většině případů nejsou přitom zjišťovány fyzikálně chemické parametry prostředí. Výsledky prvního hodnocení stavu jsou uvedeny v hodnotící zprávě, která byla zaslána v roce 2007 Evropské komisi. Podrobné informace a postupy hodnocení jsou dostupné na webových stránkách www.biomonitoring.cz.

Pro maloplošná zvláště chráněná území není k dispozici systém hodnocení. Stanovení podmínek pro dosažení cílů je vymezeno plány péče, které určují opatření pro zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany. Plány péče slouží jako podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů, tedy i jako podklad pro zpracování plánů oblastí povodí.

Pro potřeby Rámcové směrnice o vodách a naplnění plánů oblastí povodí byla AOPK ČR zpracována metodika, která popisuje stanovení environmentálních cílů pro vybraná chráněná území. Obsahuje souhrn pracovních postupů, které vedly ke konečnému výběru ukazatelů a jejich limitů pro sledování a hodnocení stavu podle hlavních předmětů ochrany (podrobnosti viz metodika: Obecný postup stanovení environmentálních cílů pro vybraná území z Registru chráněných území. Metodický materiál je dostupný na webových stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, viz www.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=71&news_id=893.

C.1.3.5. Území vymezená pro ochranu hospodářsky významných druhů vázaných na vodní prostředí

Tento typ chráněné oblasti se na území České republiky nevyskytuje, proto pro něj nejsou definovány podmínky dosažení cílů.