|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
A.2.1. Povrchové vody 
A.2. Charakteristiky oblasti povodí
A.2.1. Povrchové vodyPovrchovými vodami se, v souladu s Rámcovou směrnici, rozumí vnitrozemské vody s výjimkou vod podzemních, brakické a pobřežní vody, přičemž vnitrozemskými vodami se rozumí veškeré stojaté nebo tekoucí vody na zemském povrchu. Povrchovými vodami se obecně nazývají vody (v kapalném i pevném skupenství) přirozeně se vyskytující na zemském povrchu. Povrchovými vodami jsou zejména vody ve vodních tocích, včetně vod ve vodních tocích uměle vzdutých pomocí jezů, přehrad a vod v rybnících, vody odtékající po zemském povrchu vzniklé z dešťových srážek. Povrchovými vodami jsou i vody, které přechodně protékají zakrytými úseky, tunely nebo v nadzemních vedeních. K povrchovým vodám patří i vody vyskytující se v jezerech, tzv. nebeských rybnících, resp. obecně v prohlubních na zemském povrchu bez odtoku vody, dále vody v odstavených ramenech vodních toků.
A.2.1.1. Vodní útvarVodní útvar (VÚ) znamená samostatný a významný prvek povrchových vod jako je jezero, vodní nádrž, potok, řeka nebo kanál, případně jejich části. Jednotlivé útvary povrchových vod s podobnými hydromorfologickými podmínkami a s podobnou mírou a typem antropogenních vlivů mohou být slučovány do skupin. Jejich účelem je naplnění požadavků a cílů směrnice 2000/60/ES, zejména pak určení jejich typu, typově specifických referenčních podmínek, environmentálních cílů a opatření. Dále je vodní útvar základní jednotkou pro reportování o současném stavu a postupu plnění environmentálních cílů, čili také pro monitoring ekologického a chemického stavu, pro plánování, veřejné projednávání, atd. Vodní útvary povrchových a podzemních vod jsou definovány jako podjednotky v oblasti povodí, resp. její národní části, pro které se v rámci odpovědnosti členských států stanovují a plní environmentální cíle, reportuje se o postupu plánů povodí, atd. V zásadě se vymezují dva systémy vodních útvarů - pro povrchové a podzemí vody. Základním podkladem pro vymezování vodních útvarů je metodický směrný dokument Společné implementační strategie č. 2 "Vymezování vodních útvarů". Pro vodní útvar jako samostatný prvek platí, že se nesmí překrývat s jiným vodním útvarem a skládat se z (dalších) prvků, které spolu nesousedí/nejsou v dotyku. Až takto vymezené "samostatné" vodní útvary pak lze k různým účelům agregovat do skupin. Pro vodní útvary povrchových vod se stanovuje ekologický stav, resp. ekologický potenciál, a podmínky pro jeho stanovení zásadně ovlivňují přístup k jejich vymezení. „Ekologickým stavem“ se rozumí vyjádření kvality struktury a funkce vodních ekosystémů spojených s povrchovými vodami klasifikovanými v souladu s přílohou V Rámcové směrnice, "dobrým ekologickým stavem" se rozumí stav útvaru povrchové vody klasifikovaný v souladu s přílohou V. "Dobrým ekologickým potenciálem" je považován stav silně ovlivněného nebo umělého vodního útvaru podle klasifikace v souladu s příslušnými ustanoveními přílohy V. U přírodních VÚ se hodnotí chemický a ekologický stav, u silně ovlivněných VÚ pak hodnotí chemický stav a ekologický potenciál. Základní princip vymezení vodních útvarů je dán postupem založeným na geografických a hydromorfologických charakteristikách - určení kategorie (řeka/jezero), určení typu a určení nebo vymezení vodního útvaru jako hydromorfologického/geografického celku. Až v případě, že tento postup nevede ke smysluplnému vymezení vodních útvarů, jsou navrhovány alternativní postupy, založené na určení/vymezení vodních útvarů (VÚ) podle dalších hledisek (jsou-li pro ně dostatečné podklady) v pořadí významu podle:
Při vymezování byl zatím do systému založeného na obecně geografických principech (tj. strukturovaný model říční sítě, hydrogeologické rajóny) přidán prvek nádrží (jsou vloženy jako prvky "přerušující" původní říční síť). Další rozvoj systémů, čili průběžná aktualizace vymezení vodních útvarů jako taková, je součástí implementace Rámcové směrnice, tento rozvoj bude uzavřen teprve zpracováním plánů oblastí povodí. V rámci implementace Rámcové směrnice pro vodní politiku EU (2000/60/ES) bylo v roce 2004 Výzkumným ústavem vodohospodářským T.G.Masaryka, veřejnou výzkumnou institucí (VÚV T.G.M), zpracováno vymezení vodních útvarů ČR. Útvary povrchových vod jsou vymezeny nad Digitální základní vodohospodářskou mapou 1:50 000. Toto vymezení bylo následně využito při zpracování charakteristik jednotlivých oblastí povodí ČR podle článku 5 Rámcové směrnice a stalo se rovněž součástí příslušné zprávy Evropské komisi (Zpráva ČR 2005) – www.mzp.cz.
A.2.1.2. Vymezení útvarů povrchových vodZákladem postupu při vymezování vodních útvarů je Guidance č. 2. Zásadou je, že vodní útvar povrchové vody musí představovat oddělený prvek povrchových vod, zahrnující pouze sousedící dílčí prvky a nepřekrývající se s dalšími vodními útvary, který musí být charakterizován v jedné kategorii a v jednom typu (vysvětlení „kategorie“ a „typu“ viz dále). Základním podkladem pro vymezování jsou geografické a hydromorfologické charakteristiky, např. soutok řek je důvodem pro vymezení hranice vodního útvaru. Dalším důvodem po tomto kroku jsou obecně možnosti stanovení environmentálních cílů pro vodní útvar, které mohou v první řadě souviset s působením antropogenních vlivů. Analýza vlivů může vést k určení vodního útvaru jako silně ovlivněného, nebo k jeho rozdělení na části s významně odlišným stavem, s odlišnými vlivy („tlaky“), v souvislosti s hranicemi chráněných území, apod. Obecně přijaté vymezení vodních útvarů vychází z geografického vymezení, do kterého jsou zahrnuty prvky tlaků pouze v zařazení vodních útvarů stojatých vod antropogenního původu (viz dále). V České republice se vyskytují vodní útvary povrchových vod kategorie "řeka" nebo "jezero", nebo útvary identifikované jako vodní útvary povrchových vod umělé nebo silně ovlivněné (Příloha II, 1.1 Rámcové směrnice, dále jen Příloha II). Vymezení vodních útvarů povrchových vod vychází z těchto následujících zásad a předpokladů. Jako zcela zásadní je začlenění kteréhokoliv vodního útvaru povrchových vod do kategorie řeka nebo jezero. V ČR existují jen tři jezera přirozeného původu, která ovšem vzhledem k malé velikosti, typu a lokalizaci v chráněných oblastech není třeba vyhlásit za samostatné vodní útvary. Jsou proto součástí vodních útvarů tekoucích vod. Všechny vyhlášené vodní útvary kategorie "jezero", splňující obsah článku 2(5) Směrnice, jsou antropogenního původu a tak identifikovány jako silně ovlivněné vodní útvary, případně útvary umělé. 
Vymezení vodních útvarů povrchových tekoucích vod na území ČR vychází z členění hydrografické sítě toků na řády podle Strahlera, tj. hierarchického systému se stoupající číselnou hodnotou "charakteristiky" od pramene po ústí do moře. Princip členění hydrografické sítě podle Strahlera vychází z předpokladu, že řád toků se počítá od pramene jako řád 1 a zvyšuje se vždy při soutoku s tokem stejného řádu. Není tedy důležité, který tok (řád) se vlévá do moře, ale v tocích stejného řádu můžeme ve stejných (antropogenně neovlivněných) geografických, klimatických a geologických podmínkách nalézt srovnatelná společenstva vodních organismů, stejné fyzikální podmínky nebo stejné případně velmi podobné pozaďové (neovlivněné) koncentrace chemických látek. Řád toku podle Strahlera je používán jako základní souhrnná typologická charakteristika. Obecné korelace s řádem toku jsou pro vzdálenost od pramene, sklon, průtok, atd. Princip stanovení řádu toků podle Strahlera je naznačen na obrázku (Obr. 2.1). Pro vymezení vodních útvarů je tak zvolena vhodná podrobnost, která zajistí na jedné straně přiměřenou homogenitu (či heterogenitu) vodního útvaru s možností hodnotit ekologický a chemický stav útvaru jako celku. Nejmenší samostatnou jednotkou pro vodní útvar povrchových vod je tok řádu 4. podle Strahlera a jemu odpovídající povodí. Z toho vyplývá, že toky řádu 1-3 jsou zahrnuty v povodí toku 4. řádu a nejsou vymezeny jako samostatné vodní útvary. Vodní útvary toků 4. řádu podle Strahlera označujeme jako „horní“, protože výše už neleží žádný samostatný vodní útvar a jejich rozvodnice tvoří hranici s jinými povodími toků 4. nebo vyššího řádu. Toky vyšších řádů (5 – 8) jsou považovány za samostatné („průtočné“) vodní útvary včetně jejich mezipovodí. Do celkové plochy povodí těchto útvarů musí být započítány i plochy povodí útvarů ležících výše. Na rozdíl od vodních útvarů „horních“ mohou být „průtočné“ vodní útvary dále děleny. Samozřejmým důvodem je změna řádu toku, dále soutok s významným přítokem nižšího řádu. Dalším důvodem mohou být významné změny přirozeného charakteru toku (např. významné morfologické změny – rozdělení na úsek přirozený a silně modifikovaný). Hlavní rysy a výhody příp. nevýhody zvoleného systému a jeho podrobnosti:
"Jezero" čili vodní útvar stojaté vody je vymezen pro objekty stojaté vody, které mají plochu hladiny větší než 0,5 km2 a průměrnou dobu zdržení > 5 dní a přerušují říční síť na toku 4. – 8. řádu. Tyto objekty jsou vymezeny jako silně ovlivněný vodní útvar. Objekty splňující tyto podmínky, které leží mimo říční síť, resp. na tocích řádu < 4, jsou identifikovány jako umělý vodní útvar. Ostatní stojaté vody (menší rybníky a zdrže) se posuzují jako „vliv na toku“, čili jako součást vodního útvaru tekoucí vody, a hodnocení tohoto útvaru může vést k jeho identifikaci jako silně ovlivněný vodní útvar, ovšem beze změny kategorie. Vlastní postup vymezení vodních útvarů obsahuje následující kroky:1. Základní systém útvarů povrchových vod tekoucích: Dílčí povodí resp. mezipovodí útvaru je definováno prostřednictvím uzávěrných profilů, ve kterých dochází k dále uvedené změně řádu toku podle Strahlera. Uzávěrné profily útvarů jsou určeny:
2. Vymezení vodních útvarů povrchových vod stojatých:
3. Vymezení dalších vodních útvarů povrchových vod tekoucích:
Podle popsaných kriterií byly vymezeny pro účely plánování v oblasti vod pro celé území České republiky vodní útvary, na základě zkušeností se zpracováním charakteristik oblastí povodí navrhli správci povodí v roce 2005 některé změny ve vymezení, které se pak staly základem výsledného aktualizovaného seznamu útvarů. Aktualizace zahrnovala zejména převod jejich geografické identifikace z Digitální základní vodohospodářské mapy 1:50 000 na příslušné geografické vrstvy DIBAVOD (Digitální báze vodohospodářských dat). Výstupem prací jsou aktualizované geografické vrstvy, tabulky:
Aktualizovaná sestava pracuje s celkovým počtem 1 141 vodních útvarů v České republice (z nichž bylo 13 určeno jako plně spravované jinými státy – 2 Polskem, 5 Slovenskou republikou a 6 Německem), 1 070 je zařazeno do kategorie "řeka", 71 kategorie "jezero" (stojaté vody). Stojaté vody, které nejsou vymezeny jako vodní útvary, jsou součástí příslušných vodních útvarů tekoucích vod ("řeka"). Tab. A.2.1 Vodní útvary Do oblasti povodí Odry připadá podle výše uvedeného členění celkem 122 vodních útvarů povrchových vod, 2 z nich jsou ve správě Polské republiky (viz výše), prakticky teda do oblasti povodí Odry připadá 120 VÚ povrchový vod, z nich je 112 zařazeno do kategorie vodní útvary tekoucích vod a 8 do kategorie vodní útvary stojatých vod. Žádný vodní útvar v oblasti povodí není identifikován jako útvar umělý. Každý útvar povrchových vod má podle celostátně přijatého systému svůj osmiciferný identifikátor (u tekoucích vod) nebo dvanácticiferný číselný identifikátor (u vod stojatých). Aby orientace v textu plánu pro oblast povodí Odry, a zejména pak v jeho tabelární části a v mapách, byla jednodušší a přehlednější, bylo navíc zavedeno tzv. pracovní číslování VÚ. Útvary tak jsou pročíslovány v hydrologickém sledu v pořadí od 1 do 120 a na toto pročíslování se tabelární části a mapy plánu oblasti pak vesměs rovněž odkazují. Provázanost s oficiálními osmi či dvanácticifernými identifikátory a s názvy útvaru (tj. s vymezením jejich páteřního toku nebo jeho úseku k vodnímu útvaru vázanému) uvádí tabulka TA 2.1a. Vymezení útvarů povrchových vod v oblasti povodí Odry je patrné z mapy MA 2.1a. Tabulka TA 2.1b obsahuje základní hydrologické údaje v uzávěrných profilech vodních útvarů v oblasti povodí Odry. Hodnoty průtoku Q100 a průtoku Q355d v těchto profilech vodních útvarů jsou graficky znázorněny v mapách MA 2.1b a MA 2.1c. Přílohy:
A.2.1.3. Charakterizace typů útvarů povrchových vodVodní útvary povrchových vod jsou zařazeny do dvou kategorií – "řeky" a "jezera" podle článku 2(4) a 2(5), resp. kapitoly 1.1. Přílohy II Rámcové směrnice. Všechna "jezera" jsou silně ovlivněné, resp. (výjimečně) umělé vodní útvary. Pro každou kategorii povrchových vod musí být odpovídající vodní útvary v oblasti povodí rozděleny na typy. Typy jsou definovány s použitím systému A nebo systému B dle Přílohy II. Dle systému A se útvary povrchových vod v oblasti povodí nejprve rozdělí do odpovídajících ekoregionů. V oblasti povodí Odry spadají útvary povrchových vod do ekoregionů Východní plošiny, Centrální vysočina a Karpaty. Vodní útvary v každém ekoregionu se pak rozdělí na typy vodních útvarů povrchových vod podle popisných charakteristik:
Dle systému B se útvary povrchových vod v oblasti povodí dělí na typy s použitím hodnot závazných popisných charakteristik (nadmořská výška, zeměpisná šířka, zeměpisná délka, geologie, velikost povodí) a takových volitelných charakteristik, nebo jejich kombinací, které jsou potřebné pro spolehlivé určení specifických referenčních biologických poměrů. Pracovní typologie vodních útvarů v České republice byla zvolena podle systému B, používá však popisné charakteristiky a meze podle systému A s přidáním jediné doplňující charakteristiky – řádu toku v uzávěrném profilu vodního útvaru pro "řeky". Další doplnění navíc vychází z toho, že pásmo nadmořských výšek 200 – 800 m n. m. je rozděleno na dvě pásma 200 – 500 a 500 – 800 m n. m. Podle tohoto členění jsou pro jednotlivé vodní útvary zpracovány popisné charakteristiky a útvary jsou zařazeny do příslušných typů určených číselným kódem podle hodnot jednotlivých popisných deskriptorů (viz Tab. A.2.2 pro útvary v kategorii řeka a v Tab.A.2.3. v kategorii jezero). Tab. A.2.2 Popisné charakteristiky typů útvarů povrchových vod v kategorii tekoucích vod Tab. A.2.3 Popisné charakteristiky typů útvarů povrchových vod v kategorii stojatých vod U typů v kategorii jezero je specifické rozdělení použito v případě „teoretické doby zdržení“ a to v rozmezích 5 – 10 dnů, 10 – 365 dnů a více než 365 dnů. První kategorie reprezentuje nádrže s vysokou obměnou vody, druhá s průměrnou a delší dobou zdržení (do jednoho roku) a poslední je vyhrazena pro nádrže s velmi dlouhou dobou zdržení a víceletým cyklem hospodaření. Na území celé České republiky jsou vodní útvary tekoucích vod rozčleněny z čistě mechanického pojetí pracovní typologie do cca 70 typů. Značnou část ovšem tvoří typy "vzácné", tj. zahrnující v celé ČR méně než 5 vodních útvarů (ve většině případů jen jeden nebo dva), což nemá význam pro stanovení typově referenčních podmínek atd. Byla proto provedena agregace vzácných typů, respektující geografickou a typovou blízkost dotčených vodních útvarů a z celkového rozčlenění typů vodních útvarů vyplynulo, že v poměrech oblasti povodí Odry se jich vyskytuje, pokud jde o útvary tekoucích vod, celkem 27 a 8 typů je u vod stojatých. Rozdělení je zřejmé z tabulky A.2.4. Každý typ je reprezentován pětimístným (u tekoucích) resp. šestimístným (u stojatých vod) číslem, jehož cifry uvádějí čísla kódů deskriptorů ve výše uvedených tabulkách. Pro potřeby hodnocení, stanovení ukazatelů a limitů vybraných biologických složek (makrozoobentos, fytoplankton) a všeobecných fyzikálně chemických ukazatelů ekologického stavu útvarů povrchových vod tekoucích jsou typy vodních útvarů agregovány do osmi skupin typů vodních útvarů A -H. Jednotlivé skupiny obsahují přirozeně blízké typy útvarů. Zásadními kritérii pro rozdělení útvarů do skupin je nadmořská výška, řád toku a geologický typ. Ekoregion není pro rozdělení do skupin pro fyzikálně chemické ukazatele zásadní a plocha koreluje přibližně z řádem toku, proto tyto charakteristiky nejsou pro podrobnější třídění využity. Jednotlivé skupiny typů jsou tak charakterizovány těmito následujícími vlastnostmi:
Skupina A – toky v nadmořských výškách nad 500 m, s křemitým i vápnitým geologickým substrátem. Umělým vodním útvarem se míní útvar povrchové vody vytvořený činností člověka a je specifikován jako „útvar povrchové vody, který byl vytvořen na místě, kde před tím vodní útvar nebyl a který nebyl vytvořen přímou fyzickou změnou nebo pohybem nebo přemístěním stávajícího vodního útvaru“. Žádný útvar tohoto druhu, jenž by měl širší význam,v oblasti povodí Odry v minulosti takto vytvořen nebyl, a plán s tímto druhem útvarů v dalším proto neuvažuje. Silně ovlivněným vodním útvarem je útvar povrchové vody, který v důsledku fyzických změn způsobených lidskou činností má podstatně změněný charakter. Takto změněný vodní útvar může být vymezen jako silně ovlivněný jestliže změny hydromorfologických charakteristik, které by byly nutné k dosažení dobrého ekologického stavu, by nepříznivě ovlivnily širší okolí, plavbu, činnosti pro něž je voda jímána, úpravu vodních poměrů a ochranu před povodněmi, případně by ovlivnil jiné neméně důležité trvalé rozvojové činnosti člověka. Užitečné funkce, které tyto útvary poskytují, přitom nemohou být dosaženy jinými prostředky z důvodů technické neproveditelnosti, ekonomické nepřiměřenost, případně by byly horší environmentální volbou. Referenční podmínky pro typy útvarů povrchových vod Pro každý typ útvaru povrchové vody musí být stanoveny typově specifické hydromorfologické a fyzikálně chemické podmínky, jež představují hodnoty hydromorfologických a fyzikálně chemických kvalitativních složek specifikované pro daný typ útvaru povrchové vody pro velmi dobrý ekologický stav. Musí být stanoveny typově specifické biologické referenční podmínky, jež představují hodnoty složek biologické kvality specifikované pro příslušný typ útvaru povrchové pro velmi dobrý ekologický stav. Typově specifické referenční podmínky a maximální ekologický potenciál Referenční podmínky pro umělé nebo silně ovlivněné útvary povrchové vody, představuje tzv. maximální ekologický potenciál, který musí být odvozen z referenčních podmínek pro nejbližší (nejvíce podobný) typ vodního útvaru. Typy vodních útvarů povrchových vod v oblasti povodí Odry jsou znázorněny v mapě MA 2.1d a ekoregiony v oblasti povodí Odry v mapě MA 2.1e. Tab. A.2.4 Typy vodních útvarů (VÚ) v oblasti povodí Odry Přílohy:
A.2.2. Podzemní vodyPodzemními vodami se, v souladu s definicí v Rámcové směrnici, rozumějí veškeré vody vyskytující se pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém kontaktu s horninovým prostředím nebo půdním podložím, ve kterém se voda pohybuje účinkem gravitačních sil. Tuto povahu neztrácejí, protékají-li přechodně drenážemi. Vody ve studních, vrtech apod. jsou vodami podzemními do doby, než vniknou do zařízení určeného k jejich odběru.
A.2.2.1. Vymezení útvarů podzemních vodVymezení útvarů podzemních vod vyplývá z textu Rámcové směrnice a z navazujících Guidance dokumentů. Toto vymezení bylo iterativním procesem. První krok tohoto vymezení vychází z přírodních podmínek podzemních vod, jako je systém proudění a hranice hydrogeologických struktur. Základním podkladem pro vymezování útvarů podzemních vod v ČR je využití hydrogeologické rajonizace. Hydrogeologická rajonizace se v ČR používá již více než 40 let a hydrogeologické rajony jsou základní jednotky pro bilanci množství podzemních vod. V útvarech podzemních vod se většinou vyskytuje tzv. souvislé zvodnění, které se v případě pánevních struktur realizuje nezávisle na nejbližší erozní bázi (tj. nikoliv do nejbližšího toku) a prakticky to znamená, že hydrogeologická rozvodnice má jiný průběh než hydrologická. Takovéto útvary jsou většinou významné z vodohospodářského hlediska jako zdroje vody pro pitné účely. Naproti tomu jiné skupiny útvarů mají pouze lokální zvodnění, tj. jejich kolektory jsou zpravidla odvodněny do nejbližší erozní báze - do nejbližšího, většinou drobného toku. Tyto struktury mají pouze místní vodohospodářský význam. Hranice útvarů se souvislým zvodněním jsou převážně generalizované hranice významných kolektorů (tj. geologické hranice), případně hydraulické hranice, na rozdíl od útvarů s nesouvislým zvodněním, kde lze využít hranice hydrologické. Za útvar podzemní vody není považován každý existující kolektor, ale každý takovýto útvar se skládá z jednoho nebo více významných kolektorů (hranice kolektorů jsou pro zjednodušení totožné s hranicí celého útvaru). Významnost kolektoru, tedy jeho zařazení pro potřeby Rámcové směrnice je určeno podle využívání podzemní vody. Více kolektorů mají pouze křídové útvary. Na základě analýzy jsou zpracovány hranice útvarů podzemních vod. Tyto útvary jsou zpracovány do jednotlivých vrstev ležících nad sebou:
Vodních útvarů podzemních vod je tedy v oblasti povodí Odry celkem identifikováno 14 a jejich seznam blíže uvádí Tab.A.2.5. Součástí je identifikátor útvarů (ID útvar), složený z pěti čísel. První čtyři čísla odpovídají číslování nových hydrogeologických rajonů, páté číslo je buď pořadové číslo útvaru v rámci hydrogeologického rajónu, nebo nula, pokud je útvar podzemních vod totožný s hydrogeologickým rajónem. V tabulce je dále uveden název a plocha útvaru podzemních vod. Tab. A.2.5 Vodní útvary podzemních vod v oblasti povodí Odry Přílohy:
A.2.2.2. Popis útvarů podzemních vodVýběr přírodních charakteristik Přírodní charakteristiky útvarů podzemních vod jsou vybrány na základě požadavků vyplývajících z Rámcové směrnice. Navíc byly tyto požadavky rozšířeny o údaje důležité pro hodnocení rizikovosti. Předmětem přírodních charakteristik, vázaných přímo na vrstvu útvarů, jsou:
A.2.2.3. Všeobecný charakter nadložních vrstevPro posuzování rizika kontaminace podzemních vod jsou klíčovými kriterii hydrogeologické vlastnosti horninového prostředí a pokryvných útvarů. Souhrnně jsou zpracovány do map zranitelnosti půdy a horninového prostředí. Zranitelnost půdy a horninového prostředí je však možno použít pouze pro hodnocení rizika plošného znečištění, neboť nemůže postihnout lokální zranitelnost. Chceme-li použít mapy zranitelnosti, je zároveň nutné definovat, pro které znečišťující látky. V ČR byly v současné době zpracovány 3 základní mapy zranitelnosti – mapa obecné zranitelnosti horninového prostředí (využitelná např. pro plošné znečištění dusíkem), mapa zranitelnosti horninového prostředí vůči acidifikaci a mapa zranitelnosti půdy a horninového prostředí vůči pesticidům (atrazinu). Mapa zranitelnosti horninového prostředí vůči dusičnanům (obecná zranitelnost) byla zpracována ve dvou krocích. Nejprve byl kombinován typ zvodnění a charakteristiky horninového prostředí s ochranným účinkem pokryvných vrstev a stropních izolátorů, ze kterého vzešly 4 kategorie rizika znečištění. V druhém kroku byly kombinovány 4 kategorie rizika znečištění se 3 kategoriemi průtočností horninového prostředí (kolektoru). Výsledkem je klasifikace území do 3 kategorií podle zranitelnosti (viz obr. 2.2). Pro mapu zranitelnosti horninového prostředí vůči acidifikaci bylo nutno zohlednit hlavně pufrační schopnost horninového prostředí, resp. potenciální možnost uvolňovat alkalické složky (Na, K, Ca a Mg) z hornin. Pro tvorbu mapy zranitelnosti acidifikací byly využity výsledky z téměř 10 000 silikátových analýz hornin předkvartérního stáří z ČR. Výsledky silikátových analýz byly přiřazeny jednotlivým petrografickým typům hornin a typy hornin byly poté rozděleny do 5 kategorií podle schopnosti odolávat přísunu acidifikujících látek. Nejrizikovější skupinou hornin jsou písky a pískovce a dále granity a ryolity s velmi nízkým obsahem bazických kationtů. Na opačné straně stupnice stojí horniny, které vysokým obsahem bazických kationtů mohou velmi dobře neutralizovat přísun acidifikujících látek. Mezi takové horniny patří všechny vápence a serpentinity a o něco méně i čediče, bazalty, slíny, slínovce a další (viz obr. 2.3). Mapa zranitelnosti půdy a horninového prostředí vůči atrazinu v sobě zahrnuje kromě prvků z mapy obecné zranitelnosti také vlastnosti půd vázat na sebe určité skupiny pesticidů (obsah jílovitých částic), sklony terénu, prostředí nenasycené zóny a pH prostředí. Výsledkem je 5 kategorií zranitelnosti pro pesticidy (viz obr. 2.4). Obr. 2.2 Mapa obecné zranitelnosti horninového prostředí vůči dusičnanům Obr. 2.3 Mapa zranitelnosti horninového prostředí vůči acidifikaci Obr. 2.4 Mapa zranitelnosti půdy a horninového prostředí vůči atrazinu
A.2.3. Chráněné oblastiPodle článku 6 Rámcové směrnice 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost společenství v oblasti vodní politiky, členské státy zajistí zřízení registru nebo registrů všech oblastí nacházejících se v každé oblasti povodí, které byly podle příslušných právních předpisů Společenství na ochranu povrchových a podzemních vod nebo na zachování stanovišť a druhů živočichů a rostlin přímo závislých na vodě vymezeny jako oblasti vyžadující zvláštní ochranu. Registr nebo registry musí zahrnovat přinejmenším všechna území vyjmenovaná v příloze IV uvedené směrnice. Dle přílohy IV. Rámcové směrnice Registr chráněných oblastí, požadovaný článkem 6 směrnice musí obsahovat tyto typy chráněných oblastí:
Podle Implementačního plánu Rámcové směrnice, jehož poslední aktualizaci schválila vláda 8. ledna 2003 usnesením č. 15/2003, zodpovídalo ministerstvo životního prostředí za zřízení Registru chráněných území a to k 22.prosinci 2004. Zajištěním jednotlivých částí registru byly pověřeny také ministerstvo zemědělství a ministerstvo zdravotnictví. Metodickým postupem zřízení a plnění registru byl MŽP pověřen Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.Masaryka, další kompetence má Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a podniky povodí. Registr pokrývá všechny typy chráněných území, jak byly uvedeny výše, vyjma území vymezená pro ochranu hospodářsky významných druhů vázaných na vodní prostředí, protože taková území se v ČR nevyskytují. Odpovědnosti za plnění jednotlivých částí Registru jsou stanoveny takto:
Pro oblast povodí Odry, pro první plánovací období, byly registry stanoveny způsoby uvedenými v kapitolách A.2.3.1., A.2.3.3., A.2.3.4. a A.2.3.5.
A.2.3.1. Vodní útvary určené k odběru vody pro lidskou spotřebuVyužívaná území pro odběr vody pro lidskou spotřebu Seznam využívaných území pro odběr vody pro lidskou potřebu je sestaven na základě aktualizované evidence o odběrech a vypouštění uložené na portálu ISVS Voda (http://www.voda.gov.cz/). Z ní jsou vybrány údaje o odběrech, které jsou využívány pro odběr surové povrchové nebo podzemní vody, která je dále upravována na vodu pitnou. Pro účely tohoto výběru byl použit číselník OKEČ (Odvětvová klasifikace ekonomických činností podle ČSÚ)., byly vybrány pouze odběry s čísly OKEČ uvedené v tabulce A.2.6. Tab. A.2.6 Kódy a názvy OKEČ podle ČSÚ použité pro výběr odběrů z evidence odběrů a vypouštění ISVS Voda Výběry jsou sestaveny samostatně pro povrchové a samostatně pro podzemní a obsahují informace o příslušnosti daného odběru (zdroje) k mezinárodní oblasti povodí a oblasti povodí v ČR, o příslušnosti odběru k útvaru povrchové nebo podzemní vody. V případě podzemních vodních útvarů není informace doplněna u všech odběrů, protože některé leží v oblastech, kde je lokalizováno více vodních útvarů nad sebou a informace o příslušnosti odběru k jednomu z útvarů není k dispozici. Do Registru v oblasti povodí Odry je v současnosti zařazeno celkem 141 odběrů povrchových a podzemních vod, přičemž odběrů povrchových vod je 16 a odběrů podzemních vod 125. Přehledné zobrazení odběrů v oblasti povodí Odry je na mapě MA 2.3a. Vedle odběrů, které jsou řádně povoleny a provozovány, vyžaduje Rámcová směrnice, aby byly do Registru zařazeny i vodní útvary/oblasti, kde se s odběrem vody počítá v budoucnu. Údaje o těchto územích dosud neexistují. Aby Registr alespoň dočasně obsahoval oblasti, které vyžadují ochranu pro budoucí využití povrchových nebo podzemních vod, jsou do něj zahrnuty Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV), vyhlášené v letech 1979–1981 nařízeními vlády uvedenými v tabulce A.2.7. CHOPAV představují území, která mají být přednostně chráněna jako přirozené zásobárny kvalitní surové povrchové a podzemní vody, která může být v budoucnu využita pro zásobování obyvatel. Představují tedy v podstatě typ výhledových oblastí pro odběry surové vody. Vzhledem k jejich značnému rozsahu je však zřejmé, že by relativně přísné cíle muselo splňovat velké množství vodních útvarů. Otázka zařazení CHOPAV do Registru včetně rozsahu a specifikace cílů, které mají vztah k vodám, bude předmětem dalšího vývoje plánovacího procesu v jednotlivých časových etapách. V oblasti povodí Odry leží nebo do ní zasahují celkem tři území CHOPAV, všechny jsou vymezeny pro povrchové vody. Jejich přehled je uveden v tabulce A.2.7. Přehledné zobrazení CHOPAV v oblasti povodí Odry je na mapě MA 2.3a. Tab. A.2.7 CHOPAV pro povrchové vody v oblasti povodí Odry Přílohy:
A.2.3.2. Území vyhrazená pro ochranu hospodářsky významných druhů vázaných na vodní prostředíDruhým typem chráněného území podle přílohy IV Rámcové směrnice jsou území vyhrazená pro ochranu hospodářsky významných druhů vázaných na vodní prostředí. Jediným právním předpisem Společenství, který upravuje ochranu hospodářsky významných vodních druhů, je směrnice Rady 79/923/EHS o požadované kvalitě měkkýšových vod. V oblasti povodí Odry nejsou vymezena žádná území vyhrazená pro ochranu hospodářsky významných druhů vázaných na vodní prostředí.
A.2.3.3. Vodní útvary určené jako rekreační vody včetně oblastí vymezených jako vody ke koupáníTřetím typem chráněného území podle přílohy IV Rámcové směrnice jsou vodní útvary určené jako rekreační vody, včetně koupacích oblastí. Právní předpis, který se k tomuto typu území v legislativě Společenství vztahuje, je směrnice 2006/7/ES o řízení jakosti vody ke koupání. Směrnice byla do české legislativy transponována zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách v platném znění, který definuje povrchové vody využívané ke koupání osob, stanovuje povinnost kontroly kvality těchto vod a opatření v případě nevyhovující kvality vody. Seznam koupacích míst od koupací sezóny 2006 je uveden ve vyhlášce č. 159/2003 Sb., ve znění vyhlášek č. 168/2006 Sb. a č. 152/2008 Sb., novelizované na základě směrnice 2006/7/ES o řízení jakosti vody ke koupání. Touto vyhláškou se stanoví povrchové vody využívané ke koupání osob. Ke koupalištím se vztahuje i zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví v platném znění, novelizovaný na základě směrnice 2006/7/ES o řízení jakosti vody ke koupání, který stanovuje hygienické požadavky na koupaliště ve volné přírodě, umělá koupaliště, bazény, sauny a povinnosti jejich provozovatelů. Požadavky jsou konkretizovány v prováděcí vyhlášce č. 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity venkovních hracích ploch. Vymezení koupacích oblastí a koupališť ve volné přírodě zajišťují Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo životního prostředí a jimi řízené organizace, za jejich lokalizaci a vedení v informačním systému veřejné správy odpovídá Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.Masaryka. Za shromažďování údajů o jakosti vody v koupacích oblastech během koupací sezóny odpovídají místně příslušné hygienické stanice, centrální zpracování dat a ukládání údajů do informačního systému Ministerstva zdravotnictví zajišťuje Státní zdravotní ústav a Ministerstvo zdravotnictví. Ministerstvem zdravotnictví jsou registrována všechna přírodní koupaliště, obsahem Registru je pouze vybraná skupina čistě přírodních lokalit. Jejich celková kategorizace a kódování vyplývá z tab. A.2.8. V oblasti povodí Odry je evidováno celkem 24 rekreačních oblastí zahrnujících 23 koupacích oblastí podle vyhlášky č. 159/2003 Sb., ve znění vyhlášek č. 168/2006 Sb. a č. 152/2008 Sb., a 1 koupaliště ve volné přírodě ve smyslu zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Podrobnosti ke všem rekreačním vodám jsou uvedeny v tabulkách A.2.8 a A.2.9. Přehledné zobrazení koupacích oblastí a koupališť ve volné přírodě je na mapě MA 2.3b. Tab. A.2.8 Koupací oblasti v oblasti povodí Odry
Tab. A.2.9 Koupaliště ve volné přírodě v oblasti povodí Odry Přílohy:
A.2.3.4. Oblasti citlivé na živinyČtvrtým typem chráněného území podle přílohy IV Rámcové směrnice jsou oblasti citlivé na živiny včetně zranitelných oblastí podle Směrnice 91/676/EHS a citlivých oblastí podle Směrnice 91/271/EHS. Zranitelné oblasti Zranitelná oblast je pojem, který definuje tzv. Nitrátová směrnice (SR 91/676/EHS). Jsou to oblasti, povodí nebo jejich části, kde zemědělské činnosti nepříznivě ovlivňují koncentrace dusičnanů v povrchových a podzemních vodách. Jsou to i takové oblasti, které mají vliv na povrchové, pobřežní a mořské vody, ve kterých dochází vlivem úniku dusíku ze zemědělství k eutrofizaci s následnými nepříznivými dopady na celý vodní ekosystém. Gesci nad implementací Nitrátové směrnice v České republice má Ministerstvo životního prostředí v oblasti vymezování zranitelných oblastí a monitoringu vod, Ministerstvo zemědělství pak v oblasti zpracování Akčních programů a Zásad správné zemědělské praxe. Principy nitrátové směrnice byly do české legislativy transponovány § 33, zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, a vymezení zranitelných oblastí bylo upraveno nařízením vlády č. 103/2003 Sb., kterým se stanoví zranitelné oblasti a upraví používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech. Vymezení zranitelných oblastí nabylo účinnosti dne 11. dubna 2003, zranitelné oblasti jsou v nařízení vlády definovány výčtem katastrálních území. Postup vymezení zranitelné oblasti na území ČR byl založen především na vyhodnocení koncentrací dusičnanů v povrchových a podzemních vodách a analýze citlivosti území k průniku dusičnanů do vod. Současně bylo ověřováno, že zjištěné znečištění pochází ve větší míře ze zemědělského hospodaření. Z nařízení vlády č. 103/2003 Sb. vyplynula povinnost nejpozději do čtyř let od prvního vymezení provést revizi důvodů vedoucích k vymezení oblastí (vyhodnocení monitoringu, analýza dalších podkladů – např. úrovně hnojení půd) a na základě výsledku rozšířit nebo redukovat rozsah zranitelných oblastí. Rozsah zranitelných oblastí byl revidován v r. 2007 vydáním nařízení vlády č. 219/2007 Sb. s účinností od 1.9.2007. Do Registru chráněných území podle Rámcové směrnice jsou v současné době zařazeny zranitelné oblasti podle přílohy č. 1 nařízení vlády č. 219/2007 Sb., v rozsahu vyjmenovaných katastrálních území. Technickým podkladem je geografická vrstva katastrálních území předaná pro potřeby vymezení Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním. V oblasti povodí Odry byly vymezeny zranitelné oblasti v celkovém rozsahu 1296 km2 což představuje asi 20,7 % celkové rozlohy oblasti povodí. Jedná se o 150 katastrálních území, která leží v oblasti povodí Odry buď celá, nebo do něj částečně zasahují. Tento rozsah území má vedle oblasti povodí Moravy nejmenší podíl rozlohy zranitelných oblastí v ČR. Rozložení zranitelných oblastí je patrné z mapy MA 2.3c. Přílohy: Citlivé oblasti Citlivá oblast je pojem, který definuje směrnice 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod. Jsou to vodní útvary (řeky nebo jejich úseky, jezera a další nádrže, pobřežní a mořské vody) v nichž vlivem vypouštění odpadních vod z aglomerací větších než 10 000 ekvivalentních obyvatel (EO) dochází buď k eutrofizaci vod, překročení limitních koncentrací dusičnanů, nebo je ohroženo plnění cílů jiných směrnic Společenství. Směrnice umožňuje nevymezovat citlivé oblasti v případě, že se příslušný stát zaváže aplikovat přísnější požadavky na čištění odpadních vod (odstraňování fosforu a dusíku) z aglomerací nad 10 000 EO celoplošně. V České republice byla provedena analýza požadavků směrnice s návrhem vymezení citlivých oblastí. V první fázi byly navrženy k vymezení především eutrofní vodní nádrže a některé úseky toků, zejména dolních pomalu tekoucích velkých řek. Poté byla provedena analýza všech zdrojů vypouštění z aglomerací nad 10 000 EO, ze které vyplynulo, že optimálním řešením by bylo nevymezovat citlivé oblasti a ve všech aglomeracích nad 10 000 EO na území ČR intenzifikovat odstraňování celkového fosforu. Tento výsledek byl podpořen i ekonomickou kalkulací nákladů pro čtyři možné varianty řešení, jak s vymezováním citlivých oblastí, tak s aplikací opatření v celé ploše České republiky. Po analýze výsledků rozhodlo MŽP, že příslušná opatření pro citlivé oblasti budou platná na celém území státu a citlivé oblasti nebudou vymezeny. Principy směrnice o čištění městských odpadních vod byly do české legislativy transponovány § 32, zákona o vodách, (č. 254/2001 Sb.). Rozhodnutí nevymezovat konkrétní citlivé oblasti je zakomponováno v § 10 nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech. V § 10 nařízení vlády je stanoveno, že citlivými oblastmi jsou všechny vody na území ČR. V souladu se zněním směrnice 91/271/EHS lze považovat přístup ČR k citlivým oblastem jako uplatnění principu aplikace opatření na celém území státu bez vymezování specifických citlivých oblastí. Z výše uvedených důvodů nebude Registr chráněných území v oblasti povodí Odry obsahovat kategorii citlivá oblast.
A.2.3.5. Oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů včetně území Natura 2000Mezi oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů jsou do Registru zařazeny vybrané ptačí oblastí (PO), vymezené v souladu se směrnicí Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků, vybrané evropsky významné lokality (EVL), vymezené v souladu se směrnicí Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (PO a EVL tvoří soustavu Natura 2000) a další vybraná maloplošná zvláště chráněná území (MZCHÚ), u kterých byla prokázána souvislost s vodním prostředím. Zvláště chráněná území a jejich ochrana jsou definovány zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a patří sem velkoplošná zvláště chráněná území, což jsou národní parky (NP) a chráněné krajinné oblasti (CHKO) a maloplošná chráněná území, kam jsou zařazeny národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP). Zákonem č. 218/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., byla zavedena do legislativy České republiky ochrana přírody v rámci soustavy NATURA 2000. Z velkoplošných zvláště chráněných území jsou v oblasti povodí Odry zastoupeny 3 chráněné krajinné oblasti (CHKO) a to Beskydy, Poodří a Jeseníky. Vybraná území těchto CHKO s vazbou na vodní prostředí jsou součástí registru EVL a registru ptačích oblastí pro oblast povodí Odry a proto nebyl vytvořen samostatný registr pro velkoplošná zvláště chráněné území. Ve smyslu § 12, vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., vede Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky v Praze Ústřední seznam ochrany přírody, ve kterém jsou vedeny seznamy zvláště chráněných území, ptačích oblastí, evropsky významných lokalit, smluvně chráněných území a památných stromů a který obsahuje kartotéku s evidenčními listy a základními údaji chráněných území a památných stromů. Tento seznam s webovou adresou http://drusop.nature.cz byl jedním z podkladů pro naplnění níže uvedených částí Registru pro oblast povodí Odry. Ptačí oblasti (Natura 2000) Ptačí oblasti jsou území vyhlášená podle evropské směrnice č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků. U nás ptačí oblasti vyhlásila vláda ČR svými nařízeními v roce 2004 až 2005. Registr ptačích oblastí ČR je součástí Ústředního seznamu ochrany přírody na výše uvedené webové adrese. Do Registru chráněných území byly vybrány pouze ty ptačí oblasti, které mají vazbu na vodní prostředí nebo je stav vod rozhodující pro přítomné druhy ptáků. Výběr byl podřízen tomu, aby se v oblasti vyskytovaly druhy ptáků, které využívají vodní a mokřadní lokality pro hnízdění, jako potravní stanoviště, shromaždiště nebo zimoviště. Druhým rozhodujícím faktorem bylo plošné zastoupení vodních a mokřadních biotopů v navržené ptačí oblasti. V oblasti povodí Odry je vymezeno celkem 5 ptačích oblastí, z toho je do Registru zařazena jedna, podrobnosti k ní jsou uvedeny v tabulce A.2.10., její umístění je zřejmé z mapy MA 2.3d. Tab. A.2.10 Schválená ptačí oblast zařazená do Registru v oblasti povodí Odry Evropsky významné lokality (Natura 2000) V souladu se směrnicí Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin vláda ČR svým nařízením č. 132/2005 Sb. vydala národní seznam evropsky významných lokalit (EVL). Z tohoto seznamu byl proveden výběr pro Registr v oblasti povodí Odry s vazbou na vodní prostředí, celkem se jedná o 39 lokalit, z nichž 5 přesahuje i do jiné oblasti povodí. Přehled EVL s vazbou na vodní prostředí je uveden v tabulce A.2.11, přehledné zobrazení je na mapě MA 2.3d. Vybrané databázové údaje k jednotlivým evropsky významným lokalitám jsou k dispozici na internetu (http://drusop.nature.cz). Tab. A.2.11 Evropsky významné lokality s vazbou na vodní prostředí zařazené do Registru v oblasti povodí Odry Maloplošná zvláště chráněná území Registr maloplošných ZCHÚ v oblasti povodí Odry, která nejsou součástí EVL, obsahuje 51 území, u nichž je hlavním důvodem ochrana stanoviště nebo druhu s vazbou na vodní prostředí. Seznam těchto území je uveden v tabulce A.2.12., přehledné zobrazení je na mapě MA 2.3d. Tab. A.2.12 Maloplošná zvláště chráněná území se vztahem k vodám zařazená do Registru v oblasti povodí Odry Územní systém ekologické stability Dle § 3, zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je územní systém ekologické stability krajiny vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. Vymezení systému ekologické stability stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků, tvořících jeho základ. Jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., definuje biocentrum a biokoridor jako základní prvky ÚSES, dále stanovuje, že vymezení místního, regionálního a nadregionálního systému ekologické stability stanoví orgán ochrany přírody v plánu ÚSES a ten je podkladem pro projekty systému ekologické stability, provádění pozemkových úprav, pro zpracování územně plánovací dokumentace a pro vodohospodářské dokumenty ochrany a obnovy krajiny. Územní plány velkých územních celků, které jsou jedním z podkladů plánů oblastí povodí, obsahují návrhy nadregionálních a regionálních prvků ÚSES – biokoridorů a biocenter, přičemž se vychází mimo jiné z územně technického podkladu (ÚTP) regionálních a nadregionálních ÚSES ČR, který zajistilo Ministerstvo pro místní rozvoj ČR v roce 1996. Významné krajinné prvky Ve smyslu § 3 zákona č. 114/1992 Sb. tvoří významné krajinné prvky (VKP) ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotnou část krajiny, utváří její typický vzhled nebo přispívají k udržení její stability. Jsou to lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků. Dle § 4 uvedeného zákona jsou významné krajinné prvky chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů. Registraci VKP (§ 6 zákona č. 114/1992 Sb. a § 7 vyhlášky č. 395/1992 Sb. k tomuto zákonu) provádějí příslušné orgány ochrany přírody (tj. obce s pověřeným obecním úřadem) zápisem do seznamu VKP a vydáním rozhodnutí o jeho registraci. Přílohy: |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
