|
||||||
|
|
D.5. Vodní toky a příbřežní zóna 
D.5. Vodní toky a příbřežní zónaNa problematiku ochrany před povodněmi a vodního režimu krajiny se váží i některé aspekty vytvářející celkový stav sítě vodních toků a péči o ně. Jedním z nich je i otázka správcovství toků, které připadá podle jejich významu, resp. podle prostředí a charakteru území, jímž toky protékají, ke třem hlavním subjektům. Z nich je působností zřejmě nejdominantnějším správce povodí – státní podnik Povodí Odry jako správce významných toků, hraničních toků a i některých toků drobných, dalšími správci jsou Zemědělská vodohospodářská správa (ZVHS), spravující toky zejména v zemědělské krajině, a pak Lesy ČR (LČR) s toky v území, kde převažuje lesní hospodářství. Je užitečné uvést přehled o rozsahu sítě toků jako celku, o míře zásahů do morfologických poměrů jejich koryt, které musely být v minulosti provedeny nebo kde se v důsledku plánovaných opatření stav v tom směru změní. Dále jde o to zmapovat stav příbřežní zóny podél těchto toků a stav jejich břehových a doprovodných porostů, resp. zhodnotit. možnostmi přístupu k hladině vody. Jinak na tomto poli péče o vodní toky a jejich příbřežní zónu vzhledem k tomu, že nelze při ní vyloučit negativní ovlivnění bioty vázané na vodní tok a navazující ekosystémy v některých lokalitách v souvislosti s realizací jednotlivých navržených opatření, bude nutno konkrétní záměry předložit příslušným orgánům ochrany přírody ke schválení. V případě opatření lokalizovaných do prostoru zvláště chráněných území a evropských významných lokalit a/nebo ptačích oblastí je vhodné postupovat v souladu s § 45i, resp. § 67 zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění.
D.5.1. Vymezení sítě sledovaných vodních tokůPodle kriterií uvedených v charakteristice oblasti povodí (srovnej A.2) bylo pro účely plánování v oblasti vod zvoleno celkem 112 vodních útvarů tekoucích vod, které vytvářejí určitá dílčí povodí, jejichž osou je vždy páteřní tok (nebo jeho dílčí úsek) a s ním jsou spojeny pak jeho další přítoky. Všechny tyto toky byly pro účely plánování, pro účely hodnocení ekologického stavu a potenciálu vodních útvarů, ale i pro oblast povodňové ochrany šetřeny do takové podrobnosti, aby zachytily vodoteče s povodím nad 10 km2. Podle této rozlišovací úrovně a podle zvolené struktury vodních útvarů (dílčích povodí), jsou některé z nich „reprezentovány“ někdy jen tím jedním páteřním tokem, v převážné části případů (ve 78 ze 112) pak mimo to navíc i dalšími přítoky (až dvanácti, jako např. u vodních útvarů čís. 6 a 86). I na vodních útvarech stojatých vod (v oblasti povodí se jedná o útvary 7 údolních nádrží ve správě s.p.Povodí Odry a Heřmanický rybník) jsou v hodnocení stability toků a jejich povodňové ochrany brány v potaz jejich přítoky. Jedná se o 10 takových přítoků, celková jejich délka činí 51 km. Soustava vodní útvarů jako celek (112 tekoucích a 8 stojatých vod) vykrývá rozhodující část rozlohy oblasti povodí, jen zcela okrajové části území v okolí státních hranic s Polskem a Slovenskem leží mimo ní. Délka toků v těchto prostorách je zcela podružná, má jen 41,6 km, jedná se o vesměs malé a drobné toky. Existuje odlišnost ve významnosti vodních toků, ostatně jak je stanovená zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách (§47) a vyhláškou č. 470/2001 Sb., Ve vztahu k výčtu tzv. významných vodních toků (a jejich úseků) jen u 74 vodních útvarů je jejich páteřní tok tvořen tokem významným, u zbytku vodních útvarů (38) páteřní tok vytvářejí toky drobné. I co do správy je spektrum sítě toků pestré. Převážnou část rozhodujících páteřních toků na délce celkem 1 118,4 km (z toho u vodních útvarů stojatých vod 46,5 km) spravuje Povodí Odry s.p., ZVHS pak 153,9 km a LČR 306,9 km. Z „ostatních“ správců je jediným, který ve 3 případech spravuje ve vodním útvaru páteřní tok, Vojenský újezd Libavá. Souhrnný přehled o síti toků jako celku, které jsou předmětem plánování v oblasti vod včetně problematiky povodňové ochrany, udává následující tabulka. Tab. D.5.1 Sledované vodní toky Přehled o jednotlivých tocích po vodních útvarech je obsažen v tabulce TD 5.1 a na mapové příloze MD 5.1. Přílohy:
D.5.2. Koryta vodních tokůStav koryt vodních toků je jedním z významných aspektů, který má vliv na ekologický stav vodních útvarů. Aktivity člověka vedou na téměř každém kroku k potřebám využívat vody a vedou jej k nutnosti se s poměry, které prostředí vody vytváří, sžít. Je to velmi často za cenu, že v některých případech musí zasahovat do koryt toků a do jejich odtokových poměrů. Tyto tendence rostly se stupněm využívání krajiny a zvláště se uplatnily v posledních dvou stoletích. Nejinak tomu bylo i v oblasti povodí Odry a zvláště v jeho centrální části, která ve srovnání s poměry jinde v České republice je nadprůměrně exponována. K ovlivňování morfologických poměrů koryt toků docházelo z řady důvodů. Nejdříve to byly důvody zásobení vodou a hydroenergenetického využití, které vedly k potřebě zasahovat do habitu toků v místech, kde bylo třeba stabilizovat místa odběrů vody, zajistit zde jejich vzdouvání a jímání. Jen v současné době je evidováno v oblasti povodí Odry 120 odběratelů povrchové vody (nad 6 tisíc m3.rok-1) a 70 malých vodních elektráren, jejichž místa odběrů vody jsou fixována na koryta vodních toků. Druhým a ještě častějším důvodem byla potřeba stabilizovat říční koryta ve vztahu ke vzrůstající hustotě osídlení. Kromě měst a větších sídel bylo na jesenické části povodí potřeba během vývoje zajistit směrovou a výškovou stabilitu toků v sevřených údolích toků, na straně beskydské pak zajistit totéž v tratích s divočícím charakterem potoků a řek, stékajících z flyšové, málo stabilní oblasti. V horních partiích povodí si na obou stranách povodí směrová i hloubková eroze vyžádala na bystřinách zase rozsáhlé hrazenářské úpravy. Značné zásahy si vyžádaly i potřeby povodňové ochrany v intravilánech měst a obcí. Ty měly zabránit jejich přímému zaplavení a prováděly se v podobě zkapacitnění koryt, často doprovázeného výstavbou okolních inundačních hrází. V centru Ostravsko – karvinské pánve důvodem zásahů do toků byly v 40. až 80. letech minulého století rovněž i vlivy poddolování, v zemědělské krajině pak odvodnění pozemků a meliorační úpravy směřující k intenzivnějšímu využití zemědělského půdního fondu. Nutno podotknout, že v řadě případů všech těchto úprav se v minulosti používaly i k přírodě šetrnější vegetační stavby, které zvláště ve Slezsku měly svoji dlouholetou tradici. Přitom zatrubnění koryt toků, které morfologii koryta mění nejrazantněji, bylo v oblasti povodí prováděno jen ve zcela minimálním rozsahu, opevňování dna toků se nepoužívalo vůbec a opevňování svahů koryt čistě betonem se provedlo snad jen v jednom úseku umělého převodu vody a v některých stísněných poměrech intravilánů obcí v podobě opěrných zdí. Všechny výše uvedené důvody úprav toků, které do dnešní doby přetrvávají, byly příčinou toho, že u velké délky je jejich morfologie poměrně výrazně dotčena. Podle evidence spravovaného majetku tří nejvýznamnějších správců (Povodí Odry s.p., LČR a ZVHS) se z celkové délky cca 3 019,5 km toků (délky mimo údolní nádrže), sledovaných ve všech vodních útvarech, úpravy koryt dotkly jejich 1 434,3 km, tj. téměř 48 % z celkové délky. U páteřních toků vodních útvarů tento poměr je 1 617,7 km ku 851,8 km, koryta toků tedy byla co do délky morfologicky ovlivněna jen na zhruba 53 %. Pokud jde o budoucí vývoj v nadcházejícím prvním plánovacím období do roku 2015, tento poměr se poněkud zlepší. Přestože potřeby prevence před povodněmi jsou v oblasti povodí do značné míry saturovány, návrh opatření v plánovacím období uvažuje s jejich realizací na 74 místech (D.4.1) na celkově 112,6 km toků. V 13 případech se na délce 22,2 km jedná o výstavbu nebo sanaci hrází podél toků, které míru ovlivnění morfologie koryt nezmění, stejně tak jako ji nezmění výstavba či rekonstrukce odlehčovacích ramen na délce 4,2 km. V ostatních případech převážně půjde o zkapacitnění koryt tam, kde jejich morfologie byla již v minulosti změněna dřívějšími úpravami, takže nové zásahy do morfologie koryt budou minimální. Pokud jsou u starých úprav tyto zásahy navrhovány po čase vlastně opakovaně, tak je to proto, že dřívější úroveň protipovodňové ochrany již vlivem rozvoje osídlení v jejich okolí nevyhovuje a je ji nutno zvýšit. Z celkové délky 90,4 km toků, jejichž koryt by se měla navrhovaná protipovodňová opatření dotýkat, je tak jen 13,7 km těch, do nichž by se mělo morfologicky zasahovat nově. Je tomu tedy přibližně jen na necelé šestině z celkové délky navrhovaných protipovodňových opatření . Tyto zásahy je zde nutno provést tak, aby to bylo k přírodě co nejšetrnějším způsobem. Na druhé straně v oblasti povodí existují místa, kde podle tohoto plánu v souladu se zájmy ochrany přírody a se zájmem na zlepšení ekologického stavu vodních útvarů dojde k revitalizaci některých morfologicky dotčených toků. Předně to bude v místech, kde je provedení revitalizačních opatření s ohledem na ochranu přírody hlavním cílem obnovy akvatických ekosystémů, ale i tam, kde původní účel dřívějších zásahů v podobě úprav toků časem pominul (např. u úseků upravených pro ochranu zemědělských pozemků před povodněmi) a je dnes zde možno přikročit k opatřením směřujícím k jejich zpřírodnění (revitalizace jinak viz C.4.13). Tato opatření se v prvním plánovacím období navrhují v 29 akcích na celkové délce toků 66,0 km, takže rozsah délky, jejichž koryta budou dotčena zkapacitňováním koryt, bude revitalizacemi převýšen o 51,5 km. Trend tohoto vývoje by se měl v dalších plánovacích cyklech, kdy je zatím uvažováno s revitalizacemi dalších 94,5 km ve 52 akcích, ještě dále zvýšit. Z toho je celkově zřejmé, že ekologický stav vodních útvarů se co do morfologie koryt toků nezhorší, naopak bude výrazně zlepšen. Přehled o stavu koryt vodních toků je obsažen v tabulce TD 5.2 a na mapové příloze MD 5.2. Přílohy:
D.5.3. Příbřežní zóna a břehové a doprovodné porostyBřehové a doprovodné porosty patří k významným aspektům, které rozhodují o ekologickém stavu vodních útvarů. Péče o ně je náročný proces, který se stále vyvíjí a spadá do sféry působnosti správců vodních toků. Tento proces není, bohužel, prost řady konfliktů způsobených protichůdnými zájmy, mezi nimiž je nutno jmenovat majetkoprávní držbu pozemků podél vodních toků, na nichž se porosty nacházejí nebo mají nacházet, hustota zápoje v úsecích, kde jejich průtočnost má skýtat určitý a vodoprávně stanovený stupeň povodňové ochrany, atd. Správci toků (Povodí Odry s.p., LČR a ZVHS) mají podrobný přehled o stavu a skladbě těchto porostů a o jejich zlepšování, byť s problémy, neustále usilují. Z celkově hodnocené délky ve všech vodních útvarech je správci registrováno, že na 1 594 km (51 %) se porosty vyskytují v poměrně vyhovujícím stavu, na 1 135 km (37 %) délky je ale třeba zlepšit jejich skladbu a celkový stav (11 % délky přes vzdutí údolních nádrží, intravilány, atd. není hodnoceno). O tom, jakého žádoucího stavu by mělo být dosaženo, existuje řada podkladů. Správce povodí – s.p. Povodí Odry - má zpracovány geobiocenologické mapy příbřežních pásem vodních toků. Mapy byly vyhotoveny v letech 1998 až 2002 podle jednotné metodiky pro celkem 1 260 km hlavních toků a pokrývají základní páteřní síť 78 z celkem 112 vodních útvarů typu řeka. Jsou tak prakticky zpracovány podél všech toků, které s.p. spravuje, výjimku tvoří jen některé toky, které byly vesměs převzaty v nedávné minulosti coby toky hraniční od ZVHS a na nich mapování prováděno zatím nebylo. Geobiocenologická typizace je založena na teorii typů biocénu (podle Zlatníka - 1975). V oblasti povodí Odry se vyskytuje na síti toků celkem 14 skupin těchto typů, do nichž jsou podle terénního průzkumu (s přesností na 0,1 km, zvlášť pro levý a zvlášť pro pravý břeh) jednotlivé úseky toků zařazeny. Pro každý typ biocénu je stanoven návrh dřevinné skladby vždy pro břehový porost (porost v dosahu přibližně hladiny Q1) a pro doprovodný porost (nad úrovní hladiny Q1), přičemž je navrženo cílové procentní zastoupení stromů základních, stromů doprovodných (přimíšených) a druhy keřů (ty bez poměrného zastoupení). Návrh cílového zastoupení dřevin, které odpovídá přírodě blízkým až přirozeným společenstvům, slouží provozním složkám jako podklad pro projekty výsadeb nových porostů a jako jedno z hledisek pro projekty úprav druhových a prostorových skladeb stávajících porostů. Významnou součástí vyhotovených a na základě podrobného terénního průzkumu zpracovaných geobiocenologických map je vymezení (z botanicko dendrologického hlediska) tzv. ekologicky významných segmentů krajiny (EVSK). Rovněž tyto segmenty byly zmapovány po obou březích toků zvlášť a to jak pro přirozené úseky toků, tak i pro úseky, které byly v dřívějšku upraveny a morfologicky výrazně dotčeny. Celkově tedy vymezení úseků na hlavních tocích oblasti v podobě biocenologických map a ekologicky významných segmentů krajiny tvoří základní východisko pro zlepšení ekologického stavu u přirozených úseků toků i pro vytvoření ekologického potenciálu tam, kde vodní útvary byly morfologickými úpravami silně ovlivněny. Náprava stavu ale vzhledem - jak uvedeno výše - ke své problematičnosti je možná jen postupně a po etapách. Na základě zmapování současného stavu a reálných možností byly vytipovány úseky a rozsahy délek toků, kde by situace na úseku břehových a doprovodných porostů měla být napravena již v prvním plánovacím období. Z celkového rozsahu bylo vybráno celkem 425,4 km nejpotřebnější a z majetkoprávního hlediska řešitelné délky úseků, v níž na 147,8 km je porosty možno ponechat na současné úrovni, avšak na 275,9 km je třeba v plánovacím období cílenými zásahy stav těchto porostů přeměnit. Přehled o členění této délky je podle správců toků a příslušnosti ke krajům uveden v následující tabulce: Tab. D.5.2 Toky navrhované k „rekonstrukci“ břehových a doprovodných porostů Uvedené délky spadají celkem do 59 vodních útvarů a týkají se 113 dílčích úseků na 72 tocích. Nejsouvislejších délek by tato náprava břehových a doprovodných porostů měla dosáhnout na Opavsku a Bruntálsku (Moravice 32 km, Opava 15,5 km, Hvozdnice 8 km podrobněji viz z TD 5.3). Mimo to by k úplné rekonstrukci doprovodné zeleně kolem toků mělo dojít i v úsecích, kde v následujícím plánovacím období bude nutno přikročit k opatřením, sledujícím zlepšení úrovně protipovodňové ochrany. Zde by založení nových břehových a doprovodných porostů mělo být organickou součástí těchto opatření (srovnej D.4.2). Přílohy:
D.5.4. Možnost přístupu k hladině vodyMožnost přístupu k vodě je jednou z podmínek obecného nakládání s povrchovými vodami ve smyslu §6 zákona o vodách. Podle toho „každý může na vlastní nebezpečí bez povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu odebírat povrchové vody nebo s nimi jinak nakládat pro vlastní potřebu, není-li k tomu třeba zvláštního technického zařízení“. Pro zhodnocení pravého stavu věcí na tomto úseku je v oblasti povodí Odry zmapováno, jaký je u toků (s plochou povodí nad 10 km2) přístup k jejich korytům a k jejich hladině, a jsou rozlišeny případy co do příčin, které k zamezení přístupu vedou (z jednoho či druhého břehu, resp. i oboustranně). Příčin tohoto zamezení může být celá řada. Jde o:
Lze shrnout, že celkový rozsah délek toků, kde je v oblasti povodí k hladině přístup znemožněn, činí 287 km, což je přibližně 9 % z délky celkové (cca 3 100 km). Relativně ve větším rozsahu k zamezení dochází na tocích spíše menších, u toků ve správě ZVHS asi na délce 62 km, LČR 6 km, vojenských újezdů 80 km. U Povodí Odry s.p. je to na 141 km, zde významný podíl zamezení přístupu (30 až 65 %) tvoří zákaz vstupu do ochranných pásem 1. stupně u vodárenských údolních nádrží (Kružberk, Šance, Morávka). Před přijetím tzv „Schengenského prostoru“, tzn. před 21.12.2007, byl k hladině toků přístup z jedné strany zamezen na 97 km jejich délky i tam, kde toky tvoří mokrou státní hranici (Opavice, Opava, dolní Odra, Olše, Petrůvka a Hrozová). Jde-li o budoucí stav pro následující plánovací období nelze předpokládat, že by se situace na tomto úseku nějak výrazně změnila. Je to způsobeno tím, že ochrana nemovitostí (často s oplocením) na pozemcích s tokem sousedících je pro jejich majitele nedotknutelná a délky se zamezeným přístupem v intravilánech obcí budou se rozvojem výstavby a hospodářskými aktivitami v nich spíše mírně prodlužovat. Opačný trend bude možno zaznamenat jen tam, kde bude prováděna revitalizace některých úseků toků. Přehled o možnosti přístupu k hladině vody je obsažen v tabulce TD 5.4 a na mapové příloze MD 5.4. Přílohy: |
|||||
