|
||||||
|
|
D.3. Extrémní odtokové situace a jejich důsledky 
D.3. Extrémní odtokové situace a jejich důsledkyPro zvládnutí důsledků výskytu extrémních hydrologických situací je třeba i na úrovni plánovacích dokumentů komplexní povahy dohlédnout jejich rozměry, a to v kontextu se skutečnostmi, které už kdysi nastaly a mohly by se v budoucnu znova opakovat. Na úseku povodňové ochrany se bude hodnocení extrémních situací a povodňových nebezpečí, způsobených extrémními povodňovými scénáři, provádět až v rámci naplňování Směrnice o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik (2007/60ES), nově přijaté pro tuto oblast Evropskou unií. Do doby, než se tak stane, je možno zmínit dostupné informace, které by zmapovaly dosavadní kusé znalosti o historických povodních, jenž se v dané oblasti již vyskytly. Jedná se o informace o jejich plošném rozsahu, případně o rozsahu tzv. nivních půd. A dále se snažit zkonfrontovat výsledky dosavadních znalostí s podklady zpřístupněnými dnes prostředky geografických informačních systémů. Na poli výskytu extrémních suchých období je možno zachytit - byť jen velmi orientačně - zaznamenané epizody jejich výskytu, eventuálně odhadnout dopady, které by analogické stavy mohly v budoucnu vyvolat.
D.3.1. Historické povodně a území rozlivů povodníPři sledování problematiky protipovodňové ochrany skýtají cenné informace o možných důsledcích povodní ty poznatky, které přímo nevyplývají jen z hydrologických pozorování, ale plynou i z poznatků o historických povodních nebo o stavu území neovlivněném ještě antropogenní činností. Jde zejména o informace o možném povodňovém ohrožení území za hranicí vyhodnoceného rozlivu tzv. stoleté vody (Q100). Vesměs jsou to informace s vazbou na historické prameny a na výsledky průzkumů související s výskytem tzv. fluvizemí, tj. půd vzniklých ukládací činností tekoucí vody. O plošném rozsahu povodní existují relativně věrohodné informace z doby posledních 40 let, tedy z doby existence podniků Povodí, v naší oblasti podniku Povodí Odry. Informace starší jsou velmi sporadické, protože resort vodního hospodářství trpěl dříve značnou roztříštěností a podléhal častým reorganizacím tehdejšího územně správního uspořádání, čímž se dokumentů o historických povodních zachovalo jen velmi málo. Po dobu existence podniku Povodí Odry se v jeho oblasti vyskytla jen jediná povodeň v roce 1997, která dosáhla „historických“ rozměrů, povodeň v řadě míst zřetelně překračující rozsah záplav za hranici vyhodnoceného rozlivu Q100. Analogické starší povodně byly zachyceny jen fragmentálně. Z nejstarší povodně v roce 1880, která byla alespoň zčásti plošně zdokumentována, se dochoval zákres rozsahu inundací Odry v úseku od Ostravy po Bohumín a Ostravice přes Ostravu. Z téhož roku pak existuje záplavové území povodně na řece Opavě v Krnově a na Bělé v Jeseníku. Některé dílčí informace o rozlivech se dochovaly i z povodní v letech 1949 a 1960 na Ostravici v úseku mezi Ostravou a Frýdkem – Místkem. Hladinově se zachoval průběh povodně na Odře z roku 1903 v říční trati od ústí Opavy po ústí Olše. Tab. D.3.1 Nejvýznamnější povodně v oblasti povodí Odry za dobu pozorování hydrologickou službou Informace soustavnější povahy o těch nejextrémnějších rozlivech poskytují mapy fluvizemí - nivních půd. Shoda map nivních půd s realitou terénů, které jsou povodněmi postihovány, je velmi dobrá v územích na dolních úsecích vodních toků, méně už pak v některých podhorských a pahorkatinných oblastech povodí. Vypovídací nevýhodou těchto map rovněž je, že půdy nejsou mapovány v hustěji zastavěných územích a ve městech. Přesto ale jsou cenným dokumentem, poskytujícím v řadě případů informace o možném plošném rozměru mimořádných povodní a jsou mnohde vhodným podpůrným podkladem pro zvládání krizových situací. Na základě záznamů záplavových území historických povodní (zejména roku 1997), rozsahu ploch fluvizemí a na základě doplňkového terénního průzkumu existuje pro vybranou síť hlavních toků v oblasti povodí Odry informační soubor o plošném rozsahu maximálně možných záplav pro extrémní přirozené povodňové scénáře. Lze z něj určit, kam za přirozeně vzniklých okolností (tedy ne za povodní zvláštních podle §69 zákona o vodách) by povodňové záplavy mohly maximálně dosáhnout, resp. určit, jaké území by bylo zaplaveno v případě, že kapacitní dimenze koryt a hrází podél nich by byly povodněmi většími, než je návrhový průtok, překročeny. Lze z něj také určit, kam by povodeň dosáhla v případě, že by z nějakých důvodů (protržení ochranných hrází, zatarasení profilů, atd.) vybudovaná protipovodňová opatření selhala. Potřeba znalosti záplavových území je nejvíce nutná na větších tocích, kde plošné rozlivy mají větší rozlohu. Na tocích menších se záplavové území omezuje spíše jen na úzké pruhy a kolem toků bystřinného charakteru větší nebezpečí, než plošné zaplavení, představuje nestabilita koryt v důsledku boční a hloubkové eroze, jejíž průběh je většinou těžko předvídatelný. Pro oblast povodí Odry je rozsah maximálně možných záplav vyšetřen pro střední a dolní trati těchto největších 15 toků: Tab. D.3.2 Toky se zjištěným rozsahem maximálních možných záplav Přílohy:
D.3.2. Nebezpečí výskytu povodní a možné škody včetně map povodňových rizikPosuzování nebezpečí výskytu povodní a možných škod z toho vyplývajících by mělo být jedním z hlavních aspektů celkového koncipování protipovodňové ochrany v oblasti povodí a současně jedním z hlavních poslání nově přijaté - a již zmiňované - směrnice Evropského parlamentu č. 2007/60/ES o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik. Vlastní uvedení směrnice do života po předchozím průmětu do legislativy ČR bude celkově harmonizováno s procesem plánování v oblasti vod a v příštím šestiletém období by mělo proběhnout s tímto harmonogramem:
Smyslem naplňování směrnice je skutečnost, že „…tradiční strategie řízení povodňových rizik, zaměřené na budování infrastruktur určených pro okamžitou ochranu lidí, nemovitého majetku a zboží, nezajistily očekávanou míru bezpečí." (citace Evropské komise adresovaná směrem k Evropskému parlamentu). Plnění cílů daných touto směrnicí by tedy mělo situaci na poli protipovodňové ochrany zlepšit a napomoci k realizaci takových opatření, která by povodňová rizika zmírnila a zmírnila i rizika škod. Pro první zpracování plánu oblasti povodí byl ještě před zahájením plnění uváděné směrnice shromážděn soubor informací, kde riziko povodňových nebezpečí bylo již dosavadními způsoby šetřeno podle dosud používaných postupů. Základním a výchozím podkladem se staly digitalizované rozsahy stanovených záplavových území pro průtok stoleté vody (Q100), jejichž šetření bylo k termínu zpracování tohoto plánu v podstatě pro oblast povodí Odry již ukončeno (srovnej D.4.2). Rozsah těchto šetření vytvořil dostatečnou základnu pro to, aby s použitím prostředků geografických informačních systémů (GIS) bylo možno rozsah inundací zkonfrontovat s jednotlivými kategoriemi postihovaného resp. potenciálně ohrožovaného území, s kategoriemi definovanými v dostupných mapových podkladech (bydlení, občanská vybavenost, průmysl, zemědělství, infrastruktura, rekreace, atd.). Výsledek této konfrontace s digitálním modelem území (DMÚ 25 v měřítku 1:25 000) včetně kvantitativní bilance povodněmi ohrožených ploch v členění podle správních obvodů obcí uvádí tabulka TD 3.2. Přílohy:
D.3.3. Historická období sucha a jejich důsledkyObdobí sucha, která postihují zpravidla rozsáhlá území České republiky, mají ve srovnání s povodněmi mnohem delší dobu trvání a jejich časové režimy, pokud jde o povrchové a podzemní vody, se do značné míry prolínají. Povrchové vody velké části sítě vodních toků oblasti povodí Odry jsou od začátku 60. let minulého století ovlivňovány soustavou přehrad, což tedy za posledních téměř 50 let za sucha výrazně zmenšuje zaklesávání průtoků v tocích a zmírňuje negativní účinky tohoto stavu. Výskyt suchých období je hydrologickou službou (ČHMÚ) systematicky sledován a vyhodnocován od počátku těchto 60. let a podle konvence je za sucho považováno seskupení alespoň 3 měsíců, ve kterých je průměrný měsíční průtok menší než 50 % dlouhodobého průměru. Režim M-denních průtoků v hlavních hydrologických profilech povodí a výskyt minim za dobu sledování 1961 - 2005 je patrný z tabulek TD 3.3. Zde pro každou stanici je uveden nejmenší dosažený denní průtok v pozorované řadě (Qmin), datum jeho výskytu a počet dnů (SUM trvání), po které byl dosažen prahový průtok (Q355d) za celé období. Největší přísušky v režimu povrchových vod se ve sledovaném období vyskytly ve třech obdobích. Bylo to hned na začátku šedesátých let, dále mezi lety 1982 až 1984 a v roce 1992. V prvním z nich (1962 – 1963) byla postižena především jesenická strana oblasti a povodí 0lše (1961). V období druhém, významném především svojí délkou a postihujícím celou oblast, bylo možno zaznamenat dva hluboce deficitní časové úseky. Bylo to od srpna do listopadu 1983, kdy minima zaklesla na 15 až 25 % dlouhodobého průměru, a pak přesně o rok později s minimy někde na 5 až 10 % průměru (například na Stonávce). Ve třetím období (1992) bylo zaklesnutí průtoků poněkud mírnější. Podzemní voda je významná součást přírodního prostředí a její zásoby představují složku, která stabilizuje odtok z území. Zejména v delších obdobích beze srážek jsou povrchové toky dotovány výhradně z podzemních vod, takže podzemní vody mají pro vyrovnání odtoku z území nenahraditelný význam. Jejich nedostatečná dotace se projevuje plošně rozdílně. Příčinou je obvykle různý výchozí stav, nestejnoměrné rozdělení srážek, i odlišné vlastnosti hydrogeologických struktur, které se projevují zejména v období vyprazdňování zásob. Geologická stavba území je příčinou, že přibližně 80 % využitelných množství podzemních vod je soustředěno na zhruba 30 % plochy povodí. V celkovém porovnání poměrů v České republice nejvýznamnější vodohospodářská území, co se týká podzemních vod, neleží v oblasti povodí Odry. Těmi je spíše část české křídové pánve, východní část Čech na pomezí s Moravou a Třeboňská a Budějovická pánev na jihu Čech, kde zásoby podzemních vod klesají výrazně pomaleji než v mělkých obězích. Celoplošná pozorovací síť podzemních vod v ČR vznikala postupně v letech 1957 až 1969, a proto konkrétní období celkového vyhodnocení spadá do let 1971 – 2006. Za jasný příznak sucha u podzemních vod je považováno dosažení nebo překročení kvantilu 85 % měsíční křivky překročení. Pro oblast povodí Odry v tomto časovém úseku lze vypozorovat 4 suchá období v mělkých obězích. Jde o léta:
Hodnoty základního odtoku podzemních vod pro období sucha k vybraným profilům v oblasti povodí Odry plynou z dolní části tabulky TD 3.3. Po hospodářské stránce zásluhou existence postupně budované vodohospodářské soustavy povodí Odry se důsledky sucha v posledních desetiletích výrazněji nikde neprojevily, nikde v oblasti povodí nevyvolaly neúrodu, nedostatek potravy, či z důvodu nedostatku vody výrazné propady ve výrobě. Jen z literárních podkladů jsou sporadicky někde tradována před r. 1950 a v období kolem II. světové války určitá omezení v hutním průmyslu, která však nejsou numericky dokladovaná. Právě nedostatek vody ve válečných letech podnítil a akceleroval přípravu prvních vodních děl v oblasti povodí Odry, kdy se zahájila výstavba údolních nádrží Kružberk na Moravici a vzápětí Žermanice na Lučině. Kapitola D.3.3 včetně tabulek je zpracována s využitím podkladů ČHMÚ. Přílohy:
D.3.4. Nebezpečí výskytu období sucha a možné škodyK zažehnání nebezpečí výskytu sucha byla v oblasti povodí v minulosti provedena řada opatření, jejichž uspořádání a nastavení má však svoje omezení a limity. Jedná se především o vodní díla a další vodohospodářské objekty, jimiž lze možná nebezpečí výskytu na vysokou úroveň zabezpečenosti minimalizovat (srovnej D.1.8), nelze je však vyloučit zcela a možným škodám zabránit absolutně. Otázka škod je ekonomickou úlohou, kterou by bylo nutno posuzovat podle ekonomických kategorií a ukazatelů. Metodiky ekonomických řešení a ekonomické přístupy bohužel neumožňují v rozsáhlém spektru lidských činností stanovit, jaké by to mělo kvantifikovatelné důsledky, kdyby nároky jednotlivých subjektů na dodávku vody by nebylo možno pokrýt vůbec, nebo jen v určitém rozsahu. Potíže se získáním těchto údajů tedy vyplývají z neurčitosti ekonomických důsledků těchto stavů a z celkové jejich nepřístupnosti, kdy většina privátních hospodářských subjektů je prostě nezveřejňuje. Bližší kvantifikace škod, které by za období déle trvajícího sucha vznikly hospodářským subjektům využívajícím vodu, ale způsobily by i škody ekologické, estetické, dopady na rekreaci, je tedy pro oblast povodí prakticky nevyčíslitelná. Na dopady následků sucha lze nazírat pouze ve zprostředkované formě a nepřímo, a to jen ve vztahu k nedodávce vody k zásobení jednotlivým uživatelům. Lze na to dohlédnout jen odvozeně z údajů o výši odebírané vody, ať už pro průmysl (viz tabulka TD 3.4a) nebo pro počet obyvatel zásobovaných pitnou vodou (tabulka TD 3.4b). Jen tak je možno spekulovat, jaké by selhání zásobní funkce pod současnou mez zabezpečenosti mělo v poměrech oblasti povodí Odry a v její vodohospodářské soustavě přibližné důsledky. Celkově k těmto všem dopadům lze konstatovat, že možné škody, k nimž by výskyt sucha mohl vést, ekonomicky nelze stanovit ani odborným odhadem. Je to z toho důvodu, že nikdy nelze prognózovat všechny související okolnosti a nejistoty s tím spojené, nejistoty do jaké hloubky ten který hospodářský segment a kde sucho postihne, v období jaké celkové kondice hospodářství (konjunktura, recese), atd. Ani šetření tzv. „ztrátových funkcí“ v rámci rozvojového úkolu na přelomu 80. a 90. let minulého století pro průmysl v oblasti Ostravské aglomerace nevedlo ke kvantifikovatelnému vyjádření těchto možných škod. Ještě komplikovanější je vyhodnocení vlivu sucha na obyvatelstvo, jejich zdravotní a psychický stav. Přílohy: |
|||||
