Environmentální cíle pro ochranu a zlepšování stavu povrchových vod, podzemních vod a vodních ekosystémů jsou obecně dvou typů. Jde o cíle rámcové a cíle konkrétní.
Rámcové cíle jsou cíle obecné, platné pro všechny vodní útvary a jsou definovány ustanovením § 23a vodního zákona, transpozicí požadavků Rámcové směrnice o vodách.
Konkrétní environmentální cíle mají za úkol stanovit lokální podmínky, jejichž splněním dosáhneme rámcových cílů (jsou zaměřeny na snížení konkrétního vlivu či k zajištění ochrany území apod.). Jde o seznam měřitelných či jiným způsobem definovaných a vyhodnotitelných cílů, jež jsou národně nebo i nadnárodně stanoveny. Těchto konkrétních cílů dosahujeme eliminací konkrétních vlivů, způsobených zejména lidskou činností a ovlivňujících stav útvarů povrchových a podzemních vod a chráněných oblastí. Pochopení a správná aplikace principu vliv-stav-dopad jsou nezbytné pro efektivní návrh opatření vedoucích ke splnění cílů. Konkrétní cíle pro jednotlivé vodní útvary či chráněné oblasti jsou stanoveny na základě hodnocení stavu a rámcových cílů. Při stanovení se postupuje podle priority cílů od nejvyšších, směrem k nižším. Pokud je nadřazený cíl splněn, volí se cíl s nižší prioritou. Pokud jsou navrženy dva cíle s různými limity, rozhoduje přísnější z nich bez ohledu na to, zda jde o cíl rámcový či konkrétní. Typickým příkladem je cíl pro chráněnou oblast či nadregionální cíl pro mezinárodní oblast povodí. Cílů stanovených pro jednotlivé územní jednotky bez zaměření na konkrétní vlivy se dosahuje aplikací opatření nejen v samotné územní jednotce, ale v celých povodích nad ní, a to i v případě, že výše položené územní jednotky mají své cíle splněny.
Základními podklady k vymezení rámcových a následně konkrétních environmentálních cílů jsou:
Konkrétní cíle mají být stanoveny v souladu s odst. 3, § 12 vyhlášky č. 24/2011 Sb., pro jednotlivé vodní útvary nebo typy vodních útvarů.
Rámcovými cíli dle vodního zákona pro zlepšení stavu povrchových vod jsou:
V tabulkách IV.1.1a a IV.1.1c a dále v přílohových tabulkách jsou uvedeny souhrnné údaje o splněných a nesplněných cílech, stanovených pro třetí plánovací období, dle hodnocení stavu k roku 2018.
Cílem je zamezení zhoršení stavu všech útvarů povrchových vod. Cíle má být dosahováno prováděním potřebných opatření.
Vzhledem ke změnám metodik a limitů v hodnocení stavu útvarů povrchových vod nelze jednoznačně zhoršení stavu prokázat. Zároveň došlo také k částečnému posunu hranic u některých vodních útvarů. V prvním a částečně i druhém plánovacím období byly některé ukazatele (cíle) hodnoceny nepřímo, tj. bez prováděného monitoringu. Také je třeba vzít v úvahu klimatické podmínky v období hodnocení stavu pro třetí plánovací období (2016–2018). Jednalo se o velmi teplé a suché roky, což se projevilo také ve výsledcích hodnocení stavu VÚ. Častou příčinou nedosažení dobrého stavu bylo překročení limitů pro teplotu vody a nasycení kyslíkem (nasycení kyslíkem se při velmi nízkých průtocích spojených s vysokou teplotou významně snižuje). Vlastní porovnání s hodnocením stavu 2012 musí proběhnout na jednotných limitech, ve stejných profilech se stejným rozsahem sledovaných parametrů při stejných klimatických podmínkách. Předpokládá se, že stav se obecně nezhoršuje, což je zakotveno již v principu vydávání povolení k nakládání s vodami.
Cílem dosažení dobrého stavu je zajistit ochranu, zlepšení stavu a obnovu všech útvarů povrchových vod (s výjimkou umělých a silně ovlivněných vodních útvarů) a dosáhnout jejich dobrého chemického a ekologického stavu. U všech umělých (AWB) a silně ovlivněných (HMWB) vodních útvarů je cílem zajištění ochrany a zlepšení jejich stavu a dosažení jejich dobrého ekologického potenciálu a dobrého chemického stavu.
Cíle pro dosažení dobrého stavu vycházejí z hodnocení stavu útvarů povrchových vod. Tam, kde bylo při hodnocení stavu zjištěno, že není dobrý stav dosažen, byly stanoveny cíle, vedoucí k dosažení tohoto stavu, tj. limity dobrého stavu pro nesplněné ukazatele. Limity dobrého stavu vycházejí z metodik použitých k hodnocení stavu vodních útvarů. Cíle pro dosažení dobrého ekologického potenciálu a dobrého chemického stavu u HMWB a AWB rovněž vycházejí z hodnocení stavu útvarů povrchových vod. Princip stanovení cílů je obdobný jako v případě přirozených vodních útvarů.
Níže uvedené souhrnné tabulky pro dílčí povodí Horní Odry uvádějí počty vodních útvarů, u kterých nebylo dosaženo dobrého stavu v tomto plánovacím období. Cíle dobrého stavu jsou stanoveny u ukazatelů, které byly na základě prognózy k roku 2021 vyhodnoceny jako nevyhovující.
Oproti II. plánovacímu cyklu došlo k významnému zhoršení vyhodnocení celkového stavu dílčího povodí Horní Odry. Tento stav je hlavně zapříčiněn změnou metodických postupů pro hodnocení ekologického stavu, zejména změny výběru hodnotících ukazatelů a jejich limitních hodnot. V případě chemického stavu zejména vlivem atmosférické depozice, kterou nelze ovlivnit implementací opatření ve vodním hospodářství.
Pro dosažení dobrého stavu jsou navrhována nápravná opatření v maximálním realizovatelném množství. Vzhledem k rozsahu a typu nevyhovujících ukazatelů a charakteru působcích vlivů nelze realizovat opatření v rozsahu, který by zaručil dosažení dobrého stavu v celém řešeném území. Jedná se především o následující důvody:
Pro vodní útvary, u nichž lze předpokládat nedosažení dobrého stavu ke konci III. plánovacího cyklu jsou navrhovány zvláštní a méně přísné cíle, viz. kapitola IV.2.
Tyto prioritní látky, jejichž snížení je předmětem sledovaného cíle, jsou specifikovány v příloze č. 6 k nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech. Vzhledem k tomu, že tyto podmínky nejsou plošně splněny, jsou tyto cíle ponechány v úrovni cílů pro dobrý stav nebo potenciál.
ČR je povinna učinit všechna potřebná opatření, aby do 31. 12. 2026 odstranila všechny emise prioritních nebezpečných látek, včetně Hg, do vody. Tato povinnost vyplývá z článku 4 odst. 1 písm. a) bod IV) RSV, který byl do českých právních předpisů implementován do § 23a odst. 1 písm. a) bod 4 vodního zákona
Tabulka IV.1.1a - Environmentální cíle pro útvary povrchových vod – chemický stav
Tabulka IV.1.1b – Přehled útvarů povrchových vod v nevyhovujícím chemickém stavu a významné vlivy
Poznámka: Seznam významných vlivů je možné upravit na základě vyhodnocení.
Tabulka IV.1.1c - Environmentální cíle pro útvary povrchových vod – ekologický stav/potenciál
Tabulka IV.1.1d – Přehled útvarů povrchových vod v nevyhovujícím ekologického stavu/potenciálu a významné vlivy
Poznámka: Seznam významných vlivů je možné upravit na základě vyhodnocení.
Přílohy:
Tabulka IV.1.1a - Vlivy, způsobující nedosažení dobrého stavu útvarů povrchových vod
Mapa IV.1.1a - Environmentální cíle pro útvary povrchových vod – ekologický stav/potenciál
Mapa IV.1.1b - Environmentální cíle pro útvary povrchových vod – chemický stav
Enviromentálními cíli pro zlepšení stavu podzemních vod jsou:
Konkrétní cíle mají být stanoveny v souladu s odst. 3, § 12 vyhlášky č. 24/2011 Sb., pro jednotlivé vodní útvary nebo typy vodních útvarů.
Cílem je zamezení nebo omezení vstupů znečišťujících látek do podzemních vod. Tento cíl je řešen formou sledování starých kontaminovaných míst (dříve starých ekologických zátěží - SEZ) a opatření, která na nich probíhají. Problematické látky, způsobující nedosažení dobrého chemického stavu, jsou uvedeny v tabulkové příloze IV.1.1c.
Cílem je zamezení zhoršení stavu všech útvarů podzemních vod. Cíle má být dosahováno prováděním potřebných opatření.
Cílem je zajištění ochrany, zlepšení stavu a obnova všech útvarů podzemních vod a zajištění vyváženého stavu mezi odběry podzemní vody a jejím doplňováním, a dosažení dobrého stavu těchto vod.
Cíle pro dosažení dobrého stavu vycházejí z hodnocení stavu útvarů podzemních vod. Jedná se o snížení koncentrací nevyhovujících ukazatelů jakosti v podzemních vodách, dále amoniaku a dusičnanů v povrchových vodách, nevyhovujících ukazatelů sledovaných v rámci starých kontaminovaných míst (SKM) a vyvážení stavu mezi odběry a doplňováním zásob podzemních vod v dotčených vodních útvarech. Podrobný výčet jednotlivých cílů ve vodních útvarech je uveden v tabulkové příloze IV.1.1c.
Cílem je odvrácení jakéhokoliv významného a trvajícího vzestupného trendu koncentrace prioritních a nebezpečných prioritních látek a jiných závadných látek jako důsledku dopadů lidské činnosti. Významné vzestupné trendy byly zjištěny u útvarů podzemních vod, jejichž výčet je uveden v následující tabulce.
Tabulka IV.1.1e1 - Seznam VÚ a ukazatelů jakosti, u kterých je aplikován cíl – zvrácení stoupajícího trendu
Tabulka IV.1.1e2 - Environmentální cíle pro útvary podzemních vod
Tabulka IV.1.1f - Přehled útvarů podzemních vod v nevyhovujícím stavu a významné vlivy
Přílohy:
Tabulka IV.1.1b - Environmentální cíle pro zamezení nebo omezení vstupů nebezpečných a závadných látek do podzemních vod
Tabulka IV.1.1c - Vlivy, způsobující nedosažení dobrého chemického a kvantitativního stavu útvarů podzemních vod
Mapa IV.1.1c - Environmentální cíle pro útvary podzemních vod – chemický stav
Mapa IV.1.1d - Environmentální cíle pro útvary podzemních vod – kvantitativní stav
Ve III. plánovacím období byly stanoveny cíle pro území vyhrazená pro dosažení standardů a dalších požadavků stanovených pro povrchové a podzemní vody určené pro lidskou spotřebu a cíle pro ochranu stanovišť a druhů vázaných na vodu a vytvoření podmínek pro zvyšování biodiverzity.
Cíle pro území vyhrazená pro odběr vody pro lidskou spotřebu vychází z požadavků stanovených vyhláškou 428/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, v aktuálním znění.
Cíle pro ochranu stanovišť a druhů s vazbou na vodní prostředí se týkají vodních druhů živočichů a rostlin vyjmenovaných v Příloze II směrnice 92/43/EHS, které jsou vázány na vodní prostředí trvale nebo alespoň v části roku a kvalita vodního prostředí je jedním ze základních předpokladů jejich výskytu.
V případě, že je chráněné území nebo jeho část současně vymezeno jako některý z vodních útvarů podle vyhlášky 49/2011 Sb., posoudí se environmentální cíle vodního útvaru i chráněného území a na vodní útvar se uplatní vždy nejpřísnější z nich.
Pro další typy chráněných oblastí – zranitelné oblasti a koupací oblasti dosud nebyly environmentální cíle stanoveny, tudíž zůstávají v platnosti cíle z II. plánovacího období a tato aktualizace plánu dílčího povodí se jim dále nevěnuje.
V oblastech využívání vodních zdrojů pro zásobování pitnou vodou je rámcovým cílem dosažení požadavků na jakost vod odebíraných z vodních zdrojů pro účely úpravy na vodu pitnou.
U útvarů povrchových a podzemních vod sloužících k vodárenským účelům je nutné v prvé řadě usilovat o dosažení cílů dobrého chemického a ekologického stavu (povrchové vody), případně dobrého kvantitativního stavu (podzemní vody). Vodní útvary sloužící k tomuto účelu musí splňovat nejen požadavky Rámcové směrnice uvedené v článku 4 (včetně norem environmentální kvality stanovených na úrovni Společenství podle článku 16), nýbrž odebíraná surová voda musí v závislosti na použitém postupu při úpravě vody a v souladu s právem Společenství splňovat požadavky směrnice 98/83/ES o jakosti vody určené k lidské spotřebě, v platném znění.
Území vyhrazená pro odběry vody pro lidskou spotřebu byla hodnocena prostřednictvím sledování jakosti parametrů surové vody. Cílem při vyhodnocování vodních útvarů s odběrem vody je dosáhnout toho, aby měl vodní útvar vyhovující stav. Dle postupu „Metodiky pro hodnocení stavu chráněných území podzemní a povrchové vody vymezených podle čl. 7 Rámcové směrnice o vodě č. 2000/60/ES“, se pro vodní útvary určuje vyhovující stav, pokud je v útvaru minimálně 90 % odběrů vyhovujících. To znamená, že jakost surové vody odpovídá maximálně 75 % limitu kategorie A3 dle vyhlášky 428/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, v aktuálním znění.
Stanovení cílů ochrany chráněné oblasti pro povrchové vody vychází z certifikované metodiky „Metodika hodnocení stavu chráněných území vymezených pro ochranu stanovišť a druhů s vazbou na vody“ Rosendorf, Janovská 2020. Tato metodika je zaměřena na hodnocení stavu jednoho typu chráněných území vymezených pro ochranu stanovišť a druhů, a to evropsky významných lokalit (EVL) v rámci soustavy chráněných území NATURA 2000. Metodika stanovuje konkrétní cíle pro jednotlivé druhy, které v daných stanovištích mají vymezený předmět ochrany.
Specifické cíle byly stanoveny s ohledem na konkrétní druh ve třech kategoriích dle typu převládajícího biotopu:
A) vody tekoucí,
B) vody stojaté,
C) vody specifické (rašeliniště, prameniště, mokřady apod.).
Specifické cíle pro jednotlivé předměty ochrany mají různou úroveň spolehlivosti a vycházející z monitoringu těchto oblastí. Míra spolehlivosti byla stanovena na základě dostupného množství měření v daných chráněných lokalitách. V budoucnosti se očekává zpřísňování těchto cílů, zejména tam, kde z důvodu absence dostatečného množství dat byla nastavena nízká úroveň spolehlivosti cílových hodnot.
Stanovení cílů a vyhodnocení stavu bylo provedeno také pro ramsarské mokřady (vymezené podle Ramsarské úmluvy o ochraně mokřadů mezinárodního významu), které v dílčím povodí Horní Odry jsou zastoupeny lokalitou Poodří (Odra mezi Jeseníkem nad Odrou a Ostravou).
Tabulka IV.1.1f - Environmentální cíle pro chráněné oblasti - povrchové vody
Dle metodiky hodnocení stavu chráněných území vymezených pro ochranu stanovišť a druhů s vazbou na vodu, nejsou stanoveny cíle pro chráněné území pro podzemní vody. Stanovené cíle pro vybrané stanoviště a druhy jsou vázané na parametry povrchové vody. V rámci cílů pro ochranu chráněných oblastí pro podzemní vody jsou relevantní cíle pro ochranu území vyhrazených pro odběr vody pro lidskou spotřebu. Tyto cíle jsou popsány v kapitole IV.1.1.3.1.
Přílohy:
Tabulka IV.1.1d - Environmentální cíle ochrany chráněných oblastí pro povrchové vody
Enviromentální cíle ochrany chráněných oblastí pro podzemní vody nejsou stanoveny, proto přílohová tabulka IV.1.1e není součástí tohoto plánu dílčího povodí (Tabulka IV.1.1e - Environmentální cíle ochrany chráněných oblastí pro podzemní vody)
Rámcové cíle ve vodohospodářských službách byly převzaty z Národního plánu povodí Odry pro třetí plánovací období. Jsou obecné, platné pro všechny vodní útvary a byly definovány na základě ustanovení § 23a vodního zákona a požadavků Rámcové směrnice o vodách. Naplňování některých z nich spadá výhradně do působnosti Ministerstev zemědělství a životního prostředí (Cíle označené*).
Rámcovými cíli ve vodohospodářských službách jsou:
V okruhu rozvoje a obnovy vodohospodářské infrastruktury:
V okruhu zlepšování kvality a zabezpečenosti vodohospodářských služeb:
V okruhu uplatňování principu návratnosti nákladů vodohospodářských služeb:
V okruhu plánování v oblasti vod a koncepce rozvoje vodovodů a kanalizací:
S nadcházející klimatickou změnou je třeba vytvořit sadu adaptačních opatření vedoucí k předcházení a zmenšení negativních dopadů změn klimatu. Opatření jsou založena buď na zmenšování požadavků (na vodní zdroje, zábor půdy apod.) nebo zmenšování vlivů na vodní zdroje a omezování vlivů na odtokové poměry v říční síti (kompenzace nedostatku vodních zdrojů, protipovodňová opatření).
V rámci dílčího povodí Horní Odry se mohou uvažovat níže uvedená adaptační opatření:
Obecný rámec výše uvedených opatření by měla poskytovat připravovaná novela zákona o vodách s doplněnou části o „Suchu“.
Na území, které pokrývá Vodohospodářská soustava povodí Odry, je zásobování obyvatelstva pitnou vodou v současnosti zajištěno s mírou zabezpečenosti 99,7 % a zásobování průmyslu provozní vodou se zabezpečeností 99,5 %. Pro nejbližší budoucnost (rok 2027) bude možno tyto hodnoty i nadále udržet dosavadními zdroji, které jsou v dílčím povodí Horní Odry pro tuto míru zabezpečenosti vybudovány s aktualizovaným Manipulačním řádem Vodohospodářské soustavy povodí Odry.
Vzhledem ke geologickým podmínkám na území dílčího povodí Horní Odry a k využívání podzemních vod pouze v omezené míře (cca 11 % z celkového množství odebírané vody) se v současné době má za to, že případné výpadky v odběrech podzemních vod z důvodu klimatické změny bude možno nahradit odběrem vody povrchové.
Míra zabezpečenosti udává požadovanou pravděpodobnost bezporuchové dodávky vody. Lze ji vyjádřit buď pouhým počtem výskytu poruch, nebo jejich trváním (dny, měsíce) anebo podle dodaného/nedodaného objemu.
Norma ČSN 75 2405 VH řešení vodních nádrží obsahuje kategorizaci odběrů podle významnosti a k nim doporučené hodnoty zabezpečenosti.
Tyto hodnoty byly převzaty jako cíle:
Třída A > 99,5 % (přípustné omezení odběru při poruše do 30 %)
Třída B > 98,5 % (přípustné omezení odběru při poruše do 30 %)
Třída C > 97,5 %
Třída D > 95 %
V dílčím povodí Horní Odry byly stanoveny následující rámcové cíle:
Konkrétní cíle jsou zaměřit se na problematické lokality (oblasti s urychleným odtokem, nadměrnou erozí, technicky upravené toky, nerozčleněná rozsáhlá zemědělská území bez pastvin a lesů, zatrubněné toky a meliorace) a v nich hledat plošná ucelená řešení.
Pro vodní útvary, které nedosáhly dobrého stavu či potenciálu, musí být v plánech povodí stanoveny zvláštní cíle ochrany vod, tzv. výjimky z dosažení cílů ochrany vod. V souladu s § 23a odst. 4 vodního zákona mohou být určeny zvláštní cíle ochrany vod, které spočívají v prodloužení lhůty pro dosažení cílů ochrany vod (tj. 22. prosince 2015, viz § 23a odst. 2 vodního zákona) za účelem postupného dosahování cílů, nebo ve stanovení méně přísných cílů ochrany vod. Zvláštní cíle ochrany vod lze podle § 23a odst. 10 vodního zákona určit pouze, pokud nedojde k trvalému vyloučení nebo ústupkům při dosahování cílů ochrany vod jako složky životního prostředí v jiných vodních útvarech ležících v téže oblasti povodí a jejich použití je v souladu s cíli ochrany životního prostředí. Pokud dojde ke zhoršení stavu vodního útvaru v důsledku okolností přírodní povahy nebo vyšší moci, které jsou výjimečné nebo nemohly být rozumně předpokládány (jedná se např. o extrémní povodně, déletrvající suchá období či havárie), může být aplikována výjimka podle § 26 odst. 5 vodního zákona označená jako dočasné zhoršení stavu vodních útvarů. Dále podle § 23a odst. 7 vodního zákona dobrého stavu podzemních vod, dobrého ekologického stavu, dobrého ekologického potenciálu nebo předcházení zhoršování stavu útvaru povrchové nebo podzemní vody nemusí být dosaženo v důsledku nových změn fyzikálních poměrů v útvaru povrchové vody nebo změn hladin útvarů podzemních vod. Ke zhoršení stavu útvaru povrchové vody z velmi dobrého na dobrý může dojít v důsledku nových trvalých lidských činností.
Při stanovení zvláštních cílů ochrany vod pro útvary podzemních vod se v souladu s § 15 odst. 1 vyhlášky o plánování zváží vliv stavu útvaru podzemních vod na rozvoj společnosti, povrchové vody a související suchozemské ekosystémy, na regulaci vodních zdrojů, povodňovou ochranu a odvodnění území.
Lhůta pro dosažení cílů ochrany vod (tj. 22. 12. 2015, dle čl. 4, odst. 4 RSV) může být v souladu s § 23a odst. 5 vodního zákona prodloužena pouze tehdy, pokud se neprojeví další zhoršení stavu dotčeného vodního útvaru, při splnění těchto podmínek:
Méně přísné cíle ochrany vod (dle čl. 4, odst. 5 RSV) pro vybrané vodní útvary mohou být v souladu s § 23a odst. 6 vodního zákona stanoveny pouze tehdy, pokud jsou tyto vodní útvary ovlivněny lidskou činností do míry určené v souladu s § 25 odst. 1 písm. a) bodem 2 vodního zákona, nebo pokud jsou jejich přírodní podmínky takové, že by dosažení těchto cílů bylo neproveditelné nebo neúměrně nákladné, a pokud jsou splněny tyto podmínky:
Zároveň ve chvíli stanovení méně přísných cílů by mělo být jasné, že nemožnost dosažení environmentálních cílů je trvalého charakteru.
Dle § 26 odst. 5 vodního zákona dočasné zhoršení stavu vodních útvarů není porušením požadavků tohoto zákona, pokud je výsledkem okolností přírodní povahy nebo vyšší moci, které jsou výjimečné nebo nemohly být rozumně předpokládány, zejména extrémních povodní a déletrvajících suchých období, nebo důsledkem okolností způsobených haváriemi, které nebylo možné rozumně předvídat, a budou-li splněny všechny následující podmínky:
Podle § 23a odst. 8 vodního zákona je zhoršení stavu nebo ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo stavu útvaru podzemní vody či znemožnění dosažení dobrého stavu nebo dobrého ekologického potenciálu útvaru povrchové nebo dobrého stavu útvaru podzemní vody podle odstavce 7 možné pouze na základě výjimky, kterou udělí vodoprávní úřad na základě žádosti při současném splnění těchto podmínek:
Bez udělené výjimky nelze záměr vedoucí ke zhoršení stavu nebo ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo stavu útvaru podzemní vody či znemožnění dosažení dobrého stavu nebo dobrého ekologického potenciálu útvaru povrchových nebo podzemních vod povolit ani provést. Důvody pro udělení výjimky musí být uvedeny a vysvětleny v platném plánu povodí nebo v jeho nejbližší aktualizaci.
Výběr a uplatnění výjimek včetně jejich zdůvodnění probíhá na národní úrovni odděleně od zpracování Plánů dílčích povodí. Stěžejní pro určení zvláštních cílů je odhad stavu k roku 2021 a 2027, který je zpracován rovněž centrálně na základě programu opatření, který je vybrán taktéž na národní úrovni podle dostupnosti finančních zdrojů a efektivnosti opatření. Teprve samotný zásobník navržených opatření vzniká na dílčích úrovních a jedná se převážně o kombinaci již existujících a připravovaných projektů a opatření cíleně navržených Plány dílčích povodí na základě stanovených cílů a jim odpovídajících vlivů. Tento krok probíhá v návaznosti na protnutí opatření s útvary a cíli, kdy jsou chybějící opatření doplněna. Ve třetím plánovacím období byla snaha tento proces optimalizovat v několika směrech:
Oproti předchozím plánovacím obdobím jsou opatření mnohem lépe zacílena. Velké mezery jsou kolem opatření na zlepšení biologických složek, kde hraje zcela jistě svou významnou roli dobrá kvalita vody, ale které jsou rovněž velmi úzce spřaženy s pozměněnou hydromorfologií. Opatření pro zlepšení hydromorfologie jsou komplikovaná především výběrem vhodného návrhu opatření se zacílením na jednotlivé biologické složky, kdy se výsledný efekt opatření může projevit za delší časový úsek a obtížně se predikuje. Realizace opatření je obtížná z majetkoprávních důvodů a také díky jednotlivým existujícím užíváním, která nejsou vždy jednoduše nahraditelná. Řešení bodových zdrojů znečištění je ve světle komplikovanosti hydromorfologických opatření relativně jednoduché, přesto i tam zůstávají některé mezery.
Ve druhém plánovacím období byly pro povrchové vody uplatňovány převážně výjimky prodloužení lhůt kvůli technické proveditelnosti a v nižší míře méně přísné cíle z důvodu technické neproveditelnosti.
Stejně jako v minulých plánovacích obdobích je v tomto plánu povodí uplatňována výjimka prodloužení lhůt. Její odůvodnění a podrobnější popis jsou uvedené v kapitole IV.2.1. Méně přísné cíle nejsou uplatňovány s vysvětlením uvedeným v kapitole IV.2.2.
Ve druhém plánovacím období byly obdobně jako pro povrchové vody uplatňovány pro podzemní vody jen výjimky prodloužení lhůt kvůli technické proveditelnosti a přírodním podmínkám a méně přísné cíle z důvodu technické neproveditelnosti. Prodloužení lhůt kvůli technické proveditelnosti bylo uplatňováno pro ty ukazatele a vlivy, pro které byla navržena již ve druhém plánovacím období dostatečná opatření, kdy se dalo předpokládat, že po jejich realizaci dojde k dosažení dobrého stavu do konce roku 2027. Pro hluboké hydrogeologické struktury (a opět již navržená dostatečná opatření) bylo použito odůvodnění přírodních podmínek i v případě, že se předpokládalo, že realizovaná opatření se na dobrém stavu projeví až po roce 2027.
Pokud však nebyla navržená dostatečná opatření, byly ve druhém plánovacím období ve vyšší míře aplikovány výjimky méně přísné cíle – a to s vědomím, že nemožnost dosažení environmentálních cílů není trvalého charakteru, ale že ve třetím plánovacím období budou tyto typy výjimek revidovány.
V souladu s dikcí RSV tedy je ve třetím plánovacím období významně omezeno uplatňování výjimek méně přísných cílů (neboť dosud není jasné, že nemožnost dosažení environmentálních cílů je trvalého charakteru) a většinou byla použita výjimka prodloužení lhůt. Výjimka méně přísných cílů byla uplatněna pouze v případě, že už dnes je zřejmé, že nemožnost dosažení cílů ochrany vod je trvalá.
Přílohy:
Tabulka IV.2a - Výjimky z dosažení dobrého ekologického stavu/potenciálu podle složky kvality
Tabulka IV.2b - Výjimky z dosažení dobrého chemického stavu útvarů povrchových vod podle ukazatele
Tabulka IV.2c - Výjimky z dosažení dobrého kvantitativního stavu útvaru podzemních vod
Tabulka IV.2d - Výjimky z dosažení dobrého chemického stavu útvaru podzemních vod
Po provedení odhadu stavu k roku 2027 se ukázalo, že je nutné přes veškerou snahu ve většině vodních útvarů navrhnout výjimky. Požadavky na dosažení cílů jsou mnohdy vyšší než navržená opatření, respektive jejich předpokládané efekty. Přestože set opatření navržený v Plánu dílčího povodí je navržen v maximální možné míře, zásadní jsou opatření legislativního rázu. Návrh opatření tedy nelze považovat za natolik komplexní, aby bylo možné aplikovat výjimku méně přísné cíle. Systém naráží například u živin na velmi mírně legislativně nastavené limity BAT, které jsou jednoznačně stanoveny a jež se dají přirovnat podprůměrným hodnotám běžně užívaných technologií. Na většině čistíren jsou tak paradoxně BAT splněny, a přesto nejsou cíle ani zdaleka dosaženy. Jakékoliv navrhování opatření za hranicemi současných BAT je tedy v tuto chvíli velmi obtížně obhajitelné. Mimo relativně dobře sledovatelné bodové zdroje se sledovaným vypouštěním zůstávají prozatím nekvantifikované podíly vlivů odlehčovacích komor. Novelou vodního zákona z roku 2018 byl sice učiněn významný krok, k úplné eliminaci vlivu odlehčovacích komor je ale ještě dlouhá cesta. Vliv chovu ryb je dalším potenciálně významným vlivem. Jeho kvantifikace ale prozatím není možná. Právě tak je obtížná i kvantifikace efektu opatření. Potřeby opatření legislativního rázu jsou z výše popsaných důvodů důležité, jejich návrh a realizace ale musí vyhovět širším veřejným zájmům ekologickým, ekonomickým i majetkoprávním.
Pro většinu útvarů v nevyhovujícím stavu, respektive u nedosažených cílů či složek a na ně navázaných vlivů, byla použita výjimka prodloužení lhůt z důvodu technické proveditelnosti. Jedinou výjimku tvoří vodní útvary s nedosaženými cíli kvůli starým kontaminovaným místům, kde byla použita kombinace odůvodnění technické proveditelnosti a neúměrných nákladů. Jedná se o opatření, jejichž náklady se většinou pohybují ve stovkách milionů (v některých případech až miliard) korun a zároveň jsou technicky náročná a dlouhodobá. Jejich efekt nebylo při posouzení dopadu možné predikovat, neboť nebyl k dispozici strategický plán, který by spolehlivě určoval připravenost jednotlivých sanací a předpokládané období jejich realizace, natož pak odhad budoucích nákladů a způsob jejich financování.
Odůvodnění technické proveditelnosti bylo aplikováno, jelikož:
− V současné době není zřejmé, zda maximální set opatření, který bylo možné navrhnout, povede k dosažení všech cílů.
− U látek obsažených na evropském seznamu všudypřítomných látek, u kterých se obecně předpokládá nejvýznamnější podíl vlivu atmosférické depozice, lze očekávat pozvolné zlepšování vlivem postupného zlepšování kvality ovzduší. Kvantifikace tohoto efektu ale není věrohodně proveditelná a zlepšující efekt předpokládáme v delším časovém horizontu.
− Realizace některých konkrétních opatření zejména na malých komunálních bodových i difuzních zdrojích je v současné době nákladově neúnosná, při promítnutí nákladů do cen stočného může vést k významnému znevýhodnění venkovských sídel, což je v přímém rozporu se snahou zabránit dalšímu vysídlování venkova do velkých aglomerací.
− Pro opatření na zlepšení hydromorfologického stavu nelze v současné době uspokojivě kvantifikovat efekt na biologické složky hodnocení stavu.
− Realizace opatření na zlepšení hydromorfologického stavu je v mnoha případech závislá na souhlasu soukromých vlastníků pozemků a individuálních právech uživatelů vod. Prozatím jen malá část navrhovaných opatření dosáhne úspěšné realizace.
− V některých případech nejsou doposud ani známy vlivy způsobující nedosažení cílů, nicméně zde se má za to, že ve většině těchto případů se jedná o ukazatele, které mají nadlimitní hodnoty spíše kvůli lokálním přírodním podmínkám a nesledují žádné vlivy. Příkladem mohou být nevyhovující ukazatele teplota, nasycení kyslíkem nebo reakce vody v pramenných útvarech bez významných vlivů a často i vyhovujících v jiných ukazatelích běžně indikujících například komunální znečištění.
Tabulka IV.2.1a-1 - Prodloužení lhůt v útvarech povrchových vod do roku 2027 – chemický stav
Tabulka IV.2.1a-2 - Prodloužení lhůt v útvarech povrchových vod po roce 2027 – chemický stav
Tabulka IV.2.1b-1 - Prodloužení lhůt v útvarech povrchových vod do roku 2027 – ekologický stav/potenciál
Tabulka IV.2.1b-2 - Prodloužení lhůt v útvarech povrchových vod po roce 2027 – ekologický stav/potenciál
Pro většinu útvarů v nevyhovujícím stavu byla použita výjimka prodloužení lhůt. Zdůvodnění přírodními podmínkami bylo u podzemních vod (stejně jako ve druhém plánovacím období) uplatněno na hluboké hydrogeologické struktury, kde je běžné, že se realizovaná opatření projeví se značným časovým zpožděním (tj. po roce 2027). Nicméně prodloužení lhůt bylo potřeba aplikovat i pro další útvary, kde se hluboké struktury nevyskytují (nebo nejsou z hlediska podzemních vod významné). V takovýchto případech bylo nutné využít další zdůvodnění - technickou proveditelnost a neúměrné finanční náklady.
Vzhledem k charakteru antropogenních vlivů na chemický stav útvarů podzemních vod bylo použito také odůvodnění neúměrných nákladů pro sanaci starých kontaminovaných míst. Jedná se o opatření, jejichž náklady se většinou pohybují ve stovkách milionů (v některých případech až miliard) korun a zároveň jsou technicky náročná a dlouhodobá. Rychlá sanace tedy není většinou technicky proveditelná a náklady na ni jsou extrémně vysoké – obzvláště při počtu cca 200 starých kontaminovaných míst v ČR, u kterých je opatření nutné. Navíc se dá předpokládat, že časem bude pro některá z nich nutné použít méně přísné cíle. Proto pro ně bylo použito jak zdůvodnění technické proveditelnosti, tak i neúměrných nákladů.
Odůvodnění technické proveditelnosti pro prodloužení lhůt pro chemický stav bylo použito i pro další případy:
Pro kvantitativní stav se předpokládá, že prodloužení lhůt bude postačující do roku 2027. Důvody prodloužení lhůt jsou zařazeny do technické proveditelnosti – jednak proto, že se ještě budou zpřesňovat údaje o přírodních zdrojích podzemních vod (dosud je jejich věrohodnost většinou pouze střední) a dále v úpravách možností omezování povolování odběrů jednak v suchých obdobích a dále v podmínkách klimatické změny.
Pro výjimky z chemického stavu platí, že pro všechny útvary podzemních vod, které dosáhnou dobrého stavu pro některé ukazatele a vlivy do roku 2027, je zároveň uplatněna výjimka prodloužení lhůt po roce 2027 kvůli ostatním ukazatelům a vlivům. Pokud je tedy uvedena výjimka do roku 2027, platí pro tyto útvary, že je zde uplatněna zároveň výjimka prodloužení lhůt po roce 2027. Výjimky prodloužení lhůt pro kvantitativní stav se všechny vztahují do roku 2027, tj. žádný útvar podzemních vod nemá uplatněnu výjimku prodloužení lhůt po roce 2027.
Tabulka IV.2.1c-1 – Prodloužení lhůt v útvarech podzemních vod do roku 2027 – chemický stav
Tabulka IV.2.1c-2 – Prodloužení lhůt v útvarech podzemních vod po roce 2027 – chemický stav
Tabulka IV.2.1d – Prodloužení lhůt v útvarech podzemních vod do roku 2027 – kvantitativní stav
Výjimka méně přísných cílů není ve třetím plánovacím období pro povrchové vody uplatněna. Její uplatnění s odůvodněním technické neproveditelnosti se předpokládá v budoucnu, a to ve vodních útvarech s vlivem, který nelze snížit účinným a přiměřeně nákladným opatřením tak, aby bylo dosaženo cílů dobrého stavu. Stěžejní jsou v tomto směru vzájemné podíly vlivů, způsobující nedosažení cílů a k tomuto na druhé straně nadlimitní množství, které se má eliminovat. K některým vlivům v současnosti ještě stále chybí informace, jak s nimi pracovat, jak je vyčíslit, jakým opatřením je lze eliminovat na potřebnou míru, a zda to je vůbec reálné (emise z atmosférické depozice, z dopravy aj.). Nemalé množství uplatnění tohoto druhu výjimky budou nejspíše tvořit i majetkoprávně neprůchodné návrhy opatření za účelem zlepšení hydromorfologie a na ní navázaných nevyhovujících biologických složek.
Výjimka méně přísné cíle nebyla v Dílčím povodí Horní Odry pro podzemní vody uplatněna.
Pro třetí plánovací období by uplatňování výjimky dočasného zhoršení stavu bylo možné vzhledem k faktu, že cca od roku 2014 se vyskytovalo dlouhodobé sucho. Na druhou stranu se musí jednat výhradně o situace, kdy důsledkem dlouhodobého sucha došlo průkazně ke zhoršení stavu, což se povinně dokládá dlouhodobě sledovanými ukazateli (průtoky, stavy hladin, či vydatnosti pramenů), vztahujícími se ke konkrétním vodním útvarům. Z dostupných podkladů jednotlivých dílčích povodí nebylo možné jednoznačně určit, ve kterých vodních útvarech došlo ke zhoršení stavu pro jednotlivé ukazatele hodnocení kvůli dlouhotrvajícímu suchu. Chybí informace o tom, kde ke skutečnému zhoršení došlo – to musí vycházet z porovnání koncentrací za období 2010–2012 a 2013-2018 se stejnými limity a na totožných monitorovacích profilech (nejde použít hodnocení stavu, kde se často liší metodiky, limity a občas i sledované profily). Rovněž chybí dlouhodobě sledované ukazatele, které by sucho prokázaly. Vzhledem k celkové složitosti procesu, respektive nutných podkladů, nedošlo k žádné aplikaci této výjimky 4(6).
Vodoprávní úřad při vydávání povolení (§ 8, § 14 a § 15), souhlasu (§ 17) a závazného stanoviska (§ 104 odst. 9) chrání zájmy podle vodního zákona, kterými jsou mimo jiné i cíle ochrany vod stanovené v § 23a a v plánech povodí. Vodoprávní úřad tedy posuzuje i možnost zhoršení stavu záměrem dotčeného vodního útvaru. MZe vydalo v roce 2016 „Metodický pokyn sekce vodního hospodářství Ministerstva zemědělství k posouzení možnosti vlivu záměru na stav dotčeného vodního útvaru při vydávání povolení, souhlasů a závazných stanovisek vodoprávních úřadů (§ 23a vodního zákona, ve znění pozdějších předpisů)“. Účelem tohoto pokynu je vyložit příslušná ustanovení vodního zákona a metodicky vést vodoprávní úřady a správce povodí.
V roce 2018 byl vydán další metodický pokyn „Metodický pokyn sekce vodního hospodářství Ministerstva zemědělství a sekce technické ochrany životního prostředí Ministerstva životního prostředí k posouzení možnosti vlivu záměru na stav dotčených vodních útvarů (primární posouzení) (§ 23a vodního zákona, ve znění pozdějších předpisů)“. Tento metodický pokyn navazuje na výše uvedený metodický pokyn z roku 2016 a upravuje procesní postup při posuzování možnosti vlivu záměru na stav vodního útvaru, obsahuje také grafické znázornění základního scénáře. Účelem tohoto metodického pokynu je sjednocení a popis postupu při provádění primárního posouzení vlivu záměru na stav vodního útvaru, jehož cílem je určit, zda navrhovaný záměr může vést ke zhoršení stavu/potenciálu vodních útvarů nebo znemožnění dosažení dobrého stavu/potenciálu vodních útvarů.
Vodoprávní úřad zatím neudělil výjimku dle § 23a odst. 7 vodního zákona u žádného navrhovaného záměru. Rozhodnutí vodoprávních úřadů je možné procházet v Centrálním registru vodoprávní evidence (http://eagri.cz/public/web/mze/voda/aplikace/centralni-registr-vodopravni-evidence.html). Ve třetím plánovacím období byl sestaven seznam plánovaných infrastrukturních projektů, které mohou mít potenciálně vliv na stav/potenciál vodních útvarů a u kterých by tedy mohlo dojít k udělení výjimky dle § 23a odst. 7 vodního zákona. Seznam těchto projektů, u nichž se předpokládá realizace či posun v jejich přípravě v období platnosti plánů povodí, je uveden v tabulce IV.2.4c.
Vláda ČR uložila svým usnesením č. 968 ze dne 5. 10. 2020 ke studii proveditelnosti vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe ministru dopravy mj. zahájit přípravu Oderské větve v úseku Ostrava-Svinov – státní hranice ČR/Polsko jako první části propojení Odra-Dunaj a zadat zpracování dokumentu vyhodnocení vlivů na životní prostředí. V průběhu třetího plánovacího období má být zahájen proces EIA a podána žádost o územní rozhodnutí. Posouzení ve smyslu čl. 4 odst. 7 RSV bude provedeno v rámci povolovacího procesu.
Tabulky IV.2.4a (zdůvodnění nedosažení dobrého stavu/potenciálu v důsledku nových změn fyzikálních poměrů) a IV.2.4b (seznam infrastrukturálních projektů, které byly posouzeny ve smyslu článku 4.7 RSV) nejsou součásti Plánu dílčího povodí Horní Odry.
Tabulka IV.2.4c – Seznam infrastrukturálních projektů, které mohou mít potenciálně vliv na stav VÚ ve smyslu čl. 4.7 RSV
Na základě hodnocení stavu k roku 2018 (kapitola III), identifikaci významných vlivů, které způsobují nedosažení stanovených cílů (tabulka IV.1.1a), byla v kapitole VI navržena různá opatření. Z těchto opatření byla formou bodového hodnocení vybrána ta nejefektivnější opatření, u nichž byl dále hodnocen jejich souhrnný dopad na stav vodních útvarů v roce 2027.
Hodnocení dopadu opatření neboli odhad stavu k roku 2027 je též nazýváno jako zhodnocení dosažení cílů stanovených na začátku třetího plánovacího cyklu (2021).
Pro odhad stavu povrchových vod po aplikaci vybraných opatření byly využity tyto principy:
Odhad stavu k roku 2027 je zatížen řadou nejistot, na jejichž systematickém snižování je potřeba pracovat v tomto plánovacím období. Souhrnně se dá konstatovat, že jak výsledky hodnocení stavu, tak i cíle jsou dány podrobností a rozsahem monitoringu v jednotlivých dílčích povodích. U pesticidů, polyaromatických uhlovodíků a obsahu látek v rybách platí, že tam, kde se sledují, jsou většinou i překročeny, tudíž každý nový profil či sledovaný ukazatel v tomto směru znamená vysokou pravděpodobnost formálního zhoršení stavu, byť způsobenou jen tím, že se začalo v daném profilu monitorovat. Jelikož jsou razantní rozdíly mezi rozsahy sledovaných ukazatelů v dílčích povodích, měla by být provedena jejich celková revize ve smyslu ověření vazby sledovaný ukazatel = identifikovaný významný vliv. Tam, kde ukazatele nesledují vlivy, by nadále neměly být pravidelně hodnoceny z hlediska hodnocení stavu. Tam, kde vlivy existují a nejsou sledovány, je nutné monitoring o příslušné ukazatele doplnit. U útvarů, které nemají svůj vlastní reprezentativní profil (tabulka s přehledem reprezentativních profilů je uvedena v kapitole III), stav byl u nich buď odvozen, nebo je klasifikován jako neznámý, je nutné tento profil zřídit, pokud v něm byly identifikovány významné vlivy a je zde riziko nedosažení dobrého stavu.
Před vlastním popisem typů odůvodnění a jejich aplikace na konkrétní výjimky je vhodné popsat princip odhadu stavu k roku 2021 a k roku 2027. Ten je prováděn v kombinaci dopadu opatření, ukazatele a vlivu, který je s ukazatelem identifikován.
U vybraných ukazatelů, kde známe látkový odnos před a po realizaci opatření (typicky opatření na bodových a difúzních zdrojích znečištění) byly dopady opatření nasčítány nejprve na VÚ a následně směrem dolů po proudu vodního toku. Přitom byla uvažována redukce efektu shora podle typu ukazatele jakosti od 10 % do 50 %. V místě nádrží byl dopad opatření anulován. Celkové dopady se pak porovnaly s vypočteným nadlimitním látkovým odtokem pro dobrý nebo velmi dobrý stav příslušného vodního útvaru. Tímto způsobem byly posouzeny:
Fosforečnanový fosfor byl u všech opatření, kde byl vyčíslen fosfor celkový uvažován jakožto hodnota 85 % P-V.
U cíle N-NO3 (dusík dusičnanový) do hodnocení dopadu opatření navíc vstupoval rozsah zranitelných oblastí (základní opatření), kde byl uvažován budoucí efekt snížení hnojení o 15 % (maximální povolené dávky). Pro každý vodní útvar byla vyčíslena plocha orné půdy zranitelné oblasti obhospodařovaná v konvenčním režimu a tato hodnota byla vynásobena 15 % maximální dávky v kg/rok. Spočtený efekt byl dále redukován na 1/3, jakožto předpoklad přestupu N-NO3 do povrchové vody.
U hodnocení dopadu opatření na útvary stojatých vod se postupovalo dle zlepšení souvisejících vodních útvarů. Přesto lze očekávat, že i po razantním zlepšení přítoků zůstane v nádrži vlastní vnitřní zatížení, které se bude odbourávat ještě dlouhou dobu, pakliže by nedošlo k celkovému odtěžení sedimentů. Z tohoto důvodu zůstává často stav neměnný.
Pro cíle ze skupiny PAU pocházející z dopravy a z atmosférické depozice bylo na základě předpokladu postupného snižování emisí výměnou kotlů a rozvoje v oblasti elektromobility předpokládáno dosažení cílů, pokud činily méně než 1,5 násobek limitu pro dobrý stav.
U cílů, které patří do skupiny pesticidů, bylo uvažováno zlepšení u těch déle nepoužívaných pesticidů (zakázaných) do 1,5 násobku limitu a u těch nově zakázaných do 1,25 násobku.
U cílů s možným přirozeným pozadím, u kterých nebyl identifikován vliv, který způsobuje překročení limitních hodnot, by měla být provedena v průběhu třetího plánovacího období další analýza vlivů a zjištění přirozených koncentrací. Pokud se prokáže jako příčina přirozené pozadí, pak by neměl být v příštím hodnocení stavu ukazatel hodnocen pro svou irelevanci. Pokud bude nalezen řešitelný vliv, navrhne se účinné opatření. Pokud půjde o důsledek historické lidské činnosti, pak je na místě stanovit reálný méně přísný cíl. Typicky se jedná o kovy, reakci vody (PH) a teplotu vody.
Hodnocení dopadu na biologické složky byl posuzován expertně dle navržených opatření a zlepšení stavu u ostatních cílů. Vzhledem ke značné provázanosti biologických složek s chemickými ukazateli a hydromorfologií nelze očekávat významné změny v dopadech, jelikož by musela být navržena velmi nákladná opatření ve značné délce páteřního toku vodního útvaru vedoucí předně ke zlepšení celkové hydromorfologie. Ta jsou však velmi často nerealizovatelná kvůli majetkoprávním vztahům a stávajícímu užívaní, nehledě na další cíle ochrany vod (např. povodňová ochrana).
Hydromorfologie je prozatím pouze informativním a doplňkovým ukazatelem hodnocení stavu, není tedy tlak na navrhování opatření vedoucí k jejímu zlepšení, jedině skrze nevyhovující stav biologických složek nebo kvůli nadnárodním a národním cílům – migrační strategie. Dopad byl posouzen podle předpokladu realizace připravených opatření s cílem zprůchodnění migračních bariér. Parametrem bylo prodloužení migračně prostupného úseku páteřního toku vodního útvaru s přihlédnutím k prostupnosti směrem od moře.
Odůvodnění návrhu výjimek
Odůvodnění návrhu zvláštního nebo méně přísného cíle je pro vodní útvary povrchových vod řešeno kombinací ukazatelů které svým charakterem předpokládají stejné transportní procesy do vodního prostředí, a vlivů, které jsou příčinou nedosažení dobrého stavu ukazatelů. Charakteristické skupiny ukazatelů nebo vlivů potom spojují jednotlivé typy odůvodnění zvláštních a méně přísných cílů (výjimek).
Tabulka IV.3.1 – Typy odůvodnění výjimek pro vodní útvary povrchových vod
Podrobné odůvodnění výjimek je uvedeno v přílohové tabulce IV.3.1.
Každý útvar podzemních vod, který nesplní dobrý stav, musí mít přiřazenou tzv. výjimku. Ta v podstatě vysvětluje, proč ani po navrhovaných opatřeních nemůže útvar dosáhnout dobrý stav. V současné době se výjimka týká hlavně vodních útvarů, které kvůli existujícím antropogenním vlivům pravděpodobně nesplní dobrý stav do konce roku 2027 (v té době už by měla být většina opatření, přijatých v plánech povodí, plně implementována). RSV a navazující směrné dokumenty jednak stanoví typy výjimek (v ČR se jedná hlavně o prodloužení lhůt, jen výjimečně méně přísné cíle a specifickou výjimkou jsou tzv. nové změny fyzikálních poměrů, které se vztahují na výjimky z dosažení dobrého stavu kvůli novým projektům, které již dobrý stav zhorší nebo kvůli němu nedovolí dobrý stav dosáhnout) a jejich odůvodnění (v ČR technická (ne)proveditelnost, přírodní podmínky a nadměrné náklady). Tyto výjimky je potřeba přiřadit pro chemický stav každému ukazateli, který nesplní dobrý stav a každému typu vlivu, který nedosažení dobrého stavu způsobuje (což může být pro jeden ukazatel v útvaru více vlivů) a pro kvantitativní stav pro každý typ antropogenního vlivu.
Kromě těchto informací, které se formou dat posílají Evropské komisi, by mělo být nedosažení dobrého stavu vysvětleno širší i odborné veřejnosti podrobněji a srozumitelněji.
Kvůli přehlednosti jsou jednotlivé výjimky zpracovány formou tabulek, kde pro každý jednotlivý útvar jsou uvedeny buď konkrétní ukazatele, nebo skupiny ukazatelů (skupiny ukazatelů byly použity kvůli tomu, že součástí hodnocení chemického stavu je cca 54 ukazatelů, přičemž v rámci skupiny jsou většinou způsobeny stejnými typy vlivů) a k nim vždy odpovídající typ antropogenního vlivu. K nim jsou uvedeny typy výjimek s kategoriemi odůvodnění, které stanovila Evropská komise. Zároveň je zde uvedeno, jestli ukazatel nebo skupina ukazatelů dosáhne pravděpodobně v roce 2027 díky navrženým opatřením dobrý stav, přičemž větší pozornost je věnována ukazatelům a vlivům, které v roce 2027 dobrý stav zřejmě nesplní.
Ke každému ukazateli či skupině a příslušnému antropogennímu vlivu jsou rovněž uvedeny i detailnější důvody udělení výjimky. Protože se jedná o velký počet útvarů, ukazatelů a vlivů, jsou i tato podrobnější odůvodnění rozděleny na několik kategorií – jejich popis je uveden v tabulce níže.
Tabulka IV.3.2 – Typy odůvodnění výjimek pro vodní útvary podzemních vod
Podrobné odůvodnění výjimek je uvedeno v přílohové tabulce IV.3.2.