I.1. Všeobecné charakteristiky
I.1.1. Vymezení dílčího povodí
I.1.2. Klimatické poměry
I.1.3. Hydrologické poměry
I.1.4. Srážko-odtoková charakteristika dílčího povodí
I.1.5. Oblasti s urychleným odtokem srážkových vod a nedostatečnou mírou akumulace vody
I.1.6. Vodní eroze a splaveninový režim
I.1.7. Geomorfologické poměry
I.1.8. Geologické poměry
I.1.9. Hydrogeologické poměry
I.1.10. Pedologické poměry
I.1.11. Lesní poměry a lesní hospodářství
I.1.12. Demografické a socioekonomické informace
I.1.13. Hospodářské poměry
I.1.14. Využití ploch v dílčím povodí
I.2. Vodohospodářské charakteristiky
I.2.1. Povrchové vody
I.2.2. Podzemní vody
I.2.3. Chráněné oblasti vázané na vodní prostředí
I. CHARAKTERISTIKY DÍLČÍHO POVODÍ
I.1. Všeobecné charakteristiky
I.1.1. Vymezení dílčího povodí
Dílčí povodí Horní Odry je součástí Mezinárodní oblasti povodí Odry. Celková plocha mezinárodní oblasti povodí Odry je 118 861 km2, z čehož na území ČR leží 7 217 km2, na území Polska 106 057 km2 a na území SRN 5 587 km2. Dílčí povodí Horní Odry v ČR zaujímá 6 252 km2. Zbylých 965 km2 je zahrnuto do dílčího povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry.
Česká republika je rozdělena na 10 dílčích povodí (obr. I.1.1). Dílčí povodí Horní Odry zaujímá severovýchodní část ČR, představuje pramennou část mezinárodního povodí Odry patřící k úmoří Baltského moře. Jeho správcem je Povodí Odry, s.p.
Obr. I.1.1 – Vymezení dílčích povodí v ČR
Dílčí povodí Horní Odry je podle některých hydrologických kritérií na území ČR členěno na 11 základních subpovodí 3. řádu podle následující tabulky I.1.1a.
Tabulka I.1.1a - Struktura dílčího povodí (povodí 3. řádu podle čísla hydrologického pořadí)
Pozn.: Subpovodí zčásti přesahující do Polské republiky mají uvedenou celkovou plochu
Přes svou relativně malou rozlohu je dílčí povodí Horní Odry značně výškově členité. To je dáno situováním mezi horskými masivy Hrubého Jeseníku a Beskyd a současně otevřením k severu do Slezské nížiny. Odra pramení v Oderských vrších ve výšce 633 m n. m. a opouští území republiky v nejnižším bodě povodí na kótě cca 190 m n. m. Na jihozápadní rozvodnici, která je současně hlavním evropským rozvodím Dunaje a Odry, dosahují výšky terénu v oblasti Hrubého Jeseníku max. 1 492 m n. m. (Praděd) a v oblasti Beskyd max. 1 323 m n. m (Lysá hora). Největší svislá odlehlost tak činí bezmála 1300 m. Obecně se jedná o území se značnou reliéfovou energií, neboť kupříkladu výškový rozdíl v povodí Ostravice mezi nejvyšším (Lysá hora 1 323 m n. m.) a nejnižším bodem (ústí do Odry) tohoto povodí činí 1 125 m.
Přes 80 % plochy povodí dosahuje nadmořských výšek mezi 200 a 600 m n. m. Na méně než 5 % území pak přesahuje výška terénu 800 m n. m.
Dílčí povodí Horní Odry se rozkládá v rámci České republiky ve dvou krajích – Moravskoslezském a Olomouckém.
Tabulka I.1.1b - Vymezení dílčího povodí vůči krajům
V Moravskoslezském kraji zasahuje do správních obvodů 22 obcí s rozšířenou působností (dále ORP), a to do Bílovce, Bohumína, Bruntálu, Českého Těšína, Frenštátu pod Radhoštěm, Frýdku-Místku, Frýdlantu nad Ostravicí, Havířova, Hlučína, Jablunkova, Karviné, Kopřivnice, Kravař, Krnova, Nového Jičína, Oder, Opavy, Orlové, Ostravy, Rýmařova, Třince a Vítkova.
V kraji Olomouckém pak do správních obvodů 5 obcí s rozšířenou působností - Hranic, Jeseníku, Olomouce, Šternberka a Šumperku.
Přílohy:
Mapa I.1.1a - Dílčí povodí a povodí 3. řádu
Mapa I.1.1b - Působnost kompetentních úřadů
I.1.2. Klimatické poměry
Dílčí povodí Horní Odry spadá do dvou klimatických oblastí (dle E.Quitta, 1971), do mírně teplé a do chladné oblasti. Chladné oblasti se nacházejí v jeho horských částech, zbytek území patří do mírně teplé oblasti.
Průměrný dlouhodobý úhrn srážek za období 1961–1990 (toto třicetileté období bylo zvoleno Světovou meteorologickou organizací – WMO – za standardní klimatologické období) činí pro dílčí povodí Horní Odry 820 mm. Maximální dlouhodobý roční úhrn srážek je 1390 mm, a to na stanici Lysá hora, minimální dlouhodobý roční úhrn 557 mm v oblasti dešťového stínu na Opavsku - stanice Litultovice. V dlouhodobém průměru je srážkově nejbohatší měsíc červen s úhrnem srážek 114 mm, na srážky nejchudší je měsíc leden s dlouhodobým úhrnem 44 mm. Průměrné roční úhrny srážek v dílčím povodí Horní Odry jsou znázorněny na obrázku I.1.2a.
Obr. I.1.2a – Průměrný roční úhrn srážek
Průměrná dlouhodobá roční teplota vzduchu v oblasti je 7,1 °C, nejchladnějším měsícem je leden, s průměrnou dlouhodobou teplotou vzduchu –3,1 °C, nejteplejším měsícem je červenec, s průměrnou dlouhodobou teplotou vzduchu 16,3 °C. Absolutní maximální teplota vzduchu byla naměřena na stanici Javorník 37,4 °C (dne 1. 9. 2015), absolutní minimum na stanici Rejvíz –32,8 °C (dne 13. 1. 1987). Průměrné dlouhodobé roční teploty vzduchu v dílčím povodí Horní Odry znázorňuje obrázek I.1.2b.
Obr. I.1.2b – Průměrná dlouhodobá roční teplota vzduchu (za období 1961 – 1990)
I.1.3. Hydrologické poměry
V dílčím povodí Horní Odry lze vymezit dvě hydrologicky odlišné oblasti - oblast jesenickou a beskydskou. Celkově je povodí tvořeno převážně spíše menšími toky. Nivní říční trati s výplní starých říčních sedimentů se nacházejí zvláště na dolním toku Odry a Opavy, kde jsou významným zdrojem kvalitních štěrkopísků a tvoří zčásti rezervoáry podzemní vody. Jinak je zbývající část povodí proti jiným oblastem ČR na podzemní vody poměrně chudá.
Obr. I.1.3 – Hydrologické poměry
V říční síti je nejvýznamnějším tokem povodí řeka Odra, která pramení v Oderských Vrších. Odtud odtéká jihovýchodním směrem a po asi 55 km se její trasa pravoúhle láme vstupem do Moravské Brány. Z těchto míst odtéká na severovýchod směrem k Ostravské pánvi a ke státním hranicím s Polskou republikou. Státní hranice tvoří přibližně na délce 8 km a území ČR opouští pod Bohumínem u Kopytova pod soutokem s Olší v nadmořské výšce 190 m n. m. Samotná Odra má na území ČR délku 132,3 km, zbývající délka přes Polskou republiku až k ústí do Baltského moře činí 734,3 km.
Do prostoru Ostravské pánve, jejíž osu Odra vytváří, se vějířovitě stékají její tři nejvýznamnější přítoky. Z jesenické strany to je řeka Opava, z beskydské pak Ostravice a Olše. Nad soutokem s Olší, tzn. těsně nad místem, odkud spolu obě řeky z území ČR odtékají, má Odra dlouhodobý průměrný průtok 49 m3/s a průměrný průtok Odry pod Olší pak dosahuje téměř 63 m3/s. Na celou oblast povodí dopadá ročně v průměru přes 5,1 mld. m3 srážek. Roční srážkový úhrn, vztažený na průměrnou plochu, dosahuje cca 820 mm, z čehož odteče v průměru přibližně asi 300 mm. Průměrný odtokový součinitel tak činí 0,35.
Nejvýznamnější přítok Odry, řeka Opava, je hydrologicky s hlavní Odrou srovnatelná. Řeka Opava je plochou povodí i délkou toku (2 089 km2 a 122 km) nad místem, kde se oba toky stékají, proti Odře (1 616 km2 a 111 km) mírně větší. Za pramennou Opavu je uznávána Černá Opava pramenící v masivu Hrubého Jeseníku ve výšce zhruba 800 m n. m. Ta ve Vrbně pod Pradědem přibírá Bílou a Střední Opavu. Významnými přítoky Opavy níže jsou Moravice (povodí 901 km2), vtékající do toku Opava zprava pod městem Opava, a řeka Opavice (195 km2), která zleva ústí v Krnově. Hlavními přítoky Moravice jsou Podolský potok a Černý potok. Dalšími většími přítoky Opavy jsou Krasovka a Čižina.
Z beskydské strany má nejvýraznější hydrologický vliv Ostravice (827 km2, délka toku 64 km při uznání Bílé Ostravice jako pramene Ostravice) s hlavními pravostrannými přítoky Morávkou (148 km2), která přibírá zleva Mohelnici, a Lučinou (197 km2) a s levostrannými přítoky Čeladenkou a Olešnou. Ostravice vzniká soutokem Černé a Bílé (pramení ve výškách kolem 940 a 920 m n. m.). Olše (délka toku 83 km, plocha povodí 1 107 km2), jako další významný beskydský tok, má pramen v Polsku, její největší přítok Stonávka (118 km2) ústí do Olše na území města Karviné zleva. Olše je přibližně v délce 25 km hraničním tokem s Polskou republikou. Zprava přibírá Olše Hluchovou a Petrůvku, zleva Lomnou, Kopytnou, Tyru a Ropičanku. Z podhůří Beskyd do Odry ústí zprava ještě nad Ostravskou pánví čtyři menší řeky – Luha (96 km2), Jičínka (114 km2), Lubina ( 196 km2) a Ondřejnice (99 km2). Z Oderských vrchů ústí zleva do Odry Husí potok a dále pak Bílovka (147 km2) a Porubka (66 km2). Pod Ostravou ústí do Odry zprava Stružka.
K dílčímu povodí patří i tzv. okrajové přítoky Odry zahrnující toky ze subpovodí 3. řádu (viz 2-01-01, 2-01-02 a 2-01-04), které do ní ústí až v Polsku. K nejvýznamnějším patří Osoblaha (plocha povodí 477 km2) a Oldřišovský potok (66 km2), dále je to Bělá (278 km2), která přibírá zleva Staříč, Vidnavka (165 km2) s Černým potokem a Vojtovický potok, které jsou přítoky Kladské Nisy.
Pokud jde o rybníky, v dílčím povodí Horní Odry byly v 15. a 16. století vybudovány poměrně rozsáhlé rybniční soustavy, ze kterých se do současnosti zachovala jen menší část. Zejména to jsou soustavy na střední Odře nad Ostravou (Jistebnické a Bartošovické rybníky), částečně i na dolní Odře, resp. na jejím přítoku Stružce (Heřmanický rybník a další), na dolní Olši (Olšiny, soustava Louckých rybníků) a na dolní Opavě.
Pro dnešní stav hospodaření s vodou v dílčím povodí Horní Odry má dominantní význam existence údolních nádrží. Na samotné Odře neleží žádná významnější vodní nádrž, všech devět nádrží v dílčím povodí, které spadají do kategorie přehrad čili nádrží s výškou hráze nad 10 m nebo objemem nad 1 mil.m3, je umístěno na přítocích Odry. Jedná se o nádrže Větřkovice na Svěceném potoku (přítoku Lubiny), Slezská Harta a Kružberk na Moravici, Šance na Ostravici, Baška na Baštici, Morávka na Morávce, Olešná na Olešné, Žermanice na Lučině a Těrlicko na Stonávce. Osm údolních nádrží (všechny jmenované mimo Větřkovice), které byly vybudovány v posledních 50 letech a tvoří základní strukturu Vodohospodářské soustavy povodí Odry, má dohromady celkový objem 380,74 mil. m3 a plochu zátopy 2 164,7 ha.
Přílohy:
Tabulka I.1.3a - Základní hydrologické údaje
Tabulka I.1.3b - Základní parametry významných vodních nádrží
I.1.4. Srážko-odtoková charakteristika dílčího povodí
Úvodem je třeba charakterizovat typy povodní v zájmovém území a hlavní rysy hydrologického režimu. Přirozené povodně lze podle jejich vzniku rozdělit do tří hlavních skupin:
- Povodně způsobené oblevou – jsou podmíněny stavem sněhové pokrývky, půdy a ledových jevů na řekách a nastávají nástupem vyšších teplot, případně i v kombinaci se srážkami. K tomuto typu náleží značná část povodní jarních, které se v dílčím povodí Horní Odry vyskytují relativně málo a vyskytují-li se, tak významněji na tocích pramenících v Hrubém Jeseníku a v jeho podhůří. Relativně malý výskyt významnějších zimních povodní je způsoben menším vlivem jihozápadních povětrnostních situací, které jinak způsobují tání sněhu především v Čechách a na Českomoravské vrchovině, ale v oblasti severní Moravy a Slezska se tolik neprojevují. U Beskyd pak příznivě působí jejich přirozená severo-jižní konfigurace, způsobující převážně postupné a rovnoměrné odtávání sněhové pokrývky.
- Povodně z místních přívalových srážek – postihují převážně menší oblasti, vyvolávají výrazné strmé povodňové vlny na menších tocích a mívají především lokální charakter. Výskyt tohoto typu povodní z přívalových srážek je možný kdekoliv v dílčím povodí Horní Odry, přičemž častější a svými projevy nebezpečnější mohou tyto povodně být v horských a podhorských oblastech vlivem výstupných vzdušných proudů, podmíněných orografií, a vlivem větší sklonitosti území. Z poslední doby byl v extrémní podobě tento typ zaznamenán například v květnu 1996 na přítocích řeky Opavy na Bruntálsku (postihl tehdy zvláště povodí Čižiny a Zátoráčku), v červnu 2009 v prostoru Moravské Brány v povodí Luhy (Jeseník nad Odrou, Bělotín), Jičínky (Nový Jičín - Žilina, Životice u Nového Jičína) a Husího potoka, jakož i v podhůří Rychlebských hor na tocích gravitujících do Polska do Kladské Nisy (Skorošice, Vlčice a Bernartice u Javorníku), v květnu 2014 pak to bylo opět v povodí Jičínky a mimoto na Sezině a v prostoru návětrné strany Jeseníků ze strany od Slezské nížiny (PR). V červnu 2020 v dílčím povodí Odry (Polanka nad Odrou) a v povodí Petrůvky (Petrovice u Karviné).
- Povodně z regionálních srážek – s výrazně letním režimem jsou typické pro oblast Odry s přítoky a dané navíc návětrným efektem Jeseníků a Beskyd při severních a severovýchodních povětrnostních situacích s postupem tlakových níží po tzv. dráze Vb (pět b). V dílčím povodí Horní Odry jsou z více jak 90 % případů příčinou významných povodní tohoto typu analogicky vzniklé cyklonální situace nad územím střední Evropy a obdobný stav byl také příčinou i největší povodně, která se vyskytla za soustavnou dobu hydrometeorologického pozorování v dílčím povodí Horní Odry (od přelomu 19. a 20. století), povodně v roce 1997, kdy střed cyklony postupoval ze severní Itálie přes Českou republiku k severovýchodu na Polsko.
Hlavní rysy hydrologického režimu dílčího povodí jsou charakterizovány měřicími stanicemi na vějíři hlavních přítoků dílčího povodí (viz Tab.I.1.4), z nichž šest nejvýznamnějších je sledováno od r. 1896, jedna (Olše ve Věřňovicích) pak od r. 1925. K transformacím povodňových vln v dílčím povodí Horní Odry přispívají v posledních několika desetiletích údolní nádrže situované v prostoru Moravskoslezských Beskyd a Nízkého Jeseníku. Povodňový režim povodí charakterizují hodnoty N-letých průtoků a poměry hodnot Q100/Qa. Údaje pro zmíněné stanice jsou obsahem tabulky I.1.4.
N-leté průtoky jsou v jednotlivých vodoměrných stanicích odvozeny za celé období pozorování, rozložení stanic je zřejmé ze situačního schématu (obr. I.1.4) dílčího povodí s vyznačením jejich umístění. Srážko-odtokovou charakteristiku dané oblasti dokreslují hydrogramy vybraných významných povodňových událostí, které se vyskytly v závěrových profilech hlavních řek dílčího povodí, tj. Odry, Opavy, Ostravice a Olše.
Tabulka I.1.4 - Hodnoty přirozených N-letých průtoků a poměru Q100/Qa pro vybrané vodoměrné stanice (aktuální k 2018)
Poměrné číslo Q100/Qa patří mezi ukazatele charakterizující míru povodňového nebezpečí v daném profilu. Čím je hodnota ukazatele vyšší, tím lze očekávat významnější a rychlejší nárůst povodňových průtoků než v oblastech s nízkým poměrným číslem. Obecně tyto poměry klesají se vzrůstající plochou povodí z důvodu vyrovnávání extrémů z menších dílčích povodí a nárůstu střední dotokové doby. Při porovnatelné velikosti povodí jsou větší hodnoty poměru Q100/Qa u povodí, kde je větší nebezpečí náhlých povodní.
Poměrové hodnoty v celém dílčím povodí Horní Odry jsou uvedeny v tabulce I.1.3a. Z porovnání hodnot v jednotlivých vodních útvarech vyplývá, že z hlediska průběhu povodní se jeví jako rizikovější beskydská oblast povodí s výrazně větší rozkolísaností průtoků oproti oblasti jesenické. Například hodnoty poměru Q100/Qa v povodí Ostravice a Olše na beskydské straně se pohybují zhruba kolem 70, zatímco v povodí Moravice a Opavy na jesenické straně se poměry pohybují zhruba ve velikosti poloviční. Pro porovnání stavu dílčího povodí Horní Odry s ostatními povodími v ČR lze uvést, že poměr průtoků Q100/Qa v uzávěrových profilech činí: na Berounce 43,8, na Vltavě 27,1, na Dyji 14,4, Labe opouští republiku s hodnotou 14,2 a Morava dokonce s 11,4.
Srážko-odtokové poměry dílčího povodí jsou rovněž charakterizovány odtokovým režimem za sucha. Suchá období se projevují v podstatně delších časových úsecích, v řádu týdnů a měsíců. V dílčím povodí Horní Odry se jedná zejména o stavy v letech 1992–1993, 2003, 2007, 2015-2016. Podrobněji je analýza sucha zpracována v kapitole V.2.
Obr. I.1.4 - Poměr průtoků Q100/Qa a rozložení vybraných vodoměrných stanic
I.1.5. Oblasti s urychleným odtokem srážkových vod a nedostatečnou mírou akumulace vody
Účelem stanovení oblastí s urychleným odtokem srážkových vod a nedostatečnou mírou akumulace je určení rozdílů ve vlastnostech území ovlivňovaných jak urychleným odtokem vody, tak jeho retenční schopností, umožňující překonat období bez výskytu nebo s nedostatkem srážek.
Určení rozdílů v jednotlivých částech území dílčího povodí vyplývá z množství srážek ovlivněných nadmořskou výškou, ze sklonových poměrů území, z vlastností jejich půdního pokryvu a z geologické skladby. Z provedených analýz pro dílčí povodí Horní Odry jako celku vyplývá, že urychlený odtok se nejvíce projevuje v horních částech povodí Ostravice (VÚ 50, 52 a 55) a nejnižší je na levostranných přítocích střední Odry. Celkově vyšší hodnoty ve východní části povodí jsou podmíněny jejich regionální příslušností ke Karpatské soustavě (flyšové pásmo), kde jsou značně odlišné geologické a hydrogeologické poměry než v západní části povodí, náležející Českému masivu (kulm). Hranice mezi oběma soustavami probíhá přibližně údolím Odry nad městem Ostrava.
Pro posouzení dostatečnosti akumulace vody v krajině, byly vyhodnoceny dva ukazatele. Prvním je podíl průtoků Qa/Q330, (tj. přibližně Qa/Q90%) v jednotlivých vodních útvarech, kde, čím je hodnota ukazatele vyšší, tím horší je akumulační schopnost daného území (viz obr. I.1.5). Druhým ukazatelem je akumulační součinitel vodních nádrží jako podíl objemu nádrží k objemu průměrného dlouhodobého ročního odtoku v příslušném vodním útvaru. Ten vyjadřuje schopnost umělých akumulací částečně kompenzovat nedostatek přirozených akumulačních vlastností krajiny. Celkový počet malých nádrží v oblasti se pohybuje okolo 4 000, z nichž jen asi 400 má plochu větší než 1 ha, ale přitom představují asi 80 % objemu zadržené vody. Výsledky hodnocení jsou znázorněny v přílohové mapě I.1.5b.
Obr. I.1.5 – Poměr průtoků Qa/Q330d
Lze shrnout, že dílčí povodí (vodní útvar) s vysokou hodnotou podílu Qa/Q330d a současně s malou hodnotou akumulačního součinitele, lze považovat za území s malou a nedostatečnou schopností akumulace vody pro období nedostatku srážek. Takové hodnocení je provedeno v přílohové tabulce I.1.5, kde jsou prezentovány jednak vodní útvary s nejvyšším podílem Qa/Q330d a jednak s nejnižší mírou akumulace ve vodních nádržích. V obou skupinách se vybralo 12 vodních útvarů, kde se střetávají obě nepříznivé charakteristiky. Jsou to VÚ č. 7, 8, 44, 45, 52, 54, 73, 74, 75, 76, 79 a 87. V těchto VÚ je vhodné přednostně uvažovat s dalšími akumulačními a retenčními prostory.
Souhrnně je tedy možné konstatovat, že kombinovaným hodnocením, jak z hlediska akumulace vody pro období sucha, tak z hlediska faktoru urychleného odtoku, je situace v dílčím povodí Horní Odry vcelku uspokojivá a není zde třeba, pokud jde o tyto aspekty, aktuálně řešit nějaké naléhavé problémy a navrhovat nová opatření.
Přílohy:
Tabulka I.1.5 - Vyhodnocení nedostatečné akumulační schopnosti
Mapa I.1.5a - Faktor urychleného odtoku
Mapa I.1.5b - Míra akumulace vody ve vodních nádržích
I.1.6. Vodní eroze a splaveninový režim
Erozi lze rozlišovat podle různých kritérií – dle časového hlediska (historická, současná), dle intenzity eroze (normální, zrychlená), příčiny vzniku (vodní, větrná, ledovcová, sněhová, zemní, antropogenní).
Tento oddíl věnuje pozornost pouze erozi vodní, která v našich podmínkách představuje největší podíl ze všech erozních jevů. Vodní eroze je způsobovaná buď tekoucí vodou (srážková, říční, bystřinná), stojatou vodou (v ČR jen jezerní eroze vesměs v podobě abraze) nebo podzemní (vnitropůdní, tunelová).
Povrchová vodní eroze má několik forem:
- plošná (areální) – smyv půdy víceméně rovnoměrně na celé ploše,
- rýhová (lineární) – povrchový plošný ron se začíná soustřeďovat a vytvářet linie, které mohou mít různý tvar a velikost (rýhy, výmoly, strže, resp. koryta vodních toků),
- mnohotvará (polymorfní) – kombinace současného působení dalších faktorů, například destrukční jevy, ochranný vliv vegetace, působení zvěře nebo člověka atd.
Následující texty se podrobněji věnují vodní erozi plošné a říční.
Vodní eroze plošná má za následek nejen snižování orniční vrstvy půd, ale i zhoršování jejich fyzikálních a chemických vlastností a zhoršování vodního režimu krajiny. Smyvem půdy se dostávají do vodních toků spolu se zemitými částicemi i živiny, které pak vytvářejí potravní bázi různých nežádoucích mikroorganismů, například sinic. Odhaduje se, že v ČR je ohrožena různými formami vodní eroze 1/3 výměry veškeré zemědělské půdy.
Ve spolupráci Státního pozemkového úřadu a Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, v.v.i. vznikl webový portál Monitoring eroze zemědělské půdy (http://me.vumop.cz), který má za cíl zaznamenávat erozní události, vyhodnocovat příčiny jejich vzniku, spravovat a publikovat informace o těchto událostech. V souvislosti s projektem byl vydán příkaz ministerstva zemědělství č. 1/2011, k monitorování náhlých sesuvů a mohutné eroze, podle kterého po zjištění nového výskytu sesuvu či eroze půdy provede pozemkový úřad neprodleně terénní rekognoskaci situace, nejlépe v součinnosti s odpovědnou osobou obecního (městského) úřadu. Monitoring erozí se jeví jako funkční a aktuální aplikace.
Pro stanovení vstupu plošné eroze do vod byla použita zjednodušená metodika, jejímž základem je hodnocení eroze a transportu sedimentu v povodích IV. řádu, zpracované v roce 2007. Ze závěrů hodnocení podle uvedené metodiky vyplývá, že největší odnosy půdy v zemědělsky využívaných oblastech dílčího povodí Horní Odry se projevují v povodí Opavy a Moravice a na horní Odře, kde přesahují hodnoty až 0,9 t/ha/rok.
Údaje o plošné erozi jsou uvedeny v tabulce I.1.6a a znázorněny na obrázku I.1.6.
Obr. I.1.6 – Zobrazení erozního smyvu v ploše vodního útvaru
Významnou složkou erozivních procesů v krajině je i eroze říční. Ta je podmíněna zejména geomorfologickými poměry v povodí, charakterem sítě toků a jejich splaveninovým režimem. Režim splavenin je v dílčím povodí předmětem pozornosti především na území geologicky tvořeném beskydským flyšem, poněkud méně pak na jesenické straně povodí. Potřeba stabilizovat toky převládá v jejích horních a středních tratích, kde nutnost zásahů do říčních koryt nevytváří vždy jen okolnost ochrany okolí území před přímým zaplavením, ale i potřeba ochránit území a nemovitosti na nich ležící před boční erozí a před změnou trasování toků během jejich přirozeného vývoje.
V aktualizaci plánu celkově nelze v příčinách říční eroze a v odezvě na ni zaznamenat proti předchozímu období žádné výrazné změny. Jak vyplynulo z podrobnějšího rozboru, který byl v rámci aktualizace plánu proveden, celková délka úprav toků v povodí, které měly za prioritu efekt ochrany proti erozi a zajištění jejich směrové a výškové stability, se téměř nezměnil. Z 1302 km toků, které byly šetřeny (šetřena byla síť páteřních vodních toků jednotlivých vodních útvarů ve správě s.p. Povodí Odry), je z nich v současné době upraveno 630 km, což je více než polovina z celkové délky (52 %). Převážně se jedná o kombinaci protipovodňových opatření a opatření k ochraně před boční a dnovou erozí. Nejvýznamnější podíl stabilizačních úprav lze sledovat u vodních útvarů v bystřinných oblastech, níže pak na středních podbeskydských přítocích (například Ondřejnici a Lubině). Významný je tento podíl rovněž i v dílčích úsecích, vytvářejících v delší trati „mokré“ státní hranice (například toky Opavy, Opavice, Olše, Olešnice).
Pokud během I. a II. plánovacího období správci toků s.p. Povodí Odry a LČR prováděli v dílčím povodí Horní Odry řadu úprav, tak se převážně jednalo o obnovu původně regulovaných úseků, které byly během vývoje proběhlými povodněmi výrazně buď poškozeny a jejich zabezpečovací funkce ohrožena, nebo se jednalo o rekonstrukci existujících úprav a regulací, jejichž průtočnou kapacitu bylo třeba zvýšit a tím zlepšit povodňovou ochranu okolního území. Tím se podíl tzv. „upravenosti“, tj. zásahů do přirozené morfologie toku, v souhrnu nijak nezměnil, jen se změnila někde kvalita efektu těchto zásahů. Žádné nové úpravy předtím neregulovaných úseků prováděny tak nebyly, naopak lze zaznamenat - ač v minimální délce - dva ojedinělé případy (na bystřinách LČR), kdy dřívější úprava koryta, protože to vnější okolnosti umožňovaly, po povodních již obnovována nebyla a úsek byl ponechán dalšímu přirozenému vývoji.
Údaje o protierozních úpravách toků jsou uvedeny v přílohové tabulce I.1.6b.
Sledování splaveninového režimu je součástí péče o stabilitu toků a v dílčím povodí Horní Odry se provádí již dlouhou dobu. Systematické průzkumy splavenin během období let 1960 až 2000 pokryly prakticky celou síť hlavních toků v povodí a staly se základem návrhu zásadního řešení stability jejich podélných profilů. Byly i základním východiskem pro koncepci většiny návrhů úprav odtokových poměrů, řešících nejen protierozní opatření, ale i ochranu před povodněmi jako celek.
Přílohy:
Tabulka I.1.6a - Plošná vodní eroze
Tabulka I.1.6b - Protierozní úpravy na tocích
I.1.7. Geomorfologické poměry
Dílčí povodí Horní Odry na území ČR leží na rozhraní systémů Hercynského a Alpinského. Do dílčího povodí zasahují tři provincie – Česká vysočina, Středoevropská nížina a Západní Karpaty. Středoevropská nížina zasahuje ze severu pouze okrajem oblasti Slezské nížiny, jmenovitě Opavskou pahorkatinou. Subprovincie Vněkarpatské sníženiny (celky Moravská Brána a Ostravská pánev) rozdělují morfologicky povodí na východní a západní část. Západní část tvoří Jesenická oblast (s celky Rychlebské hory, Vidnavská nížina, Žulovská pahorkatina, Zlatohorská vrchovina, Hrubý a Nízký Jeseník), tu východní pak Beskydská oblast (s celky Podbeskydská pahorkatina, Moravskoslezské Beskydy, Jablunkovské mezihoří, Jablunkovská brána a západní výběžek Slezských Beskyd).
Reliéf dílčího povodí Horní Odry je s ohledem na zastoupení jednotlivých provincií poměrně různorodý a pestrý. Základním rysem reliéfu je rozdíl mezi starší Českou vysočinou na západě a výběžky mladého pásemného pohoří Karpat na východě, zvýrazněný systémem depresí mezi nimi.
Obr. I.1.7 – Geomorfologické poměry
I.1.8. Geologické poměry
Oblast dílčího povodí Horní Odry zasahuje do obou základních regionálně-geologických jednotek České republiky – Českého masivu a Západních Karpat.
Severozápadní jesenickou část povodí Horní Odry tvoří od západu horniny lužické soustavy Českého masivu, když v orlicko-sněžnickém krystaliniku to jsou především migmatity, popř. ruly, východněji pak svory, kvarcity, krystalické vápence (mramory) a amfibolity. Střední jesenickou část povodí reprezentuje tzv. Silezikum, vytvářené krystalickými celky Hrubého Jeseníku zejména z metamorfovaných hornin.
Nízký Jeseník je tvořen nemetamorfovanými, popř. jen velmi slabě metamorfovanými prvohorními sedimentárními horninami spodního karbonu – kulmu, které na severozápadě začínají andělskohorským souvrstvím (břidlice, prachovce, droby) a na jihovýchodě končí hradecko-kyjovickým souvrstvím (droby, prachovce, jílovité břidlice).
Obr. I.1.8 - Geologické poměry
Moravskoslezské Beskydy, jež ohraničují zájmové území na jihovýchodě, řadíme již do soustavy Západních Karpat, přesněji do vnější skupiny karpatských příkrovů. Rytmicky se zde střídají písčité a jílovité sedimenty a vytvářejí tak typický flyš. Zastoupeny jsou především mezozoické (křídové) a terciérní horniny jednotky slezské, podslezské a ždánické – pískovce, jílovce (popř. slepence a prachovce). Jižně od Nového Jičína vystupuje pruh vulkanických mezozoických hornin – těšinity, pikrity, diabasy a jejich tufy.
V předpolí karpatských příkrovů se nachází karpatská předhlubeň, která je součástí periferních alpsko-karpatských pánví. Geograficky představuje prostor Opavska, Ostravska, Moravské brány a Hornomoravského úvalu. Je vyplněna nezvrásněnými mořskými sedimenty třetihorního stáří. Jedná se zejména o písky (pískovce), písčité či vápnité jíly (jílovce), méně pak slepence a vápence.
Během kvartéru se nacházela značná část území v periglaciální zóně, dvakrát zde došlo k souvislému zalednění (Ostravsko, Opavsko, Vidnavsko). Výsledkem jsou místy poměrně značné mocnosti glacigenních, sedimentů – písčité štěrky, písky a jíly. Zejména v karpatské předhlubni mohou být terciérní sedimenty překryty sedimenty kvartérními. Jedná se o vápnité spraše a sprašové hlíny, jež vznikaly transportní činností větru právě v dobách zalednění.
I.1.9. Hydrogeologické poměry
Větší část povodí patří k územím s vysokým množstvím ročních srážek (horské oblasti přes 1 000 mm). Celkový odtok je proto relativně velký, ale velmi nerovnoměrný, protože petrografický charakter hornin většiny území je nepříznivý pro akumulaci podzemní vody. Horniny krystalinika, devonu a kulmu s relativně nízkým zvětralinovým pláštěm prakticky nemají průlinovou propustnost, horniny karpatského flyše jen v omezené míře (oběh podzemních vod je omezen soustavným výskytem pelitických vložek).
Pouze kvartérní a některé terciérní sedimenty obsahují významnější akumulace průlinové podzemní vody. Kvartérní sedimenty však pro malou kapacitu nemohou vyrovnávat odtok povrchové vody z území, neogenní sedimenty jsou v naprosté většině situovány pod stávající erozní bází, jejich svrchní polohy jsou nepropustné a rovněž výrazně povrchový odtok neovlivňují. Část povodí má výrazný nedostatek podzemních vod a značné množství sídel proto zajišťuje potřebu vody z vodárenských nádrží prostřednictvím skupinových vodovodů.
Podzemní vody krystalinika a devonu jsou převážně měkké, kalcium-bikarbonátového typu, vody karpatského mezozoika a terciéru jsou smíšené (natrium-bikarbonátové a kalcium-sulfátové s infiltračními kalcium-bikarbonátovými vodami).
V dílčím povodí se vyskytují také prameny minerálních vod. Východně od Hrubého Jeseníku jsou to postvulkanické kyselky (Karlova Studánka, Krnovsko, Bruntálsko, Moravský Beroun, Budišov), a na antropogenní činnost je vázán výskyt slaných vod v ostravsko-karvinském revíru (vsakování podzemních vod mořského neogénu do důlních děl a jejich následné čerpání), například Darkov s jodobromovou vodou.
Hydrogeologické poměry jsou znázorněny na obrázku I.1.9.
Obr. I.1.9 – Hydrogeologické poměry
I.1.10. Pedologické poměry
V dílčím povodí Horní Odry převládá ve smyslu pedologické terminologie pět půdních typů (alespoň s 5 % celkové plochy území) - fluvizemě, luvizemě, kambizemě, podzoly a pseudogleje. Zastoupení půdních typů v dílčím povodí Horní Odry uvádí obr. I.1.10.
Fluvizemě - půdy vyvinuté z povodňových sedimentů hlinitopísčité až jilovitohlinité, jsou nejvíce zastoupeny v nivě Odry dnešního CHKO Poodří.
Luvizemě - vytvořené hlavně v rovinách a v mírně zvlněném reliéfu, jsou v dílčím povodí lokalizovány do nížinných terénů od Ostravsko-karvinské pánve po Moravskou bránu (podél nivy Odry) a v podbeskydí po linii Nový Jičín – Frýdek Místek – Třinec. V jesenické části se vyskytují kolem Opavy a na Osoblažsku.
Kambizemě - hnědé lesní půdy se v dílčím povodí vesměs nacházejí v nižších polohách horských oblastí Jeseníků a Beskyd.
Podzoly – vyskytující se zejména pod jehličnatými lesy a vřesy, se v dílčím povodí vyskytují v horských oblastech. Rozsáhlé plochy zaujímá tento typ i v oblasti Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů.
Pseudogleje – které se vyvinuly zejména na uloženinách s vyšším obsahem jílu a tvoří typ méně úrodných půd, se v dílčím povodí vyskytují v prostoru Č.Těšín - Jablunkov a v podhůří Beskyd na Novojičínsku a Frýdeckomístecku; v severní oblasti pak na Jesenicku.
Obr. I.1.10 – Pedologické poměry
I.1.11. Lesní poměry a lesní hospodářství
Vegetace, a především pak lesy značně ovlivňují hydrologický režim toků. Význam lesních porostů při jejich vhodné druhové skladbě a stavu spočívá v plnění hydrické funkce, zadržování vody v krajině a udržení průtoků v období nedostatku srážek a v plnění půdoochranné funkce.
V dílčím povodí Horní Odry je zalesněno 36,7 % plochy území, což je nad celostátním průměrem (cca 33 %) a patří k nejvyšším v ČR. Prostorově je však rozložení lesů nevyrovnané, kdy komplexy lesů v části Hrubého a Nízkého Jeseníku a Beskyd kontrastují s méně lesnatými částmi Slezské nížiny.
Zastoupení jehličnatých porostů vs. listnatých je v poměru 67,3 : 32,7 %. Převládá smrk ztepilý s majoritním podílem 57,7 %, u listnáčů má nejvyšší zastoupení buk lesní s 16,2 % a dub letní s 3,4 %.
V dílčím povodí převažuje jedlobukový lesní vegetační stupeň (5-LVS) s 37 % výskytu, následuje stupeň bukový (4-LVS) s 33,6 % a dubobukový (3-LVS) se 16,0 %. Celkem to představuje téměř 84,6 % všech lesních porostů.
Obr. I.1.11.1 – Lesní vegetační stupně
Ekologické řady vyjadřují podmínky dané obsahem živin, chemismem matečných hornin (trofické řady) a vlhkostním režimem lesních půd (hydrické řady), který je indikován určitými druhy podrostu. Kombinací vegetačních stupňů a ekologických řad se definují jednotlivé lesní typy.
Na území dílčího povodí Horní Odry je dominantní živná ekologická řada s 67,5 %, následuje kyselá řada s 10,1 %. Struktura lesních porostů je dána druhovou a věkovou skladbou.
Obr. I.1.11.2 – Výměra lesní půdy (dle CORINE 2012)
Aktuální stav lesních porostů není z hlediska druhové skladby optimální. V současné druhové skladbě dominují jehličnany se zastoupením 67,3 %. Převládá smrk s majoritním nadpolovičním podílem (57,7 %), přičemž přirozené zastoupení by bylo 11 %, optimální pak 36 %. U listnáčů má největší zastoupení buk (16,2 %), přičemž tento podíl je výrazně nižší, než by odpovídalo přirozenému stavu 38 %, vyšší je i doporučený podíl 18 %. Optimální neboli doporučená skladba lesů je kompromisem mezi přirozenou skladbou a ekonomicky výhodnou skladbou v současnosti.
Rozložení věkových stupňů (zařazení lesa do téhož desetiletého věkového intervalu) je v dílčím povodí Horní Odry nevyrovnané v neprospěch 7. věkového stupně. Překvapivě vysoké je zastoupení 1., 2. a 3. věkového stupně, což je zřejmě důsledek zvyšování ploch lesů v povodí.
Imisní poškození lesů je obecně hodnoceno (podle vyhlášky č.78/1996 Sb., o stanovení pásem ohrožení lesů pod vlivem imisí) čtyřstupňovou škálou A až D. Pásmo A (lesní pozemky s porosty s výrazným imisním zatížením) není v dílčím povodí Horní Odry zastoupeno. Podíl imisního pásma B (lesní pozemky s porosty s výrazným imisním zatížením v příznivějších podmínkách) s 4,2 % plochy je koncentrován částečně do horských poloh Jeseníků, ale převážný podíl je v Ostravské pánvi. Podíl 28,9 % v imisním pásmu C je převážně lokalizován v severozápadní a jihovýchodní části povodí. Zbývajících 66,8 % spadá do pásma D (porosty s nižším imisním zatížením).
V dílčím povodí Horní Odry je velké procento plochy lesů narušené polomy a to 66,1 %. Další velký problém lesů dnešní doby je kůrovec, k tomuto poškození zatím nejsou k dispozici přesná čísla.
Zdroj informací k této kapitole – ÚHÚL, data aktuální k 31. 12. 2017.
I.1.12. Demografické a socioekonomické informace
Celkový počet obyvatel v dílčím povodí Horní Odry v ČR (k lednu 2019) činí 1 248 450, hustota osídlení je 199,7 obyvatel na 1 km2, to je výrazně více než celostátní průměr 134 obyvatel na 1 km2. Hustota zalidnění v Moravskoslezském kraji je 223 obyvatel na km2.
V dílčím povodí je celkem 330 obcí. Malých obcí do 500 obyvatel je 79, žije v nich 1,89 % celkového obyvatelstva povodí, od 0 do 1 000 obyvatel pak 161 obcí s 6,70 % obyvatel a od 0 do 2 000 obyvatel je 241 obcí s 197 702 obyvatel, což je 15,84 % celkového obyvatelstva povodí. Přehled osídlení v dílčím povodí Horní Odry je zpracován v tabulce I.1.12a.
Tabulka I.1.12a - Přehled osídlení obcí
Převážná část obyvatel - celkem 84,44 % - žije v obcích nad 2000 obyvatel a ve městech. Ve městech nad 10 000 obyvatel žije 60,99 % obyvatel. Největším městem je Ostrava s 289 128 obyvateli, následuje Havířov s 71 903, Opava s 56 638, Frýdek-Místek s 55 931 a Karviná s 52 824 obyvateli.
Nejhustěji osídlená je východní a severovýchodní část povodí, a to Ostravsko a Karvinsko, následují Frýdecko-Místecko, Opavsko a Novojičínsko. Nejméně osídlené jsou horské oblasti Jeseníků a Beskyd, dále je nejméně osídleno okolí Javorníku, Bruntálu a Krnova. Přehled hustoty zalidnění dle ORP udává tabulka I.1.12b a obrázek I.1.12.
Obr. I.1.12 – Hustota zalidnění dle ORP (k lednu 2019)
Průměrný počet obyvatel na 1 obec je 3 783 obyvatel.
Tabulka I.1.12b - Hustota zalidnění podle obcí s rozšířenou působností
Údaje o počtech obyvatel v jednotlivých obcích jsou dle údajů Českého statistického úřadu k datu ledne 2019 https://www.czso.cz/csu/czso/domov
I.1.13. Hospodářské poměry
I.1.13.1. Průmysl
Průmysl je soustředěn zejména v severovýchodní části dílčího povodí Horní Odry, a to buď přímo ve velkých městech jako je Ostrava, Bohumín, Orlová, Havířov, Karviná, Frýdek-Místek, Český Těšín, Opava, Krnov, Nový Jičín, Příbor a Kopřivnice, nebo v jejich okolí.
Hlavním průmyslovým odvětvím v oblasti je zpracovatelský průmysl, ve kterém dominuje výroba kovů a kovodělných výrobků. Mezi největší podniky patří TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a.s., MORAVIA STEEL, a.s. a LIBERTY Ostrava a.s. (dříve ArcelorMittal), strojírenská skupina VÍTKOVICE Machinery Group, ŽDB DRÁTOVNA a.s. Bohumín.
Ze zpracovatelského průmyslu je významná výroba dopravních prostředků, kterou zajišťuje zejména firma Škoda Vagonka a.s. v Ostravě s výrobou osobních kolejových vozidel, obchodní společnost Tatra, a.s. v Kopřivnici se dvěma dceřinými společnostmi, které vyrábí těžké nákladní vozy, a dále společnost Hyundai Motor Manufacturing Czech s.r.o. v Nošovicích s výrobou osobních aut.
Dalším důležitým odvětvím je dobývání energetických surovin. Těžbu černého uhlí zajišťuje společnost OKD s organizačními jednotkami Důl Karviná, Důl ČSM, Důl Darkov, které se nacházejí v okolí Karviné a Orlové. V dole Paskov poblíž Frýdku-Místku již byla ukončena těžba a dochází k postupné likvidaci zažízení. Z okruhu papírenského průmyslu nejvýznamnějším závodem v dílčím povodí je Lenzing Biocel Paskov, a.s., z chemického průmyslu pak BorsodChem MCHZ, s.r.o., z farmaceutického firma Teva Czech Industries s.r.o. K významným odvětvím zejména z hlediska tržeb dále patří výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody a stavebnictví.
Největší počet podniků v dílčím povodí Horní Odry je evidován v odvětví obchodu a opravárenských služeb, následuje zpracovatelský průmysl jako celek a v tom na prvním místě hutnictví a strojírenství. Dále následuje výroba strojů a zařízení, průmysl potravinářský, dřevozpracující a papírenský. Rozvinuté je také stavebnictví a pohostinství s ubytováním.
I.1.13.2. Zemědělství
Zemědělská půda tvoří 50,6 % plochy dílčího povodí Horní Odry, z toho 48,5 % zaujímá orná půda (zdroj Corine 2012).
Nejvíce orné půdy je na Opavsku, Novojičínsku a v Osoblažském výběžku na Bruntálsku, naopak nejméně zemědělsky využívaná půda je v horských a podhorských oblastech Bruntálska a Frýdecko-Místecka, kde převládají trvalé travní porosty (pastviny a louky). Nejčastěji pěstované plodiny jsou cukrovka, pšenice, sladovnický ječmen, kukuřice na zrno, olejniny, zelenina a víceleté pícniny.
Obr. I.1.13 – rozdělení zemědělských ploch (dle CORINE 2012)
V živočišné výrobě převažuje chov prasat a drůbeže v nížinách a chov dojných krav a v menší míře ovcí v horských a podhorských oblastech.
Z hlediska zemědělské výroby je v Moravskoslezském kraji zastoupena řepařská, bramborářská a horská výrobní oblast. Rozmanitost oblastí je dána rozdílným reliéfem kraje. Výměrou 0,22 ha zemědělské půdy na obyvatele se kraj pohybuje hluboko pod úrovní ČR (0,42 ha/obyv.). Způsobují to jednak nízké výměry zemědělské půdy v okresech Ostrava a Karviná a jednak vysoká lidnatost v těchto okresech. Ještě větší rozdíl oproti republikovému průměru je v podílu orné půdy na obyvatele, který v kraji činí 0,14 ha /obyvatele. Zde kromě výše uvedených důvodů je to způsobeno i vyšším % zatravnění horských okresů Bruntál a Frýdek – Místek.
I.1.13.3. Dopravní infrastruktura
Celková délka silniční sítě v dílčím povodí Horní Odry je 3 652 km (dálnice, silnice 1., 2. a 3. třídy), hustota silniční sítě je 0,58 km/km2. Dálnice D1 spojující Brno s Ostravou, která vede dále do Polska, měří na území dílčího povodí Horní Odry cca 60 km.
Délka železniční sítě je 664,7 km, hustota železnic je 0,11 km/km2. Z letecké dopravy je nejvýznamnější letiště v Mošnově. Lodní doprava je provozována rekreačně na nádrži Slezská Harta.
Vliv dopravní infrastruktury na jakost vod nebyl doposud systematicky zkoumán, ale nepředpokládá se významné ovlivnění. Podle znalosti hustoty silniční i železniční sítě lze předpokládat, že tento vliv bude jen lokální, a to zejména v místech uzlů dálniční sítě. Zde dochází k soustředěnému odvádění splachů a dešťových vod a jejich zaústění do recipientu, které může jakost vody sezónně ovlivňovat. Ochrana těchto lokalit je ošetřena výstavbou malých retenčních nádrží, případně odlučovačů ropných látek.
I.1.13.4. Energetika
Výrobu elektřiny v dílčím povodí Horní Odry zajišťují tepelné elektrárny, v menší míře i vodní elektrárny na vodních nádržích a na vodních tocích (ve třídě tzv. malých vodních elektráren – MVE) a také podnikové elektrárny.
Tabulka I.1.13 - Přehled největších elektráren v dílčím povodí Horní Odry s výkonem nad 1 MW
Zdroj: Povodí Odry, s.p., ČEZ, a.s., ERÚ
Malé vodní elektrárny (MVE) jsou u jezů, stupňů a na náhonech převážně na vodních tocích ve správě Povodí Odry, s.p. Provozovateli těchto MVE jsou jak právnické, tak fyzické osoby. Celkem je v dílčím povodí Horní Odry v provozu 93 MVE (turbín) s instalovaným výkonem 16 700 kW.
I.1.14. Využití ploch v dílčím povodí
Program CORINE (COoRdination of INformation on the Environment) byl zahájen v roce 1985. Iniciátorem byla Evropská komise a jeho cílem je sběr, koordinace a zajištění kvalitních informací o životním prostředí a přírodních zdrojích, které jsou vzájemně srovnatelné v rámci Evropského společenství. Program má několik částí: Land Cover (krajinný pokryv), Biotopes (biotopy) a Air (ovzduší). V roce 1991 se Evropská komise rozhodla díky programu Phare rozšířit program CORINE i na státy střední a východní Evropy.
Cílem projektu CORINE Land Cover je tvorba databáze krajinného pokryvu Evropy na základě jednotné metodiky a pravidelná aktualizace databáze. Databázi tvoří polygony vzniklé interpretací družicových snímků nasnímaných v příslušném referenčním roce. Výstupem jsou mapy vegetačního pokryvu v měřítku 1:100 000, rozděleného do 44 tříd. Mapy vyjadřují rozložení krajinného pokryvu v daném roce. Poslední snímání území proběhlo v roce 2018, námi používaná verze je CORINE Land Cover 2012.
Přehled využití území v dílčím povodí Horní Odry, seskupený do základních kategorií, je uveden v tab. I.1.14.
Tabulka I.1.14 - Přehled využití území
I.2. Vodohospodářské charakteristiky
I.2.1. Povrchové vody
I.2.1.1. Vymezení útvarů povrchových vod
Útvar povrchových vod (ÚPV) je obecně vymezen nad sítí vodních toků (ve smyslu zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví) jako souvislá ucelená dílčí jednotka, která umožňuje hodnocení stavu povrchových vod a uskutečňování programů opatření podle § 26 vodního zákona.
Útvary povrchových vod se dělí do dvou kategorií – kategorie řeka nebo jezero.
Řekou se rozumí útvar povrchových vod tekoucích v převážné části po zemském povrchu, který ovšem může téci v části toku pod povrchem. V pojetí Rámcové směrnice se útvary povrchových vod rozumí páteřní toky jednotlivých VÚ.
Jezerem se označuje útvar stojaté povrchové vody, například přirozené jezero, vodní nádrž na toku, rybník nebo umělé jezero.
Rámcová směrnice požaduje při vymezení VÚ nejprve definovat kategorie a typy vodních toků a teprve následně na základě jednoznačné příslušnosti ke kategorii a typu identifikovat vodní útvary. Na základě tohoto principu došlo pro II. plánovací období (2016–2021) k převymezení vodních útvarů tekoucích vod. Proces spočíval v promítnutí abiotické typologie toků zpracované v roce 2009 (Langhammer, Hartvich, et al.) do linií říční sítě. Následně byla zhodnocena homogenita typů v rámci říční sítě a určení dominantního typu, charakterizující vodní útvar. V případě výrazné heterogenity z hlediska přírodních podmínek, byly nově vymezeny hranice povodí VÚ. Některá navazující povodí se shodnými typologickými charakteristikami byla sloučena. V rámci procesu aktualizace vymezení vodních útvarů byly také upřesněny rozvodnice, provedeno geografické přizpůsobení povodí VÚ polským útvarům v oblasti státní hranice atd. Rovněž byly nově vymezeny vodní útvary v kategorii jezero. Výsledkem bylo pro II. období vymezení 109 útvarů povrchových vod, z toho 102 v kategorii řeka a 7 vodních útvarů v kategorii jezero.
Při přípravách vrstvy VÚ pro III. plánovácí období docházelo v velkým debatám a návrhům změn, byla navržena zcela nová vrstva VÚ na základě ZABAGEDu, ale nakonec se přistoupilo k ponechání vymezení VÚ stejně, jako v II. plánovacím období se zohledněním změn požadovaných ze stran podniků povodí. Co se týče dílčího povodí Horní Odry, tak došlo jen k úpravě názvu u 9 vodních útvarů.
Tabulka I.2.1a – Počty útvarů povrchových vod
Přílohy:
Tabulka I.2.1a - Útvary povrchových vod kategorie řeka
Tabulka I.2.1b - Útvary povrchových vod kategorie jezero
Mapa I.2.1a - Útvary povrchových vod – kategorie
I.2.1.2. Typologie útvarů povrchových vod v dílčím povodí
Typologie vodních útvarů v každém dílčím povodí je založena na kombinaci parametrů charakteristických pro řešený útvar. U útvarů povrchových vod typu řeka se jedná o členění podle čtyřmístného kódu ve formátu A-B-C-D. Pro sestavování těchto kódů jsou rozhodující parametry dle tabulky I.1.2.1b. Přehled typů jednotlivých vodních útvarů kategorie řeka je uveden v tabulce I.2.1d.
Tabulka I.2.1b - Popisné charakteristiky typologie vodních útvarů kategorie řeka
*) není součástí číselného kódu popisujícího typ útvaru povrchových vod
Typologie vodních útvarů povrchových vod kategorie jezero je typologie vypracována na základě Systému B, uvedeného v příloze II Rámcové směrnice o vodách a neodpovídá typologii podle vyhlášky č. 49/2011 Sb., o vymezení útvarů povrchových vod.
Bylo využito všech základních a dva volitelné faktory. Nadmořská výška je uvažována jako maximální kóta zásobního objemu VÚ. Charakteristiky zeměpisné šířky a délky jsou uvažovány obecně a vyznačují obdélník ohraničující umístění VÚ v rámci ČR. Maximální hloubka VÚ je uvažována jako hloubka ke kótě zásobního objemu. Kritéria geologie navazují na rozdělení toků v povodí VÚ (dle Rosendorf a kol. 2011). Charakteristika velikosti VÚ obsahuje pouze jedno kritérium, tj. VÚ větší než 0,5 km2. Z doplňkových kritérií byla jako důležitá vybrána průměrná hloubka vypočítaná jako poměr objemu a plochy (vždy ke kótě zásobního objemu) a doba zdržení vody, vypočítaná ze zásobního objemu nádrže a dlouhodobého průměrného průtoku na přítocích (Qa).
Typ útvarů povrchových vod kategorie jezero je určen osmimístným kódem ve formátu A-B-C-D-E-F-G-H, což odpovídá parametrům z následujíci tabulky I.2.1c. Přehled typů jednotlivých vodních útvarů kategorie jezero je uveden v tabulce I.2.1e.
Tabulka I.2.1c - Popisné charakteristiky typologie vodních útvarů kategorie jezero
Tabulka I.2.1d - Přehled typů útvarů povrchových vod kategorie řeka
Tabulka I.2.1e - Přehled typů útvarů povrchových vod kategorie jezero
Přílohy:
Mapa I.2.1b - Útvary povrchových vod – typy
I.2.1.3. Umělé a silně ovlivněné útvary povrchových vod
Podle Rámcové směrnice mohou členské státy určit vodní útvary povrchových vod jako umělé nebo silně ovlivněné. Umělý vodní útvar je útvar vytvořený lidskou činností, který vznikl zcela v důsledku antropogenních činností, a ne pouze modifikací vodního prostředí, na jeho jinou formu. V dílčím povodí Horní Odry není žádný vodní útvar vymezen jako útvar umělý.
Silně ovlivněný vodní útvar (HMWB) je útvar povrchové vody, který v důsledku fyzických změn způsobených lidskou činností má podstatně změněný charakter, přičemž změny jeho morfologických a hydrologických charakteristik jsou trvalé.
Pro silně ovlivněné a umělé vodní útvary je cílem ochrany vod dosažení tzv. dobrého ekologického potenciálu. U těchto útvarů jsou hydromorfologické změny natolik významné, že nemohou dosáhnout dobrého ekologického stavu.
Metodika určení silně ovlivněných vodních útvarů byla zpracována v rámci II. cyklu plánování v březnu 2013. Účelem metodiky bylo a je poskytnout návod a zavést pravidla pro určení silně ovlivněných útvarů povrchových vod včetně určení umělých vodních útvarů. Metodika vycházela z akceptovatelné metodiky – HEM. Hydroekologický monitoring - Metodika a manuál pro mapovatele (Langhammer, 2007), podle které měl být proveden monitoring hydromorfologických ukazatelů na celém území ČR. Dle této metodiky bylo v dílčím povodí Horní Odry provedeno hodnocení HMWB v II. plánovacím cyklu. Bohužel ne ve všech dílčích povodích byl proveden monitoring hydromorfologických ukazatelů (z časových důvodů a pro velkou pracnost mapování v terénu). Takže v roce 2019 byla Metodika určení silně ovlivněných vodních útvarů aktualizována. Pro III. cyklus plánování byl nejdřív zpracován pracovní postup na hodnocení významnosti hydromorfologických vlivů (Pracovní postup určení významných vlivů na morfologii a hydrologický režim; Prchalová a kol; 2019), na jehož základě byly identifikovány významné hydromorfologické vlivy pro všechny vodní útvary. Současná metodika se už tedy zabývá pouze tím, jaké výzmané vlivy mohou být důvodem pro určení silně ovlivněných vodních útvarů a jaké kroky pak musí být splněny, aby útvar mohl být zařazen do silně ovlivněných.
Pro určení HMWB je potřeba mít k dispozici:
- vymezení útvarů povrchových vod s rozlišením na kategorii jezero a řeka,
- určení umělých útvarů povrchových vod,
- vyhodnocení významnosti morfologických úprav pro všechny útvary kategorie řeka včetně informací o užívání, týkajících se významných morfologických úprav,
- hodnocení ekologického stavu pro všechny vodní útvary.
Dvě fáze hodnocení HMWB:
- Předběžné určení silně ovlivněných vodních útvarů na základě vyhodnocení významnosti morfologických úprav a základních informací o užívání.
- Definitivní určení silně ovlivněných vodních útvarů podle výsledků hodnocení ekologického stavu a dalších podrobnějších útvarů.
Ke každé morfologické změně je nutné přiřadit aspoň jedno uznatelné užívání, které k této morfologické změně vedlo.
Uznatelné užívání (dříve označováno jako „specifické způsoby užívání“) - jedná se o způsoby užívání, kvůli kterým může být útvar, na jehož morfologické změny se tyto způsoby užívání váží, zařazen do předběžně určených silně ovlivněných útvarů. Uznatelná užívání jsou stanovena metodikou, v případě potřeby je lze rozšířit.
Tabulka I.2.1f - Přehled umělých a silně ovlivněných útvarů povrchových vod
Tabulka I.2.1g - Uznatelná užívání vod související s určením silně ovlivněných VÚ
Tabulka I.2.1h - Hydromorfologické změny, jejichž zachování je nezbytné pro zabezpečení uznatelných užívání
Přílohy:
Tabulka I.2.1c - Silně ovlivněné útvary povrchových vod a jejich užívání
Tabulka I.2.1d - Fyzické změny související s určením útvarů jako silně ovlivněné
Mapa I.2.1c - Silně ovlivněné a umělé útvary povrchových vod
I.2.2. Podzemní vody
I.2.2.1. Vymezení útvarů podzemních vod
Útvar podzemních vod je vymezené soustředění podzemní vody v příslušném kolektoru nebo kolektorech. Kolektorem se rozumí horninová vrstva nebo souvrství hornin s dostatečnou propustností, umožňující významnou spojitou akumulaci podzemní vody nebo její proudění či odběr.
Útvary podzemních vod jsou vymezeny v hloubkové svrchní, základní a hlubinné vrstvě a jsou zjednodušeně vyjádřeny plochami ve třech vrstvách hydrogeologických rajónů jako svrchní vrstvy (kvartérních sedimentů a coniaku), základní vrstvy a hlubinné vrstvy (bazálního křídového kolektoru).
K útvarům podzemních vod jsou přiřazeny údaje o jejich územní identifikaci, názvu a číselném identifikátoru, dále také informace o hydrologickém rajónu, dílčím povodí, správci povodí a mezinárodní oblasti povodí, ke kterým útvary příslušejí, resp. v jejichž územní působnosti se nacházejí.
Pro třetí plánovací období neproběhla aktualizace útvarů podzemních vod, proto i nadále v dílčím povodí Horní Odry zůstává vymezeno 14 útvarů podzemních vod, stejně jako v předešlých plánovacích cyklech, z toho 3 svrchní útvary a 11 útvarů podzemních vod v hlavní vrstvě.
Útvary podzemních vod jsou na rozdíl od útvarů vod povrchových často plošně velmi rozsáhlé a jejich velká rozloha znemožňuje podrobné hodnocení jednotlivých vlivů a jejich dopadů na stav útvarů podzemních vod. Proto byly velké útvary podzemních vod rozděleny na menší pracovní jednotky. A to tak, že 6 útvarů podzemních vod v hlavní vrstvě bylo rozděleno na 114 pracovních jednotek (útvar 66111 Kulm Nízkého Jeseníku v dílčím povodí Horní Odry byl rozdělen do 40 pracovních jednotek, útvar 32110 Flyš v povodí Olše byl rozdělen do 11 pracovních jednotek, útvar 32121 Flyš v povodí Ostravice do 22 prac.jednotek, útvar 32130 Flyš v mezipovodí Odry rozdělen do 13 pracovních jednotek, útvar 64312 Krystalinikum severní části Východních Sudet – severozápadní část do 12 jednotek a útvar 64311 Krystalinikum severní části Východních Sudet - jihovýchodní část rozdělen do 16 pracovních jednotek).
Vymezení útvarů podzemních vod respektuje vymezení hydrogeologických rajónů, což znamená, že jejich hranice nemusí respektovat hranice povodí povrchových vod, oproti tomu vymezení pracovních jednotek - až na výjimky - jsou v souladu s hranicemi mezi povodími.
Tabulka I.2.2 - Přehled útvarů podzemních vod a jejich přiřazení ke geologickým jednotkám
Přílohy:
Tabulka I.2.2a - Útvary podzemních vod a jejich přírodní charakteristiky
Tabulka I.2.2b - Seznam pracovních jednotek útvarů podzemních vod
Mapa I.2.2a - Umístění a hranice útvarů podzemních vod
I.2.2.2. Všeobecný charakter nadložních vrstev
Pro posuzování rizika kontaminace podzemních vod jsou klíčovými kriterii hydrogeologické vlastnosti horninového prostředí a pokryvných útvarů. Souhrnně jsou zpracovány do map zranitelnosti půdy a horninového prostředí. Chceme-li použít mapy zranitelnosti, je zároveň nutné definovat, pro které znečišťující látky to je. V současné době byly zpracovány 3 základní mapy zranitelnosti – mapa obecné zranitelnosti vůči dusičnanům, vůči acidifikaci a vůči atrazinu (pesticidům).
U mapy zranitelnosti půdy a horninového prostředí vůči dusičnanům (obecná zranitelnost) je výsledkem klasifikace území do 3 kategorií (nízká, střední, vysoká), u map zranitelnosti vůči acidifikaci pak rozdělení do 5 kategorií podle schopnosti odolávat přísunu acidifikujících látek (podle potenciální schopnosti uvolňovat alkalické složky - Na, K, Ca a Mg). Mapa zranitelnosti půdy a horninového prostředí vůči atrazinu v sobě zahrnuje vlastnosti půd vázat na sebe určité skupiny pesticidů (podle obsahu jílovitých částic, sklonů terénu, pH prostředí atd.), přičemž výsledkem jsou 3 kategorie (nízká, střední, vysoká). Uváděné výsledky o zranitelnosti vychází z poznatků sestavených pro I. plánovací období, novější šetření prováděno nebylo.
Rámcová směrnice o vodě požaduje identifikovat vodní ekosystémy, závislé na podzemních vodách. Jedná se o útvary povrchových vod, ve kterých byl zjištěn významnější podíl základního odtoku – a to jak na základě vypočítaných údajů o indexu základního odtoku ze sledování povrchových vod, tak na základě analogie podle typu hydrogeologické struktury, převládající v mezipovodí útvaru povrchových vod. Takto byly hodnoceny jen útvary povrchových vod tekoucích (hodnocení ovlivnění nádrží podzemními vodami nelze tímto způsobem zjednodušit) a zároveň pro útvary, které mají plochu mezipovodí na území ČR větší než 10 km2. Tímto způsobem bylo v dílčím povodí identifikováno 8 útvarů povrchových vod, závislých na podzemních vodách. Dílčí povodí Horní Odry má poměrně malé zastoupení těchto útvarů, neboť se zde nevyskytují sedimenty svrchní křídy, kde je podíl závislých útvarů nejvyšší.
Seznam závislých útvarů povrchových vod je uveden v tabulce I.2.2c, přičemž ke každému útvaru povrchových vod je uveden převládající útvar podzemních vod.
Přílohy:
Tabulka I.2.2c - Vztah útvarů podzemních vod a útvarů povrchových vod
I.2.3. Chráněné oblasti vázané na vodní prostředí
Podle článku 6 Rámcové směrnice členské státy zajistí zřízení registru nebo registrů všech oblastí nacházejících se v každém dílčím povodí, které byly podle příslušných právních předpisů Společenství na ochranu povrchových a podzemních vod nebo na zachování stanovišť a druhů živočichů a rostlin přímo závislých na vodě vymezeny jako oblasti vyžadující zvláštní ochranu. Registr nebo registry musí zahrnovat přinejmenším všechna území vyjmenovaná v příloze IV uvedené Směrnice. Jsou to:
- oblasti vymezené pro odběr vody určené k lidské spotřebě podle článku 7,
- oblasti vymezené pro ochranu hospodářsky významných druhů vázaných na vodní prostředí,
- vody určené k rekreaci nebo území vyhrazená jako rekreační vody, včetně oblastí určených jako vody ke koupání (podle směrnice 2006/7/ES z 15. února 2006 o řízení jakosti vody ke koupání a o zrušení směrnice 76/160/EHS),
- oblasti citlivé na živiny, včetně oblastí určených jako zranitelné (podle směrnice 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů) a oblastí vymezených jako citlivé (podle směrnice 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod),
- oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů, kde udržení nebo zlepšení stavu vody je důležitým faktorem jejich ochrany, včetně území Natura 2000 a území určených (podle směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin) k ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a (podle směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků) k ochraně volně žijících ptáků.
Na základě Implementačního plánu Rámcové směrnice byl pro území České republiky a pro uvedené typy chráněných území v rámci II. období procesu plánování požadovaný Registr zřízen a nad rámec stanovený Směrnicí byly do seznamu chráněných oblastí vázaných na vodní prostředí, přidány:
- rybné vody, dle nařízení vlády č. 71/2003 Sb., o stanovení povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů a o zjišťování hodnocení stavu jakosti těchto vod,
- ramsarské mokřady, dle Ramsarské úmluvy předložené v roce 1971 organizací UNESCO. Na území České republiky platí úmluva od roku 1990 a za naplňování této úmluvy zodpovídá MŽP, funkci poradního orgánu ve věcech ochrany mokřadů vykonává Český ramsarský výbor.
Přílohy:
Tabulka I.2.3a - Vazba vodních útvarů na chráněné oblasti vázané na vodní prostředí
I.2.3.1. Území vyhrazená pro odběr vody pro lidskou spotřebu
I.2.3.1.1. Místa odběrů vody pro veřejné vodovody a další lidskou spotřebu
Seznam odběrů vody pro lidskou spotřebu byl sestaven na základě údajů uvedených v nově zřízené databázi ČHMÚ - IS surová voda. Databáze byla zřízena v roce 2017 na základě vyhlášky č. 448/2017 Sb., která novelizovala vyhlášku č. 428/2001 Sb. a mimo jiné upravila předávání výsledků rozborů o jakosti surové vody tak, že provozovatelé vodovodů předávají výsledky rozborů v rozsahu přílohy č. 9 prostřednictvím elektronické aplikace do databáze spravované Českým hydrometeorologickým ústavem.
Seznam odběrů byl sestaven pro roky 2017 a 2018. Z celkového množství odběrů bylo vybráno 37 odběrů povrchových vod a 223 odběrů podzemních vody, které jsou dále upravovány na vodu pitnou. Počet odběrů je vyší než množství, uváděné ve VH bilanci, ale námi uvedené odběry jsou používány i dále, např. pro hodnocení CHÚ – oblasti vymezené pro odběr vody určené k lidské spotřebě.
Souhrn odběrů je uveden v tabulce I.2.3a a jednotlivé odběry jsou vypsány v přílohových tabulkách I.2.3b a I.2.3c, znázorněny v mapě I.2.3a.
Tabulka I.2.3a - Přehled odběrů vod určených pro lidskou spotřebu
Přílohy:
Tabulka I.2.3b - Odběry povrchových vod určených pro lidskou potřebu (tabulka v příloze)
Tabulka I.2.3c - Odběry podzemních vod určených pro lidskou potřebu (tabulka v příloze)
Mapa I.2.3a - Vodní útvary s odběry vody určené k lidské spotřebě
5 podle směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin
6 podle směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků
I.2.3.1.2. Chráněné oblasti přirozené akumulace vod
Vedle odběrů, které jsou řádně povoleny a provozovány, vyžaduje Rámcová směrnice, aby byly do Registru zařazeny i vodní útvary/oblasti, kde se s odběrem vody počítá v budoucnu. Údaje o těchto územích dosud neexistují. Aby Registr alespoň dočasně obsahoval oblasti, které vyžadují ochranu pro budoucí využití povrchových nebo podzemních vod, jsou do něj zahrnuty Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV), vyhlášené v letech 1979–1981 nařízeními vlády uvedenými v tabulce I.2.3b.
CHOPAV představují území, která mají být přednostně chráněna jako přirozené zásobárny kvalitní surové povrchové a podzemní vody, která může být v budoucnu využita pro zásobování obyvatel. Představují tedy v podstatě typ výhledových oblastí pro odběry surové vody. Vzhledem k jejich značnému rozsahu je však zřejmé, že by relativně přísné cíle muselo splňovat velké množství vodních útvarů. Otázka zařazení CHOPAV do Registru včetně rozsahu a specifikace cílů, které mají vztah k vodám, bude nadále předmětem dalšího vývoje plánovacího procesu v jednotlivých časových etapách.
V dílčím povodí Horní Odry leží, nebo do něho zasahují celkem tři území CHOPAV, všechny jsou vymezeny pro povrchové vody. Jejich přehled je uveden v tabulce I.2.3b.
Tabulka I.2.3b - CHOPAV pro povrchové a podzemní vody
I.2.3.1.3. Ochranná pásma vodních zdrojů
K ochranným pásmům vodních zdrojů (OPVZ) se vztahují následující legislativní předpisy:
- § 30 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon),
- Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 137/1999 Sb., kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů.
OPVZ slouží k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než 10 000 m3 za rok a zdrojů podzemní vody pro výrobu balené kojenecké vody nebo pramenité vody. Ochranná pásma (OP) vodních zdrojů stanovuje vodoprávní úřad.
Jsou stanovována OP I. a II. stupně. OP I. stupně slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení:
- u vodárenských nádrží a u dalších nádrží určených výhradně pro zásobování pitnou vodou minimálně pro celou plochu hladiny nádrže při maximálním vzdutí,
- u ostatních nádrží s vodárenským využitím s minimální vzdáleností hranice jeho vymezení na hladině nádrže 100 m od odběrného zařízení,
- u vodních toků
- s jezovým vzdutím na břehu odběru minimálně v délce 200 m nad místem odběru proti proudu, po proudu do vzdálenosti 100 m nebo k hraně vzdouvacího objektu a šířce ochranného pásma 15 m, ve vodním toku zahrnuje minimálně jednu polovinu jeho šířky v místě odběru,
- bez jezového vzdutí na břehu odběru minimálně v délce 200 m nad místem odběru proti proudu, po proudu do vzdálenosti 50 m od místa odběru a šířce ochranného pásma 15 m, ve vodním toku zahrnuje minimálně jednu třetinu jeho šířky v místě odběru,
- u zdrojů podzemní vody s minimální vzdáleností hranice jeho vymezení 10 m od odběrného zařízení,
- v ostatních případech individuálně.
OP II. stupně slouží k ochraně vodního zdroje tak, aby nedocházelo k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti. Stanovuje se vně OP I. stupně a může být tvořeno jedním souvislým nebo více od sebe oddělenými územími v rámci hydrologického povodí nebo hydrogeologického rajonu.
V dílčím povodí Horní Odry jsou ochranná pásma stanovena pro 3 vodárenské nádrže uvedené v následující tabulce.
Tabulka I.2.3c - Ochranná pásma vodárenských nádrží
Přílohy:
Mapa I.2.3b – Ochranná pásma vodních zdrojů
I.2.3.2. Citlivé a zranitelné oblasti
Citlivé oblasti jsou vodní útvary povrchových vod, v nichž dochází nebo v blízké budoucnosti může dojít v důsledku vysoké koncentrace živin k nežádoucímu stavu jakosti vod, nebo jsou to oblasti, které jsou využívány nebo se předpokládá jejich využití jako zdroje pitné vody, v níž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l nebo u nichž je z hlediska zájmů chráněných zákonem nutný vyšší stupeň čištění odpadních vod. Pro citlivé oblasti a pro vypouštění odpadních vod do povrchových vod ovlivňujících kvalitu vody v citlivých oblastech stanovuje vláda nařízením ukazatele přípustného znečištění odpadních vod a jejich hodnoty. Citlivé oblasti jsou stanoveny nařízením vlády č. 401/2015 Sb. (§15) a podle něj jsou všechny povrchové vody na území České republiky vymezeny jako citlivé oblasti.
Zranitelné oblasti jsou území, kde se vyskytují povrchové nebo podzemní vody, zejména využívané nebo určené jako zdroje pitné vody, v nichž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l nebo mohou této hodnoty dosáhnout. Jsou to také území, kde se vyskytují povrchové vody, u nichž v důsledku vysoké koncentrace dusičnanů ze zemědělských zdrojů dochází nebo může dojít k nežádoucímu zhoršení jakosti vody. Vláda stanovuje zranitelné oblasti nařízením a zároveň v nich akčním programem upravuje používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření. Akční program a vymezení zranitelných oblastí podléhají přezkoumání a případným úpravám v intervalech nepřesahujících 4 roky. 5. akční program nitrátové směrnice vyšel 19.6.2020 ve sbírce zákonů pod číslem 277/2020 Sb. s účinností od 1.7.2020. Zranitelné oblasti jsou územně vymezeny katastrálními územími, jejich přehled, spadající do dílčího povodí Horní Odry, je uveden v tabulce I.2.3d.
Přílohy:
Tabulka I.2.3d - Území citlivá na živiny - zranitelné oblasti (tabulka v příloze)
Mapa I.2.3c - Vody ke koupání, oblasti citlivé na živiny
I.2.3.3. Povrchové vody využívané ke koupání
Dalším typem chráněného území podle přílohy IV Rámcové směrnice jsou vodní útvary určené jako rekreační vody, včetně koupacích oblastí. Právní předpis, který se k tomuto typu území v legislativě Společenství vztahuje, je směrnice 2006/7/ES o řízení jakosti vody ke koupání. Směrnice byla do české legislativy transponována zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách v platném znění, který definuje povrchové vody využívané ke koupání osob, stanovuje povinnost kontroly kvality těchto vod a opatření v případě nevyhovující kvality vody. Seznam povrchových vod využívaných ke koupání od koupací sezóny 2011 vydává každoročně Ministerstvo zdravotnictví a je zveřejňován na úředních deskách a internetových stránkách krajských hygienických stanic (KHS).
Vymezení povrchových vod využívaných ke koupání a koupališť ve volné přírodě je na základě implementace evropských předpisů do české legislativy zajišťováno Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem životního prostředí, a jimi řízenými organizacemi. Za shromažďování údajů o jakosti vody v koupacích oblastech během koupací sezóny odpovídají místně příslušné hygienické stanice. V dílčím povodí Horní Odry byla v roce 2016 aktualizovaná evidence a nyní obsahuje 25 rekreačních oblastí zahrnujících 24 koupacích míst a 1 koupaliště ve volné přírodě. Jejich přehledné zobrazení je na mapě I.2.3c a seznam v přílohové tabulce I.2.3e.
Přílohy:
Tabulka I.2.3e - Povrchové vody využívané ke koupání
Mapa I.2.3c - Vody ke koupání, oblasti citlivé na živiny
I.2.3.4. Oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů vázaných na vodní prostředí, včetně území NATURA 2000
Oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů, kde udržení nebo zlepšení stavu vody je důležitým faktorem jejich ochrany, včetně území Natura 2000 a území určených (podle směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin) k ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a (podle směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků) k ochraně volně žijících ptáků.
I.2.3.4.1. Ptačí oblasti
Do Registru chráněných území byly vybrány pouze ty ptačí oblasti, které mají vazbu na vodní prostředí nebo je stav vod rozhodující pro přítomné druhy ptáků. Výběr byl podřízen tomu, aby se v oblasti vyskytovaly druhy ptáků, které využívají vodní a mokřadní lokality pro hnízdění, jako potravní stanoviště, shromaždiště nebo zimoviště, resp. je-li v ptačí oblasti rozhodujícím faktorem plošné zastoupení vodních a mokřadních biotopů. Z celkového počtu pěti ptačích oblastí, které se na území dílčího povodí Horní Odry vyskytují, byly do Registru zařazeny dvě oblasti. Podrobnosti k těmto oblastem jsou uvedeny v tabulce I.2.3d, jejich umístění je zřejmé z mapy I.2.3d.
Tabulka I.2.3d - Ptačí oblasti vázané na vodní prostředí
Přílohy:
Mapa I.2.3d - Oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů, ptačí oblasti
I.2.3.4.2. Evropsky významné lokality
V souladu s evropskými předpisy vydala vláda ČR svým nařízením č. 318/2013 Sb. národní seznam evropsky významných lokalit (EVL). Z něj byl proveden výběr pro Registr s vazbou na vodní prostředí, který v dílčím povodí Horní Odry celkem obsahuje 42 lokalit, z nichž 5 přesahuje i do jiného dílčího povodí. Z důvodu zanedbatelné plochy není zahrnuto EVL Králický Sněžník (celková plocha EVL v dílčím povodí nepřesahuje 0,1 km2 a současně nezaujímá více než 0,5 % plochy celé EVL).
Přehled EVL s vazbou na vodní prostředí je uveden v přílohové tabulce I.2.3f, přehledné zobrazení je na mapě I.2.3d.
Přílohy:
Tabulka I.2.3f - Evropsky významné lokality vázané na vodní prostředí
I.2.3.4.3. Maloplošná zvláště chráněná území
Registr maloplošných ZCHÚ v dílčím povodí Horní Odry, která nejsou součástí EVL, obsahuje 44 území, u nichž je hlavním důvodem ochrana stanoviště nebo druhu s vazbou na vodní prostředí. Oproti II. plánovacímu cyklu nedošlo k aktualizací a ke změnám. Seznam území je uveden v přílohové tabulce I.2.3g, přehledné zobrazení je na mapě I.2.3d.
Přílohy:
Tabulka I.2.3g - Maloplošná zvláště chráněná území vázaná na vodní prostředí
I.2.3.5. Ramsarské mokřady
Mokřady, které jsou mezinárodně významné pro ochranu ptactva. Tyto mokřady jsou vymezeny na základě Ramsarské úmluvy (z roku 1971). Úmluva zavazuje členské země vyhlásit na své území alespoň jeden mokřad, který lze zařadit do mezinárodního seznamu mokřadů a také mu věnovat dostatečnou míru ochrany.
V rámci Ramsarské úmluvy je veden také „Seznam ohrožených mokřadů“. Jedná se o přehled mokřadů mezinárodního významu, v nichž došlo, dochází, nebo může dojít z nejrůznějších důvodů ke změnám jejich ekologického charakteru a tím k jejich ohrožení, případně zničení.
Oproti II. plánovacímu cyklu nedošlo k aktualizací a ke změnám. V České republice je zapsáno celkem 14 ramsarských mokřadů, z čehož jeden – Poodří, spadá do dílčího povodí Horní Odry.
Tabulka I.2.3e – Ramsarské mokřady
www.pod.cz