Aktualita

K větě použité v názvu je ovšem třeba doplnit zásadní předpoklad, že období po povodni je nutné využít ke zvýšení ochrany před následky dalších povodní. V žádném případě nespoléhat na výroky, že každá povodeň hodnocená statistickou pravděpodobností jejího výskytu, např. sto- nebo dvousetletá povodeň, se bude opakovat až po uvedeném počtu let. Nikoliv, jde o pravděpodobnost. Velké povodně mohou následovat v kratším období opakovaně, aby se poté v dlouhodobém časovém horizontu nevyskytly.

Postižený stát se tedy musí poučit ze škod i z průběhu povodní a zahájit realizaci opatření, která především zabrání ohrožení životů obyvatel a omezí rozsah povodňových škod. Zde je nezbytné zmínit, že v období po povodních v letech 1997–2000 (tedy po třech výrazných povodňových situacích) došlo nejenom k zásadní změně právních předpisů, ale i k přijetí strategie, jejíž principy jsou platné až do současnosti. Preventivní opatření přijímaná na základě zkušeností z povodní směřují jednak k zvládnutí příchodu a průběhu povodně, jednak k aktivitám na omezení povodňových škod v budoucnu realizací protipovodňových opatření.

Jedním ze základních principů prevence povodní je předpověď počasí a včasné šíření informací o hrozícím nebezpečí a průběhu povodňové situace. Stěžejní roli mají Český hydrometeorologický ústav a správci vodních toků, s. p. Povodí. Při pohledu na letošní extrémní povodně je evidentní, že v těchto směrech bylo dosaženo vynikající připravenosti, předpovědi srážkových úhrnů byly přesné a kontinuálně dostupné a včasné manipulace na přehradních nádržích ke zvětšení volného retenčního objemu k zachycení povodňových průtoků zafungovaly perfektně. Povodňové komise všech úrovní dostávaly dostatečné a včasné informace, a pokud byla k dispozici funkční protipovodňová opatření, došlo k jejich zapojení/výstavbě včas a někde i v předstihu.

Tyto skutečnosti dokládají, že období po předchozích povodních byla racionálně využita ke zlepšení situací při případných dalších povodních. Zájem o zlepšení prevence povodní byl v celé Evropě, neboť řada zemí byla povodněmi rovněž zasažena. Díky mezinárodní spolupráci byly do činnosti vodohospodářů zavedeny modely odtokových poměrů v povodí, modely průchodu povodní v dílčích povodích, včetně efektivity účinků navrhovaných protipovodňových opatření. Velmi vhodným příkladem významu modelů povodňových situací byl průchod povodně Prahou v roce 2002, kdy na základě modelového řešení bylo postaveno mobilní hrazení, které ochránilo historickou část Prahy. Tuto lokální ochranu financoval Magistrát hlavního města Prahy (náklady činily přibližně 4 mld.Kč). Tehdejší povodeň byla extrémní, takže škody na majetku a infrastruktuře (včetně zaplavení metra) byly rovněž extrémní. Poté došlo k dalšímu zkvalitnění protipovodňových technických opatření a povodně v letech 2006 a 2013 již zdaleka takové následky nezpůsobily. A samozřejmě letos, kdy manipulace v přehradních nádržích vltavské kaskády umožnily omezení průtoků Prahou, dosáhla povodeň pouze I. stupně povodňové aktivity.

Od roku 2002 je na Ministerstvu zemědělství připraven dotační program k podpoře protipovodňových opatření a až dosud pokračují jeho jednotlivé etapy. V prvních třech etapách bylo realizováno téměř 900 staveb a vodních děl s poskytnutou dotací přes 12 mld. Kč. V současnosti jsou otevřeny IV. a V. etapa s předpokládaným objemem podpory 10 mld. Kč do roku 2030. I přes tuto podporu je však realizace efektivních protipovodňových opatření mnohem méně příznivá a není to způsobeno případným nedostatkem finančních prostředků.

Podstatný je trvalý rozpor a trvalá diskuse mezi vodohospodáři (= techniky) a ochránci životního prostředí v náhledu na technická opatření, která mají obvykle nějaký vliv na životní prostředí, především na biodiverzitu (= ovlivnění výskytu některých druhů organismů), nicméně mají jasně hodnotitelné efekty. Ochránci životního prostředí a přírody prosazují tzv. přírodě blízká řešení, která nenaruší přírodu, avšak jejich účinnost je obtížně hodnotitelná. Trvalé odmítání technických opatření a prosazování přírodě blízkých opatření vede k průtahům a odkladu realizace efektivních technických přístupů, zejména v případě výstavby nádrží.

Ukázkou a varovným dokladem je aktuální situace v povodí řeky Opavy, kde nebyla od roku 1997 vybudována přehradní nádrž Nové Heřminovy jako zásadní a účinné protipovodňové opatření. Důsledkem jsou extrémní škody na majetku obyvatel a obcí v aglomeracích podél vodního toku.

Zde se pokusím stručně shrnout svoji osobní zkušenost a pohled na celou kauzu, která se nyní dostala na přední místa zájmu sdělovacích prostředků, neboť od roku 1999 jsem se (jako reprezentant sekce vodního hospodářství Ministerstva zemědělství) až do roku 2015 osobně účastnil všech jednání o přípravě této přehrady.

Po povodni v povodí Opavy v roce 1997 se ihned začala hledat možnost, jak zabránit ohromným škodám při případné budoucí povodni. Díky práci předchozích generací vodohospodářů byl k dispozici záměr z dvacátých let minulého století (1921) s velmi vhodnou lokalitou k výstavbě přehradní nádrže, tehdy zamýšlené pro vodárenské využití. Tento záměr byl použit pro návrh realizovat nádrž jako protipovodňové opatření, které by zabránilo budoucím povodňovým škodám.

Prvotním návrhem byla výstavba nádrže s velkým retenčním prostorem, který by vedl k zátopě celé obce Nové Heřminovy. Proti tomu protestovali obyvatelé obce i různé nevládní organizace. Do popředí se dostával návrh bývalého pracovníka Povodí Moravy s.p., který navrhoval upravit koryto vodního toku natolik, aby převedlo i velkou povodeň, čímž by vodní tok nebyl přerušen přehradou. Rozsah úprav byl jen naznačen (zejména v Krnově, kde by bezpochyby muselo dojít k posunu zástavby uvnitř města a výstavbě mostů atd.). Tento záměr vedl ke kritice plánu na výstavbu přehradní nádrže s tvrzením, že není dostatečně odborně zdokumentován jako nejvhodnější řešení. Z toho důvodu byly zadány studie v zahraničí (Nizozemí, Itálie, Slovensko) k posouzení obou těchto přístupů, které vyústily v doporučení retence v přehradní nádrži jako zásadního spolehlivého řešení transformovat povodeň na neškodný průtok.

Obyvatelé Nových Heřminov za podpory nevládních organizací ochrany přírody nadále trvali na názoru, že varianta bez nádrže s úpravami koryta řeky a s úpravami v povodí je vhodnější, závěry o prokazatelné efektivnosti přehradní nádrže byly (a zjevně dosud jsou) považovány za prosazování zájmu „betonové lobby“. Tyto diskuse trvaly několik let a vyústily ve vypracování varianty menší přehradní nádrže, která umožní obec Nové Heřminovy zachovat. Toto řešení vytvořením menšího retenčního prostoru v nádrži bylo nutné doplnit souborem opatření podél toku Opavy nad i pod profilem přehrady, aby byly převedeny průtoky, které menší nádrž již nemůže dostatečně transformovat. Zátopa menší nádrže postihla přibližně 20 obydlí v obci a vlastníkům byla nabídnuta exkluzivní výkupní cena, na kterou přistoupili. Podobně se vykupovaly pozemky v budoucí, menší zátopě. Ostatní obyvatelé obce, a zejména zastupitelstvo, však zásadně nesouhlasilo ani s touto menší variantou, která obec zachovala a mohla by využít nabídnuté úpravy, které by podmínky života zlepšily, a hlavně ochránily existující zástavbu podél přítoku i na začátku vzdutí nádrže. Vypsané referendum obyvatel většinově nesouhlasilo s výstavbou a za přispění právní pomoci se stalo trvalým blokačním argumentem. Bez ohledu na tuto skutečnost je nyní vykoupeno 99 % pozemků nezbytných k realizaci nádrže, zbylé procento drží obec a dvě fyzické osoby. Bylo tedy rozhodnuto o vyvlastnění, jakmile bude uděleno stavební povolení.

Často se v médiích a ve výrocích nevládních organizací ochrany přírody uvádí, že neprobíhala potřebná diskuse o záměru atp. Nikdo nezmiňuje, že s. p. Povodí Odry zřídil v obci informační středisko, které fungovalo několik let, kde odborně vybavení pracovníci marně očekávali návštěvu a zájem obyvatel, aby jim celý komplex protipovodňového opatření ve prospěch všech obcí a měst pod profilem přehrady vysvětlili, včetně informací o chránění obce na začátku vzdutí. Během let až do současnosti probíhaly a probíhají jednotlivé kroky přípravy výstavby, ale každý z nich doprovázejí odvolání obce Nové Heřminovy a nevládních organizací ochrany přírody, které po celé období přípravy odpor obce proti stavbě podporovaly (viz každoroční „happeningy“ v obci). Obec rovněž odmítla pořízení územního plánu a o této povinnosti se rozhodovalo až v odvolání k Ústavnímu soudu. Za zmínku stojí i návštěva předsedy Senátu PČR, JUDr. Petra Pitharta v obci a jeho setkání se starosty z dotčených obcí. Diskuse a snaha o nalezení kompromisu při uplatnění veřejného zájmu pro všechny ohrožené obyvatele v povodí vůbec nevedla ke zklidnění situace a ke zprůchodnění přípravy přehrady.

Tento stručný popis historie přípravy stačí, aby si čtenář udělal představu o důvodech zpožďování výstavby přehrady. Nyní příprava dospěla do stavu, kdy má vstoupit v platnost územní rozhodnutí. Příslušné instituce již žádost schválily a čeká se ještě na potvrzení Ministerstva pro místní rozvoj. Nicméně, nevládní organizace Hnutí Duha a Děti Země se odvolaly, což by však již nemělo vést k odkladnému účinku a možnosti podat žádost o vydání stavebního povolení pro přehradní nádrž Nové Heřminovy.

Pokusím se nyní ještě ukázat, jaké byly, jsou a bohužel ještě přetrvávají důvody pro protesty a odpor nevládních organizací ochrany přírody, kterými téměř po dobu 25 let podněcovaly obyvatele obce Nové Heřminovy proti stavbě přehrady. Základem je totiž přesvědčení, že přírodě blízká opatření mohou snížit nebezpečí povodní a omezit průběh povodně levněji, efektivně a bez poškozování přírody a životního prostředí. Důkaz, že tomu tak skutečně je, však nepřinášejí. Na základě výsledků z povodí Rýna, které publikoval profesor Markus Disse na konferenci organizované Českým svazem stavebních inženýrů a ČKAIT v Plasech v roce 2015, je jasné srovnání technických a tzv. přírodě blízkých opatření. Není pochyb, že technické prvky se zaručeným účinkem jsou nejenom levnější, ale jejich prokazatelná účinnost je vyšší (snížení hladiny povodně je o 35 až 50 cm větší, oproti efektům přírodě blízkých opatření, která by snížila hladinu povodně pouze o 10 cm, a to při téměř desetinásobných nákladech). Přesto jsou odpůrci přehrady přesvědčeni o účinnosti přírodě blízkých opatření, a navíc přidávají nutnost vytvořit nebo rozšířit rozlivy v údolních nivách vodních toků, kam se vejdou velká množství povodňových průtoků. To je sice pravda, ale na našem území jsou obytné a hospodářské budovy soustředěny především podél vodních toků, a proto vytvořit podstatný rozliv by bylo možné jen ve výjimečných případech. Pokud bychom přistoupili k jinému způsobu ochrany, totiž „lidi od vody“, vedlo by to v údolních nivách k odsunu obytných i hospodářských budov dále od břehu, což je v nejhořejších částech povodí téměř neproveditelné s ohledem na nepatrnou (nebo žádnou) říční nivu v úzkých údolích. V jednotlivých případech se o tom uvažuje na Jesenicku pro objekty opakovaně zasažené povodněmi.

Je téměř neuvěřitelné, co po letošní povodni nastalo ve veřejném prostoru a v médiích. Postižení obyvatelé oprávněně kritizují, že průtahy s výstavbou údolní nádrže Nové Heřminovy na řece Opavě jsou nepřijatelné a je třeba najít viníka/ky. Z výše popsaných faktů je dosti zřejmé, jaké byly a jsou příčiny průtahů a zpoždění výstavby. Nyní odpůrci přehrady začali argumentovat tím, že za prodlení může stát, který údajně není schopen vysvětlit a prosadit nutnost realizace takového zásadního vodního díla. Jinými slovy: stát nás, ochránce přírody, ani po katastrofálních následcích povodně nepřesvědčil, že přehradní nádrž je pro ochranu před extrémními povodněmi jediné a rozhodující opatření, protože my víme o dalších možnostech, a proto i nadále setrváváme v kritice postupu, ovlivněného nedostatečnou legislativou.

Překvapivé však je, že k tomuto postoji se přiklánějí i starostové dotčených aglomerací, kteří zvažují žaloby na s. p. Povodí, ačkoliv ten byl jediným subjektem, který po celou dobu překonával kritiku a odpor nevládních subjektů k realizaci protipovodňové ochrany, schválené vládou, a snažil se vybudovat opatření k ochraně obyvatel a jejich majetku v povodí Opavy. Naskýtá se otázka, zda a proč si starostové dotčených aglomerací nevšimli, že proces výstavby neběží a nezačali se zajímat o důvody. Jejich aktivita by bezesporu otevřela nutnost problém zpožďování řešit. Je namístě uvést, že vodní zákon uvádí, že jednotlivé obce mohou činit opatření k přímé ochraně svého území, stát a kraje mohou na tato opatření přispět. Aktivita zastupitelstev obcí pro realizaci technických opatření a pro urychlení komplexního řešení prevence povodní v povodí Opavy k naplnění usnesení vlády o výstavbě přehrady (usnesení č. 444/2008) by bezesporu již dávno důvody zpožďování výstavby řešila. Krátce po povodni proběhl v televizním pořadu rozhovor s doc. Ing. Satrapou, CSc., z ČVUT, který naprosto jasně ukázal, že jde o důsledek našich benevolentních právních předpisů. Umožňuje totiž legálním způsobem blokovat stavby v jiném „veřejném“ zájmu, než je ochrana životů, zdraví a kvality života obyvatelstva.

Shoda názorů vodohospodářů a ochránců přírody tedy panuje na tom, že pro zabezpečení protipovodňové ochrany jsou právní úpravy nezbytné.

To je dobré doporučení, a proto by kompetentní Ministerstvo pro místní rozvoj (stavební zákon) a Ministerstvo životního prostředí (gesce ochrany před povodněmi) za podpory Ministerstva zemědělství měly zahájit bezodkladně úpravy zákonů, dokud všichni mají následky povodňové katastrofy v živé paměti.

 Autor: RNDr. Pavel Punčochář, CSc.

Absolvent Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Do roku 1989 se věnoval vědecké činnosti (hydrobiologie a mikrobiologie vody), poté se stal ředitelem Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. M. v Praze (1990–1997). Od roku 1998 působí na Ministerstvu zemědělství. V současnosti je asistentem vrchního ředitele Sekce vodního hospodářství MZe a rovněž přednáší na Fakultě rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity, na Fakultě agrobiologie a přírodních zdrojů ČZU a na Fakultě životního prostředí ČZU.