|
||||||
|
|
A.1.1. Vymezení oblasti povodí 
A.1. Všeobecné charakteristiky oblasti povodí
A.1.1. Vymezení oblasti povodí
A.1.1.1. Hranice povodíČeská republika je rozdělena na osm oblasti povodí (Horního a středního Labe, Horní Vltavy, Berounky, Dolní Vltavy, Ohře, Moravy, Dyje a Odry) Oblast povodí Odry představuje horní část mezinárodního povodí Odry (úmoří Baltského moře), kde pramení i hlavní tok celého povodí – řeka Odra. Oblast povodí Odry zaujímá 6 252 km2 a je nejmenší z osmi oblastí povodí na území České republiky. Tab. A.1.1 Plocha mezinárodního povodí Odry Do jednotlivých oblastí povodí z praktických provozních důvodů spadají i menší a okrajová území přináležející i k sousednímu úmoří či povodí. K území gravitujícímu k úmoří Baltského moře to jsou okrajové enklávy připadající k oblastem povodí Labe a Ohře. Plocha povodí ve správě státního podniku Povodí Odry je 6 252 km2, včetně uvedených enkláv v severních a východních Čechách pak 7217 km2. Celý rozsah mezinárodního povodí Odry, kterého je oblast povodí Odry součástí, znázorňuje mapa MA 1.1a. Oblast povodí Odry na území ČR je protáhlého tvaru ve směru SZ - JV. Na jihozápadě sousedí podél rozvodnice Baltského a Černého moře s oblastí povodí Moravy a povodím Váhu. Na severovýchodě sousedí s polskou částí povodí horní Odry a s povodím Visly a vtéká na území Polské republiky soutokem Odry a Olše v prostoru Bohumína. Některé části oblasti povodí Odry gravitují do Odry mimo závěrný profil Bohumín až v PR, kupř. řeky Osoblaha, Bělá a Vidnávka. Zeměpisná poloha oblasti je patrná z přehledné mapy MA 1.1b. Je omezena čtyřmi nejkrajnějšími body podle následující tabulky A.1.2. Tab. A.1.2 Zeměpisná poloha ohraničení oblasti povodí Odry Největší rozměr oblasti povodí přibližně ve směru sever - jih činí 62 km, ve směru východ - západ 174 km. Oblast povodí Odry se na území ČR sestává z 12 základních povodí 3. řádu podle následující tabulky A.1.3. Tab. A.1.3 Struktura oblasti povodí Přílohy:
A.1.1.2. Výškové poměry v územíPřes svou relativně malou rozlohu je oblast povodí Odry značně výškově členitá. To je dáno jejím situováním mezi horskými masivy Hrubého Jeseníku a Beskyd a současně otevřením k severu do Slezské nížiny. Odra pramení v Oderských vrších ve výšce 634 m n. m. a opouští území republiky v nejnižším bodě povodí na kótě cca 190 m n. m. Na jihozápadní rozvodnici, která je současně hlavním evropským rozvodím Dunaje a Odry, dosahují výšky terénu v oblasti Hrubého Jeseníku max. 1 492 m n. m. (Praděd) a v oblasti Beskyd max. 1 323 m n. m (Lysá hora). Největší svislá odlehlost tak činí bezmála 1300 m. Obecně se jedná o území s obrovskou reliéfovou energií, neboť kupříkladu výškový rozdíl v povodí Ostravice mezi nejvyšším (Lysá hora 1 323 m n. m.) a nejnižším bodem (ústí do Odry) tohoto povodí činí 1 125 m. Přes 80 % plochy povodí dosahuje nadmořských výšek mezi 200 a 600 m n. m. Na méně než 5 % území pak přesahuje výška terénu 800 m n. m. Rozložení nadmořských výšek je patrné z mapy MA 1.2.
A.1.2. Geomorfologické poměryOblast povodí Odry na území ČR leží na rozhraní systémů Hercynského a Alpinského. Do oblasti povodí zasahují tři provincie – Česká vysočina, Středoevropská nížina a Západní Karpaty. Středoevropská nížina zasahuje ze severu pouze okrajem oblasti Slezské nížiny, jmenovitě celkem Opavská pahorkatina. Subprovincie Vněkarpatské sníženiny (celky Moravská brána a Ostravská pánev) rozdělují morfologicky povodí na východní a západní část. Západní část tvoří Jesenická oblast s celky Rychlebské hory, Vidnavská nížina, Žulovská pahorkatina, Zlatohorská vrchovina, Hrubý a Nízký Jeseník. Východní část povodí představují celky Podbeskydská pahorkatina, Moravskoslezské Beskydy, Jablunkovské mezihoří, Jablunkovská brána a západní výběžek Slezských Beskyd. Reliéf oblasti povodí Odry je s ohledem na zastoupení jednotlivých provincií poměrně různorodý a pestrý. Základním rysem reliéfu je rozdíl mezi starší Českou vysočinou na západě a výběžky mladého pásemného pohoří Karpat na východě, zvýrazněný systémem depresí mezi nimi. Česká vysočina je zastoupena svým západním hraničním pohořím pozvolně přecházejícím k pruhu sníženin před čelem mladých karpatských pohoří. Reliéf této oblasti má charakter členité hornatiny (tektonicky zmlazené paroviny) s hluboce zaříznutými údolími (Hrubý Jeseník, Rychlebské hory), nebo polygenní paroviny (Nízký Jeseník), rozlámané do soustavy ker. Výrazné tvary fosilního větrání jsou zachovány v žulových oblastech (tzv. ostrovní hory v Žulovské pahorkatině). Hrubý Jeseník byl na konci prvohor vyzdvižen do velehorských výšek. Moře, vytlačené z vyzdvižené části, se přelilo k východu, kde zanechalo mocné uloženiny spodního karbonu (kulmu). Velehorský ráz byl postupně rušivou činností zarovnáván, takže na začátku třetihor vzniká parovina. Významným mezníkem pro českou vysočinu v oblasti povodí Odry a v jejím vývoji byly třetihorní horotvorné pochody, při nichž se vrásnily sousední Karpaty. Parovina byla rozlámána v řadu ker a nastalo oživení a výmolná činnost potoků a řek, která vytvářela hluboce zaříznutá údolí. Vznik a oživení hlubokých zlomů v zemské kůře při tomto vrásnění způsobily sopečnou činnost, která se výrazněji projevila ve starších čtvrtohorách v Nízkém Jeseníku. Dokladem této činnosti jsou vyhaslé sopky na Bruntálsku (Uhlířský vrch, Venušina sopka, Velký a Malý Roudný). Ve starších čtvrtohorách dolehlo až k Jeseníkům čelo severského ledovce až do nadmořské výšky 450 m s nánosy štěrků a bludnými balvany. Svou obrovskou váhou srovnával ledovec vrcholky kopců (Osoblažsko, Tomíkovice a Kobylá na Vidnavsku) a vytvářel kamenná moře (Břidličná). Geologicky jsou Karpaty součástí rozsáhlé soustavy mladých pásem pohoří, vznikajících koncem druhohor, a ve třetihorách působením několika fází alpínského vrásnění. Karpatská soustava se člení na několik pásem, z nichž na popisované území oblasti povodí Odry zasahuje pouze pásmo flyšové, též vnější. Pod pojmem flyš se v geologii rozumí mnohonásobné rytmické střídání vrstev, v našem případě jílovců a pískovců s jejich charakteristickou příkrovovou stavbou. V popisované karpatské oblasti povodí Odry vystupuje souvrství příkrovu slezského. Nejvýraznějším reprezentantem slezského příkrovu jsou vrstvy godulské, pocházející ze střední křídy. Místy až 2000 m mocné souvrství odolných pískovců buduje centrální část Moravskoslezských Beskyd, Beskydy Slezské a Ondřejník. Vývoj tvarů reliéfu byl zahájen opakovanými horotvornými pohyby (vyzdvižení, přesunutí) a následně došlo ke střídání období pohybů, tj. zdvihů či poklesů s obdobími klidu, při nichž docházelo k zarovnání povrchu. Tím byl dán základ dnešní orografie. V závislosti na velikosti zdvihu a na odolnosti hornin se vytvořily hornatiny a vrchoviny (odolné souvrství) a pak brázdy a pahorkatiny v oblastech podléhajících odnosu. Pro oblast Beskyd jsou typické sesuvy pro něž jsou dány vhodné předpoklady ukloněním střídajících se propustných a nepropustných vrstev souhlasně se sklonem svahů. Ojediněle se vyskytují maloplošné krasové povrchové i podpovrchové jevy (Štramberk, Vrbenská krasová oblast). Působením kontinentálního zalednění v pleistocénu vznikly tvary reliéfu jako náporové morény (Hlučínsko, Opavsko), mrazové sruby, skalní moře, podhorské náplavové kužely, plošné i kerné sesuvy. Značný vliv na tvářnost reliéfu mělo usazování spraší větry vanoucími převážně od severozápadu. Hlavními liniemi odnosu v periglaciální oblasti byly mělké protáhlé sníženiny zvané úpady (delleny). Jejich vznik souvisí s výskytem dlouhodobě zmrzlé půdy (mocnost permafrostu činila místy více než 100 metrů). Nejmladšími přírodními reliéfními tvary jsou strže a erozní zářezy. Od 18. století se projevuje záměrný i nechtěný vliv člověka na reliéf (zpomalování, častěji však urychlování erozních jevů a vytváření antropogenních tvarů). Geomorfologii oblasti povodí Odry znázorňuje mapa MA 1.2. Přílohy:
A.1.3. Geologické poměry
A.1.3.1. Obecný popis geologie povodíOblast povodí Odry na území České republiky zasahuje z hlediska regionální geologie do obou jejích základních geologických jednotek – Českého masivu i Západních Karpat. Český masiv je konsolidovaným zbytkem variského (hercynského) horstva, vyvrásněného při variské orogenezi (střední devon až spodní perm) pohybem litosférických desek. Jeho dílčí celky (označované jako oblasti) spolu původně nesouvisely a byly teprve horotvornými pohyby stmeleny v pevný kratonizovaný celek, který později již nebyl vrásněn a na němž se v místech poklesů ukládaly pokryvy mladších sedimentů. Převážná část povodí Odry je situována v moravskoslezské oblasti Českého masívu (moravikum a silesikum), v její severní části označované jako jesenický blok. Nejstarší horniny v tomto bloku tvoří proterozoické metamorfované komplexy Hrubého Jeseníku ve východní desenské, západní keprnické a na jihu v menší oskavské klenbě. Horniny těchto jednotek tvoří varisky intenzivně přepracovaná jádra klenbových struktur, případně příkrovů. Převažují biotitické pararuly, metamorfované vulkanity a ortoruly. Na západní okraj povodí Odry zasahuje orlicko-sněžnické krystalinikum západosudetské (lužické) oblasti, tvořené metamorfovanými proterozoickými komplexy (ruly, svory a migmatity), které je na východním okraji od silesika odděleno tektonicky (nýznerovské nasunutí). Devonské horniny (cca -415 až -354 Ma [Ma – milion let]) tvoří podloží převážné části povodí Odry, jsou však často překryty mladšími sedimenty. Největších mocností dosahují devonské uloženiny v Hrubém Jeseníku, kde tvoří více než kilometr mocnou vrbenskou skupinu (fylity, kvarcity a svory, místy s proniky vulkanitů). Ve šternbersko-hornobenešovském pruhu Nízkého Jeseníku převažují jílové a prachové, místy i vápnité břidlice. Na rozdíl od těchto pánevních sedimentů tvoří východní oblast výskytu devonu platformní vývoj (karbonátová sedimentace). Rovněž v karbonu (-354 až -295 Ma) byla východní část oblasti intenzivně klesajícím sedimentačním prostorem s velkými mocnostmi sedimentů. V Nízkém Jeseníku jsou zastoupeny zhruba kilometr mocným sledem jílových a prachových břidlic a drob (andělskohorské souvrství), východněji dosahuje kulm (spodní karbon) v hornobenešovském souvrství až 2 km mocností. Dále k východu vystupují postupně vyšší stratigrafické celky – moravické souvrství, hradecké vrstvy, kyjovické vrstvy a ostravské souvrství. Na východním okraji uvedených celků zasahuje na naše území jižním výběžkem hornoslezská pánev s výplní svrchnokarbonských sedimentů se slojemi černého uhlí. Do tohoto období spadá výše uvedené variské vrásnění, které se v oblasti projevilo podsouváním litosférické desky s devonským a spodnokarbonským pokryvem pod desku moldanubika a západosudetské oblasti. Průvodním jevem jsou také proniky variských granitoidů do starších komplexů (šumperský a žulovský masiv). V permu (-295 až -250 Ma) byla zájmová oblast kontinentální snosovou oblastí a sedimenty z tohoto období se nedochovaly. Totéž lze prohlásit o triasových uloženinách (-250 až -206 Ma). Jurské sedimenty (-206 až -140 Ma) se vyskytují v oblasti sporadicky - ve formě mělkovodního vývoje (štramberský vápenec) a jako pánevní vývoj v příkrovech vnějších Karpat (jílovce spodních těšínských vrstev). Křídový útvar (-140 až -65 Ma) je zastoupen sedimenty podílejícími se spolu s terciérními horninami na stavbě příkrovů flyšového pásma Západních Karpat. Horniny tohoto stáří představují převážně vápnité jílovce, pískovce a vápence, místy slepence. Poměrně časté jsou ve spodnokřídových horninách proniky ultrabazických a alkalicko-vápenatých vulkanitů (těšinity a pikrity). Souvrství křídových hornin byla po svém vzniku procesy alpinského vrásnění přesunována ve formě plochých, tektonicky omezených příkrovů na východní okraj Českého masivu jako vnější lem alpsko-karpatské oblasti. Terciérní horniny tvoří v paleogénu (-65 až -24 Ma) pokračování flyšové sedimentace v magurské i vnější (menilito-krosněnské) skupině příkrovů. Petrograficky jde především o jíly, jílovce, pískovce a slepence začleněné do příkrovové stavby Západních Karpat. Neogenní sedimenty (-24 až -1,8 Ma) karpatské předhlubně (okolí Ostravy a Opavy) se ukládaly současně s pohyby příkrovů a proto dnes leží pod příkrovy, před nimi i na nich. Část těchto sedimentů byla později denudována. Tvoří je především písčité a vápnité jíly a písky. I v této době byl aktivní bazaltový vulkanizmus. Při ústupu moře došlo místy k sedimentaci evaporitů (sádrovec u Kobeřic). Z hlediska kvartérních sedimentů představuje převážná část povodí denudační (snosovou) oblast, charakteristickou postupnou erozí a postupným transportem sedimentů vodními toky. Akumulační oblastí je pouze oblast oderská (Ostravsko a Opavsko), kde jsou zastoupeny významnější mocnosti (do 50 m) kvartérních nezpevněných sedimentů (viz mapa MA 1.3). Oblast povodí patřila v kvartéru převážně k periglaciální zóně (dvakrát byla část území souvisle zaledněna). Výsledkem byl vznik místy poměrně mocných eluvií (zvětralé horniny ležící na místě svého vzniku), deluviofluviálních (splachových) a proluviálních sedimentů. Běžné jsou také deluviální (svahové) a fluviální holocenní sedimenty. V oblasti povodí jsou místy zastoupeny glacigenní sedimenty (souvkové hlíny, glacilakustrinní písky a jíly), recentní eolické sedimenty (sprašové hlíny), neovulkanity a travertiny. Přílohy:
A.1.3.2. Přítomnost zvláštních geologických znakůMezi zvláštní geologické znaky lze zařadit časté projevy periglaciálního klimatu, projevující se místy hlubokým rozvolněním podložních hornin v horských oblastech (zejména Beskydy), a relativně mohutné nánosy pleistocénních toků a jezer místy nekorespondující se současnou říční sítí (pohřbené říční terasy), které v detailu způsobují odlišnosti hydrologických a hydrogeologických povodí. Do zvláštních geologických znaků patří také důsledky hornické těžby černého uhlí v části hornoslezské pánve – poddolovaná území s pokračujícími poklesy a důlními otřesy, objemné haldy, migrace metanu do porézních hornin pokryvu apod. Oblast širšího okolí Opavy je zařazena v původní verzi ČSN 73 0036 do seismické oblasti (území s pozorovanou zemětřesnou činností) o intenzitě 6° MCS (dvanáctistupňová MCS - Mercalli, Cancani, Sieberg – stupnice intenzity zemětřesení - byla používána v Evropě). V „předběžné mapě seizmických zón ČR“ leží východní část povodí v oblasti s celorepublikově nejvyšší hodnotou efektivního špičkového zrychlení (0,085 g). Do kategorie zvláštních geologických znaků lze zařadit také antropogenní vlivy na erozní procesy v údolních nivách (výstavba přehrad, vodohospodářských přivaděčů, úpravy koryt apod.). Další zvláštní geologické znaky lze spatřovat v postglaciálních rašeliništích na plochých hřbetech Hrubého Jeseníku nebo ojedinělé krasové jevy v drobných čočkovitých polohách krystalických vápenců různého stáří a v plošně omezeném druhohorním štramberském vápenci. Z hlediska ložiskové geologie jsou nebo byly hospodářsky významné akumulace vulkanosedimentárních železných rud (okolí Rýmařova) a polymetalických rud Nízkého i Hrubého Jeseníku (donedávna těžená ložiska Horní Benešov, Zlaté Hory), zlata (Suchá Rudná), vápence a cementářských surovin (Štramberk), stavebního a dekoračního kamene (Jakubčovice), pokrývačských břidlic a cihlářských surovin, kaolínu (Vidnava) a slévárenských písků (Opavsko). Horniny karpatské oblasti jsou často využívány ve stavebnictví (štěrky, pískovce, cihlářské suroviny), důležitá jsou ložiska černého uhlí a zemního plynu v hornoslezské pánvi.
A.1.4. Hydrogeologické poměryVětší část povodí patří k územím s vysokým množstvím ročních srážek (horské oblasti přes 1 000 mm). Celkový odtok je proto relativně velký, ale velmi nerovnoměrný, protože petrografický charakter hornin většiny území je nepříznivý pro akumulaci podzemní vody. Horniny krystalinika, devonu a kulmu s relativně nízkým zvětralinovým pláštěm prakticky nemají průlinovou propustnost, horniny karpatského flyše jen v omezené míře (oběh podzemních vod je omezen soustavným výskytem pelitických vložek). Pouze kvartérní a některé terciérní sedimenty obsahují významnější akumulace průlinové podzemní vody. Kvartérní sedimenty však pro malou kapacitu nemohou vyrovnávat odtok povrchové vody z území, neogenní sedimenty jsou v naprosté většině situovány pod stávající erozní bází, jejich svrchní polohy jsou nepropustné a rovněž výrazně povrchový odtok neovlivňují. Část povodí má výrazný nedostatek podzemních vod a značné množství sídel proto zajišťuje potřebu vody z vodárenských nádrží prostřednictvím skupinových vodovodů. Podzemní vody krystalinika a devonu jsou převážně měkké, kalcium-bikarbonátového typu, vody karpatského mezozoika a terciéru jsou smíšené (natrium-bikarbonátové a kalcium-sulfátové s infiltračními kalcium-bikarbonátovými vodami). V oblasti povodí se vykytují také prameny minerálních vod. Východně od Hrubého Jeseníku jsou to postvulkanické kyselky (Karlova Studánka, Krnovsko, Bruntálsko, Moravský Beroun, Budišov), a na antropogenní činnost je vázán výskyt slaných vod v ostravsko-karvinském revíru (vsakování podzemních vod mořského neogénu do důlních děl a jejich následné čerpání), např. Darkov s jodobromovou vodou. Přílohy:
A.1.5. Hydrologické poměryV oblasti povodí Odry lze vymezit dvě hydrologicky odlišné oblasti podmíněné geologickou stavbou (viz. kap. A.1.3. – Obecný popis geologie povodí), oblast jesenickou a beskydskou. Celkově je povodí tvořeno převážně spíše menšími toky a jeho říční síť prodělala dlouhý a složitý vývoj ovlivněný i kolísáním klimatu ve čtvrtohorách. Nivní říční trati s výplní starých říčních sedimentů se nacházejí zvláště na dolním toku Odry a Opavy, jsou významným zdrojem kvalitních štěrkopísků a tvoří zčásti rezervoáry podzemní vody. Jinak ale zbývající část povodí proti jiným oblastem ČR je na podzemní vody poměrně chudá. V říční síti je nejvýznamnějším tokem Odra, která pramení v Oderských Vrších. Odtud odtéká jihovýchodním směrem a po asi 55 km se její trasa pravoúhle láme vstupem do Moravské Brány. Z těchto míst odtéká na severovýchod směrem k Ostravské pánvi a ke státním hranicím s Polskou republikou. Státní hranice zde tvoří přibližně na délce 8 km a území ČR opouští pod Bohumínem u Kopytova pod soutokem s Olší v nadmořské výšce 190 m n. m. Samotná Odra má na území ČR délku 132,3 km, zbývající délka přes Polskou republiku až po ústí do Baltského moře činí 734,3 km. Do prostoru Ostravské pánve, jejíž osu Odra vytváří, se vějířovitě stékají její tři nejvýznamnější přítoky. Z jesenické strany to je řeka Opava, z beskydské pak Ostravice a Olše. Nad soutokem s Olší, tzn. těsně nad místem, odkud spolu obě řeky z území ČR odtékají, má Odra dlouhodobý průměrný průtok 49 m3.s-1 a průměrný průtok Odry pod Olší pak dosahuje téměř 63 m3.s-1. Na celou oblast povodí dopadá ročně přes 5,1 mld. m3 srážek, roční srážkový úhrn, vztažený na průměrnou plochu, dosahuje cca 820 mm, z čehož v průměru odteče přibližně asi 300 mm. Průměrný odtokový součinitel tak činí 0,35. Vztáhneme-li součinitel odtoku i k hlavním přítokům, tak nejnižší jej má řeka Opava – 0,3, mnohem vyšší je na beskydské straně – u Ostravice 0,5 a u Olše 0,4. Pokud jde o průměrnou vodnost na 1 km2, tak specifické odtoky v jesenické oblasti dosahují v horských oblastech s ohledem na výši srážek, morfologické poměry, poměr zalesnění aj. hodnot i přes 30 l.s-1.km-2, směrem k východu s poklesem nadmořské výšky i srážek klesají na hodnoty 5 - 10 l.s-1.km-2, v nížinách Opavy až ke 3 l.s-1.km-2. V beskydské oblasti obdobně dosahují hodnoty v horských oblastech 20 - 30 l.s-1.km-2, v nížinách Odry a Olše klesají až pod 5 l.s-1.km-2. Nejvýznamnější přítok Odry, řeka Opava, je hydrologicky s hlavní Odrou srovnatelná. Plochou povodí i délkou toku (2 089 km2 a 122 km) je nad místem, kde se obě stékají, proti Odře (1 616 km2 a 111 km) Opava vlastně mírně větší. Za pramennou Opavu je uznávána Černá Opava pramenící v masivu Hrubého Jeseníku ve výšce zhruba 800 m n. m. Ta ve Vrbně p/P přibírá Bílou a Střední Opavu, významnými přítoky Opavy níže jsou Moravice (povodí 901 km2), vtékající do ní zprava pod městem Opava a řeka Opavice (195 km2), která zleva ústí v Krnově. Hlavními přítoky Moravice jsou Podolský potok a Černý potok. Dalšími většími přítoky Opavy jsou Krasovka a Čižina. Z beskydské strany má nejvýraznější hydrologický vliv Ostravice (827 km2, délka toku 64 km při uznání Bílé Ostravice jako pramene Ostravice) s hlavními pravostrannými přítoky Morávkou (148 km2, ústící ve Frýdku – Místku), která přibírá zleva Mohelnici a Lučinou (197 km2 v Ostravě) a levostrannými přítoky Čeladenkou a Olešnou. Ostravice vzniká soutokem Černé a Bílé (pramení ve výškách kolem 940 a 920 m n. m.). Olše (délka toku 83 km, plocha povodí 1 107 km2), jako další významný beskydský tok, má pramen v Polsku, její největší přítok Stonávka ( 118 km2) ústí do ní pak na území města Karviné zleva. Olše je přibližně v délce 25 km hraničním tokem s Polskou republikou obdobně jako úseky řek Opava a Opavice na jesenické straně povodí. Zprava přibírá Olše Hluchovou a Petrůvku, zleva pak Lomnou, Tyru a Ropičanku. Z podhůří Beskyd do Odry ústí zprava ještě nad Ostravskou pánví čtyři menší řeky – Luha, Jičínka (114 km2), Lubina ( 196 km2) a Ondřejnice (99 km2). Z Oderských vrchů ústí zleva do Odry Husí potok a dále pak ještě Bílovka a Porubka. Pod Ostravou ústí do Odry zprava Stružka. K oblasti povodí patří i tzv. okrajové přítoky Odry, ústící do ní až v Polsku. Některé do vlastní Odry ústí přímo (Osoblaha – 477 km2 a Bílá Voda - 66 km2), jiné pak jako přítoky Kladské Nisy, která je levostranným přítokem Odry. Z okrajových přítoků jsou na území ČR největší Bělá (278 km2) s přítokem Staříč (53 km2) a Vidnavka ( 165 km2). Jesenická a beskydská část povodí mají odlišný i charakter říční sítě. Liší se tedy nejen orograficky, geologickým stářím a geomorfologickým vývojem, ale i klimatickými a hydrologickými poměry. Beskydy náleží ke srážkově nejbohatším oblastem ČR a zároveň jde o území s největší hustotou toků. Sklon beskydské říční sítě je zhruba dvojnásobný proti tokům jesenickým a tato okolnost se projevuje i svými účinky při povodních. Vysoké podélné sklony, charakter geologického podloží a nadměrný chod splavenin jsou zde rovněž příčinou malé stability říčních koryt a zvláště horní úseky hlavních toků povodí, které si z velké části zachovávají bystřinný charakter, bylo v minulosti třeba na značné délce upravit. Ve středních a dolních úsecích od profilů Krnov na řece Opavě, Hradec n/M na Moravici, Mankovice na Odře, Vratimov na Ostravici a Karviná na Olši nabývají toky oblasti povodí Odry nížinného charakteru s plošně rozsáhlejším záplavovým územím, které na území Ostravsko - karvinské aglomerace bylo výrazněji omezeno ohrázováním. Celkově lze říci, že toky v Ostravské pánvi, v jednom z nejprůmyslovějších regionů ČR, jsou mimořádně silně antropogenně ovlivněny, a to nejen regulacemi svých koryt z důvodu protipovodňové ochrany, ale na určité délce (kolem 115 km) i důlními vlivy - poklesy zemského povrchu v důsledku hlubinné těžby uhlí. Na hlavních tocích oblasti – na Olši, Ostravici, Odře, Opavě a Moravici - je upraveno celkem 31,5 % jejich celkové délky. Nejdelším neupraveným úsekem vodního toku v povodí je řeka Odra nad Ostravou až po město Odry v území CHKO Poodří. Toto území se zachovalými nivními ekosystémy umožňuje pravidelné bezeškodné rozlivy a má významnou retenční kapacitu. Z retenčního hlediska významnější vliv mají i inundační prostory na dolní a horní Opavě (mezi městy Ostravou a Opavou a Krnovem) a dále na dolní Olši pod jejím soutokem s Petrůvkou až do Bohumína. Z toho, co bylo výše uvedeno, vyplývá, že vodohospodářsky problematičtější je beskydská část toků, ta navíc se vyznačuje největší rozkolísaností průtoků. Na tocích v české kotlině se rozkolísanost – poměr nejmenšího a největšího průtoku – pohybuje na středních tocích v rozmezí 1:200 – 500, v beskydských povodích Ostravice a Olše je rozkolísanost kolem 1:2000, na Morávce dokonce až 1:4000 a extrém 1:6 000 se vyskytuje na horním toku Ostravice. Režim a morfologie toků je významně ovlivňován nejen upraveností jejich koryt, ale na páteřní síti i nakládáním s vodami soustavou vodních nádrží a rybníků. Pokud jde o rybníky, v oblasti povodí Odry byly v 15. a 16. století vybudovány poměrně rozsáhlé rybniční soustavy, ze kterých se do současnosti zachovala jen menší část. Zejména to jsou soustavy na střední Odře nad Ostravou (Jistebnické a Bartošovické rybníky), částečně i na dolní Odře, resp. na jejím přítoku Stružce (Heřmanický rybník a další), na dolní Olši (Olšiny, soustava Louckých rybníků) a na dolní Opavě. Pro dnešní stav dominantní význam pro hospodaření vodou má však existence údolních nádrží. Na samotné Odře neleží žádná významnější vodní nádrž, všech devět nádrží v oblasti, které spadají do kategorie přehrad, čili nádrží s výškou hráze nad 10 m nebo objemem nad 1 mil.m3, je umístěno na přítocích Odry. Jedná se o nádrže Větřkovice na Svěceném potoku, Slezská Harta a Kružberk na Moravici, Šance na Ostravici, Baška na Baštici, Morávka na Morávce, Olešná na Olešné, Žermanice na Lučině a Těrlicko na Stonávce. Osm údolních nádrží (všechny jmenované mimo Větřkovice), které byly vybudovány v posledních 50 letech a tvoří základní strukturu Vodohospodářské soustavy povodí Odry, má dohromady celkový objem 385,5 mil. m3 a plochu zátopy 2 282 ha. Průtokový režim pod těmito nádržemi je ovlivňován manipulačním řádem vodohospodářské soustavy jako nadřazeným dokumentem, a mimo to pak manipulačními řády jednotlivých vodních děl. Řízený vodní režim na jedné straně zajišťuje stabilní úroveň minimálních průtoků, zároveň však ovlivňuje přirozenou dynamiku vodních průtoků v níže položených úsecích toků, chod splavenin a průběh teplot říční vody. Výše zmiňovaná rozkolísanost průtoků platí především pro původní neovlivněný stav, přičemž v posledním půlstoletí došlo v tom směru k jeho výrazné změně. Vzájemnou spoluprací údolních nádrží ve vodohospodářské soustavě, jejíž fungování bylo dovršeno v polovině 80. let minulého století, se původní hydrologické poměry na páteřních tocích s nádržemi výrazně změnily. A to jak pokud jde o malé průtoky, tak i o povodně. U malých průtoků jejich stav a výskyt výrazně ovlivňuje skutečnost, že nádrže leží poměrně vysoko v povodí nad těžištěm spotřebišť, do nichž se voda odebírá přímými potrubními řady. Přímé odběry z nádrží tak průtoky vody v tocích pod přehradními profily - kromě garantovaných minimálních průtoků - ochuzují, a do toků se postupně vracejí až po jejich využití ve spotřebištích. Níže po vodě jsou tak po kvantitativní stránce proti přirozenému stavu určitým nadlepšením, které v závěrném profilu Odra v Bohumíně (nad soutokem s Olší) ve vztahu k minimálnímu průtoku Q364d činí 1,2 m3.s-1. Analogicky se projevuje i vliv retenčních účinků údolních nádrží za povodní. Z celkového objemu všech údolních nádrží v oblasti (385,5 mil. m3) činí retenční objem přibližně 18 % (69,3 mil. m3), což má příznivý snižovací efekt na kulminační hodnoty povodňových průtoků. Retenční vliv nádrží se logicky nejvíce projevuje v přehradních profilech a těsně pod nimi a vlivem nárůstu neovládaného podpovodí níže po toku postupně klesá. V hraničním profilu Odry v Bohumíně sumární účinek všech údolních nádrží v povodí činí při Q100 necelých 15 % této kulminační hodnoty (přirozený 1807 m3.s-1, ovlivněný 1550 m3.s-1). Na Olši vzhledem k nízkému podílu ovlivnění nádrže Těrlicko na Stonávce (ovládá jen asi 7 % celého povodí Olše) k soutoku s Odrou retenční účinek prakticky mizí. Přehled o vlivu údolních nádrží na režim malých průtoků i povodní udává tabulka A.1.4: Tab. A.1.4 Vliv údolních nádrží na režim malých průtoků a povodní Na mapě MA 1.5 jsou znázorněny hydrologické poměry v oblasti povodí Odry. Přílohy:
A.1.6. Pedologické poměry
A.1.6.1. Popis pedologických poměrůPůdu lze chápat jako samostatný přírodně historický útvar, který vznikl v důsledku komplexního působení vnějších činitelů (klima, biologický faktor, podzemní voda) na mateční horninu v určitém čase. Geologický i biologický koloběh látek se vzájemně prolínají a jejich výsledným přirozeným projevem je půdotvorný proces, jehož kvalita je závislá na půdotvorných faktorech a podmínkách, ve kterých se půda vyvíjí. Klasifikace půd odpovídá pojmu typologie půd a je v dalším vztažena k hodnocení podle FAO – UNESCO. Tento mezinárodně uznávaný systém klasifikace a názvosloví půd kombinuje tradiční názvy horizontů a půd evropského půdoznalství s názvy amerického klasifikačního systému.
A.1.6.2. Výskyt půdních typůV oblasti povodí Odry v největší míře převládají kambizemě, luvizemě, fluvizemě, podzoly a pseudogleje. Zastoupení všech půdních typů v oblasti povodí Odry přehledně uvádí tabulka A.1.5 „Výskyt půdních typů v oblasti povodí Odry“ a mapa MA 1.6. Tab. A.1.5 Výskyt půdních typů v oblasti povodí Odry Z tabulky vyplývá, že půdy nejvíce náchylné k erozi mají potenciál k vodní erozi blížící se hodnotě 1. Barevné rozlišení v tabulce A.1.5 odpovídá půdním skupinám. Za názvem půdního typu je v závorce popřípadě uveden subtyp. Nejvíce náchylné půdy k erozi jsou: rendzina kambizemní, pararendziny, hnědozemě, šedozemě a luvizem (typická). V oblasti povodí Odry se však tyto půdy nejnáchylnější k erozi vyskytují jen ojediněle, zaujímají pouze 7 % z celkové rozlohy všech typů půd v dané oblasti.
A.1.6.3. Popis půdních typů vyskytujících se v oblasti povodí OdryV oblasti povodí Odry se z půdních typů, které přesahují alespoň 5 % její celkové plochy území, vyskytují tyto: Fluvizem - půdy se vyvíjejí z povodňových sedimentů hlinitopísčité až jilovitohlinité zrnitosti. Sedimenty obsahují značné množství živin. Po provedené regulaci toků přestává typický režim záplav a začíná se uplatňovat vývoj k zonálním půdám dané oblasti (mocnější humusový horizont, migrace jílu, vyluhování iontů atd.). Tyto půdy jsou jednak využívány k pěstování plodin, jejich nejlepší ochranou v nivě jsou však lužní lesy a travní porosty. V oblasti jsou nejvíce zastoupeny v nivě Odry dnešního CHKO Poodří. Luvizem - U těchto půd dochází k vymývání jílu do akumulačního horizontu. Luvizemě mají příznivé fyzikální vlastnosti, bývají pórovité a dobře provzdušněné. Chemické vlastnosti závisí na půdotvorném materiálu a pedogenetické historii. Původním společenstvem na těchto půdách byl listnatý les (dub buk, habr, lípa). Protože na vzniku ornice se podílela svrchní část albického (vyběleného) horizontu, je proto světlá s velkou náchylností k erozi. Tyto půdy se vytvářejí hlavně v rovinách a v mírně zvlněném reliéfu (jinak by podlehly erozi). V oblasti povodí jsou lokalizovány do nížinných terénů od Ostravsko - karvinské pánve po Moravskou bránu (podél nivy Odry) a v podbeskydí po linii Nový Jičín – Frýdek Místek – Třinec. V jesenické části se vyskytují kolem Opavy a na Osoblažsku. Kanbizem - Hnědé půdy, hnědé lesní půdy. Převažuje u nich chemické zvětrávání prvotních minerálů, přičemž se uvolňuje Fe, Mn, Al (hnědnutí – braunifikace). Půdy se vytvářejí hlavně ve svažitých podmínkách pahorkatin, vrchovin a hornatin, v menší míře (sypké substráty) v rovinatém reliéfu. Tyto půdy mají vysokou pórovitost a dobrou vnitřní drenáž a do značné míry jsou využívány zemědělsky. V oblasti povodí vesměs se nacházejí v nižších polohách horských oblastí Jeseníků a Beskyd. Podzol - U těchto půd je přítomen podpovrchový horizont, vybělený organickými kyselinami. Tyto půdy se vyskytují zejména pod jehličnatými lesy, vřesy a borůvkami, jejichž opad je obtížně rozložitelný. Ten tvoří organické látky, které z půdních minerálií uvolňují Al a Fe, které s organickými kyselinami migrují z povrchu s prosakující dešťovou vodou. V oblasti povodí se podzoly vyskytují v horských oblastech rozsáhlé plochy zaujímá tento typ i v oblasti Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů. Pseudoglej - Tyto půdy se vyvinuly zejména na uloženinách s vyšším obsahem jílu. Svrchní část profilu tvoří ochrický (mladý, zpravidla mělký humusový) nebo umbrický (humusový, s kyselou a silně kyselou půdní reakcí) horizont. Pseudogleje se nachází v rovinatějších územích. Vzhledem k nepříznivému vodnímu režimu jsou to půdy méně úrodné, využívají se pod trvalé travní porosty. V oblasti povodí Odry se vyskytují v jeho jižní části v prostoru Č.Těšín - Jablunkov a v podhůří Beskyd na Novojičínsku a Frýdeckomístecku, v severní pak na Jesenicku. Ostatní typy půd (ranker, rendzina, pararenzina, šedozem, hnědozem, glej a organonem) mají v oblasti povodí jen nízký procentní výskyt (< 5%) Přílohy:
A.1.7. Lesní poměryTab. A.1.6 Lesní půda v oblasti povodí Odry Popis vychází z ekosystémové analýzy potenciální přirozené vegetace, z analýzy struktury lesních porostů a z rozboru funkce lesa. Růstové podmínky přirozené vegetace jsou dány lesními vegetačními stupni (LVS) a ekologickými řadami (viz mapy MA 1.7a a MA 1.7b). Lesní vegetační stupeň je formalizovaná lesnická jednotka, vyjadřující vztah mezi klimatem a vegetačními společenstvy, reprezentovanými tzv. klimaxovými dřevinami. Popisuje tak ve zjednodušené podobě vegetační stupňovitost v závislosti na nadmořské výšce. Existuje celkem 10 lesních vegetačních stupňů, jež jsou nazvány podle jednotlivých klimaxových dřevin a jejich kombinací: dubu (zimního), buku, smrku a kleče. Ekologické řady vyjadřují podmínky dané obsahem živin a chemismem matečných hornin (trofické řady) a vlhkostním režimem lesních půd (hydrické řady), který je indikován určitými druhy podrostu. Kombinací vegetačních stupňů a ekologických řad se definují jednotlivé lesní typy. Ideální zastoupení lesních vegetačních stupňů v oblasti povodí Odry: V oblasti povodí převažuje 5. jedlobukový LVS s téměř 40 % výskytu, následuje 4. bukový LVS s více než 30 % a 3. dubobukový LVS s 15 %. Z přirozených lesních společenství pak převládají jedlové bučiny, následují bučiny a dubové bučiny. Celkem to představuje téměř 85 % všech lesních porostů. Na území oblasti je dominantní živná ekologická řada s 71,5 %, následuje kyselá řada s necelými 10 %. Struktura lesních porostů je dána druhovou a věkovou skladbou. Vysvětlivky: BO - borovice, JD - jedle, MD - modřín, SM - smrk, BK - buk, BR - bříza, DB - dub, HB - habr, JS - jasan, KL - javor klen, LP - lípa, OL - olše. Převládá smrk (SM) s majoritním podílem nad 65 %, u listnáčů má největší zastoupení buk (BK) s 12,6 % a dub (DB) s 2,8 %. Tab. A.1.7 Srovnání současné, přirozené a polyfunkční druhové skladby [%] Značné rozdíly jsou mezi přirozenou a současnou druhovou skladbou ve prospěch jehličnanů, resp. zastoupení smrku. Navržená polyfunkční skladba představuje majoritní zastoupení podílu dřevin přirozené druhové skladby v lesních porostech. Jen tak je zaručeno polyfunkční plnění funkcí lesa. Věkový stupeň (VS) je údaj, kterým se rozumí soubor jednotek zjišťování stavu lesa spadajících do téhož desetiletého věkového intervalu. Rozlišuje se holina a dále jednotlivé věkové stupně počínající vždy prvním rokem v dané desítce. První věkový stupeň zahrnuje porosty od 1 do 10 let věku atd. Rozložení věkových stupňů je v oblasti povodí Odry nevyrovnané v neprospěch 3. a 6. věkového stupně, které jsou pod normálním rozložením. Normální rozložení by se mělo pohybovat kolem 8 % plochy na věkový stupeň. Poněkud překvapivé je vysoké zastoupení 1. a 2. věkového stupně, zřejmě se jedná o důsledek nedávného zvýšení plochy lesů v oblasti.
A.1.7.1. Stupeň přirozenosti lesních porostůStupeň přirozenosti porostů je základním ukazatelem pro vyjádření potenciálních schopností lesních porostů ovlivňovat hydrickou a půdoochrannou funkci. Vychází se z předpokladu, že lesní porosty (nejvyšší forma vegetace – klimax) na úrovni potenciální přírodní vegetace mají tento potenciál nejvyšší, a naopak čím více se od ní vzdalují, tím je nižší. Vyhodnocení stupňů přirozenosti lesních porostů (porovnání stávající druhové skladby ke skladbě na úrovni potenciální přírodní vegetace) se provádí v následujícím rozlišení: Tab. A.1.8 Stupně přirozenosti lesních porostů Stupeň přirozenosti lesních porostů - Odra Převládají porosty druhově méně vhodné (59,7 %) a kulturní (19 %), pouze zbývajících necelých 17 % lesa je plně polyfunkčních. Z výše uvedeného vyplývá, že druhová skladba povodí je ve vztahu k potenciálu přírodní vegetace nepříznivá. Tento ukazatel v podstatě vypovídá o nízké ekologické stabilitě lesních porostů a následným podmíněným plněním funkcí lesa. Pouze 21,2 % plochy lesů snesou přirovnání k lesům polyfunkčním.
A.1.7.2. Funkce lesaProdukční podmínky lesů jsou vysoké, díky vysokému podílu živné trofické řady. Pro plnění funkcí lesa je limitující zdravotní stav, který se zároveň podílí na stupni ekologické stability lesů. Ta vzhledem k nepříznivému stupni přirozenosti je na nízké až průměrné úrovni. Konkrétně to znamená značné ohrožení lesních porostů kalamitami. Tab. A.1.9 Kvantifikace poškození větrem a zvěří Poškození lesních porostů zvěří (okus, ohryz a loupání) je s 25,9 % prakticky rozhodujícím činitelem stran plnění funkcí lesů, Tento stav výrazně negativně ovlivňuje ekologickou stabilitu lesa. Tab. A.1.10 Kvantifikace poškození imisemi Imisní poškození lesů je podle vyhl. 78/1996 Sb. hodnoceno třístupňovou škálou A až C. Pásmo A není v oblasti povodí Odry zastoupeno. Podíl imisního pásma B s 1,4 % plochy je koncentrován částečně do horských poloh Jeseníků, ale převážný podíl je v Ostravské pánvi. 15 % podíl imisního pásma C je převážně lokalizován v SZ a JV části oblasti. V souvislosti s charakteristikami lesů v povodí je rozhodující hodnocení hydrické a půdoochranné funkce.
A.1.7.3. Hydrická funkce lesaTato funkce představuje vliv lesa na složky oběhu vody a její kvalitu. Funkční kritéria jsou zastoupena hodnocením typu vodního režimu, hydraulické vodivosti půd, retenční vodní kapacity s vazbou na granulometrické vlastnosti. Na základě uvedených charakteristik lesních ekosystémů lze konstatovat, že na úrovni potenciálních možností je potenciál hydrické funkce vysoký, v oblasti flyše až mimořádný. Vzhledem k současné druhové skladbě a zdravotnímu ohrožení je reálná hydrická funkce spíše jen na průměrné úrovni.
A.1.7.4. Půdoochranná funkcePředstavuje schopnost odolnosti lesních půd proti erozi. V oblasti těžby dřeva je to odolnost lesního ekotopu čelit těžebně dopravní erozi, definované jako objem půdy přemístěné těžbou, soustřeďováním dřeva působením dopravního prostředku a jeho nákladem. Kritéria vyhodnocení této funkce se opírají o klasifikaci terénního a technologického typu, erozního faktoru, erodovatelnosti a únosnosti půd. Potenciální odolnost půd v oblasti povodí celkově je sice vysoká až mimořádná, reálná odolnost vzhledem ke stavu lesních porostů pak ve značném rozsahu spíše ale jen průměrná.
A.1.7.5. ZhodnoceníLesnatost povodí je s 38,5 % plochy lesa nad celostátním průměrem a patří k nejvyšším v ČR. Prostorově je však fragmentace lesů nevyrovnaná, kdy komplexy lesů v části Hrubého a Nízkého Jeseníku i Beskyd kontrastují s méně lesnatými částmi Slezské nížiny a Hornomoravského úvalu. Pro plnění funkcí lesa je limitující stupeň ekologické stability lesních ekosystémů. Na základě analýz stupně přirozenosti, věkové struktury a zdravotního stavu porostů není tento stav příliš příznivý a lze konstatovat, že schopnost porostů vyrovnat se s extrémními situacemi je nízká. Zejména rozsah poškození porostů spárkatou zvěří je alarmující. Co do průmětu tohoto stavu do hydrické funkce lesa je míra ovlivnění těžko numericky kvantifikovatelná a celkově tento stav plyne z širší hospodářské politiky na úseku obhospodařování lesů v ČR. Případné změny tendencí obhospodařování, včetně snížení rozšíření spárkaté zvěře, které vede k poškozování porostů, jsou otázkou dlouhodobějšího vývoje a časově přesahují rámec prvního období plánování v oblasti vod. Přílohy:
A.1.8. Klimatické poměry
A.1.8.1. Všeobecné klimatologické charakteristikyV celém povodí Odry jsou zahrnuty klimatické oblasti mírně teplé a oblasti chladné (dle E.Quitta, 1971). Tab. A.1.11 Charakteristiky klimatických oblastí Budeme-li hodnotit oblast povodí Odry podle jejich dílčích povodí, tak
A.1.8.2. Srážkové poměryPrůměrný dlouhodobý úhrn srážek za období 1961 – 1990 (toto třicetileté období bylo zvoleno Světovou meteorologickou organizací – WMO – za standardní klimatologické období) činí pro oblast povodí Odry 818,1 mm. Maximální dlouhodobý roční úhrn srážek je 1390 mm, a to na stanici Lysá hora. Minimální dlouhodobý roční úhrn srážek je 557 mm, a to v oblasti dešťového stínu na Opavsku - stanice Litultovice. V dlouhodobém průměru je srážkově nejbohatší měsíc červen s úhrnem srážek 113,8 mm, na srážky nejchudší je měsíc leden s dlouhodobým úhrnem srážek 43,8 mm. Maximální výška sněhové pokrývky byla zaznamenána dne 28. 3. 1976 o výšce 292 cm na stanici Praděd, ještě v květnu byla celková výška sněhové pokrývky na Pradědu 55 cm. První sníh za dlouhodobé období napadl na Lysé hoře 8. 9. 1971 o výšce 4 cm. Maximální výška nového sněhu napadla 28. 1. 1976 o výšce 63 cm na stanici Čeladná, na Lysé hoře napadlo ještě 29.5.1966 50 cm nového sněhu. Průměrné roční úhrny srážek v oblasti povodí Odry jsou znázorněny na mapě MA 1.8a.
A.1.8.3. Teplotní poměryPrůměrná dlouhodobá roční teplota vzduchu v oblasti je 7,1 °C, nejchladnějším měsícem je leden, s průměrnou dlouhodobou teplotou vzduchu –3,1 °C, nejteplejším měsícem je červenec, s průměrnou dlouhodobou teplotou vzduchu 16,3 °C. Absolutní maximální teplota vzduchu za dlouhodobé období byla naměřena na stanici Javorník 27. 7. 1983 a to 37,0 °C, absolutní minimální teplota vzduchu za dlouhodobé období byla –32,8 °C a byla zaznamenána dne 13. 1. 1987 na stanici Rejvíz. Průměrné dlouhodobé roční teploty vzduchu v oblasti povodí Odry pro období 1992 - 2003 zachycuje tabulka A.1.12 a mapa MA 1.8b. Tab. A.1.12 Klimatologické charakteristiky pro oblast povodí Odry – období 1992 - 2003 Přílohy:
A.1.9. Sídelní strukturaStatistická data prezentovaná v podkapitolách A.1.9 a A.1.10 byla získána z Českého statistického úřadu (Statistické ročenky krajů 2006) a jsou platná k 31.12.2005. Oblast povodí Odry zasahuje v České republice do 2 krajů – do kraje Moravskoslezského a do kraje Olomouckého. V kraji Moravskoslezském oblast povodí Odry zasahuje do správních obvodů 22 obcí s rozšířenou působností, a to Bílovce, Bohumína, Bruntálu, Českého Těšína, Frenštátu pod Radhoštěm, Frýdku-Místku, Frýdlantu nad Ostravicí, Havířova, Hlučína, Jablunkova, Karviné, Kopřivnice, Kravař, Krnova, Nového Jičína, Oder, Opavy, Orlové, Ostravy, Rýmařova, Třince a Vítkova. V kraji Olomouckém zasahuje do správních obvodů 4 obcí s rozšířenou působností, a to Hranic, Jeseníku, Šternberka a Olomouce (vojenský újezd Libavá). Celkový počet obyvatel v povodí Odry v ČR činí 1 293 869, střední hustota osídlení je 212 obyvatel na 1 km2, to je výrazně více než celostátní průměr 130 obyvatel na 1 km2. Průměrná hustota ve městech je 526 obyvatel, na vesnicích 69 obyvatel na 1 km2. V produktivním věku je celkem 926 928 obyvatel, tj. 72 %. V povodí je celkem 322 obcí, z toho 42 měst. Malých obcí do 500 obyvatel je celkem 79, žije v nich 1,89 % celkového obyvatelstva povodí, od 0 do 1 000 obyvatel pak 164 obcí s 6,66 % obyvatel a od 0 do 2 000 obyvatel pak 244 obcí s 201 123 obyvatel, což je 15,54 % celkového obyvatelstva povodí. Přehled osídlení v oblasti povodí Odry je přehledně zpracován v tabulce A.1.13. Tab. A.1.13 Přehled osídlení obcí v povodí Odry Mapa MA 1.9a znázorňuje přehled hustoty obyvatelstva. Obr. 1.1 Graf přehledu velikostních skupin obcí v oblasti povodí Odry Převážná část obyvatel - celkem 84,46 % - žije v obcích nad 2000 obyvatel a ve městech. Ve městech nad 10 000 obyvatel žije 64,76 % obyvatel. Největším městem je Ostrava s 310 078 obyvateli, následuje Havířov s 84 427 obyvateli, Karviná s 63 385 obyvateli, dále Frýdek-Místek s 59 682 obyvateli a Opava s 59 426 obyvateli. Nejhustěji osídlená je východní a severovýchodní část povodí, a to Ostravsko a Karvinsko, následuje Frýdecko-Místecko, Opavsko a Novojičínsko. Nejméně osídlené jsou horské oblasti Jeseníků a Beskyd, dále je nejméně osídleno okolí Javorníku, Bruntálu a Krnova. Průměrný počet obyvatel na 1 obec je zde 3 924 obyvatel. Migrace i přirozený přírůstek obyvatelstva jsou uvedeny v tabulce A.1.14. Z této tabulky je zřejmý celkový úbytek obyvatelstva v povodí Odry, který v položce přirozený přírůstek na 1 000 obyvatel činí - 0,7, což je více než celostátní průměr, který je - 0,3. Migrace, tj. přírůstek přistěhováním na 1 000 obyvatel, je v oblasti -1,9, přičemž aktuální celostátní hodnota je +1,2. Tab. A.1.14 Přehled obyvatelstva v oblasti povodí Odry Přílohy:
A.1.10. Hospodářské poměry
A.1.10.1. PrůmyslPrůmysl v oblasti povodí Odry je soustředěn zejména v severovýchodní části, a to buď přímo ve velkých městech jako je Ostrava, Bohumín, Orlová, Havířov, Karviná, Frýdek-Místek, Český Těšín, Opava, Krnov, Nový Jičín, Příbor a Kopřivnice, nebo v jejich okolí. Dominantním průmyslovým městem z hlediska počtu podniků a průměrné měsíční mzdy je Ostrava, jak vyplývá z tabulky A.1.15. Tab. A.1.15 Počet podniků, ekonomických subjektů a mzdy Hlavním průmyslovým odvětvím v oblasti, a to jak z hlediska počtu zaměstnanců, tak z hlediska tržeb, je dle odvětvové klasifikace odvětvových činností (OKEČ) zpracovatelský průmysl, ve kterém dominuje výroba kovů a kovodělných výrobků. Mezi největší podniky patří TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a.s. a Arcelor Mittal Ostrava, a.s., které mají nad 10 000 zaměstnanců, dále VÍTKOVICE HOLDING a.s. s více jak 5 000 zaměstnanci, ŽDB group a.s. v Bohumíně, aj. Ze zpracovatelského průmyslu je významná výroba dopravních prostředků, kterou zajišťuje zejména firma ČKD Vagonka a.s. v Ostravě aj. Dalším důležitým odvětvím je dobývání energetických surovin – těžba uhlí s podniky OKD, a.s. (o.z. Důl Darkov, Důl Čs.armáda, Důl Lazy, Důl Paskov), které jsou členem koncernu KARBON INVEST, a.s., s počtem zaměstnanců vysoko nad 10 000. K významným odvětvím, zejména z hlediska tržeb, dále patří výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody a stavebnictví. Největší počet podniků v oblasti povodí Odry je evidován v odvětví obchodu a opravárenských služeb, následuje zpracovatelský průmysl jako celek a v tom na prvním místě hutnictví a strojírenství, dále výroba strojů a zařízení, průmysl potravinářský, dřevozpracující a papírenský. Rozvinuté je také stavebnictví a pohostinství s ubytováním. Z následující tabulky A.1.16 je zřejmá intenzita jednotlivých průmyslových odvětví. Tab. A.1.16 Průmysl v oblasti povodí Odry dle OKEČ1) - podniky nad 100 zaměstnanců Podle počtu zaměstnanců v průmyslu převažují malé a střední firmy do 100 zaměstnanců, kterých je celkem 30 525, což je 99 % všech registrovaných průmyslových subjektů. Firem od 100 zaměstnanců a více je 234. Tab. A.1.17 Ekonomické subjekty dle počtu zaměstnanců a vybraných právních forem v oblasti povodí Odry1)
A.1.10.2. ZemědělstvíZemědělská půda tvoří 49,51 % plochy oblasti povodí Odry a z toho orná půda je na 31,57 % plochy povodí. Tab. A.1.18 Struktura zemědělské půdy v oblasti povodí Odry1) V rámci oblasti je registrováno celkem 3 755 zemědělských podniků, přičemž v podnicích s více jak 20 zaměstnanců pracuje 7 288 zaměstnanců. Výměru nejvýznamnějších pěstovaných plodin shrnuje následující tabulka A.1.19. Tab. A.1.19 Nejvýznamnější pěstované plodiny v oblasti povodí Odry2) Živočišná výroba a počty chovaných zvířat v oblasti povodí Odry jsou uvedeny v tabulce A.1.20. Tab. A.1.20 Živočišná výroba v oblasti povodí Odry2) Tato zvířata vyprodukují ročně 1 milión tun hnoje.
A.1.10.3. Lesní hospodářstvíNejvětší lesnatost je v horských oblastech Jeseníků a Beskyd. V okrese Jeseník je zalesněno 59,32 % z celkové rozlohy okresu, v okrese Frýdek-Místek 49,38 % a v okrese Bruntál 45,5 %. Problematika lesních poměrů v oblasti povodí Odry je podrobněji popsána v kapitole A.1.7. Tab. A.1.21 Údaje o lesích v oblasti povodí Odry
A.1.10.4. Dopravní infrastrukturaCelková délka silniční sítě v oblasti povodí Odry je 1 535,7 km, hustota silniční sítě je 0,21 km.km2. Délka železniční sítě je 664,7 km, hustota železnic je 0,09 km.km2. Z letecké dopravy je nejvýznamnější letiště v Mošnově. Vliv dopravní infrastruktury na jakost vod nebyl doposud systematicky zkoumán, ale nepředpokládá se významné ovlivnění. Podle znalosti hustoty silniční i železniční sítě lze předpokládat, že tento vliv bude lokální, a to zejména v místech uzlů dálniční sítě. Zde dochází k soustředěnému odvádění splachů a dešťových vod a jejich zaústění do recipientu, které může jakost vody sezónně ovlivňovat. Ochrana těchto lokalit je ošetřena výstavbou retenčních nádrží, případně odlučovačů ropných látek. Tab. A.1.22 Členění dopravní infrastruktury v oblasti povodí Odry
A.1.10.5. EnergetikaVýrobu elektřiny v oblasti povodí Odry zajišťují tepelné elektrárny, vodní elektrárny na vodních nádržích a na vodních tocích (ve třídě tzv. malých vodních elektráren – MVE) a také podnikové elektrárny. Tab. A.1.23 Přehled elektráren v oblasti povodí Odry Dále jsou zde malé vodní elektrárny MVE u jezů, stupňů a na náhonech, a to převážně na vodních tocích ve správě Povodí Odry, s.p. Provozovateli těchto MVE jsou jak právnické, tak fyzické osoby. Celkem je v oblasti povodí Odry v provozu 78 MVE (turbín) s instalovaným výkonem 13 100 kW. Lokalizace MVE na tocích je uvedena v tabulce A.1.24. Tab. A.1.24 MVE na tocích v oblasti povodí Odry Do energetické sítě přispívají také závodní elektrárny ve velkých podnicích, které vyrábějí energii hlavně pro svůj provoz a přebytky dodávají do distribuční sítě. Jedná se o podniky jako ŽDB,a.s., Energetika Vítkovice,a.s., Válcovny plechu BESS,a.s., SLEZAN Frýdek-Místek, a.s., ENERGETIKA TŘINEC,a.s. aj.
A.1.10.6. RekreacePřehled regionální struktury ubytovacích zařízení je uveden v tabulce A.1.25, seznam rekreačních oblastí podle vyhlášky č. 159/2003 Sb., kterou se stanoví povrchové vody využívané ke koupání osob, ve znění vyhlášek č. 168/2006 Sb. a č. 152/2008 Sb. je uveden v tabulce A.1.26. Tab. A.1.25 Regionální struktura ubytovacích zařízení v oblasti povodí Odry1) Tab. A.1.26 Koupací místa v oblasti povodí Odry – kraj Moravskoslezský (MSK) V Olomouckém kraji nejsou registrována žádná koupací místa významnějšího rozsahu.
A.1.10.7. Nebezpečné látkyV průmyslové oblasti Ostravska (MSK) se vyskytují provozovatelé, kteří při své výrobě nakládají s nebezpečnými látkami. Následující tabulka A.1.27 je zpracována podle „SMĚRNICE RADY 96/82/ES ze dne 9.prosince 1996 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek“. Tab. A.1.27 Seznam potenciálních bodových zdrojů havarijního znečištění v povodí řeky Odry (správní jednotka Moravskoslezský a Olomoucký kraj)
A.1.11. Využití ploch v oblasti povodíCelková plocha oblasti povodí Odry je 6 252 km2 (625 200 ha). Uměle přetvořené povrchy (městská zástavba, průmysl, doprava) se nacházejí na ploše celkem 51 226 ha, která představuje 8,20 % z celkové plochy povodí. Doly, skládky a staveniště jsou situovány na rozloze 2 508 ha, tj. na 0,40 %. Převážnou část plochy povodí Odry tvoří zemědělská půda a lesy. Rozloha zemědělské půdy v povodí je 309 511 ha, tj. 49,51 % z celkové plochy povodí. Orné půdy je celkem 197 382 ha, tj. 31,57 % z celkové plochy povodí a 63,77 % z celkové výměry zemědělské půdy, což je méně než činí celostátní průměr (72 %). Pro srovnání v Evropské unii je průměrně 53,3 % orné půdy z celkové zemědělské půdy, v Rakousku je to 40,2 %, na Slovensku 60,6 % a v Německu 67,9 %. Sady a zahrady jsou rozloženy na ploše 19 732 ha, což představuje 6,37 % plochy zemědělské půdy. Travních porostů, do kterých patří louky a pastviny, je celkem 92 301 ha, tj. 29,82 % zemědělské půdy a 14,76 % plochy povodí. Rozloha lesů a polopřírodní vegetace činí na 248 068 ha, což je 39,69 % z celkové plochy povodí. Převažují zde lesy jehličnaté, které zabírají 134 840 ha půdy, tj. 54,36 % z celkové plochy lesů. Z hlediska vlivu na kvalitu půd, zasakovacích schopností půd a zvyšování retence vody v povodí jsou žádoucí lesy smíšené, kterých je celkem 66 299 ha, tj. 26,73 % z celkové rozlohy lesů, a dále lesy listnaté, kterých je 14 718 ha, tj. 5,93 % ploch z celkové výměry lesů. Střídající se lesy a křoviny jsou na ploše 32 211 ha, tj. 12,98 % ploch z celkové výměry lesů. Lesy jsou situovány na ploše 221 249 ha plochy, tj. na 35,3 % plochy povodí. Mokřady se vyskytují na ploše 491 ha, tj. 0,08 % plochy, a vodní plochy zabírají 3 813 ha, tj. 0,61 % plochy povodí. Údaje o využití ploch byly čerpány z informací Českého statistického úřadu. Využití území k roku 2000 dle databáze Corine znázorňuje mapa MA 1.11. Tab. A.1.28 Přehled využití ploch oblasti povodí Odry Tab. A.1.29 Výměra zemědělské půdy Tab. A.1.30 Výměra lesní půdy Přílohy:
A.1.12. Kulturně historické a technické památkyZnalost o kulturně historických a technických památkách může být užitečná v rámci návrhu sestavy plánu opatření nebo pro zvažování vodohospodářských postupů a správné praxe. Strukturu kulturně historických a technických památek lze podle typu ochrany rozdělit na:
Pro oblast povodí Odry udávají přehled podle lokalizace památek (kraj, okres, sídelní útvar, část obce, ulice, náměstí, číslo popisné), podle jejich charakteru a podle data zapsání či stavu prohlášení následující tabulky. Tabulka A.1.31 uvádí jednotlivé památky, tabulka A.1.32 památky podle typu ochrany. Uváděny jsou památky přímo spojené s vodním prostředím. Tab. A.1.31 Přehled kulturně historických a technických památek Tab. A.1.32 Národní kulturní památky, městské památkové zóny podle typu ochrany
A.1.13. Chráněná území ochrany přírody a krajinyZaměření a rozsah ochrany přírody vymezuje v České republice zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, společně se zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách, v platném znění. Podle § 14 zákona o ochraně přírody a krajiny jsou vymezeny kategorie zvláště chráněných území, což jsou území přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná. Kategorie zvláště chráněných území jsou:
K zajištění ochrany zvláště chráněných území před rušivými vlivy z okolí bývají pro ně vyhlášena ochranná pásma, ve kterých lze vymezit činnosti a zásahy, které jsou vázány na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody. Ochranné pásmo vyhlašuje orgán, který zvláště chráněné území vyhlásil. Pokud se ochranné pásmo národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace nebo přírodní památky, nevyhlásí, je jím území do vzdálenosti 50 m od hranic zvláště chráněného území. Ke stavební činnosti, terénním a vodohospodářským úpravám, k použití chemických prostředků, změnám kultury pozemku a ke stanovení způsobu hospodaření v lesích v ochranném pásmu je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Pro zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany ve zvláště chráněném území a na zabezpečení zvláště chráněného území před nepříznivými vlivy okolí v jeho ochranném pásmu se ustavuje plán péče o zvláště chráněné území a jeho ochranné pásmo. Jde o odborný a koncepční dokument ochrany přírody, který na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zvláště chráněného území navrhuje opatření. Plán péče slouží jako podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů a pro rozhodování orgánů ochrany přírody. Pro fyzické ani právnické osoby není závazný. Zpracování plánu péče zajišťuje orgán ochrany přírody příslušný k vyhlášení zvláště chráněného území.
A.1.13.1. Natura 2000Natura 2000 je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat přírodní stanoviště a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. Na území České republiky je Natura 2000 tvořena ptačími oblastmi a evropsky významnými lokalitami, které požívají smluvní ochranu nebo jsou chráněny jako zvláště chráněné území. Natura 2000 je soustava lokalit, chránících nejvíce ohrožené druhy rostlin, živočichů a přírodní stanoviště na území Evropské unie podle:
Na základě Směrnice o stanovištích je Evropa pro účely Natury 2000 rozdělena do 9 biogeografických oblastí, Česká republika zasahuje do dvou oblastí – panonské a kontinentální. Cílem je ochrana biologické rozmanitosti zachováním nejhodnotnějších přírodních lokalit a nejohroženějších druhů rostlin a živočichů v ČR a v Evropě. Soustava Natura 2000 by měla zajistit trvalou péči o nejhodnotnější území i v ČR. Jedná se o soustavu chráněných území, která zahrnují jednak tzv. Ptačí oblasti, jednak Evropsky významné lokality. Biogeografické oblasti: Oblast povodí Odry spadá do kontinentální biogeografické oblasti., jejíž hranice v ČR budou stanoveny nařízením vlády. Ptačí oblasti: V oblasti povodí je nařízením vlády ČR vyhlášeno 5 ptačích oblastí. Tab. A.1.33 Vyhlášené ptačí oblasti v povodí Odry Evropsky významné lokality: Vymezením těchto lokalit se mají chránit přírodní stanoviště, volně žijící živočichové a planě rostoucí rostliny podle Směrnice o stanovištích. Národní seznam těchto lokalit stanovila vláda nařízením č. 132/2005 Sb. Některé tyto lokality se překrývají s dosavadními národními parky, chráněnými oblastmi nebo ptačími oblastmi. Přehled evropsky významných lokalit s vazbou na vodní prostředí zařazené do Registru k 31.10.2006 v oblasti povodí Odry je shrnut v kapitole A.2.3 v tabulce A.2.11. Přehledné zobrazení evropsky významných lokalit s vazbou na vody v oblasti povodí Odry je na mapě MA 2.3d.
A.1.13.2. Chráněná územíV oblasti povodí Odry jsou také vyhlášena Zvláště chráněná území a to ve smyslu zákona o ochraně přírody č. 114/1992 Sb. Do velkoplošných chráněných území patří tři chráněné krajinné oblasti (CHKO). Chráněná krajinná oblast Poodří je celou plochou v oblasti povodí Odry, CHKO Beskydy a CHKO Jeseníky zasahují do ní jen částečně. Jejich další část spadají do povodí Moravy. Přehled těchto velkoplošných chráněných území je uveden v tabulce A.1.34. Tab. A.1.34 Velkoplošná chráněná území v oblasti povodí Odry Další maloplošná chráněná území, do kterých patří národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP) jsou ještě vyhlášená i v ostatních částech povodí Odry. Podrobné informace o jednotlivých chráněných územích ochrany přírody a krajiny jsou uvedeny na internetové stránce http://drusop.nature.cz, která je spravována Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. V oblasti povodí Odry jsou dále vyhlášena Chráněná území přirozené akumulace vod (CHOPAV), a to CHOPAV Beskydy, CHOPAV Jeseníky a CHOPAV Jablunkovsko. Území byla vyhlášena Nařízením vlády č. 40/1978 Sb. Na mapě MA 1.13 jsou znázorněna chráněná území ochrany přírody a krajiny na území oblasti povodí Odry. Přílohy: |
|||||
![Současná druhová skladba [%]:](obrazky/img_a_1_6d.gif)
![Tab. A.1.7 Srovnání současné, přirozené a polyfunkční druhové skladby [%]](obrazky/ta_a_1_7.gif)
