Povodeň v roce 1997 se stala prubířským kamenem vegetačního doprovodu vodních toků v Povodí Odry. V porostech, zejména stromy, byly v některých případech příčinou poškození podélného břehového opevnění a v konečném důsledku pak zatarasení průtočného profilu. S odstupem času lze konstatovat, že k primárnímu narušení porostů došlo tam, kde nebyla prováděna systematická a cílená údržba, dále pak v porostech, v nichž byly stromy přestárlé nebo odumí­rající a v neposlední řadě byly poškozeny porosty s nevhodnou druhovou skladbou dřevin.

Takový stav vegetačního doprovodu vodních toků se však stal „status quo“ při hodnocení ekologicky nebo esteticky hodnotné části krajiny orgány ochrany přírody. Případné následné zásahy do takového vegetačního doprovodu nebo samotného toku jsou pak hodnoceny jako těžké zásahy do životního prostředí potažmo do biotopu živočichů i rostlin vázaných na toto prostředí. Povodeň však prokázala, že takto zanedbaný nebo nevhodný vegetační doprovod měl značný vliv na průběh povodně.

Typickým příkladem byly velké vývraty a následné poškození břehů v alejových (jednořadových) výsadbách podél řeky Odry v CHKO Poodří, podél řeky Opavice před soutokem s řekou Opavou v Krnově a v pravobřežní trati řeky Ostravice před soutokem s Odrou. V těchto případech byly příčinou nevhodné stromy – topoly kanadské.

Podobný, ale svým rozsahem katastrofální, byl dopad odplavených smrkových lesních kultur vysázených v inundačním území řeky Opavy u Vrbna p. Pradědem a Karlovic, kdy odplavené stromy těchto porostů vytvořily bariery na příčných stavbách přes řeku.

Postupem času, tak jak to umožňují finanční možnosti správce toku a kapacity stavebních organizací, jsou koryta toků uváděna do souladu s projektovanými parametry a činěna opatření k ochraně přilehlého území a majetku občanů. Řeky opětovně začínají plnit poslání recipientu povrchových vod z krajiny. Současně je nutné na mnoha úsecích vodních toků vegetační doprovod zrekonstruovat nebo zcela obnovit. Odpovědní pracovníci správy povodí si tuto sku­tečnost uvědomili a proto se začali zajímat jakou druhovou skladbu by porosty vegetačního doprovodu vodních toků měly mít. K tomuto účelu státní pod­nik Povodí Odry objednal mapování doprovodné vegetace vodních toků u Ústavu botaniky, dendrologie a ta­xonomie Lesnické a dřevařské fakulty Masarykovy univer­zity v Brně v roce 1998. Elaboráty geobiocenologických map, které jsou výstupem zmíněného mapování, slouží jako podkladové studie k  zásahům do těchto porostů, buď výchovnou probírkou, odstraňováním starých a nakloněných stromů nebo při nové výsadbě porostů. Takový vegetační doprovod pak může začít časem plně fungovat jako biokoridor pro migraci živočichů nebo významný krajinný prvek.

Biokoridor – tento ekologický „terminus technicus“, kterým se označuje ekologicky významný segment krajiny, se však pro správce toků stal noční můrou.

Proč? 

Společně s dalším pojmem – významný krajinný prvek, se staly  „mocnou pákou“ v prosazování zájmů orgánů ochrany přírody a Občanských sdružení angažujících se na tomto poli, ve správních řízeních posuzujících závažnost zásahu do přírodního prostředí.

Za oběma pojmy – biokoridor a významný krajinný prvek  je nutné si představit ekologicky nebo esteticky hodnotnou část krajiny přispívající k její stabilitě. Biokoridor se vyznačuje navíc protáhlým tvarem, a tím se stává spojnicí mezi dvěma  ekologicky významnými segmenty v krajině – biocentry. Současně slouží pro migraci organizmů schopných aktivního pohybu, ale rovněž jako útočiště druhů, jejichž akční rádius je značně omezen.

Vzhledem k této skutečnosti je nutné na zmíněný segment přírody nahlížet nejméně ze dvou aspektů.

Význam prvního aspektu tkví v jeho ekologické hodnotě spočívající ve velké rozmanitosti biotopu, který je vhodný pro osídlení nejširší škálou biologických druhů - rostlin i živočichů. Takový pohled na významný krajinný prvek či biokoridor je uspokojivě naplněn tehdy, když zde rostoucí porosty jsou věkově i druhově rozmanité, když se zde nachází staré stromy ve stádiu rozpadu vedle perspektivních jedinců z náletů nebo pařezoviny, když je podrost tvořen spletí těžko prostupných keřů a bylin. Zkrátka v úzkém pruhu doprovodné vegetace vodního toku - stromy, keře i bylinné patro tvoří bez ladu a skladu - jednoduše „roští“. Koryto vodního toku pak vynutím trasy připomíná spíše neupravený tok. V korytě jsou nánosy štěrků a bahna a u břehů nátrže s tůněmi. Takto by mohl vypadat významný krajinný prvek jako biokoridor ve volné krajině, na úseku vodního toku, který není upraven vodními díly. Těmto kritériím vyhovují mnohé úseky vodních toků v Povodí Odry tekoucí volnou krajinou – extravilánem.  I zde by však neměl být opomenut určitý řád sestávající jednak z požadavků správce toku na případnou údržbu koryta a břehů vodního toku a současně respektovány výstupy geobiocenologického mapování s ohledem na druhovou skladbu stromů i keřů vegetačního doprovodu vodních toků.

Význam druhého aspektu tkví v posouzení estetické hodnoty posuzovaného segmentu krajiny. Zde je prostor pro uplatnění krajinářské a sadovnické erudice posuzovatele. Doprovodná vegetace vodních toků protékajících intravilánem měst – v městských tratích, je významným krajinným prvkem plnícím funkci biokoridoru, který však tuto svou funkci plní rovněž jako prvek estetický, jenž je nutno harmonizovat s okolním urbanistickým, sadovnickým nebo krajinářským prvkem. Správci toků chtějí takové úseky toků, uvést do souladu i s tímto pohledem, totiž estetickým působením významného krajinného prvku a přitom nenarušit jeho kontinuum jako biokoridoru a současně zachovat jeho vodohospodářské parametry. Jako bylinné patro je zde možno uplatnit intenzivně udržovaný travní porost. V keřovém a stromovém patře pak rozvolněné porosty, sestávající nikoliv pouze z druhů doporučených výstupy geobiocenologického mapování, ale rovněž vhodně harmonizující s přilehlou vegetací volné krajiny nebo urbanistických celků. Výsledkem je pak plynulé rozšíření existujícího esteticky hodnotného sadovnícky nebo krajinářsky upraveného prvku o plochy podél vodního toku, které navíc neposkytují příležitost ke tvorbě černých skládek odpadů.

Vyjít vstříc a současně vnést náležitý řád do péče o vegetační doprovod vodních toků podepřený ustanovením v zákonech o vodách a ochraně přírody, se jeví jako vhodná základna k nalezení společného jazyka s orgány ochrany přírody. Tyto porosty však musí být posuzovány a následně udržovány podle zásad, které plně a rozumně využívají pravidla stanovená příslušnými zákony. 

Vždyť vodní tok a jeho niva, které jsou dle zákona o ochraně přírody a krajiny deklarovány jako významný krajinný prvek a liniový prvek územního systému ekologické stability - biokoridor, jsou současně i krajinotvorným a esteticky hodnotným sadovnickým dílem dotvářejícím přiléhající urbanistické celky. Pravidla, která státní podnik Povodí Odry v této oblasti své činnosti hodlá uplatňovat, by se mohla stát vyváženou „normou“ vodohospodářských zájmů a zájmů ochrany přírody. Uplatnění řádu, který přihlíží jak k ochraně přirozeného biotopu živočichů a rostlin, tak i k estetické hodnotě posuzovaných segmentů krajiny a současně bere v úvahu vodohospodářské a celospolečenské požadavky na ochranu majetku a životů obyvatel,  je přáním nás všech.

 provozní odbor, Ing. Suchoň