O p a v a

říční km 0,000 - 109,345

 Obsah :
 
1. Rámcová charakteristika přírodních a socioekonomických podmínek
2. Přehled ekologicky významných segmentů krajiny
3. Přehled významných stromů
4. Přehled výskytu chráněných živočichů (ryb, mihulovců, ptáků, savců, korýšů a měkkýšů)
 

Zpracovali :
Antonín Buček, Ing., Csc.
Jan Štykar, Ing., Dr.
Petr Maděra, Ing., Dr.
Jan Klečka, Mgr.
Zdeněk Hrubý, Ing.
Bohumír Lojkásek, RNDr., Doc., CSc.
Zdeněk Ďuriš, RNDr., Doc., CSc.
 
Brno 1999
Ostrava 2004
Ostrava 2006

Řeka Opava byla mapována v celé délce 109 km od vzniku soutokem Černé a Střední Opavy ve Vrbně pod Pradědem v nadmořské výšce 540 m až po ústí do Odry v Ostravě v nadmořské výšce 210 m. Plocha povodí činí 2088 km², směrem po toku se střídají oblasti vodnosti od velmi vodné po nejméně vodnou, retenční schopnost je malá a velmi malá, odtok středně až silně rozkolísaný, koeficient odtoku se snižuje z dosti vysokého na střední a nízký. Průměrný průtok u ústí činí 15,01 m³.s^-1.

V horní části toku, v úseku Vrbno pod Pradědem- Krnov řeka protéká v hlubokém údolním zářezu plochou vrchovinou Nízkého Jeseníku, tvořenou převážně  spodnokarbonskými břidlicemi, drobami a místy i slepenci. Z půdních typů zde převažují kyselé a silně kyselé kambizemě. Makroklimatické podmínky charakterizuje směrem po toku postupné oteplování, vyjádřené příslušností nejprve k chladné klimatické oblasti CH 7, přecházející pod Širokou Nivou do mírně teplé oblasti MT 2 a nad Krnovem až do oblasti MT 7. Mezoklimaticky se jedná o inverzní polohu se sníženou teplotou a zvýšenou vlhkostí vzduchu. Údolní dno se postupně snižuje z 540 m n.m. ve Vrbně na 310 m n.m. v Krnově.

Biogeograficky náleží úsek od Vrbna po Zátor do Nízkojesenického bioregionu, který se vyznačuje převahou 4.bukového a 5.jedlobukového vegetačního stupně. V říční nivě Opavy převládají skupiny typů geobiocénů javorové jasanové olšiny vyššího stupně (Fraxini-alneta aceris superiora) a jasanové olšiny vyššího stupně (Fraxini-alneta superiora). Na štěrkových lavicích, vzniklých po povodni v roce 1977 se vyvíjejí iniciální sukcesní stádia vrbin vrby křehké vyššího stupně s charakteristicky vysokým zastoupením olše šedé (Alnus incana).  Úsek od Zátoru po Krnov náleží do Krnovského bioregionu, kde převažují geobiocenózy 3.dubobukového vegetačního stupně. V říční nivě Opavy se v tomto úseku střídají javorové jasanové olšiny nižšího stupně (Fraxini-alneta aceris inferiora) a jasanové olšiny nižšího stupně (Fraxini-alneta inferiora). Hranice vegetačních stupňů není ostrá, má difúzní, přechodný charakter. V úseku Brantice-Zátor přechází 3.vegetační stupeň Opava 3 do 4.stupně Opava 4, nástup 5.vegetačního stupně Opava 5 v úseku Pocheň-Karlovice je indikován výskytem montánních druhů, např. zimolezu černého (Lonicera nigra).

V úseku Vrbno-Krnov protéká řeka Opava zemědělsko-lesní krajinou s převahou smrkových monokultur, osídlenou až od období raně středověké kolonizace. Okraje říční nivy a pomístně i vlastní niva jsou ovlivněny komunikacemi a venkovskou zástavbou. Mezi Karlovicemi a Širokou nivou je povrch údolní nivy místy členitý, neboť je tvořen sejpy, které zde zůstaly po středověké těžbě zlata. Sejpy jsou většinou zalesněny smrkovými porosty, do nichž postupně pronikají dřeviny přirozené skladby, především buk a jedle. V jejich podrostu se vyskytují zajímavé kombinace v oblasti jinak vzácných mezotrofních, heminitrofilních až eutrofně-bazifilních druhů (např. Aconitum lycoctonum).

V oblasti Krnova se ráz krajiny výrazně mění. Řeka Opava zde opouští Nízký Jeseník a s ním i geomorfologickou provincii Česká vysočina a přechází do geomorfologického celku Opavská pahorkatina, náležejícího do Slezské nížiny. Plochý periglaciální reliéf Opavské pahorkatiny je budován kvartérními, převážně pleistocenními sedimenty kontinentálního zalednění, na povrchu jsou často překryvy sprašových hlín. Řeka Opa je osou geomorfologického okrsku Opavsko-moravická niva, který tvoří protáhlá rovina na mladopleistocenních a holocenních sedimentech, tvořená až 2 km širokou říční nivou s meandrujícím tokem a četnými zbytky starých říčních ramen. Převládajícím půdním typem jsou zrnitostně těžší velmi hluboké glejové fluvizemě, důležité jsou ostrůvky slatinných organozemí, z nichž nejrozsáhlejší je v blízkosti Úvalna. Klimaticky se jedná o mírně teplé oblasti MT 9 a především MT l0. Díky návaznosti na polské roviny se zde projevuje zvýšená kontinentalita, území leží v mírném srážkovém stínu Jeseníků ( průměrný roční úhrn srážek v Opavě činí 640 mm).

Řeka Opava od Krnova až po ústí protéká Opavským biogeografickým regionem, který je součástí  Polonské biogeografické podprovincie, zasahující na území ČR jen okrajově. Ve fytogeografickém členění nebyl specifický polonský charakter území zohledněn, fytogeografický podokres Opavská pahorkatina je řazen do  fytogeografického obvodu České mezofytikum. Z hlediska vegetační stupňovitosti řadíme Opavsko-moravickou nivu do 3.dubobukového vegetačního stupně. V závislosti na hloubce hladiny podzemní vody a zrnitosti fluvizemí se střídají skupiny typů geobiocénu širokých údolních niv. Největší plochu zaujímají relativně nejsušší habrojilmové jaseniny vyššího stupně (Ulmi-fraxineta carpini superiora), dále se vyskytují  vlhčí dubové jaseniny vyššího stupně (Querci roboris- fraxineta superiora), na arenických fluvizemích pak topolojilmové jaseniny vyššího stupně (Ulmi-fraxineta populi superiora). Na nevyvinutých půdách štěrkopískových nánosů, většinou vzniklých při povodni roku 1997 se vyvíjejí společenstva vrbin vrby křehké nižšího stupně (Saliceta fragilis inferiora).

Počátek kultivace spadá do neolitu, území bylo zřejmě součástí pravěké ekumeny. V současné době převažuje zemědělská polní a lučně-polní krajina, lesní porosty se v nivě Opavy vyskytují ve zcela nepatrných ostrůvcích. Tím vzrůstá ekologický význam břehových a doprovodných porostů, neboť od Krnova po Opavu tvoří řeka Opava osu  navrženého regionálního biokoridoru, od Opavy po ústí je navrhován biokoridor nadregionální. Mezi Smolkovem a Hlučínem vznikly těžbou štěrkopísku v nivě Opavy rozsáhlé vodní plochy.   Území je hustě osídleno, ovšem venkovská i městská zástavba je lokalizována většinou mimo říční nivu, výjimku tvoří město Opava a zástavba na území Ostravy v oblasti ústí řeky Opavy do Odry. Mezi zvláště chráněná území v nivě Opavy patří PR Štěpán u Martinova, rybník s navazující mokřadní vegetací a přírodní památky Zábřežské louky a Úvalenské louky se slatinnými loukami a mokřadními olšinami.

Mapy TPE s vkreslenými typy geobiocénů doprovodné vegetace

Levý břeh:

úsek č. 5; tvoří EVSK z důvodu dobré zachovalosti a pestrosti přírodě blízkých lužních společenstev tří skupin typů geobiocénů na malé ploše. Jezírko je velmi cenným biotopem k rozmnožování obojživelníků a refugiem  mizející fauny a flóry slepých říčních ramen.

úsek č.12; Úsek tvoří EVSK z důvodu dobré zachovalosti pestré mozaiky přírodě blízkých lužních společenstev včetně tůní s význačným rostlinstvem a důležitým ekotopem pro rozmnožování obojživelníků.

úsek č. 21; V těsném sousedství současného koryta toku řeky oproti řkm 15,9 a 15,95 se nachází dokonale vytvořený starý mrtvý meandr dnes již oddělený 70-90 m pásem polí od dnešního toku. Toto rameno tvoří EVSK z důvodu zachování učebnicového příkladu přírodě blízkých ekosystémů lužních, mokřadních i vlastních vodních . Na vnější straně meandru 140 m dlouhý příkrý kdysi nárazový břeh -stg UFrc sup. = Ulmi-fraxineta carpini sup. = habrojilmové jaseniny 3.vs, se starým stromovým porostem olše lepkavá (Alnus glutinosa), vrba křehká (Salix fragilis), dub letní (Quercus robur) i topol černý (Populus nigra) téměř bez keřového patra. Podmáčená vnitřní strana meandru tvořená stg AlS sup. = Alni glutinosae-saliceta sup. =  olšové vrbiny 3.vs přecházející v poněkud sušší stg QFr sup. = Querci roboris-fraxineta sup. = dubové jaseniny 3.vs, je zarostlá mozaikou rozsáhlých křovin vrba popelavá (Salix cinerea), vrba košíkářská (Salix viminalis), olše lepkavá (Alnus glutinosa), vrba křehká (Salix fragilis), vrba nachová (Salix purpurea) a vrba trojmužná (Salix triandra) složitý nivní reliéf s mnoha vlhčími vpadlinami.   Vodní plocha je rozdělena mělkou zazemněnou šíjí na dvě tůně z nichž západní z nich je mnohonásobně menší a mělčí. z vodních makrofyt kromě rákos obecný (Phragmites australis) a orobinec úzkolistý (Typha angustifolia) vyskytuje i zevar vzpřímený (Sparganium erectum) a vzplývavý stulík žlutý (Nuphar luteum) - oba lokálně vzácné druhy. Tento meandr by si zasloužil i vyšší územní ochranu nejlépe jako přírodní památka.

úsek č.39; tvoří EVSK z důvodu dobré zachovalosti starých porostů přírodě blízkých lužních společenstev tvrdého luhu a výskytu regionálně vzácných druhů rostlin.

úsek č.41; tvoří EVSK na obou březích řeky Opavy z důvodu dobré zachovalosti pestré mozaiky  přírodě blízkých lužních společenstev. Nejcennější část tvoří část úseku 29,440-29,950 s mozaikou měkkého a tvrdého luhu s jezírky, který by si i zasloužil vyšší územní ochranu např. jako přírodní rezervace. Velmi cenné rozmnožiště obojživelníků, hnízdiště volavky popelavé (Ardea cinerea). Rozhodně se vyvarovat zásahů do koryta a ponechat tok přirozeným erozně akumulačním procesům.

úsek č.60; EVSK přirozeně meandrujícího koryta s hodnotným břehovým porostem.

úsek č.62;  vymezen EVSK přirozeného toku s hodnotným břehovým porostem.

úsek č.74; vymezen EVSK přirozeného koryta na úpatí skalnatého srázu s hodnotným břehovým porostem a doprovodnými společenstvy svahů.

ř.km 80,20 - 80,30; v sousedství toku vymezen EVSK uměle odříznutého meandru s mokřadními společenstvy. Přesto, že nebyl zjištěn výskyt významnějších druhů, lokalita má význam jako potenciální refugium mokřadní bioty.

úsek č.88; vymezen EVSK přirozeného koryta toku.

úsek č.89;  vymezen EVSK přirozeného koryta s pestrými stanovištními poměry.

úsek č.91; vymezen EVSK přirozeného koryta na úpatí skalnatého svahu s pestrými stanovištními poměry a hodnotnými doprovodnými společenstvy.

Pravý břeh:

úsek č. 7; tvoří EVSK z důvodu dobré zachovalosti přírodě blízkých lužních společenstev měkkého luhu s garancí přirozeného vývoje. Úsek neregulovat, neopevňovat, neprovádět žádné výsadby. Ponechat přirozenému vývoji.

úsek č.10; tvoří EVSK z důvodu dobré zachovalosti přírodě blízkých lužních společenstev v sukcesním procesu vytváření plnohodnotného měkkého luhu se zárodky luhu tvrdého. Navíc důležité hnízdiště ptactva.

úsek č.12; tvoří EVSK z důvodu dobré zachovalosti přírodě blízkých lužních společenstev, zejména mokřadních a přímo vodních společenstev volné hladiny. Zejména významnou zoologickou lokalitou představující v povodí ojedinělý biotop stojatých vod spojených z řekou nenahraditelný zejména pro tření ryb - důležité i z rybářského hlediska. Terestrická společenstva ponechat přirozenému vývoji - neprovádět výsadby ani jiné zásahy. Ponechat spojení toku s ramenem, vlastní rameno neprohlubovat ani nezasypávat; při zanesení ústí ramene plaveninami obnovit spojení zejména, aby ryby mohly volně proplouvat.

úsek č. 28; Celý bývalý meandr tvoří EVSK z důvodu pestré mozaiky dobře zachovalých přírodě blízkých lužních společenstev. Cenná lokalita pro přezimování  a rozmnožování obojživelníků a hnízdiště vodních ptáků.

úsek č. 32; tvoří EVSK z důvodu dobré zachovalosti biotopu dostatečně rozsáhlých zaplavovaných luk a ostrova se slepým ramenem s možností postupného návratu  přírodě blízkých lužních společenstev. Smrkovou monokulturu po zmýcení, či po jejím přirozeném rozpadu rekonstruovat nejlépe na společenstvo tvrdého luhu, nebo raději  ponechat přirozené sukcesi přes měkký luh k luhu tvrdému. Vyjma smrkové monokultury netěžit, neprořezávat ani nevysazovat dřeviny v EVSK - ponechat přirozenému vývoji. Zachovat volné ústí slepého ramene na ř.km 22,800 pro volné proplouvání ryb - cenná lokalita ke tření ryb stejně jako k rozmnožování obojživelníků. V celém úseku ani při narušení břehů neprovádět další regulace či opevňování břehů a ponechat přirozenému vývoji. Pouze při zazemnění  poloslepého ramene obnovit jeho hloubku alespoň na 1 m se zachováním pozvolných břehů.

úsek č.40; spoluvytváří s lépe zachovaným přírodě blízkým  ekosystémem na levém břehu ESVK, důvod ochrany: ve střední části alespoň úzký pás pravidelně zaplavovaných luk, zachovat přirozený charakter toku včetně přírodních procesů akumulace a vymílání sedimentů, nejdelší souvislý úsek toku s přírodě blízkým charakterem

úsek č.65; vymezen EVSK přirozeného toku s hodnotným břehovým porostem.

úsek č.70; vymezen EVSK přirozeného koryta s pestrými stanovištními poměry a navazujícího biotopu starého zazemněného koryta.

ř.km 65,20 - 65,40; plošně velký přírodě blízký segment stg AlS=Alni glutinosae-saliceta=olšové vrbiny, takovýto výskyt je poměrně vzácný.

úsek č.84, - staré rameno, je odděleno polem se zarovnaným povrchem od řeky, kolem břehové porosty, cenné

ř.km 83,90 - 84,40; lze vymezit jako EVSK z důvodu výskytu přírodě blízkých lesních společenstev stg FrAl=Fraxini alneta=jasanové olšiny s olše lepkavá (Alnus glutinosa), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a střemcha obecná (Padus avium). Bylo by vhodné zlikvidovat místy hojnou křídlatka. (Reynoutria sp).

úsek č.112; Celý úsek navrhuji za EVSK jako pokusná plocha primární sukcese lužních společenstev po naprosté destrukci povodní. Na km 106,3 spatřen skorec.

Levý břeh:

ř.km 2,68 - 2,68; na dva staré stromy dub letní (Quercus robur) s obvodem 3,6 m a 3,95 m, v bylinném podrostu se vyskytuje hojně hvězdnice virginská (Aster novi-belgii) nepůvodní druh s invazní tendencí

ř.km 5,80; nad ústím přítoku Jasénka na jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) s obvodem kmene 240 cm

úsek č.17; několik stromů jilm vaz (Ulmus laevis)

ř.km 13,70; několik starých stromů topol černý (Populus nigra)

úsek č. 22; těsně nad jezem dva staré stromy topol černý (Populus nigra.

ř.km 26,10 -26,25; porost  topolů černých (Populus nigra).

ř.km 28,45; roste starý topol černý (Populus nigra) s výškou 30-32 m a obvodem kmene 440 cm.

ř.km 31,89; roste starší strom jilm vaz (Ulmus laevis).

úsek č. 67;  pěkná alej silných topol černý (Populus nigra).

ř.km 72,60 -72,75; v sousedství toku vzrostlé lípa malolistá (Tilia cordata) a dub letní (Quercus robur).

ř.km 78,50; statný jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), na ř.km 78,600 lípa malolistá (Tilia cordata).

úsek č.107; výskyt mohutného jedince vrba křehká (Salix fragilis).

Pravý břeh:

ř.km 4,37; na starý košatý , ale nízký strom dub letní (Quercus robur)

ř.km 12,95 a 13,58; na po jednom stromu jilm vaz (Ulmus laevis)

ř.km 13,78; na jeden starý strom topol černý (Populus nigra) s obvodem 375 cm

ř.km 16,17; starý topol černý (Populus nigra) s obvodem 405 cm

úsek č. 28; u tůně cenný lužní porost s jilm vaz (Ulmus laevis)

ř.km 20,96; statný dub letní (Quercus robur)

úsek č. 31; roztroušeně několik stromů jilm vaz (Ulmus laevis)

úsek č. 58; výskyt pěkného porostu olší lepkavých (Alnus glutinosa), vrb křehkých (Salix fragilis), jasanů ztepilých (Fraxinus excelsior) v první části před jezem. Výskyt mohutných exemplářů vrby křehké (Salix fragilis) na začátku úseku.

ř.km 43,50; výskyt mohutného jedince vrby křehké (Salix fragilis) u hřišťátka na košíkovou. Výskyt silných jedinců topolů černých (Populus nigra), jasanů ztepilých (Fraxinus excelsior), olší lepkavých (Alnus glutinosa)

úsek č.60; výskyt mohutného jedince vrby křehké (Salix fragilis) z kraje úseku.

úsek č.62; výskyt mohutných topolů černých (Populus nigra).

úsek č.63; výskyt mohutných jedinců topolů černých (Populus nigra) a vrb křehkých (Salix fragilis) či vrb červenavých (Salix x rubens).

ř.km 55,15; pět statných jedinců topolů černých (Populus nigra), průměr kmene přes 1,0 m.

ř.km 56,40; řada mohutných vrb červenavých (Salix x rubens).

ř.km 56,62; statná olše lepkavá (Alnus glutinosa), vrba červenavá (Salix x rubens), řada několikakmenných stromů s průměrem kmene 1,5-2 m. olše lepkavá (Alnus glutinosa), průměr kmene 0,8 m, výška 20 m, ve výšce 2 m se rozdvojuje.

ř.km 58,50; statná vrba červenavá (Salix x rubens). průměr kmene  cca 1,3 m.

ř.km 60,95; statný dub letní (Quercus robur).

ř.km 61,30; mohutný topol černý (Populus nigra),dub letní (Quercus robur), průměr kmene cca 1,0 m. topol černý (Populus nigra), průměr kmene 1,3 m, výška 25-30 m.

ř.km 61,70; mohutný dvoják vrby červenavé (Salix x rubens).

ř.km 62,65; cca 70 m od řeky vysoký a mohutný topol černý (Populus nigra) průměr kmene cca 2 m, výška cca 35 m, vrba červenavá (Salix x rubens), obvod cca 7 m!!, výška cca 20 m, dvoják ve dvou metrech se větví na další kmeny

ř.km 63,50; mohutný dvoják vrby červenavé (Salix x rubens), vrba červenavá (Salix x rubens), obvod kmene přes 7 m, dvoják, ve 3 m se člení na další kmeny.

úsek č.82; výskyt mohutných topolů černých (Populus nigra) na začátku a konci úseku.

úsek č.86; výskyt mohutných topolů černých (Populus nigra) (v aleji, přerušovaně).

ř.km 84,30; mohutná střemcha obecná (Padus avium)

ř.km 84,65; statný javor mléč (Acer platanoides). střemcha obecná (Padus avium), průměr kmene 51cm, výška 12-15 m, javor mléč (Acer platanoides), průměr kmene 110 cm, výška 25 m.

ř.km 86,50; na bázi svahu mohutná lípa malolistá (Tilia cordata) průměr kmene 1,0 m, výška 35 m.

ř.km 90,80; statná bříza bělokorá (Betula pendula) průměr kmene 0,6 m, výška 25 m.

ř.km 91,10; statná vrba křehká (Salix fragilis) průměr kmene 0,75 m, výška 20 m.

ř.km 93,80; statný javor mléč (Acer platanoides), na podzim se nádherně červeně vybarvuje, průměr kmene 1,0 m, výška 25   m.

ř.km 101,00; čtyři statné olše lepkavé (Alnus glutinosa), z nichž jedna o průměru kmene 1,0 m.

ř.km 107,025; mohutný javor klen (Acer pseudoplatanus), průměr kmene 1,2 m, dvoják, výška 25 m a bříza bělokorá (Betula pendula).

ř.km 107,475; statný, bizardní, několikakmenný buk lesní (Fagus sylvatica) (obvody kmenů 350 cm, 510 cm), výška přes 30  m, mohutné povrchové kořeny, náběhy poškozeny, na borce nápisy, jinak vitální.

ř.km 107,650; v místě zaústění nového koryta do původního statná vrba křehká (Salix fragilis).