O l š e

říční kilometr: 0,255 – 65,195

Obsah :
1. Rámcová charakteristika přírodních a socioekonomických podmínek
2. Přehled ekologicky významných segmentů krajiny
3. Přehled významných stromů
4. Přehled chráněných druhů (ryb, mihulovců, ptáků, savců, korýšů a měkkýšů)
 

Zpracovali :
 
Antonín Buček, Ing., Csc.
Jan Štykar, Ing., Dr.
Jan Klečka, Mgr.
Kamil Král, Ing.
Petr Čermák, Ing.
Bohumír Lojkásek, RNDr., Doc., CSc.
Zdeněk Ďuriš, RNDr., Doc., CSc.
 
Brno  2000
Ostrava 2006
Ostrava 2011
 
1. Rámcová charakteristika přírodních a socioekonomických podmínek
 

Olše (Olza) pramení v Polsku, celková délka toku činí 83,1 km, povodí má plochu 1120 km2. Olše ústí zprava do Odry pod Kopytovem v nadmořské výšce 195 m, průměrný průtok u ústí činí 12,5 m3.s-1. Na území ČR přitéká Olše severovýchodně od Bukovce. Horní část povodí na území ČR leží v oblasti dosti vodné, střední část v oblasti středně vodné, dolní část v oblasti málo vodné, retenční schopnost je malá, průtok silně rozkolísaný, koeficient odtoku je v celém povodí dosti vysoký. Mapováno bylo příbřežní pásmo toku ve správě Povodí Odry od ř.km 0,225 u ústí Olše do Odry po ř.km 65,195 v Jablunkově. V těch úsecích, kde Olše tvoří státní hranici s Polskem (ř.km 0,225 - 6,100, 8,650 – 12,798, 25,820 – 40,320) byl mapován pouze levý břeh.

Na území ČR protéká Olše nejprve  Jablunkovskou brázdou. Řeka zde tvoří rozhraní mezi levobřežní Milíkovskou plošinou, kde podložní flyšové jílovce a pískovce jsou překryty pleistocenními náplavovými kužely a říčními terasami a členitější pravobřežní Náveskou pahorkatinou s erozně denudačním reliéfem. Před Třincem přechází Olše do Podbeskydské pahorkatiny. Protéká nejprve Ropickou plošinou, ovlivněnou působením kontinentálního ledovce. Podložní flyšové horniny jsou překryty úpatními haldami, sprašovými hlínami a náplavovými kužely řek. Před Českým Těšínem přechází Olše do členitější Hornožukovské pahorkatiny, tvořené flyšovými pískovci a jílovci s vyvřelinami těšínitů a s překryvy kvartérních sedimentů, zvláště spraší. Nižší okraje pahorkatiny jsou ovlivněny působením kontinentálního ledovce. Na dolním toku se Olše dostává do Ostravské pánve a protéká rovinou Ostravské nivy, tvořenou souvrstvím pleistocenních štěrkopísků a holocenních písčitohlinitých nánosů. Z půdních typů mají v povodí Olše na území ČR významné zastoupení primární pseudogleje a pseudogleje luvizemní na sprašových hlínách, v nivě Olše vznikly typické a glejové fluvizemě. Potenciální eroze půdy proudící vodou je v převážné části povodí velmi malá až nepatrná.  Klimaticky se směrem po toku střídají  mírně teplé oblasti MT7, MT9 a MT10, průměrné roční teploty se na středním toku pohybují mezi 7-80 C, průměrné roční srážky  zde činí 800-900 mm. Na dolním toku Olše jsou teploty vyšší než 80 C, průměrné roční srážky se pohybují mezi 700 a 800 mm (Karviná 8,4 0C, 778 mm).

Biogeograficky náleží střední část povodí Olše do Podbeskydského bioregionu, leží v kontaktní zóně Západokarpatské a Polonské biogeografické podprovincie. Převládá zde 3. dubo-bukový vegetační stupeň, mezotrofní řada B a 4. zamokřená hydrická řada. Dolní část povodí náleží do  Ostravského a posléze Pooderského bioregionu z Polonské biogeografické podprovincie, 3. vegetační stupeň je zastoupen dubo-jehličnatou variantou, typicky se vyvíjející v podmínkách podmáčených půd rozlehlých pánví se specifickým mezoklimatem.

Geobiocenózy příbřežního pásma Olše v celém mapovaném úseku náleží do 3. dubo-bukového vegetačního stupně Olše 3, pouze na dolním toku, v desetikilometrovém úseku před ústím byl mapován přechod do 2. buko-dubového stupně.  V horní části (ř.km 42,00 – 65,195) převažují javoro-jasanové olšiny nižšího stupně (Fraxini-alneta aceris inferiora), méně rozšířeny jsou  vlhčí jasanové olšiny vyššího stupně (Fraxini-alneta inferiora). Dosti časté jsou roztroušené fragmenty geobiocenóz vývojových stádií vrbin vrby křehké nižšího stupně (Saliceta fragilis inferiora) na štěrkových náplavech. Mezi Třincem a Českým Těšínem, na ř.km 42,000 dochází k plynulému přechodu nivních společenstev do skupin typů geobiocénů širokých říčních niv. Převažují relativně nejsušší habro-jilmové jaseniny vyššího stupně (Ulmi-fraxineta carpini superiora), v některých úsecích zaujímají větší plochy i vlhčí dubové jaseniny vyššího stupně (Querci roboris - fraxineta superiora), pouze ostrůvkovitě se vyskytují nejvlhčí olšové vrbiny vyššího stupně (Alni-glutinosae saliceta superiora) a vývojová stádia vrbin vrby křehké nižšího stupně (Saliceta fragilis inferiora) na štěrkových náplavech. Na dolním toku (ř.km 13,000 – 0,225), řazeném do přechodu mezi 2. a 3. vegetačním stupněm Olše 2,3 výrazně převládají habro-jilmové jaseniny vyššího stupně (Ulmi-fraxineta carpini superiora), po dvou segmentech k nim  přistupují topolo-jilmové jaseniny vyššího stupně (Ulmi-fraxineta populi superiora) a dubové jaseniny (Querci roboris –fraxineta) .

Od Jablunkova po Třinec protéká Olše zemědělsko-lesní krajinou s mozaikou polí, travních porostů, silně fragmentovaných zbytků lesů a s rozptýlenou i soustředěnou  venkovskou zástavbou. Další úseky toku  leží v antropicky silně  ovlivněné urbanizované průmyslově-sídelní krajině, v oblasti Karviné výrazně ovlivněné poklesy půdy v důsledku poddolování. V řadě úseků  je koryto napřímené, břehy prudce svažité až kolmé, místy je tok kanalizovaný, břeh tvoří betonová nebo kamenná zeď. V příbřežním pásmu  se  vyskytují invazní neofyty, především netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) a křídlatka japonská (Reynoutria japonica). Olše tvoří mezinárodně významný biokoridor vodní a mokřadní bioty. Nejcennější ekologicky významný segment krajiny vznikl mezi Bystřicí nad Olší a Vendryní (ř.km 54,320 – 56,100), kde se zachoval přirozený tok v rozšířeném řečišti se štěrkovými lavicemi a s různými vývojovými stádii společenstev nivních geobiocenóz.

 

Mapy TPE s vkreslenými typy geobiocénů doprovodné vegetace

 

Ols 01 Ols 02 Ols 03 Ols 04 Ols 05 Ols 06 Ols 07 Ols 08 Ols 09 Ols 10 Ols 11 Ols 12 Ols 13 Ols 14 Ols 15
Ols 16 Ols 17 Ols 18 Ols 19 Ols 20 Ols 21 Ols 22 Ols 23 Ols 24 Ols 25 Ols 26 Ols 27 Ols 28 Ols 29 Ols 30
Ols 31 Ols 32 Ols 33 Ols 34 Ols 35 Ols 36 Ols 37 Ols 38 Ols 39 Ols 40 Ols 41 Ols 42 Ols 43 Ols 44 Ols 45
2. Přehled ekologicky významných segmentů krajiny
 

Levý břeh:

ř.km 0,25 – 1,00; výskyt a pravděpodobné hnízdiště ledňáčka říčního (Acedo atthis)

ř.km 5,20 – 5,60; lužní porost kolem slepého ramene je hodnotným ekologicky významným segmentem krajiny.

ř.km 28,60 – 29,40; výskyt ledňáčka říčního (Acedo atthis)

ř.km 48,90 – 51,15; pozorován opakovaně jedinec skorce vodního (Cinclus cinclus)

ř.km 55,10 – 56,10; úsek je EVSK. Má přirozený tok v širokém řečišti s četnými náplavami. Kolem toku a přilehlého přítoku je poměrně rozsáhlý porost převážně měkkého luhu.

ř.km 56,10 – 58,50; pozorován jedinec skorce vodního (Cinclus cinclus)

ř.km 60,80 – 61,95; pozorován jedinec volavky popelavé (Ardea cinerea)

ř.km 61,95 – 63,25; pozorován jedinec skorce vodního (Cinclus cinclus)

 

Pravý břeh:

ř.km 6,10 – 7,10; výskyt a pravděpodobné hnízdiště ledňáčka říčního (Acedo atthis)

ř.km 49,44 – 50,65; spatřen skorec vodní (Cinclus cinclus)

ř.km 54,32 – 56,10; EVSK – rozšířené řečiště se štěrkovitými náplavami a širokými břehovými porosty. Nebezpečí v šíření neofytů, zejména křídlatka japonská (Reynoutria japonica)

 
3. Přehled významných stromů
 

Levý břeh:

ř.km 16,50;  v sousedství toku skupina vzrostlých topolů černých (Populus nigra)

ř.km 20,10;  v sousedství toku vzrostlý topol černý (Populus nigra)

ř.km 20,50;  v sousedství toku vzrostlý topol černý (Populus nigra)

ř.km 25,40;   v sousedství toku skupina vzrostlých topolů černých (Populus nigra)

ř.km 37,70 – 37,80; velmi mohutný jedinec topol černý (Populus nigra), vedle něj silný jilm vaz (Ulmus laevis)

ř.km 50,40;  jilm drsný (Ulmus scabra), průměr cca 100 cm, výška cca 30m

ř.km 51,80;  2x vrba červenající (Salix x rubens) průměr cca 90 cm, výška 25m – 30 m

ř.km 58,40;  javor mléč (Acer platanoides), průměr cca 100 cm, výška cca 30 m

ř.km 63,85;  topol černý (Populus nigra),průměr cca 120 cm,výška cca 30m

 

Pravý břeh:

ř.km 16,90;  v sousedství toku vzrostlý topol černý (Populus nigra)

 
4. Přehled chráněných druhů (ryb, mihulovců, ptáků, savců, korýšů a měkkýšů)
 
mihule potoční (Lampetra planeri)  Mihule je druhem trvale vázaným na tok Olše. V létech 1997 - 2003 byl její výskyt průzkumem dlouhodobě prokázán v trase ohraničené nadjezím stabilizačního stupně v ř. km 51,180 v Třinci a nadjezím přehrážky pod hraničním profilem ČR/PL. V současnosti je je trvalý výskyt mihule omezen na retenční prostor přehrážky v Bukovci. Směrem po toku je výskyt nepravidelný a závislý na krátkých úsecích s jemnými sedimenty, jejichž poloha se mění po vysokých průtocích vody. 
střevle potoční (Phoxinus phoxinus) Výskyt je pravidelně zjištěn téměř souvisle v trase od nadjezí prvního stupně  na České straně v Bukovci po profil jezu v ř. km 15,810.
jelec jesen (Leuciscus idus) Výskyt juvenilních jedinců byl v posledních létech zaznamenán v úseku od ústí Stonávky do Olše po ústí Olše do Odry.
ouklejka pruhovaná (Alburnoides bipunctatus) Výskyt ouklejky byl v minulosti běžný. V současnosti je rozšíření potvrzeno v trase od profilu jezu Sovinec v ř. km 20,390 po stabilizační stupeň v ř. km 51,180 v Třinci.
piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis) výskyt nebyl zjištěn
mník jednovousý (Lota lota) výskyt nebyl zjištěn
vranka obecná (Cottus gobio) Druh je v Olši poměrně vzácný. Výskyt byl po roce 2000 ojediněle zaznamenáván v úseku o délce cca 0,5 km od ústí Kopytné v ř. km 55,200 po proudu. V roce 2011 však výskyt druhu potvrzen nebyl.
vranka pruhoploutvá (Cottus poecilopus) Výskyt byl zjištěn od profilu státní hranice s Polskem v Bukovci po ústí Rohovce v ř. km  62,660. Dále směrem po toku je přítomnost jedinců v toku Olše náhodná a výskyt je zaznamenáván krátkodobě po vysokých průtocích v přítocích Hluchová a Kopytná.
ledňáček říční (Alcedo atthis) Výskyt ledňáčka je pozorován celoročně v celém podélném profilu po soutok s Odrou. Pravidelné hnízdění probíhá v nátržích hlinitých břehů v trase od stupně v ř. km 62,985 v Jablunkově po horní stabilizační stupeň v ř. km 51,180 v Třinci. Dále od profilu jezu v ř. km 34,800 ve Zpupné Lhotě po ústí Olše do Odry. V tomto úseku jsou nory stavěny ve všech vhodných břehových nátržích.
břehule říční (Riparia riparia) V posledních létech je zaznamenáno hnízdění v levobřežní lokalitě cca 300 m nad ústím Karvinského potoka (pod "Doubravským kopcem")
vydra říční (Lutra lutra) Výskyt je pravidelný a trvalý v celém podélném profilu toku až po soutok s Odrou. Konkrétní lokality s výskytem trvalých nor nelze prakticky zjistit z důvodu neprostupnosti vegetačního krytu v mnoha úsecích dolní poloviny toku
bobr evropský (Castor fiber) Výskyt různě početných skupin jedinců je v posledních letech zaznamenán střídavě v podélném profilu toku od obloukového mostu v Darkově po ústí Olše do Odry.
rak říční (Astacus astacus) Výskyt možné označit za souvislý od Písku po ústí v Bohumíně. Úsek zahrnuje jak místa s doloženým výskytem, tak tranzitní úseky, kterými raci mohou migrovat přinejmenším v jednom směru, tj. po proudu.