Řeka Moravice pramení  v Hrubém Jeseníku ve Velkém Kotli na jihovýchodním svahu Vysoké hole v nadmořské výšce 1170 m. Celková délka toku činí 105,1 km, povodí zaujímá plochu 901 km². Pramenný úsek leží v nejvodnější a velmi vodné oblasti, převážná část povodí náleží do oblasti středně vodné s malou retenční schopností, se středním až velmi silně rozkolísaným odtokem a dosti vysokým koeficientem odtoku. Moravice ústí zprava do řeky Opavy  v nadmořské výšce 240 m, průměrný průtok u ústí činí 7,67 m³s^-1. Mapován byl úsek od ústí levostranného přítoku Bělokamenný potok v Malé Morávce až k ústí Moravice v Opavě s celkovou délkou 91,245 km s výjimkou břehů údolních nádrží Slezská Harta a Kružberk (ř. km 45,0-69,0).

Krátká horní část mapovaného úseku Moravice leží na okraji Hrubého Jeseníku a je ovlivňována chladným horským klimatem, proto zde byl vymezen 5.jedlobukový vegetační stupeň Moravice 5. V nivě Moravice jsou zde rovnoměrně zastoupeny skupiny typů geobiocénů jasanové olšiny vyššího stupně ( Fraxini-alneta superiora) a javorové jasanové olšiny vyššího stupně ( Fraxini-alneta aceris superiora).

Pod Malou Morávkou přechází Moravice do ploché vrchoviny Nízkého Jeseníku. Geologické podloží tvoří převážně spodnokarbonské droby a břidlice, na nichž převládají kyselé kambizemě, často oglejené až pseudoglejové, v plochých sníženinách se vyskytují pseudogleje. Po Slezskou Hartu leží povodí v chladné klimatické oblasti CH 7, dále se směrem po toku střídají mírně teplé klimatické oblasti MT 2, MT 3 a MT7. Mírně teplé klima je ovšem výrazně modifikováno mezoklimatem dna výrazně zahloubeného říčního údolí.

Převážná část mapovaného úseku Moravice protéká Nízkojesenickým biogeografickým regionem, který je charakteristický převahou geobiocenóz 4.bukového vegetačního stupně, náležejících díky převážně kyselým půdám především do oligotrofní řady A a oligotrofně mezotrofní meziřady AB. V nivě Moravice přechází 4.vegetační stupeň Moravice 4 do 3.dubobukového Moravice 3 až u Žimrovic, přechod je ovšem pozvolný a nevýrazný. Rovnoměrně jsou zastoupeny skupiny typů geobiocénů jasanové olšiny vyššího stupně (Fraxini-alneta superiora) a javorové jasanové olšiny vyššího stupně (Fraxini-alneta aceris superiora). Pod vodní nádrží Kružberk se v nivě Moravice začínají častěji objevovat segmenty skupiny typů geobiocénů vrbiny vrby křehké (Saliceta fragilis superiora), vznikající na mladých  štěrkopískových náplavech, často tvořících i ostrovy v říčním korytě.

Krajina Nízkého Jeseníku má charakter zemědělsko-lesní krajiny s převahou jehličnatých, především smrkových monokultur. Niva Moravice je v některých úsecích výrazně ovlivněna venkovskou zástavbou. Odlišný ráz má krajina mezi Kružberkem a Hradcem nad Moravicí, začleněná do přírodního parku Moravice. Meandrující řeka Moravice zde protéká dnem údolí hluboce zařezaného v plochém reliéfu Melčské vrchoviny. Údolní svahy jsou souvisle zalesněny, často se vyskytují  lesní porosty s přírodě blízkou až přirozenou dřevinnou skladbou. Nejcennější ukázky jsou chráněny v národní přírodní rezervaci Kaluža a v přírodních rezervacích Valach a Nové Těchanovice, tvořících jádrová území navrhovaného nadregionálního biocentra. Přísnou ochranu by nesporně zasloužily též některé z říčních ostrovů, kde lze sledovat přírodní průběh sukcese nivních geobiocenóz.                

Výrazně odlišný charakter má dolní tok Moravice pod Hradcem n.Moravicí, kde řeka přechází do plochého periglaciálního reliéfu Poopavské nížiny. Na kvartérních, převážně holocenních sedimentech vznikly hluboké fluvizemě a fluvizemě glejové. Nadmořská výška se pohybuje mezi 240 až 260 m, klimaticky se jedná o mírně teplou oblast MT 10 s průměrnými ročními teplotami kolem 8⁰ C. Biogeograficky náleží tato část nivy Moravice do Opavského biogeografického regionu, který je součástí Polonské biogeografické podprovincie. Toto začlenění vyjadřuje návaznost trvalých ekologických podmínek na kontinentálně laděné polské roviny. V nivě Moravice v tomto úseku vznikla typická škála skupin typů geobiocénů širokých říčních niv 3.dubobukového vegetačního stupně. Převažují relativně sušší habrojilmové jaseniny vyššího stupně (Ulmi-fraxineta carpini superiora), dosti hojně se vyskytují i vlhčí dubové  jaseniny vyššího stupně (Querci roboris-fraxineta superiora). Dolní tok Moravice leží v převážně polní zemědělské krajině. Význam břehových a doprovodných porostů je zvýrazněn tím, že Moravice v tomto úseku tvoří osu nadregionálního biokoridoru.

Mapy TPE s vkreslenými typy geobiocénů doprovodné vegetace

Levý i pravý břehu:

úseky č.7, č.8, č.11, č.12, č.13, č.15, č.18, č.19, č.20, č.23, č.25, č.26, č.29, č.31, č.32, č.33, č.34, č.35, č.37, č.39; jako EVSK lze vymezit velké části řeky, zejména (zachovalé úseky s přirozeným tokem a břehovými porosty) levobřežně, Moravice protéká v zájmových úsecích povětšinou úzkým hluboce zaříznutým údolím, ve kterém meandruje a vytvořila zde nivu širokou zhruba 100 m. Řečiště je v převážné části přirozené se štěrkovým dnem s drobnými štěrkovými lavicemi a ojedinělými balvany. Často se vyskytují nízké kamenné jízky.   Dřívější hospodářské využití dokládá několik jezů, navazující náhony a pozůstatky mlýnů. Tok mezi jezy je převážně přirozený bez patrných stavebních úprav. Pro břehy je typické střídání přirozených úseků u pat strmých svahů, které jsou místy boční erozí vymodelovány až do skalních stěn a úseků přirozených či polopřirozených (jen šetrně upravených) břehů v ploché nivě. V těchto úsecích se řeka často rozděluje do více ramen, z nichž jedno protéká (většinou jen sezónně) u paty svahu. V některých úsecích jde o náhony.   Nivní úseky údolí jsou kryty převážně polokulturními loukami místy s fragmenty podmáčených olšin. V menší míře pak hospodářským (převážně smrkovým) lesem a ornou půdou. Na svazích se střídají úseky hospodářských (smrkových a bukových) porostů a přírodě blízkých až přirozených bukových porostů, z nichž některé dosahují výrazné kvality a jsou chráněny např. NPR - Kaluža, PR – Valach, PR Niva Moravice aj. Část svahu pod cestou je kryta převážně smíšenými porosty na sutích. Údolí jsou významnými rekreačními oblastmi.

Levý břeh:

ř.km 5,40; výskyt silného jedince topol černý (Populus nigra),

ř.km 9,93; asi 10 m od břehu se nalézá významný strom druhu topol černý (Populus nigra), jehož výška činí cca 30 m, obvod cca 6 m. Jedinec je silně proschlý, zejména v horní části koruny, kde defoliace překračuje 50%.

Pravý břeh:

úsek č. 32; výskyt pěkných starých jedinců olše lepkavá (Alnus glutinosa) u slepého ramena

úsek č. 39; pěkné břehové porosty olše lepkavá (Alnus glutinosa) a vrba křehká (Salix fragilis)

úsek č. 41; krásná alej lip na loukách u Jánských Koupelí

úsek č. 47; výskyt silných vrba křehká (Salix fragilis) na začátku úseku

úsek č. 49; výskyt pěkných částí břehového porostu vrby křehké (Salix fragilis) a olše lepkavé (Alnus glutinosa)

úsek č. 52; výskyt starých olše lepkavá (Alnus glutinosa) řadově kolem řeky rostoucích

úsek č. 55; výskyt silných břehových porostů zejména olše lepkavá (Alnus glutinosa), i vrba křehká (Salix fragilis)

úsek č. 57; pěkné břehové porosty olše lepkavá (Alnus glutinosa) i vrba křehká (Salix fragilis)