Slavíč pramení na svazích Babího vrchu ve výšce 905 m nad mořem, tok má celkovou délku 6,3 km a plochu povodí 17,4 km². Ústí zprava do údolní nádrže Morávka v nadmořské výšce 520 m, průměrný průtok u ústí činí 0,57 m³.s^-1. Povodí Slavíče leží v dosti vodné oblasti s velmi malou retenční schopností, silně rozkolísaným odtokem a s nevyšším koeficientem odtoku. Mapován byl úsek v délce 3,55 km od ústí po hájovnu Platuška v nadmořské výšce 610 m.

Povodí Slavíče leží v geomorfologickém okrsku Ropická rozsocha s členitým hornatinným reliéfem, tvořeným zvrásněnými godulskými vrstvami. Jedná se o erozně denudační reliéf s tvrdoši, strukturními terasami, mrazovými sruby, balvanovými proudy a sesuvy. V nižších polohách jsou převládajícím půdním typem silně kyselé typické kambizemě, ve vyšších polohách převládají rezivé podzoly kambizemní, označované též jako kryptopodzoly a podzoly arenické. Půdy jsou velmi silně ohrožené erozí, intenzita potenciální eroze půdy proudící vodou leží v intervalu 5,01-10,00 mm za rok. Klimaticky se jedná o chladnou klimatickou oblast CH6, v nejvyšších polohách přecházející do oblasti CH4, vyznačující se relativně vysokými srážkami ( průměrný úhrn1000-1200 mm ročně) a průměrnými ročními teplotami 5-6⁰ C.

Biogeograficky náleží území do Beskydského biogeografického regionu, který je součástí Západokarpatské biogeografické podprovincie. Z hlediska regionálně fytogeografického členění se jedná o fytogeografický obvod Karpatské oreofytikum. V povodí Slavíče převládají geobiocenózy 5. jedlo-bukového vegetačního stupně, v nejvyšších polohách přecházející do 6. smrko-jedlo-bukového stupně. Geobiocenózy 4. bukového vegetačního stupně Slavíč 4 se vyskytují pouze v dolních částech svahů. Z trofických řad a meziřad převládají mezotrofní řada B a oligotrofně-mezotrofní meziřada AB.

Příbřežní pásmo v mapovaném úseku Slavíče bylo zařazeno do 4. bukového vegetačního stupně. Potoční niva není souvislá, akumulační reliéf vznikl především v rozšířených částech údolního dna, proto v mapovaném úseku jsou v příbřežní zóně časté kontaktní geobiocenózy přilehlých svahů. V nivě převažují javoro-jasanové olšiny vyššího stupně (Fraxini-alneta aceris superiora), střídající se s vlhčími  jasanovými olšinami vyššího stupně (Fraxini-alneta superiora). V malých fragmentech se vyvíjí společenstva vrbin vrby křehké vyššího stupně (Saliceta fragilis superiora), nejrozsáhlejší segment vznikl na dolním toku poblíž ústí.

Povodí Slavíče má ráz lesní krajiny tvořené souvislým komplexem převážně smrkových lesů s příměsí buku a se zbytky přirozených bučin a s nepatrnými enklávami travních porostů, vzniklých v období valašské kolonizace. V mapovaném úseku se dosud v nivě zachovala cenná nivní travinná společenstva, obohacující krajinný ráz a biodiverzitu území. V celé délce se jedná o ekologicky významný segment krajiny, fungující jako biokoridor a zasluhující zvýšenou péči a ochranu. Povodí Slavíče leží v Chráněné krajinné oblasti Beskydy.

Mapy TPE s vkreslenými typy geobiocénů doprovodné vegetace

Celý tok lze vymezit jako významný segment krajiny. Zachovat citlivé zásahy do břehů a koryta v nezbytné míře. Zachovat kosení luk, či zkombinovat s pastvou.  Nerozšiřovat stávající zástavbu chalup a chat. Postupně nahradit jírovce dřevinami s přirozeným výskytem – javor klen (Acer pseudoplatanus), jilm horský (Ulmus glabra) aj. Prvních 320 m toku nechat dřevinné sukcesi po zatáčku silnice, jinak podporovat v břehových a doprovodných porostech javor klen (Acer pseudoplatanus), olše lepkavá (Alnus glutinosa) a další lesní stromy.