B í l o v k a

říční kilometr: 0,000 – 23,700

Obsah :

1.  Rámcová charakteristika přírodních a socioekonomických podmínek

2.  Přehled ekologicky významných segmentů krajiny

3.  Přehled významných stromů

4.  Přehled výskytu chráněných živočichů (ryb, mihulovců, ptáků, savců, korýšů a  měkkýšů) 

Zpracovali :

Antonín Buček, Ing., Csc.

Jan Štykar, Ing., Dr.

Petr Maděra, Ing., Dr.

Jan Klečka, Mgr.

Bohumír Lojkásek, RNDr., Doc., CSc.

Zdeněk Ďuriš, RNDr., Doc., CSc.

Brno1999

Ostrava 2006

Ostrava ?

Bílovka pramení na plochém rozvodním hřbetu jižně od Ptačího vrchu v nadmořské výšce 494 m a ústí zprava do Odry u Petřvaldíku v nadmořské výšce 223 m. Délka toku činí 23,7 km, povodí má plochu 142,2 km². Jedná se o středně vodnou oblast, s velmi  malou retenční schopností, silně rozkolísaným odtokem a středním koeficientem odtoku. Průměrný průtok  u ústí činí 0,7 m³s^-1. Tok Bílovky byl mapován v celé délce od pramene k ústí.

V horní části toku protéká Bílovka údolím, mělce zahloubeným v plochém reliéfu Vítkovské vrchoviny, tvořící východní část Nízkého Jeseníku. Na spodnokarbonských břidlicích a drobách vznikly kyselé kambizemě, často oglejené, které jsou ve sníženinách nahrazovány pseudogleji. Potenciální eroze půdy proudící vodou je nízká až střední. Klimaticky se jedná o mírně teplou oblast MT 7.

Biogeograficky náleží  úsek  až po Bílovec do přechodné zóny na východním okraji Nízkojesenického biogeografického regionu. Pramenná část toku náleží do 4.bukového vegetačního stupně Bílovka 4. Převažují zde geobiocenózy oligotrofně mezotrofní meziřady AB, velké plochy náleží do zamokřené hydrické řady. V poměrně nízké nadmořské výšce se zde v PR Leskovecký chodník vyskytují submontánní druhy, např. třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa) a kostřava nejvyšší (Festuca altissima). V pramenné části Bílovky lze na mokrých glejích se stagnující vodou uvažovat o vymezení skupiny typů geobiocénů olšiny vyššího stupně (Alneta superiora). V potoční nivě v horní části toku části převládá skupina typů geobiocénů jasanové olšiny vyššího stupně (Fraxini-alneta superiora). V dalším úseku přechází nivní společenstva do 3.dubobukového vegetačního stupně. Hranice není ostrá, má difúzní, přechodný charakter. V úseku až po Bílovec převládají v potoční nivě relativně  sušší javorové jasanové olšiny nižšího stupně (Fraxini-alneta aceris inferiora).

Na území Bílovce přechází vodní tok do Moravské brány a protéká  plochou Klimkovickou pahorkatinou, tvořenou pleistocenními sedimenty kontinentálního zalednění s častými překryvy  sprašových hlín, na nichž převažují luvizemní půdy. V dolní části toku  Bílovka teče rovinou Oderské nivy, tvořenou mladopleistocenními a holocenními sedimenty. Klimaticky se jedná o mírně teplou oblast MT 10.

Přechodem do Moravské brány se říčka dostává nejprve do Ostravského a posléze do Pooderského biogeografického regionu, které náleží do Polonské biogeografické podprovincie, v níž se začínají projevovat vlivy kontinentálně laděných polských rovin. V nivě Bílovky se střídají skupiny typů geobiocénů širokých říčních niv 3.dubobukového vegetačního stupně Bílovka 3. V mapované části mají největší zastoupení relativně nejsušší habrojilmové jaseniny vyššího stupně (Ulmi-fraxineta carpini superiora), dále se vyskytují vlhčí dubové jaseniny  vyššího stupně (Querci roboris-fraxineta superiora) a v malých ostrůvcích i mokřadní olšové vrbiny vyššího stupně (Alni glutinosae-saliceta superiora).

Pramenný úsek Bílovky je situován v lesní krajině s jehličnatými, převážně smrkovými porosty. Od Vilémova Dvora po Bílovec protéká Bílovka  zemědělsko-lesní krajinou s převahou polí, pod Bílovcem přechází do zemědělské polní krajiny. Takřka v celé délce je niva Bílovky ovlivněna komunikací, značná část je ovlivněna též venkovskou zástavbou. V pramenném úseku tvoří Bílovka východní hranici přírodní rezervace Leskovecký chodník, kde jsou chráněny přírodě blízké smíšené porosty buku, jedle a smrku s příměsí jesenického modřínu. V úseku Vilémův Dvůr-Bílovec protéká Bílovka přírodním parkem Oderské vrchy, na dolním toku se  dostává na území CHKO Poodří. 

Mapy TPE s vkreslenými typy geobiocénů doprovodné vegetace

Levý a pravý břeh:

úsek č. 2 + 3; možno navrhnout jako EVSK pro přirozený tok v zemědělské krajině a porosty kolem toku včetně toku a porostů Jamníka.

úsek č.11; přirozené koryto se zachovalým, druhově pestrým doprovodným porostem.

Levý břeh: 

úsek č. 2; výskyt dvou silných exemplářů vrba košíkářská (Salix viminalis) či vrba červenavá (Salix x rubens)

úsek č. 3; výskyt několika silných exemplářů topol černý (Populus nigra)

úsek č. 4; výskyt větších jedinců Populus nigra (topol černý), lípa srdčitá (Tilia cordata), vrba bílá (Salix alba), vrba červenavá (Salix x rubens)

úsek č. 5, výskyt dvou silných jedinců topol černý (Populus nigra), některé části alejí doprovodných stromů esteticky hodnotné

ř.km 18,70; mohutný smrk ztepilý (Picea abies)

ř.km 18,80; velký javor klen (Acer pseudoplatanus), smrk ztepilý (Picea abies), průměr kmene 1,0 m, výška 30 m, javor klen (Acer pseudoplatanus), průměr kmene 0,75 m, výška 30 m

Pravý břeh:

úsek č. 2; výskyt mohutné vrba bílá (Salix alba) na konci úseku, větší jedinci vrba bílá (Salix alba) jinde v úseku

úsek č. 3; výskyt několika velkých a silných jedinců vrba bílá (Salix alba), topol černý (Populus nigra)

úsek č. 5; výskyt několika silných jedinců topol černý (Populus nigra)

úsek č. 17; jedle bělokorá (Abies alba), průměr kmene 0,75 m, výška 30 m

ř.km 21,20; statný smrk ztepilý (Picea abies), průměr kmene 1,0 m, výška 35 m