Rak říční (Astacus astacus) (L., 1758)

      Dává přednost relativně čistým – oligosaprobním vodám, ale může se vyskytovat i ve vodách středně organicky znečištěných. Citlivý je na nedostatek kyslíku. Letní teploty musí dosáhnout aspoň 16 °C, ale vysoké teploty nad 25 °C jsou pro ně rovněž nežádoucí. Obývá tekoucí í stojaté vody, kde má dostatek úkrytů kameny, kořeny, nebo možnost kopání norek v jílových březích. Množství potravy není pro tento druh limitující, při početné populaci v oligotrofních podmínkách však stoupá nebezpečí kanibalizmu.

Rak říční je naším nejpočetnějším co do počtu lokalit a z hlediska bioindikačního i nejcennějším druhem raků v ČR i v povodí Odry. Dříve byl hlášen z VD Šance a Morávka, z Ostravice po Ostravu, z horního úseku Odry a několika dalších drobných lokalit. Jeho výskyt je jen zřídka souvislý na větším území. Vyhovují mu spíše pomaleji tekoucí nížinné toky. Ty jsou však často natolik znečištěny, takže v současnosti jsou lokální populace vytlačeny naopak do podhorských toků a pahorkatin s chladnější proudící vodou. Populace jsou méně početné, navzájem izolované, což vede k příbuzenskému křížení a genetickému oslabování populací. Populace jsou ohroženy nejen znečištěním (průmyslové, zemědělské, komunální), ale i nebezpečím průniku račího moru, nadměrným hrazením  toků  zamezujícím migrace raků proti proudu a pstruhovým hospodářstvím likvidujícím v důsledku predačního tlaku ryb nejmladší generační ročníky raků.

Je řazen mezi kriticky ohrožené druhy. V zájmovém území zjištěn na mnoha lokalitách v tocích povodí Odry.

        Rak bahenní (Pontastacus (=Astacus) leptodactylus) (Eschscholtz, 1823).

     Snáší nižší kvalitu vody a vyskytuje se spíše ve vodách středně znečištěných – beta-mezosaprobních. Původně se vyskytoval od Střední Asie po Maďarsko a Slovensko. Později byl areál rozšířen introdukcí o velkou část západní, severní a střední Evropy, včetně území dnešní ČR. Vysazen byl na našem území v r. 1892 z východní Haliče (pomezí Polska a Ukrajiny) na Mladoboleslavsku, později na Blatensku a Příbramsku, odkud se rozšířil dále do jižních Čech a pravděpodobně i do severních regionů, kde se mohl podle literárních údajů ve 30. letech 20. století vyskytovat i v důlních propadlinách.

Rak bahenní byl v povodí Odry zjištěn na území Karvinska v zaplavených poklesových kotlinách s vodou, která je místy extrémně tmavá, silně zkalená s vysokým obsahem rozpuštěných látek (vodivost až 1652 µS/cm při pH 8,4 -  V. třída jakosti dle ČSN). V posledních letech došlo ke ztrátám a počet lokalit raka bahenního byl silně redukován. Revize výskytu je velmi žádoucí.

Je řazen jako ohrožený druh. V zájmovém území nezjištěn.