plp_chkoj

Plán péče o CHKO Jeseníky - část

Vodní hospodářství

(rozborová a návrhová část)

Vodní toky (stav po povodni 7/97, aktuální stav)

Stav odstraňování povodňových škod na hlavních tocích a jejich říčních niv v CHKO Jeseníky je neuspokojivý. Na většině toků bylo bezprostředně po povodni provedeno základní zprůchodnění toků. Většina příčných objektů na tocích nebyla doposud opravena. Příčinou tohoto stavu je požadavek správců toků, na uvedení VH objektů do původního stavu. To je ve značném rozporu s požadavky ochrany přírody, kdy je požadováno využití revitalizačního efektu povodně, neopakovat stejnou chybu obnovou takových VH děl, které se za povodně ukázaly jako destrukční. Oprávněným požadavkem ochrany přírody je provádět takové technické úpravy na tocích, které zajistí biologickou kontinuitu toků a obousměrnou migrační prostupnost pro vodní a připobřežní biotu. Zásahy do toků musí být prováděny na základě řádné biologické analýzy a na úrovní současného stupně vědeckého poznání. Stejně neuspokojivý stav lze sledovat na středních a dolních tocích za hranicemi CHKO Jeseníky , kdy dochází k negativnímu ovlivnění pramenných a horských úseků toků v oblasti Jeseníků, zejména s dopady na migraci a kompenzaci driftu ryb a vodních živočichů.

Aktuální stav - rozbor

Stav vodního režimu krajiny Hrubého Jeseníku je v mnoha směrech narušen. Příčiny je nutno jednoznačně hledat v dlouhodobém antropickém tlaku na krajinu a přírodní systémy ovlivňující vodní režim v krajině. Hydrologické charakteristiky a aktuální stav uvádí kapitoly 2.1.3.6., 2.2.2. a 2.3.4.

Průměrný roční srážkový úhrn 900 – 1.500 mm řadí Jeseníky mezi srážkově nejbohatší území v ČR. Vysoký specifický odtok (až 19 l.s^-1/km²) vytváří mohutný zdrojový potenciál povrchových vod, jehož význam široce překračuje hranice popisovaného území.

Hlavní rozvodnice vede napříč územím po hlavním hřebeni a odděluje povodí Odry na východním a Moravy na západním úbočí Hrubého Jeseníku. Mezi nejvýznamnější toky v povodí Odry náleží Bělá, Opava a Moravice, v povodí Moravy pak Branná, Desná a Oskava.

Aktuální podoba sítě vodních toků na území Jeseníků je do značné míry spjata s historickým využitím krajiny a charakterem zástavby tzv. sudetského typu, která se táhne ve víceméně souvislých pásech v nivách řek a potoků údolími daleko do hor. Obdobně i v lesích došlo v průběhu posledních dvou staletí k intenzifikaci hospodaření a zásadní změně struktury porostů, čehož bezprostředním důsledkem byla změna dynamiky splaveninového režimu v návaznosti na větší rozkolísanost průtoků. Tyto jevy si vyžádaly místy masivní hrazenářské úpravy s výrazným negativním dopadem na přírodní charakter toků. Většina významných toků byla proto téměř v celém svém úseku regulována a následně zahloubena s úmyslem snížení škod způsobených průchodem vyšších průtoků na navazující zástavbu.

Rekonstrukčně lze jesenické toky zařadit do následujících geomorfologických typů nebo jejich vzájemných přechodů (Rosgen 1996/Vlček 1999 in Šindlar 2000):

- A/H1: hloubková eroze v údolí se strmými nebo pozvolnými svahy (horní úseky toků bystřinného charakteru)

- B/H3: hloubková eroze v meandrovitě zakřiveném údolí s vytvářením jesepů

- C/V9: větvení zakřiveného koryta s vytvářením výsep nebo posun nerozvinutého meandrování koryta v úzké údolní nivě

Současný stav toků ovlivněných mnohaletými úpravami se druhotně nejvíce blíží typu A, případně B (převládajícím korytotvorným procesem je hloubková eroze) se všemi důsledky tedy i nutností průběžné údržby. V přirozené podobě se řeky a potoky zachovaly ojediněle, častějším jevem je fragmentace zachovalých úseků, případně izolace přírodních partií toků daná jejich částečným postavením mimo urbanizovaná území (Staříč, Bělá, Merta).

V mnoha případech došlo ke spontánnímu obnovení korytotvorných procesů při povodních 1997, většinou však proběhly ihned po zajištění nejnutnější infrastruktury rozsáhlé poměrně razantní „prohrábky“ v rámci zprůtočnění koryt, čímž byla významnější část vodopisné sítě Hrubého Jeseníku predisponována k dalším nezbytným a finančně náročným zásahům, a to i mimo zastavěná území obcí.

V Jeseníkách mají své místo v historii využívání krajiny a jejího hydroenergetického potenciálu četné mlýny či hamry, dnes v některých případech přebudované na vodní elektrárny. Vliv těchto malých vodních elektráren na vodní toky je trojí: vzdouvací objekty vytvářejí migrační bariéru pro všechny druhy ryb, derivační kanály vedoucí vodu k turbínám odvádějí na různě dlouhých úsecích nezřídka nekontrolovatelné množství vody z toku, čímž je prakticky ve všech případech způsobeno výrazné zhoršení životních podmínek vodní bioty v derivovaném úseku a snížení rychlosti proudění vede ke změně erozně akumulačních procesů v takto postižených partiích toku.

Vodní hospodářství – cíl:

Smysl navrhovaných zásad stanovujících limity zásahů do vodních toků, resp. v některých případech potřebu provádět tzv. revitalizační opatření, spočívá především ve zvýšení přirozené retence území „Chráněné oblasti přirozené akumulace vod Jeseníky“, vytvoření optimálních podmínek pro samovolný, trvale udržitelný rozvoj vyvážené ichtyocenózy, především pak dosažení dostatečné morfologické pestrosti vodního biotopu úzce provázané s přiměřeným transportem splavenin menších frakcí včetně materiálu organického původu a obousměrné migrační prostupnosti (na větších jezech alespoň pro lososovité ryby) toků v celé jejich délce.

Pro vodní toky mimo zastavěná území obcí platí jako hlavní cíl nastartování procesů vedoucích k ustálení stavu dynamické rovnováhy bez potřeby dalších významnějších intervencí ze strany správce toku a maximální přiblížení druhového složení lesních porostů v nivách a významných pramenných územích potenciálně přirozenému stavu.

Zásady:

1. Při nezbytných úpravách koryt v zastavěném území obcí (břehy kolmé zděné nebo fixované rovnaninou či kamenným záhozem do sklonu 1:1,5; 1:1) trvat v případě obnovy a rekonstrukce stupňů a prahů na migračně prostupných příčných objektech (drsné skluzy), obnově morfologické diverzity dna (jednotlivé kameny i jejich skupiny, kamenné výhony a úkryty při březích) a částečně i břehů odpovídající horskému toku (geomorfologickému typu A) a doplnění nezbytné doprovodné vegetace (zpravidla keřů, a to i v průtočném profilu v jeho horní třetině).

2. Při úpravách úseků toků procházejících rozptýleně zastavěným územím (břehy polopřírodní a přírodní, případně stabilizované nesouvislým kamenným záhozem do výšky cca 2/3 průtočného profilu) prosazovat alternativní přírodě blízké úpravy a kompenzační opatření - náhradní výsadby (nedílnou součástí ekosystému jakéhokoliv toku je doprovodná zeleň stanovištně odpovídající druhové skladby, a to stromy i keře). Důsledná ochrana přírodních a přírodě blízkých úseků zpravidla dobře stabilizovaných břehovými porosty je nezbytná.

3. Na tocích vedoucí mimo jakoukoliv zástavbu v horských údolích zasahovat pouze v případě bezprostředního ohrožení kontaktních objektů a infrastruktury, umožnit posun štěrkového materiálu v korytě a zajistit přirozený vývoj těchto toků včetně jejich niv vedoucí za účasti vegetace k dosažení stavu dynamické rovnováhy. Postupně změnit druhovou skladbu dřevin v nivě ve prospěch dřevin odpovídající tomuto biotopu.

4. Hrazení strží omezit pouze na akutní případy, zásadně doplnit tato opatření výsadbami autochtonních dřevin, postupně měnit druhovou a věkovou strukturu lesních porostů v rizikových územích, umožnit transport štěrků dále po proudu toku.

5. Snížení rizika zanesení koryt v obcích s následným omezením jejich průtočné kapacity lze souhlasem s umístěním pro ryby prostupných lapačů štěrku (i plošných, dle charakteru reliéfu) bezprostředně nad těmito obcemi.

6. V případě mimořádných průtokových situací nelze provádět následné zprůtočnění koryt toků mimo zastavěná území obce bez souhlasu Správy CHKOJ.

7. Budování nových vodních elektráren lze po důkladném posouzení připustit pouze na stávajících jezových objektech za předpokladu splnění podmínek Správy CHKO Jeseníky (minimální asanační průtok Q_{355 - 330d}, zajištění prostupnosti pro všechny ryby). U stávajících vodních elektráren derivačního typu dosáhnout respektování asanačních průtoků v rozmezí Q_300d – Q_270d dle délky ovlivněného úseku toku.

8. V případě žádostí na realizaci nových odběrů povrchových vod podmínit jejich schvalování zpracováním biologického hodnocení.

9. Trvale prosazovat zvyšování retenčního a protierozního efektu lesních porostů v I. a II. zóně CHKO, nadregionálních a regionálních biocentrech přiblížením jejich věkové a druhové struktury přirozenému stavu.

10. Obnovit funkci ekosystémů údolních niv a prosazovat ekologicky vhodné způsoby hospodaření na zemědělské půdě v nivách.

11. Podpořit obnovu vhodných retenčních prvků v kulturní krajině (malé obtokové vodní nádrže, zasakovací průlehy a suché poldry na drobných tocích, liniové výsadby zeleně apod.). Výstavbu retenčních nádrží větších rozměrů lze akceptovat až po vyčerpání všech opatření, vedoucích ke zpomalení odtoku povrchových vod v lesích a kulturní krajině.

12. Obnovit biologickou kontinuitu toků a migrační prostupnost pro ryby, v případě větších překážek alespoň pro lososovité.

13. Zamezit likvidaci mokřadů, revitalizovat nevhodné meliorační stavby z minulosti. Spolupracovat s vlastníky a provozovateli malých vodních elektráren na zprůchodnění jezů pro ryby; případné rekonstrukce jezových objektů nelze realizovat bez umístění funkčních rybochodů.

14. Všechny zásahy do koryt vodních toků musí doprovázet opatření vedoucí k vyloučení rizika následného rozšíření invazních druhů rostlin.

15. Udržovací práce v tocích, které spočívají ve vyřezávání dřevin z průtočného profilu a zásazích do morfologie toků (odstraňování štěrkových splavenin) nesmí být prováděny bez souhlasu Správy CHKO Jeseníky.

Způsob řešení:

- Využití všech již vyhotovených studií týkajících se vodních toků v CHKO Jeseníky.

- Zpracování revitalizačních studií vybraných území (výhledově takto pokrýt celé území CHKOJ).

- Důsledné využití obsahu i ducha zákona č. 114/92 Sb. ve správních řízeních týkajících se oprav povodňových škod na tocích.

- Rozvinutí užší spolupráce se správci toků již v průběhu přípravy projektových dokumentací.

- Pravidelný monitoring stávajících odběrů vod s cílem zmírnění jejich negativních dopadů na životní prostředí vodních organismů.

- Vodní tok nekončí hranicemi CHKO Jeseníky, je proto nezbytné v maximální možné míře spolupracovat s ostatními místně příslušnými orgány ochrany přírody při posuzování zásahů do vodního toku mimo CHKOJ.

Realizace:

- Renaturalizace modelových úseků toků (Střední Opava) pro nejrozšířenější geomorfologický typ (C) ve své přirozené podobě.

- Vymezení všech významnějších pramenných území a jejich ochranných pásem, omezení hospodářského využívání lesních porostů těchto území v zájmu zvyšování retenční schopnosti celé oblasti.

- Revitalizace některých drobných potoků v zemědělské krajině (Mýdlový potok).

- Optimalizace vodního režimu přechodových rašelinišť v národní přírodní rezervaci Rejvíz zvýšením hladiny spodní vody.

- Dokončení ichtyologických inventarizačních průzkumů nejvýznamnějších povodí, dle jejichž výsledků se pak bude postupovat při sestavování koncepce péče o jednotlivé toky.

- Vyhlášení maloplošných zvláště chráněných území na vybraných tocích a v jejich nivách (Černá Opava, Černý potok, příp. Bělokamenný potok).

- V případě revize zonace CHKO Jeseníky se jako žádoucí jeví zohlednění ekologického a krajinotvorného významu toků se zachovanou dynamikou korytotvorných procesů a jejich niv a provedení jejich přeřazení do první případně druhé zóny CHKOJ.

Řešitel: AOPK ČR, SCHKOJ, externisté, správci toků

Zdroje financování: prostředky MŽP ČR, MZe ČR

Střednědobá opatření:

· Zpracovat koncepci péče o vodní toky a jejich revitalizaci včetně kategorizace toků v CHKO Jeseníky formou studií zaměřených na ucelená dílčí povodí při respektování přirozené geomorfologie toků a nivní vegetace. Stanovit priority naléhavosti řešení jednotlivých toků v CHKOJ.