H r o z o v á (Trója) | |||||||||||||||||||||||||||||
říční kilometr: 0,000 – 24,689 |
|||||||||||||||||||||||||||||
Zpracovali :
Antonín Buček, Ing., Csc. Jan Štykar, Ing., Dr. Petr Maděra, Ing., Dr. Petr Čermák, Ing. Bohumír Lojkásek, RNDr., Doc., CSc. Zdeněk Ďuriš, RNDr., Doc., CSc.
Brno 2000 Ostrava 2004 Ostrava 2006
|
|||||||||||||||||||||||||||||
1. Rámcová charakteristika přírodních a socioekonomických
podmínek |
|||||||||||||||||||||||||||||
Hrozová pramení u osady Biskupice v nadmořské výšce 459 m.n.m. Celková délka toku Hrozové činí 24,689 km, povodí má plochu 53,3 km2. Vlévá se zprava do Osoblahy v Bohušově v nadmořské výšce 229 m. Do správy Povodí Odry patří Hrozová společně s pravostranným přítokem Trója, kde Hrozová (Trója) tvoří hranici s Polskem. Mapovaný úsek Hrozové (Tróje) leží v málo vodné oblasti s malou retenční schopností, středně rozkolísaným odtokem a nízkým koeficientem odtoku, průměrný průtok u ústí činí 0,10 m3.s-1. Povodí Tróje leží v členitém pahorkatinném reliéfu Liptáňské pahorkatiny, budované karbonskými břidlicemi, drobovými pískovci a drobami, na hřbetech a rozvodích se zde zachovaly zbytky zarovnaných povrchů, ve vyšších částech přemodelované periglaciálními procesy. Převládajícím půdním typem jsou zde typické kambizemě. Nižší části byly modelovány kontinentálním ledovcem. Dolní tok Tróje a Hrozová protékají plochým reliéfem Amalínské pahorkatiny s mírně zvlněným reliéfem vzniklým činností kontinentálního ledovce. Vyskytují se zde oblíky a bludné balvany. Podložní spodnokarbonské horniny jsou často překryty glacigenními a glacifluviálními sedimenty, na nichž vznikly primární pseudogleje. Klimaticky se směrem po toku střídají mírně teplé oblasti MT7, MT9 a MT 10 s průměrnými ročními teplotami 7-8 0C a ročními srážkami 600-700 mm. Biogeograficky náleží území do Opavského biogeografického regionu, který je součástí Polonské biogeografické podprovincie. Z hlediska regionálně fytogeografického členění se jedná o fytogeografický okres Slezská pahorkatina náležející do obvodu Českomoravské mezofytikum. Z hlediska vegetační stupňovitosti náleží geobiocenózy povodí Hrozové (Tróje) do 3.dubobukového vegetačního stupně Hrozová 3. Převažuje zde mezotrofní trofická řada B, značnou plochu zaujímají geobiocenózy zamokřené hydrické řady v nivách a na polygenetických hlínách. Geobiocenózy dolní části mapovaného úseku Hrozové (ř.km 9,875-16,700) byly zařazeny do skupin typů geobiocénů širokých údolních niv. Střídají se zde relativně sušší habrojilmové jaseniny vyššího stupně (Ulmi-fraxineta carpini superiora) a vlhčí dubové jaseniny vyššího stupně (Querci roboris-fraxineta superiora), pouze v dolní části úseku se vyskytuje segment topolojilmových jasenin vyššího stupně (Ulmi-fraxineta populi superiora) na zrnitostně lehčích fluvizemích. Vzácnější jsou nejvlhčí olšové vrbiny vyššího stupně (Alni glutinosae-saliceta superiora) s výjimečně mohutnými jedinci hlavaté vrby červenavé (Salix x rubens), které tvoří příbřežní pásmo v ř.km 14,70 - 15,20. Geobiocenózy horní části mapovaného úseku náležejí ke skupinám typů geobiocénů užších niv pahorkatin a střídají se zde vlhčí jasanové olšiny nižšího stupně (Fraxini-alneta inferiora) a sušší javorové jasanové olšiny vyššího stupně (Fraxini-alneta aceris inferiora), místy je příbřežní pásmo tvořeno kontaktními geobiocenózami bází přilehlých svahů. V horní části mapovaného úseku protéká Hrozová (Trója) zemědělsko-lesní krajinou, v dolní části pak zemědělskou polní krajinou. V celém mapovaném úseku tvoří převážně přirozeně meandrující řeka se souvislými břehovými a doprovodnými porosty významný biokoridor vodní a mokřadní bioty, nalezneme zde řadu příkladů sukcesního vývoje nivních biocenóz. Vyskytuje se zde řada neobyčejně mohutných stromů (ale i keřů), z nichž některé by bylo možné zařadit mezi památné stromy. Celý úsek zasluhuje zvýšenou ochranu a ponechání samovolnému sukcesnímu vývoji. Přirozený charakter vegetace narušuje místy až dominantní výskyt invazních neofytů, z nichž nejhojnější je třapatka dřípatá (Rudbeckia laciniata) a nejnebezpečnější křídlatka (Reynoutria sp.), kterou by bylo třeba postupně likvidovat.
Mapy TPE s vkreslenými typy geobiocénů doprovodné vegetace
|
|||||||||||||||||||||||||||||
2. Přehled ekologicky významných segmentů krajiny | |||||||||||||||||||||||||||||
Všechny úseky mají meandrovitý tok s pěknými
břehovými a doprovodnými porosty, v části opuštěné vesnice se
zarůstajícími zahradami a staveními, zarůstání původně bezlesích míst
pokračuje i nad vesnicí. Lze doporučit k ponechání vegetační sukcesi –
tok tvoří státní hranici a ve spojení nerušeným vývojem bioty v pruhu
kolem něj, může tvořit cenný prvek liniového charakteru v krajině. |
|||||||||||||||||||||||||||||
3. Přehled významných stromů | |||||||||||||||||||||||||||||
ř.km 14,90; 2x vrba červenavá (Salix x rubens), přerostlé hlavaté vrby, hlava ve výši 2,5 m, obvod 400 a 510 cm,výška 18 m ř.km 14,90; euroamerický kříženec topolů (Populus x canadensis), taky hlavatý, přerostlý, obvod 350 cm ř.km 14,95; obrovský rozložitý keř vrba popelavá (Salix cinerea), polykormon o průměru 15m, 6 m vysoký, kmínky cca 10 cm v průměru ř.km 15,10; vrba červenavá (Salix x rubens), velmi statná hlavatá, hlava ve výši 1,5 m, obvod hlavy 400 cm, výška 10 m ř.km 16,70; 2 x vrba červenavá (Salix x rubens), obvod 410 cm, 415 cm, hlavaté, přerostlé ř.km 16,90; 2 x vrba červenavá (Salix x rubens), obvod 400 cm, 440 cm, výška 20 m, hlavaté (hlavy ve 4-5 m), přerostlé ř.km 17,10; olše lepkavá (Alnus glutinosa), obvod 380 cm, výška 25 m ř.km 17,10; vrba červenavá (Salix x rubens), obvod 630 cm, výška 21 m, hlavatá, přerostlá ř.km 18,30; lípa malolistá (Tilia cordata), obvod 320 cm, výška 31 m
|
|||||||||||||||||||||||||||||
4. Přehled výskytu chráněných živočichů (ryb, mihulovců. ptáků, savců, korýšů, měkkýšů) | |||||||||||||||||||||||||||||
|